Jak nepodlehnout korovinám?

Omezení a zákazy

Dnes se zavřely školy. Za pár dní se nejspíš zavřou i školky, protože do nich nebudou děti chodit. Pro mnohé je tato situace nepříjemným nuceným „domškoláctvím“ na zkoušku. Když odhlédneme od možných benefitů, že některé rodiny zjistí, jak je fajn být spolu, že se lidé dají v sousedství dohromady a budou si střídat děti tak, aby dospělí mohli pracovat. Že lidé ušetří benzín na dojíždění a peníze, které by utratili za různé atrakce. Že na některých zahrádkách, které byly dlouho opuštěné pro množství jiné práce jejich majitelů, se možná letos zazelená nějaká ta rostlinka dýně, rajčat nebo špenátu. Že svět sníží množství emisí vypouštěných do vzduchu (jen Čína od začátku roku kvůli zavřeným fabrikám snížila množství emisí o 25%, tedy ušetřila světu objem, který naše republika vypustí za celý rok)… Takže když odhlédnu od všech těchto pozitiv, chápu rozčarování a naštvání mnohých, a otázky, které vyvstávají. Že děti přijdou o týdny výuky- ale nezískají víc v těch týdnech svobody, prozkoumáváním světa na vlastní pěst? Že přijdeme o zisky v práci, o dovolenou – ale neušetříme víc tím, že na žádnou dovolenou letos nepoletíme a místo toho strávíme čas s rodinou hned teď? Třeba získáme trošku nadhled nad tím, jak ze sebe jako turisté každoročně necháme vytáhnout nehorázné sumy za trochu odpočinku. Třeba nám nebudou chybět výrobky ze zavřených čínských továren. (Potřebujete ještě pár plastových panenek a kousků levného oblečení, kterému se po dvou vypráních rozjedou švy?)

Nezjednodušujme ale, nenechme do toho vstupovat ironii a výsměch vůči těm, kteří to vnímají jinak. Je tu najednou nějaké nepohodlí a omezení, v naší době zjednodušování a nových a nových možností, kde jsme si odvykli od zákazů a zábran. Najednou je tady hrozba, že se budeme muset uskromnit a jednat s větší pokorou.

Já myslím, že je to pro nás dobrá příležitost uvědomit si, v čem všem nám ten náš společenský systém, tak, jak je nastaven, vlastně neslouží. Kolik čeho konzumujeme, aniž by nám to dělalo dobře, kolik děláme práce, která nikomu neslouží, abychom vydělali peníze, které hned zase utratíme za věci, které nepotřebujeme.

A taky si uvědomíme, co nám skutečně chybí. Mě po chvíli přemýšlení napadá jedna věc – pořádání besed, které teď rušíme pro malou účast, tohle setkávání s Vámi, ostatními maminkami, nad tématy, která nás zajímají, která denně řešíme s našimi dětmi nebo navzájem… A to mi připomíná, o čem jsem vlastně chtěla dnes psát.

O strachu, o panice, a v neposlední řadě o koronaviru, o jeho nakažlivosti, smrtnosti a způsobech, jak se ochránit.

Průběh nákazy

Začít musím tím, že my, maminky, se nemusíme tolik bát o život našich malých dětí. Pokud koronavirus chytneme, budeme mít s největší pravděpodobností nemoc připomínající různě závažnou chřipku, u dětí se obejde často úplně bez příznaků nebo jen s velmi lehkým průběhem. Nový typ koronaviru se stane pro náš imunitní systém známým typem koronaviru a život půjde dál.

Kde je COVID-19 nebezpečný, to jsou domácnosti se staršími lidmi, u kterých může průběh být vážný. Hlavně proto nemůžeme brát hrozbu jeho rozšíření na lehkou váhu. I jedinci, kteří nemají závažné příznaky, totiž můžou nemoc přenášet dál.

Strach

Velký strach tedy není na místě – a zároveň není na místě mít výčitky – je přirozené, že náš mozek si neumí poradit s takto relativně malými riziky – buďto je ignoruje nebo jim přikládá mnohem větší váhu, než mají.

COVID-19 nahání strach hlavně proto, že je to něco nového, málo známého, hodně nakažlivého… Můžeme si říct o pravidlech, která je potřeba dodržovat, abychom nechytli virus, pokud se octneme v blízkosti nakažených lidí. Je zatím málo pravděpodobné, že v našem blízkém okolí někdo nakažený je, ale vědět, jak se mám v takovém případě chovat, může být uklidňující.

V současné situaci je velmi důležité strachu nepodléhat, ale zodpovědně přistoupit k opatřením, která šíření viru mohou zpomalit, pokud se k nám dostane.

Přenos infekce

Virus se přenáší zejména takzvanou kapénkovou infekcí, to znamená, když nakažený mluví nebo kašle, vysílá do vzduchu před sebe malinké kapičky obsahující nakažlivé virové částice. Pokud jsme blíž, než metr od nakaženého, můžou tyto kapičky přímo dopadnout na nás, a pokud máme smůlu, může to být na naše sliznice nosu, úst nebo očí, kudy nákaza může vstoupit do našeho těla. Jsme-li vzdáleni víc, než 4 metry, viry se k nám přímo nedostanou. Kapičky obsahující koronaviry ale padají na okolní povrchy a ulpívají na nich. A zatím nevíme, jak dlouhou dobu od opuštění původního hostitele, zůstávají viry živé. Musíme se tedy bránit i proti nákaze z povrchů a to dvěma způsoby. Jednak častým mytím rukou mýdlem a teplou vodou nebo desinfikováním alkoholovým dezinfekčním gelem (po dobu 20 vteřin), a jednak dezinfikováním povrchů (podlahy, stoly, kliky, předměty) v místech, kde se nacházela potenciálně nakažená osoba.

Protiepidemická opatření

Je velice pravděpodobné, že určitému rozšíření nákazy se nevyhneme, a testování se u nás zatím neprovádí v takové míře, aby důkladně mapovalo výskyt a ohniska nákazy. Měli bychom tedy především dodržovat základní hygienická opatření. Kromě mytí a dezinfikování povrchů jde také o omezení podávání rukou, placení bankovkami a celkově omezení cestování.

Dále přichází na řadu opatření, která nám pomohou udržet naši imunitu v plné síle a ve střehu – na prvním místě bych uvedla kvalitní spánek – žádné dohánění práce po večerech a nocích. Dále vyhýbání se viditelně nemocným lidem, od kterých bychom mohli chytnout jinou nepříjemnou nemoc, jež by nás oslabila.

Léky a prevence

Je třeba zdůraznit, že proti viru COVID-19 zatím nemáme léky a není ani žádný preventivní přípravek, který by prokazatelně pomohl. Apelujeme tímto na všechny maminky, aby nepodlehly tlaku a nekupovaly žádné doplňky stravy nebo jiné přípravky slibující ochranu proti nákaze. Stav naší imunity je otázkou dlouhodobého životního stylu. Necitlivými zásahy ve snaze rychle ji nabudit můžeme způsobit i opačný efekt.

Je na místě zkontrolovat lékárničku, jestli máme neprošlé léky ke snížení horečky pro dospělé i děti, případně, máme-li dost léků, které dlouhodobě bereme, abychom se v době případného rozšíření viru vyhnuli návštěvě lékárny.

Hrozba smrti

A ještě pár slov k smrtnosti. U lidí do 50 let se odhady pohybují kolem 0,4 %, což znamená, že 99,6% zbylých nakažených se vyléčí a žijí dál. Náš mozek si přesto těžko dokáže poradit s těmi 0,4mi procenty, která nám mohou nahánět strach. Abych tu pravděpodobnost přirovnala k něčemu, co známe, napadá mě hormonální antikoncepce v podobě kombinovaných tablet nebo estrogenního tělíska. Se stejnou pravděpodobností, jako neotěhotní žena užívající tento velmi spolehlivý typ antikoncepce, nezemře člověk, který se koronavirem nakazí. Připomeňme si, že většina z nás se s největší pravděpodobností nenakazí.

Smrtnost stoupá u starších lidí, u osob nad 80 let věku se uvádí až 15%. Zde bych ale zase chtěla připomenout, že ze sta nakažených lidí nad 80 let se 85 vyléčí, v ohrožení jsou hlavně velmi staří a jiným způsobem již nemocní lidé. Navíc smrtnost zahrnuje celý svět, i Čínu, kde v určitý čas byl velký nedostatek nemocničních lůžek s odpovídajícím vybavením pro těžký průběh infekce. Tímto nechci závažnost nemoci nijak snižovat, považuji ale za důležité nepodléhat panice.

Když si to tedy přeneseme do našich podmínek, úkolem společnosti je především zpomalit šíření viru natolik, abychom předešli přeplnění nemocnic, a tím měli možnost se postarat o všechny nakažené, kteří budou potřebovat léčbu.

Ohleduplnost

K výše uvedeným pravidlům si proto přidejme ještě zásadní poslední skupinu pravidel, jak nešířit nákazu dál, aneb ohleduplnost a opatrnost namísto paniky. Když pominu celkem jasnou věc, že karanténa je karanténa, a pokud nám bude nařízena, neměli bychom ji porušovat, jsou tu ještě další pravidla. Jednak kašlání a prskání, u kterého nás maminky učily „dej si ruku před pusu“. Rukou totiž svému okolí moc nepomůžeme. O mnoho lepší je kapesníček, který ihned po použití zlikvidujeme, anebo alespoň rukáv našeho oděvu. Nejlépe však uděláme, když s každým nachlazením zůstaneme doma až do úplného vyléčení! Pokud se cítíme nemocní nebo nachlazení a potřebujeme vyjít ven, přichází v úvahu nošení roušky, kterou můžeme výrazně omezit šíření nákazy na své okolí. (K vlastní ochraně slouží pouze respirátor třídy FFP3, který v současné chvíli není pro veřejnost dostupný, a zdůrazňujeme, že jeho použitelnost je pouze asi 8 hodin).

Závěrem

Jsme uprostřed postní doby, a po mnoho předešlých generací bylo pro lidi v tento čas naprosto přirozené nescházet se při oslavách, plesech, v divadlech a jiných společenských akcích. Doba postní byla dobou pokory, uskromnění se a tichého vyhlížení vzkříšení, jara.

Na závěr mám proto velké přání. Přijměme hrozbu epidemie koronaviru s klidem. Najděme v sobě trochu pokory našich předků, pokory vůči životu, zdraví, přírodě. Probuďme úctu ke starším lidem ve svém okolí a chovejme se ohleduplně, nešiřme paniku. A nebude žádný důvod mít strach.