Při cestování do zahraničí se můžeme setkat s očkováními doporučenými i povinnými. Jedním z nejznámějších příkladů povinného cestovního očkování je očkování proti žluté zimnici, které může být vyžadováno při cestách do vybraných zemí nebo při příjezdu z oblastí s rizikem výskytu tohoto onemocnění. Konkrétní požadavky se mohou měnit, proto je vždy vhodné ověřit je před cestou podle cílové destinace a případného tranzitu.
Žlutá zimnice
Žlutá zimnice je závažné virové onemocnění způsobené virem z čeledi Flaviviridae. Přenášejí ho infikovaní komáři, zejména některé druhy rodu Aedes a Haemagogus. Virus cirkuluje mezi komáry, lidmi a primáty; konkrétní podoba přenosu se liší podle prostředí a epidemiologické situace.
Onemocnění se obvykle projevuje horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, nevolností nebo zvracením . U části nemocných může po krátkém zlepšení nastoupit závažnější fáze onemocnění, při níž dochází k poškození jater, rozvoji žloutenky, krvácivým projevům a v nejtěžších případech až k selhání orgánů. Právě podle žloutenky získala nemoc svůj název.
Očkování se provádí živou atenuovanou (oslabenou) vakcínou. Standardně je možné očkovat děti od devíti měsíců věku. U mladších dětí (ve věku 6-9 měsíců) lze očkování výjimečně zvážit, pokud je riziko nákazy vysoké a cestě se nelze vyhnout. Očkování musí být provedeno nejméně 10 dní před vstupem do země, která jej vyžaduje. Mezinárodní certifikát je platný od 10. dne po očkování.
Očkování proti žluté zimnici může být vyžadováno při cestách do některých zemí Afriky a Jižní Ameriky nebo při příjezdu z oblastí s rizikem výskytu žluté zimnice. Požadavky se mohou týkat i tranzitu nebo příjezdu ze zemí s rizikem přenosu. Očkování proti žluté zimnici je v některých zemích podmínkou vstupu a zapisuje se do mezinárodního očkovacího průkazu.
V České republice se toto očkování provádí pouze na vybraných pracovištích. Jejich seznam lze najít na stránkách ministerstva zdravotnictví. Nutné je očkování zaznamenat do mezinárodního očkovacího průkazu.
Horečka dengue
V tropech a subtropech je rozšířené také další onemocnění přenášené komáry — horečka dengue. Jde o virové onemocnění způsobené čtyřmi různými sérotypy viru dengue. Přenašečem jsou především komáři rodu Aedes.
Průběh onemocnění může být velmi různorodý. U části nakažených proběhne infekce bez příznaků nebo jen jako horečnaté onemocnění. Typickými projevy mohou být horečka, zimnice, únava, bolesti hlavy, kloubů a svalů, případně vyrážka. U těžkého průběhu se mohou objevit krvácivé projevy, pokles krevního tlaku případně orgánová postižení.
Po prodělání infekce vzniká imunita především proti sérotypu, který infekci způsobil. Opakovaná infekce jiným sérotypem může mít vyšší riziko těžkého průběhu. Jedním z vysvětlení je takzvaný antibody-dependent enhancement, tedy situace, kdy protilátky proti jednomu sérotypu nemusí proti jinému sérotypu chránit dostatečně a mohou za určitých okolností usnadnit vstup viru do buněk.
K dispozici je také vakcína proti dengue. V Evropské unii je vakcína schválena pro děti, dospívající i dospělé od 4 let věku. Podává se ve dvou dávkách s odstupem 3 měsíců. Využití očkování je ale nutné vždy individuálně posoudit podle věku, zdravotního stavu, délky pobytu, destinace a rizika nákazy. U očkování proti dengue je navíc důležité zohlednit i to, zda člověk dengue v minulosti prodělal.
Japonská encefalitida
Japonská encefalitida je virové onemocnění přenášené komáry, zejména rodu Culex. Vyskytují se především v některých oblastech jihovýchodní a jižní Asie a v západním Pacifiku. Riziko nákazy závisí na konkrétní oblasti, ročním období, délce pobytu a typu aktivit.
Toto virové onemocnění se může projevit vysokou teplotou a únavou, poruchou vědomí, třesem, křečemi, poruchami hybnosti nebo dalšími neurologickými příznaky. Průběh může být dlouhý, neurologické příznaky mohou přetrvávat.
Očkování se doporučuje zejména při delších pobytech v oblastech výskytu japonské encefalitidy, při pobytu na venkově, v zemědělských oblastech, v blízkosti rýžových polí nebo při cestách v období vyšší aktivity komárů.
Očkovat je možné od dvou měsíců. U dětí od 2 měsíců do 3 let se používá poloviční dávka, od 3 let věku se podává stejná dávka jako dospělým. Vakcinace probíhá ve dvou dávkách s odstupem 28 dnů. Očkování by mělo být dokončeno před možnou expozicí viru (uvádí se alespoň týden před cestou).
U osob, u nichž trvá nebo se opakuje riziko expozice, se podává také posilovací dávka.
Malárie
Malárie je závažné parazitární onemocnění způsobené prvoky rodu Plasmodium. Přenášejí ji samičky komárů rodu Anopheles. Onemocnění se vyskytuje zejména v tropických a subtropických oblastech.
Očkování proti malárii je v současnosti určeno především pro malé děti žijící v oblastech s vysokým výskytem malárie.
Při cestách do rizikových oblastí je proto zásadní ochrana před poštípáním komáry a v některých případech také chemoprofylaxe, tedy preventivní užívání antimalarik. Ta se obvykle užívají před cestou, během pobytu a určitou dobu po návratu; konkrétní režim závisí na použitém přípravku, destinaci a individuálním riziku. O vhodných opatřeních je vždy vhodné poradit se v centru cestovní medicíny.
Příště nás čeká cholera, břišní tyfus a vzteklina.
Každá cesta i každý malý cestovatel jsou trochu jiní. Doporučení k očkování proto vždy závisí na konkrétní destinaci, délce a typu pobytu, věku dítěte i jeho zdravotním stavu. Protože se podmínky a doporučení mohou v čase měnit, je vhodné plán očkování před cestou konzultovat s lékařem nebo centrem cestovní medicíny.
Zdroje:
Petráš M. Očkování před cestou do zahraničí. Praktické lékárenství. 2007;3(4):160-165.
Horáková D, Vlčková J. Očkování proti žluté zimnici. Med. praxi. 2010;7(11):406-407.
Velichová K, Medek K. Smůla z tropů – kazuistika horeček po návratu z tropů. Pediatr. praxi. 2024;25(4):236-240. doi: 10.36290/ped.2024.046.
Lžičař M. Cestovní medicína a prevence infekčních onemocnění. Farmacie pro praxi. 2014;10(1):24-25.
Trojánek M, Marešová V, Stejskal F. Zdravotní rizika cestování s dětmi: Očkování, antimalarická profylaxe, cestovatelský průjem a jiná infekční onemocnění. Pediatr. praxi. 2015;16(5):320-326.
Maďar R. Cestovní medicína v praxi praktického lékaře. Med. praxi. 2026;23(2):82-84. doi: 10.36290/med.2026.016.
Kosina P, Rumlarová Š. Očkování dětí při cestě do rizikových zemí. Pediatr. praxi. 2025;26(3):172-175. doi: 10.36290/ped.2025.033.
https://www.nzip.cz/clanek/32-ockovani-do-zahranici
https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/cestovni-medicina/ockovani-do-zahranici/ockovani-pri-cestach-do-zahranici/
