které jsou prokazatelně prudce jedovaté, jedovaté, mírně jedovaté a dále takové, které z hlediska možného spotřebovaného množství nemohou v reálných podmínkách otravu způsobit. Existuje zároveň skupina rostlin nedostatečně toxikologicky prozkoumaných. 

Toxické látky v rostlinách

Jsou většinou produktem sekundárního metabolismu, a to nejčastěji aminokyselin, cukrů nebo lipidů. Některé jsou považovány za produkty detoxikačních (očistných) procesů.

Funkce většiny je dávána do souvislosti s obrannými mechanismy rostlin. Některé toxiny slouží rostlinám jako obrana před živočichy, kteří by je jinak chtěli sníst.

Toxické rostlinné látky mohou mít velkou biologickou aktivitu i ve velmi nízkých dávkách. Jejich obsah v rostlině může kolísat v závislosti na stupni jejího vývoje nebo průběhu vegetačního období.

Některé toxické látky mohou být v rostlinách biosyntetizovány na základě stresu vyvolaného fyzikálními, chemickými, nebo biotickými faktory (sucho a teplo, mráz, UV záření, obsah toxických prvků, patogeny, škůdci).

Některé toxické látky se tepelnou kuchyňskou úpravou rostlin rozkládají na netoxické sloučeniny. Příkladem mohou být fazole (na obrázcích), které člověk dokáže velmi dobře využít ke své obživě.

Rostlinné toxické látky mohou být různé povahy

Velkou fyziologickou účinnost na osoby i zvířata mají právě dusíkaté metabolity – alkaloidy. Jde o organické sloučeniny obsahující dusík. Mají silné psychoaktivní a toxické účinky. Jejich účinek se využívá i ve farmacii, kdy jsou některé rostlinné alkaloidy izolovány pro výrobu léčiv. Jedovaté rostliny jsou rovněž léčivé, naplňuje se tak myšlenka Paracelsa, alchymisty a lékárníka, žijícího v 16. století. ,,Jed od léku odlišuje pouze podávané množství.“

Jedním z nejtoxičtějších alkaloidů je koniin, který se tvoří ve všech částech rostliny Conium maculatum L. (bolehlav plamatý; čeleď Apiaceae). Účinky velmi silného jedu se projevují na nervovém systému jako poruchy vědomí, mžitkami před očima, závratěmi. Způsobuje totiž paralýzu všech svalů, včetně dýchacích. Účinky bolehlavu jsou známy již od starověku, právě odvar z něj vypil po odsouzení k smrti Sokrates. Bolehlav plamatý je jedovatá rostlina, která má typický zápach po myšině.

Zástupci čeledi Solanaceae (lilkovité) produkují alkaloidy scopolamin, atropin. V malých dávkách jsou halucinogenní a způsobují euforii. Proto jsou některé lilkovité rostliny (např. durman – na obrázku) často zneužívány toxikomany.

Dalšími vysoce toxickými alkaloidy jsou například akonitin, produkovaný rostlinou Aconitum plicatum (oměj šalamounek; čeleď Ranunculaceae, pryskyřníkovité).

Nebo taxin A, jehož zdrojem je Taxus baccata (tis červený; čeleď Taxaceae – na obrázku). Tento alkaloid porušuje homeostázu Na+ , K+ , Ca+ v srdečním svalu, která muže v konečném důsledku vést až k zástavě srdce.

Za zmínku stojí také další skupina rostlinných toxických látek – lektiny.

Jedná se o proteiny inhibující činnost ribozomů, tedy přímo vedoucí k zániku buněk. Především jde o velmi toxický ricin D ze semen Ricinus communis L. (skočec obecný; čeleď Euphorbiaceae) nebo viskotoxiny z Viscum album (jmelí bílé; čeleď Loranthaceae) – na obrázku.

Dalšími jsou kyanogenní glykosidy, které v přítomnosti specifických hydrolytických enzymů mohou uvolňovat kyanovodík. K akutní otravě by bylo zapotřebí extrémní konzumace specifických rostlin. Typickým příkladem kyanogenního glykosidu je amygdalin ze semen a plodů Prunus laurocerasus (bobkovišeň lékařská; čeleď Rosaceae). Otravy kyanogenními glykosidy mohou být zaznamenány také po konzumaci broskvových a meruňkových semen, popř. hořkých mandlí, plodů skalníku, hlohyně (na obrázku) či jeřábu.

Jako kardiotonika (léčiva ovlivňující srdce) působí kardioaktivní glykosidy, např. konvalatoxin v Convallaria majalis (konvalinka vonná; čeleď Convallariaceae – na obrázku).

Oleandrin v Nerium oleander (oleandr obecný; čeleď Apocynaceae) – na obrázku, s největší koncentrací v semenech a listech. Po požití části rostliny nastupuje nauzea, zvracení, bolesti břicha, průjem, poruchy vidění, tachykardie, poruchy rytmu, pokles krevního tlaku, hyperkalemie. Letální otravy končí pod obrazem těžké arytmie. Klinický obraz připomíná otravu náprstníkem a v terapii těžké otravy se může uplatnit antidotum.

I digitoxin v Digitalis (náprstník; čeleď Scrophulariaceae). Majestátní náprstníky rostou ve volné přírodě, ale jsou k vidění již i na zahradách. Obsahují velmi prudký jed a k otravě stačí velmi malá dávka!

Zajímavé působení mají různé fototoxické látky, které svou přítomností v kožních buňkách, při souběžné absorpci slunečního záření způsobující fotosenzibilizaci (citlivost na slunce) pokožky – sem patří především psoralen produkovaný bolševníkem velkolepým, čeleď Apiaceae) nebo hypericin, který je obsažen v Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná; čeleď Hypericaceae) – na obrázku.

Dále terpenoidy okrasných keřů rodu Thuj (zerav; čeleď Cupressaceae) nebo Juniperus sabina (jalovec chvojka; čeleď Cupressaceae) – na obrázku, jsou často příčinou kontaktních dermatóz (vyrážek).

Odkazy:

https://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/rostliny

Karolina, Mrázová. DĚTSKÉ OTRAVY UMÍTE SI S NIMI PORADIT? Praha: Projekt programu MZ „Národní program zdraví – Projekty podpory zdraví“ 2008, č. 9938, Prevence otrav dětí a mladistvých II. Toxikologické informační středisko, 2008 – 2009.

Hana, Rakovcová. ABECEDA dětských otrav. Praha: Projekt MZ ČR č. 197, Prevence otrav u dětí a mladistvých. Toxikologické informační středisko, 2001 – 2002.

Hana, Rakovcová. Dětské nehody s rostlinami a houbami. Dostupné také z www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/04/16.pdf

Tomáš, Karlík. V České republice přibývá otrav rostlinami. Seznam těch nejrizikovějších. Dostupné také z https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/v-ceske-republice-pribyva-otrav-rostlinami-seznam-tech-nejrizikovejsich-920722

Kateřina, Pilařová. NEBEZPEČNÉ ROSTLINY V ZAHRADÁCH MATEŘSKÝCH ŠKOL. Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze, územní pracoviště Rakovník. Dostupné z https://hygiena.szu.cz/cz/artkey/hyg-202002-0002_nebezpecne-rostliny-v-zahradach-materskych-skol.php

www.vetuni.cz/files/2220_45_vystup_iva-jedovate-rostliny.pdf

Jirásek, Václav.  Starý, František. Kapesní atlas léčivých rostlin. Vydání první. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová, autorka fotek a textu

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Jedovaté rostliny – nebezpečí pro děti? 2.část: rozdělení jedovatých rostlin a jejich zástupci appeared first on Lékárnice maminky.