Kromě nemocí přenášených komáry je při cestách do zahraničí vhodné myslet také na další infekce. Některým z nich lze předcházet očkováním, u jiných hrají zásadní roli hygienická a režimová opatření.
Cholera
Cholera je akutní střevní onemocnění způsobené toxinem bakterie Vibrio cholerae. Vyskytuje se především v oblastech s nižším hygienickým standardem a horší dostupností nezávadné pitné vody, například v některých zemích jižní Asie nebo Afriky.
Onemocnění se projevuje zejména vodnatým průjmem, nevolností a zvracením. Hlavní riziko představuje rychlá ztráta tekutin a následná dehydratace. K přenosu dochází především prostřednictvím kontaminované vody nebo potravin. 
Očkování proti choleře se doporučuje zejména osobám s vyšším rizikem nákazy, například humanitárním pracovníkům nebo cestovatelům mířícím do oblastí s výskytem cholery. Očkování je však nutné doplnit základními preventivními opatřeními. Ta se týkají zejména bezpečné vody, potravin a hygieny.
Dostupná je perorální vakcína proti choleře. Dětem od 2 do 6 let se podávají tři dávky, dětem od 6 let a dospělým dvě dávky. Dávky se podávají s odstupem nejméně jednoho týdne. Ochrana po očkování je časově omezená: u dětí od 2 do 6 let se při trvajícím riziku doporučuje přeočkování po 6 měsících, u starších dětí a dospělých po 2 letech.
Břišní tyfus
Břišní tyfus je potenciálně závažné až život ohrožující infekční onemocnění. Původcem je bakterie Salmonella Typhi. Onemocnění se projevuje především horečkou, únavou a bolestmi hlavy. Objevit se mohou také nevolnost, bolest břicha, zažívací obtíže nebo vyrážka.
Břišní tyfus se vyskytuje hlavně v oblastech s nižším hygienickým standardem a horší dostupností bezpečné pitné vody. Očkování představuje důležitou formu prevence, neposkytuje však stoprocentní ochranu. Proto je nutné dodržovat i další preventivní opatření, zejména dbát na hygienu rukou a konzumovat pouze bezpečnou pitnou vodu a potraviny. 
Pozornost je potřeba věnovat nejen samotnému pití vody, ale také potravinám omytým kontaminovanou vodou, kostkám ledu nebo vodě používané k čištění zubů.
K očkování lze využít například polysacharidovou vakcínu proti břišnímu tyfu. Je určena pro dospělé a děti od 2 let věku. Podává se v jedné dávce, a to alespoň 2 týdny před možnou expozicí. Ochrana po očkování trvá přibližně 3 roky.
Vzteklina
Vzteklina bývá při cestování někdy opomíjena, u dětí však může být riziko kontaktu se zvířaty vyšší. Děti se mohou ke zvířatům přibližovat spontánně a nemusí správně vyhodnotit riziko.
Vzteklina je virové onemocnění postihující centrální nervový systém. Přenáší se slinami nakaženého savce, nejčastěji při pokousání, ale rizikové může být i poškrábání nebo kontakt slin se sliznicí či porušenou kůží — k nákaze může dojít například při pokousání kočkami, psy či opicemi. 
Inkubační doba je velmi proměnlivá — může trvat od několika dnů až po několik měsíců, nejčastěji však několik týdnů. Po rozvoji příznaků může být vzteklina smrtelná, proto je při rizikovém poranění zásadní rychlé ošetření a odborné posouzení dalšího postupu.
Preventivní očkování před cestou lze zvážit zejména při cestách do oblastí s výskytem vztekliny, při delším pobytu, pobytu mimo města, horší dostupnosti zdravotní péče nebo při zvýšeném riziku kontaktu se zvířaty. Očkování před expozicí se u běžného schématu podává ve třech dávkách ve dnech 0, 7 a 21 nebo 28. Očkovat lze od dvou měsíců věku Přeočkování se provádí dle konkrétních doporučení.
I očkovaný člověk musí po rizikovém kontaktu se zvířetem vyhledat lékařskou pomoc. U osob dříve očkovaných proti vzteklině se po expozici obvykle podávají dvě dávky vakcíny ve dnech 0 a 3. U neočkovaných osob postexpoziční profylaxe zahrnuje důkladné vyčištění rány, podání imunoglobulinu proti vzteklině a sérii očkování — 4-5 dávek dávek dle daného schématu.
Důležité je také důkladné vymytí a ošetření rány. Podle typu poranění může lékař doplnit například očkování proti tetanu nebo antibiotickou léčbu k prevenci dalších infekcí.
Očkování je pouze jednou z forem ochrany před infekčními onemocněními na cestách. Příště se podíváme na to, co dalšího můžeme udělat pro bezpečnější cestování.
Každá cesta i každý malý cestovatel jsou trochu jiní. Doporučení k očkování proto vždy závisí na konkrétní destinaci, délce a typu pobytu, věku dítěte i jeho zdravotním stavu. Protože se podmínky a doporučení mohou v čase měnit, je vhodné plán očkování před cestou konzultovat s lékařem nebo centrem cestovní medicíny.
Zdroje:
Petráš M. Očkování před cestou do zahraničí. Praktické lékárenství. 2007;3(4):160-165.
Lžičař M. Cestovní medicína a prevence infekčních onemocnění. Farmacie pro praxi. 2014;10(1):24-25.
Trojánek M, Marešová V, Stejskal F. Zdravotní rizika cestování s dětmi: Očkování, antimalarická profylaxe, cestovatelský průjem a jiná infekční onemocnění. Pediatr. praxi. 2015;16(5):320-326.
Maďar R. Cestovní medicína v praxi praktického lékaře. Med. praxi. 2026;23(2):82-84. doi: 10.36290/med.2026.016.
Kosina P, Rumlarová Š. Očkování dětí při cestě do rizikových zemí. Pediatr. praxi. 2025;26(3):172-175. doi: 10.36290/ped.2025.033.
Vašutová K, Vašut K. Zažívací potíže při cestování – jak se připravit a jak se s nimi vypořádat. Farmacie pro praxi. 2020;16(2):101-104. doi: 10.36290/lek.2020.017.
Schejbalová M. Specifika cestování dětí – rizika a možnosti prevence. Pediatr. praxi. 2014;15(3):131-133.
https://www.nzip.cz/clanek/32-ockovani-do-zahranici
https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/cestovni-medicina/ockovani-do-zahranici/ockovani-pri-cestach-do-zahranici/
