Dnešní svět je čím dál propojenější. Možnost zaletět si byť jen na víkend do zahraničí je stále dostupnější a ani delší cesty do vzdálenějších destinací už nejsou výjimkou. Snadná doprava téměř „na druhý konec světa“ ale může vyvolat dojem, že cestování je zcela bez rizika. Zdravotní rizika však není radno podceňovat, zejména u dětí, které cestují s námi.
Kromě nejrůznějších úrazů mohou dovolenou nebo dobu po návratu domů zkomplikovat infekční onemocnění. Některým z nich můžeme předejít očkováním — a právě tomuto tématu se budeme v následujících týdnech věnovat.
Jak se připravit na cestu?
Na co se zaměřit, než vyrazíme do zahraničí? Před cestou je vhodné zhodnotit několik důležitých okolností a podle nich naplánovat přípravu z hlediska očkování i další prevence.
Základní otázkou je cílová destinace: kam vlastně jedeme nebo letíme? Nejde jen o konkrétní stát, ale také o to, zda se budeme pohybovat spíše ve městech, v přírodě, nebo na venkově. Důležitá je rovněž délka pobytu i plánované aktivity. Svou roli hraje také zvolená doprava, typ ubytování a způsob stravování.
Podstatné je i to, za jak dlouho odjíždíme. Na jaké roční období máme cestu naplánovanou? Jaké počasí bude v cílové destinaci panovat? A konečně: jaký je náš zdravotní stav? Trpíme nějakým chronickým onemocněním nebo alergiemi? Důležitým faktorem je věk, stav imunity, případné kontraindikace očkování, popř. těhotenství.
Odpovědi na tyto otázky nám pomohou ujasnit si, do jak rizikové oblasti se chystáme a jaké infekce se tam mohou vyskytovat — a to i s ohledem na roční období a sezónní epidemie. Důležité je také zjistit, zda lze do plánovaného termínu stihnout potřebná očkování a další přípravy.
Kam se obrátit?
Nejvhodnější je obrátit se na specializovaná pracoviště — například střediska očkování a cestovní medicíny. Tam s vámi mohou sestavit individuální očkovací plán na základě posouzení plánované cesty a rizika nákazy přenosnými onemocněními.
Kromě očkování poskytují tato pracoviště také informace o prevenci nemocí, proti kterým se očkovat nelze. Důležité je zahájit přípravu včas.
Jaká očkování jsou tedy na cesty vhodná?
Doporučená očkování se liší podle destinace a typu pobytu. V některých mohou být vyžadována také povinná očkování — typicky například očkování proti žluté zimnici nebo proti meningokokové meningitidě.
Která očkování se hodí každému cestovateli?
Před cestou je vhodné zkontrolovat, zda má dítě očkování odpovídající věku podle očkovacího kalendáře. U malých dětí se může řešit například počet již podaných dávek hexavakcíny nebo MMR vakcíny. V případě plánované cesty do rizikových oblastí lze některé vakcíny podat dříve oproti standardnímu schématu. Konkrétní postup je ale vždy nutné posoudit individuálně podle věku dítěte, destinace a termínu odjezdu.
“MMR”, “hexa” – co to vlastně je? Hexavakcína je kombinovaná vakcína, která, jak název napovídá, poskytuje ochranu proti šesti onemocněními. Jde o záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, virovou hepatitidu B a hemofilové nákazy typu B.
V běžném schématu se u donošených dětí podávají tři dávky. V pozdějším věku následuje další přeočkování proti některým z těchto onemocnění, a to proti záškrtu, tetanu a černému kašli i proti dětské obrně. U dospělých je důležité hlídat si především termín přeočkování proti tetanu. Interval je obvykle 10—15 let a přeočkování lze spojit také s ochranou proti záškrtu, černému kašli, případně poliomyelitidě v rámci kombinované vakcíny. To je vhodné zejména tehdy, pokud plánujeme vycestovat do oblastí, kde se tato onemocnění vyskytují.
MMR vakcíny poskytují ochranu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. O spalničkách a zarděnkách jsem již dříve psaly v našem článku o “dětských nemocech” zde.
Jaká další očkování se mohou hodit?
Existuje několik běžně dostupných vakcín, které mohou být užitečné doma i na cestách.
Jednou z nich je vakcína proti pneumokokům. Původcem onemocnění je bakterie Streptococcus pneumoniae, u níž existuje velké množství různých sérotypů. K přenosu dochází zejména kapénkami, například při kašlání.
Cestování může představovat vyšší riziko nákazy — například kvůli kontaktu s větším množstvím lidí nebo pobytu v klimatizovaných prostorách. Očkování může proběhnout již v kojeneckém věku a vakcínu lze podat současně s jinou vakcínou například s první dávkou hexavakcíny.
V kojeneckém věku lze rovněž zahájit očkování proti invazivnímu meningokokovému onemocnění typu B. Ve druhém roce života je možné očkování proti meningokokům skupin A, C, W a Y. Původcem onemocnění je Neisseria meningitidis. Vyšší výskyt tohoto onemocnění je zaznamenán například v oblasti subsaharské Afriky. Ohroženi mohou být také poutníci do Mekky. Je důležité meningokoková onemocnění nepodceňovat. Mohou mít rychlý až fatální průběh nebo způsobit celoživotní následky.
Rotavirové vakcíny mohou pomoci v prevenci rotavirových gastroenteritid. Při cestování, obzvláště v horkém podnebí může být vyšší riziko dehydratace — zejména pokud se pohybujeme v oblastech s hůře dostupnou zdravotní péčí. Očkování je možné od 6. týdne a je nutné jej dokončit do 24. resp. 32. týdne věku dítěte. Podávají se dvě nebo tři dávky podle zvoleného typu vakcíny. Toto očkování je možné pouze v úzkém věkovém okně v kojeneckém věku, proto se nejedná o vakcínu, kterou by bylo možné běžně doplnit těsně před cestou u starších dětí.
Hepatitida A se může vyskytovat nejen v zahraničí, ale i v České republice; v letech 2025–2026 byl v ČR zaznamenán zvýšený výskyt. Pro cestující děti (ale i dospělé) jde rozhodně o vhodné očkování. Podává se dětem od 1 roku věku ve dvoudávkovém schématu. Druhý dávka se podává s odstupem podle použité vakcíny, obvykle nejdříve za 6 měsíců. Někdy se o hepatitidě A mluví jako o “nemoci špinavých rukou”. Právě proto se může snadno šířit v dětských kolektivech, kde je důsledná hygiena velkou výzvou. 
Co ještě zvážit?
Za zmínku stojí očkování proti klíšťové encefalitidě. Podle období, ve kterém cestujeme, může být vhodné zvážit také vakcínu proti chřipce a covidu-19.
Pokud dítě ještě neprodělalo plané neštovice, může očkování pomoci předejít těžkému průběhu nebo komplikacím — zejména pokud cestujeme do oblastí teplého klimatu, horších hygienických podmínek nebo s hůře dostupnou zdravotní péčí.
Většinu očkování využijeme nejen při cestování, ale i v běžném životě. Pokud tedy zvažujeme očkování malých dětí, je vhodné vzít v úvahu také náš životní styl a to, zda budeme chtít s dětmi pravidelně cestovat.
Příště se podíváme na očkování proti žluté zimnici, horečce dengue a japonské encefalitidě.
Každá cesta i každý malý cestovatel jsou trochu jiní. Doporučení k očkování proto vždy závisí na konkrétní destinaci, délce a typu pobytu, věku dítěte i jeho zdravotním stavu. Protože se podmínky a doporučení mohou v čase měnit, je vhodné plán očkování před cestou konzultovat s lékařem nebo centrem cestovní medicíny.
