Cholera

Cholera je akutní střevní onemocnění způsobené toxinem bakterie Vibrio cholerae. Vyskytuje se především v oblastech s nižším hygienickým standardem a horší dostupností nezávadné pitné vody, například v některých zemích jižní Asie nebo Afriky.

Onemocnění se projevuje zejména vodnatým průjmem, nevolností a zvracením. Hlavní riziko představuje rychlá ztráta tekutin a následná dehydratace. K přenosu dochází především prostřednictvím kontaminované vody nebo potravin.

Očkování proti choleře se doporučuje zejména osobám s vyšším rizikem nákazy, například humanitárním pracovníkům nebo cestovatelům mířícím do oblastí s výskytem cholery. Očkování je však nutné doplnit základními preventivními opatřeními. Ta se týkají zejména bezpečné vody, potravin a hygieny. 

Dostupná je perorální vakcína proti choleře. Dětem od 2 do 6 let se podávají tři dávky, dětem od 6 let a dospělým dvě dávky. Dávky se podávají s odstupem nejméně jednoho týdne. Ochrana po očkování je časově omezená: u dětí od 2 do 6 let se při trvajícím riziku doporučuje přeočkování po 6 měsících, u starších dětí a dospělých po 2 letech. 

Břišní tyfus

Břišní tyfus je potenciálně závažné až život ohrožující infekční onemocnění. Původcem je bakterie Salmonella Typhi. Onemocnění se projevuje především horečkou, únavou a bolestmi hlavy. Objevit se mohou také nevolnost, bolest břicha, zažívací obtíže nebo vyrážka. 

Břišní tyfus se vyskytuje hlavně v oblastech s nižším hygienickým standardem a horší dostupností bezpečné pitné vody. Očkování představuje důležitou formu prevence, neposkytuje však stoprocentní ochranu. Proto je nutné dodržovat i další preventivní opatření, zejména dbát na hygienu rukou a konzumovat pouze bezpečnou pitnou vodu a potraviny.

Pozornost je potřeba věnovat nejen samotnému pití vody, ale také potravinám omytým kontaminovanou vodou, kostkám ledu nebo vodě používané k čištění zubů. 

K očkování lze využít například polysacharidovou vakcínu proti břišnímu tyfu. Je určena pro dospělé a děti od 2 let věku. Podává se v jedné dávce, a to alespoň 2 týdny před možnou expozicí. Ochrana po očkování trvá přibližně 3 roky. 

Vzteklina

Vzteklina bývá při cestování někdy opomíjena, u dětí však může být riziko kontaktu se zvířaty vyšší. Děti se mohou ke zvířatům přibližovat spontánně a nemusí správně vyhodnotit riziko.

Vzteklina je virové onemocnění postihující centrální nervový systém. Přenáší se slinami nakaženého savce, nejčastěji při pokousání, ale rizikové může být i poškrábání nebo kontakt slin se sliznicí či porušenou kůží — k nákaze může dojít například při pokousání kočkami, psy či opicemi.

Inkubační doba je velmi proměnlivá — může trvat od několika dnů až po několik měsíců, nejčastěji však několik týdnů. Po rozvoji příznaků může být vzteklina smrtelná, proto je při rizikovém poranění zásadní rychlé ošetření a odborné posouzení dalšího postupu. 

Preventivní očkování před cestou lze zvážit zejména při cestách do oblastí s výskytem vztekliny, při delším pobytu, pobytu mimo města, horší dostupnosti zdravotní péče nebo při zvýšeném riziku kontaktu se zvířaty. Očkování před expozicí se u běžného schématu podává ve třech dávkách ve dnech 0, 7 a 21 nebo 28. Očkovat lze od dvou měsíců věku Přeočkování se provádí dle konkrétních doporučení. 

I očkovaný člověk musí po rizikovém kontaktu se zvířetem vyhledat lékařskou pomoc. U osob dříve očkovaných proti vzteklině se po expozici obvykle podávají dvě dávky vakcíny ve dnech 0 a 3. U neočkovaných osob postexpoziční profylaxe zahrnuje důkladné vyčištění rány, podání imunoglobulinu proti vzteklině a sérii očkování — 4-5 dávek dávek dle daného schématu.

Důležité je také důkladné vymytí a ošetření rány. Podle typu poranění může lékař doplnit například očkování proti tetanu nebo antibiotickou léčbu k prevenci dalších infekcí. 

Očkování je pouze jednou z forem ochrany před infekčními onemocněními na cestách. Příště se podíváme na to, co dalšího můžeme udělat pro bezpečnější cestování. 

Každá cesta i každý malý cestovatel jsou trochu jiní. Doporučení k očkování proto vždy závisí na konkrétní destinaci, délce a typu pobytu, věku dítěte i jeho zdravotním stavu. Protože se podmínky a doporučení mohou v čase měnit, je vhodné plán očkování před cestou konzultovat s lékařem nebo centrem cestovní medicíny. 

Zdroje:

Petráš M. Očkování před cestou do zahraničí. Praktické lékárenství. 2007;3(4):160-165.

Lžičař M. Cestovní medicína a prevence infekčních onemocnění. Farmacie pro praxi. 2014;10(1):24-25.

Trojánek M, Marešová V, Stejskal F. Zdravotní rizika cestování s dětmi: Očkování, antimalarická profylaxe, cestovatelský průjem a jiná infekční onemocnění. Pediatr. praxi. 2015;16(5):320-326.

Maďar R. Cestovní medicína v praxi praktického lékaře. Med. praxi. 2026;23(2):82-84. doi: 10.36290/med.2026.016.

Kosina P, Rumlarová Š. Očkování dětí při cestě do rizikových zemí. Pediatr. praxi. 2025;26(3):172-175. doi: 10.36290/ped.2025.033.

Vašutová K, Vašut K. Zažívací potíže při cestování – jak se připravit a jak se s nimi vypořádat. Farmacie pro praxi. 2020;16(2):101-104. doi: 10.36290/lek.2020.017.

Schejbalová M. Specifika cestování dětí – rizika a možnosti prevence. Pediatr. praxi. 2014;15(3):131-133.

https://www.nzip.cz/clanek/32-ockovani-do-zahranici
https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/cestovni-medicina/ockovani-do-zahranici/ockovani-pri-cestach-do-zahranici/

https://khsstc.cz/ockovani-pri-cestach-do-zahranici/

https://www.vakcinace.eu/doporuceni-a-stanoviska/doporuceni-cvs-cls-jep-sil-cls-jep-a-sem-cls-jep-vzteklina-preexpozicni-a-postexpozicni-profylaxe-1

The post Očkování na cesty – 3. část appeared first on Lékárnice maminky.

Jak se připravit na cestu?

Na co se zaměřit, než vyrazíme do zahraničí? Před cestou je vhodné zhodnotit několik důležitých okolností a podle nich naplánovat přípravu z hlediska očkování i další prevence.

Základní otázkou je cílová destinace: kam vlastně jedeme nebo letíme? Nejde jen o konkrétní stát, ale také o to, zda se budeme pohybovat spíše ve městech, v přírodě, nebo na venkově. Důležitá je rovněž délka pobytu i plánované aktivity. Svou roli hraje také zvolená doprava, typ ubytování a způsob stravování.

Podstatné je i to, za jak dlouho odjíždíme. Na jaké roční období máme cestu naplánovanou? Jaké počasí bude v cílové destinaci panovat? A konečně: jaký je náš zdravotní stav? Trpíme nějakým chronickým onemocněním nebo alergiemi? Důležitým faktorem je věk, stav imunity, případné kontraindikace očkování, popř. těhotenství.

Odpovědi na tyto otázky nám pomohou ujasnit si, do jak rizikové oblasti se chystáme a jaké infekce se tam mohou vyskytovat — a to i s ohledem na roční období a sezónní epidemie. Důležité je také zjistit, zda lze do plánovaného termínu stihnout potřebná očkování a další přípravy.

Kam se obrátit?

Nejvhodnější je obrátit se na specializovaná pracoviště — například střediska očkování a cestovní medicíny. Tam s vámi mohou sestavit individuální očkovací plán na základě posouzení plánované cesty a rizika nákazy přenosnými onemocněními.

Kromě očkování poskytují tato pracoviště také informace o prevenci nemocí, proti kterým se očkovat nelze. Důležité je zahájit přípravu včas.

Jaká očkování jsou tedy na cesty vhodná?

Doporučená očkování se liší podle destinace a typu pobytu. V některých mohou být vyžadována také povinná očkování — typicky například očkování proti žluté zimnici nebo proti meningokokové meningitidě.

Která očkování se hodí každému cestovateli?

Před cestou je vhodné zkontrolovat, zda má dítě očkování odpovídající věku podle očkovacího kalendáře. U malých dětí se může řešit například počet již podaných dávek hexavakcíny nebo MMR vakcíny. V případě plánované cesty do rizikových oblastí lze některé vakcíny podat dříve oproti standardnímu schématu. Konkrétní postup je ale vždy nutné posoudit individuálně podle věku dítěte, destinace a termínu odjezdu.
“MMR”, “hexa” – co to vlastně je? Hexavakcína je kombinovaná vakcína, která, jak název napovídá, poskytuje ochranu proti šesti onemocněními. Jde o záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, virovou hepatitidu B a hemofilové nákazy typu B.

V běžném schématu se u donošených dětí podávají tři dávky. V pozdějším věku následuje další přeočkování proti některým z těchto onemocnění, a to proti záškrtu, tetanu a černému kašli i proti dětské obrně. U dospělých je důležité hlídat si především termín přeočkování proti tetanu. Interval je obvykle 10—15 let a přeočkování lze spojit také s ochranou proti záškrtu, černému kašli, případně poliomyelitidě v rámci kombinované vakcíny. To je vhodné zejména tehdy, pokud plánujeme vycestovat do oblastí, kde se tato onemocnění vyskytují.

MMR vakcíny poskytují ochranu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. O spalničkách a zarděnkách jsem již dříve psaly v našem článku o “dětských nemocech” zde.

Jaká další očkování se mohou hodit?

Existuje několik běžně dostupných vakcín, které mohou být užitečné doma i na cestách.
Jednou z nich je vakcína proti pneumokokům. Původcem onemocnění je bakterie Streptococcus pneumoniae, u níž existuje velké množství různých sérotypů. K přenosu dochází zejména kapénkami, například při kašlání.

Cestování může představovat vyšší riziko nákazy — například kvůli kontaktu s větším množstvím lidí nebo pobytu v klimatizovaných prostorách. Očkování může proběhnout již v kojeneckém věku a vakcínu lze podat současně s jinou vakcínou například s první dávkou hexavakcíny.

V kojeneckém věku lze rovněž zahájit očkování proti invazivnímu meningokokovému onemocnění typu B. Ve druhém roce života je možné očkování proti meningokokům skupin A, C, W a Y. Původcem onemocnění je Neisseria meningitidis. Vyšší výskyt tohoto onemocnění je zaznamenán například v oblasti subsaharské Afriky. Ohroženi mohou být také poutníci do Mekky. Je důležité meningokoková onemocnění nepodceňovat. Mohou mít rychlý až fatální průběh nebo způsobit celoživotní následky.

Rotavirové vakcíny mohou pomoci v prevenci rotavirových gastroenteritid. Při cestování, obzvláště v horkém podnebí může být vyšší riziko dehydratace —  zejména pokud se pohybujeme v oblastech s hůře dostupnou zdravotní péčí. Očkování je možné od 6. týdne a je nutné jej dokončit do 24. resp. 32. týdne věku dítěte. Podávají se dvě nebo tři dávky podle zvoleného typu vakcíny. Toto očkování je možné pouze v úzkém věkovém okně v kojeneckém věku, proto se nejedná o vakcínu, kterou by bylo možné běžně doplnit těsně před cestou u starších dětí.

Hepatitida A se může vyskytovat nejen v zahraničí, ale i v České republice; v letech 2025–2026 byl v ČR zaznamenán zvýšený výskyt. Pro cestující děti (ale i dospělé) jde rozhodně o vhodné očkování. Podává se dětem od 1 roku věku ve dvoudávkovém schématu. Druhý dávka se podává s odstupem podle použité vakcíny, obvykle nejdříve za 6 měsíců. Někdy se o hepatitidě A mluví jako o “nemoci špinavých rukou”. Právě proto se může snadno šířit v dětských kolektivech, kde je důsledná hygiena velkou výzvou.

Co ještě zvážit?

Za zmínku stojí očkování proti klíšťové encefalitidě. Podle období, ve kterém cestujeme, může být vhodné zvážit také vakcínu proti chřipce a covidu-19.

Pokud dítě ještě neprodělalo plané neštovice, může očkování pomoci předejít těžkému průběhu nebo komplikacím —  zejména pokud cestujeme do oblastí teplého klimatu, horších hygienických podmínek nebo s hůře dostupnou zdravotní péčí.

Většinu očkování využijeme nejen při cestování, ale i v běžném životě. Pokud tedy zvažujeme očkování malých dětí, je vhodné vzít v úvahu také náš životní styl a to, zda budeme chtít s dětmi pravidelně cestovat.

Příště se podíváme na očkování proti žluté zimnici, horečce dengue a japonské encefalitidě.

Každá cesta i každý malý cestovatel jsou trochu jiní. Doporučení k očkování proto vždy závisí na konkrétní destinaci, délce a typu pobytu, věku dítěte i jeho zdravotním stavu. Protože se podmínky a doporučení mohou v čase měnit, je vhodné plán očkování před cestou konzultovat s lékařem nebo centrem cestovní medicíny. 

The post Očkování na cesty appeared first on Lékárnice maminky.