Způsoby užívání tabáku
Kouření přestává být cool. Tuto skutečnost si uvědomují i tabáková firmy, které se snaží získat “nové předplatitele” dříve, než mladí lidé pochopí škodlivost tohoto návyku. Vyvíjejí proto nové aplikační formy nikotinu, které se jeví jako méně toxické a přitažlivější.
Pojďme se tedy společně podívat na způsoby užívání tabáku.
Cigarety– objevily se v polovině 19.století, jejich masívní rozšíření nastalo na konci 19.století s rozmachem strojové výroby. Filtry se objevily po roce 1950, kdy byl poprvé prokázán vliv cigaret na vznik rakoviny plic. Tehdy se věřilo, že zachytí 
většinu škodlivin, dnes se uvažuje o jejich zákazu. Obsahují totiž stále řadu toxických látek, mimo jiné i acetát celulózy. V přírodě se rozkládají kolem 15 let. Light “lehké” cigarety– tento pojem je již v řadě zemí zakázán, protože je obchodním označením bez jakéhokoliv podkladu. Vzbuzoval mylné představy o nižší škodlivosti. Slim– takto se označují tenké cigarety s průměrem nižším než 7 mm, jsou trendem posledních let, snaží se vzbudit dojem štíhlosti- využívají toho, že velká část žen a dívek má nadváhu. Ze zhruba 7000 látek v cigaretovém kouři je několik set aditiv-látek přidaných pro různé účely, především proto, aby se kouř dal vdechnout ( potlačení dráždivosti a zápachu), aby se vstřebal hodně rychle nikotin ( úprava pH), ale také například pro ladné vinutí kouře, které podporuje psychickou závislost. Cigareta obsahuje celkově kolem 15 mg nikotinu, většina nikotinu ale shoří. Kuřák vstřebá z jedné cigarety různé množství nikotinu, typicky kolem 1mg, ale mohou to být i 2 až 3 mg/cigaretu podle intenzity kouření. Záleží totiž na tom, jak hluboko se kouř vdechne, jak dlouho jej kuřák zadrží v plicích, kolikrát z cigarety potáhne,..Proto od roku 2016 už není na krabičkách našich cigaret obsah nikotinu a dalších látek uveden- více než na tom, co se kouří, záleží totiž, jak se to kouří.
Doutníky– kouř doutníků má vyšší pH než kouř cigaret. Není tedy třeba vdechovat kouř až do plic (“šlukovat”), aby se nikotin vstřebal- z kouře doutníků se vstřebává již sliznicí dutiny ústní. Také doutníkový kouř obsahuje řádově tisíce látek, i když méně aditiv než kouř cigaretový. Vzhledem ke způsobu kouření má o něco menší zdravotní dopad než cigarety, ale o to větší vliv v dutině ústní.
Vodní dýmky– hookah, narghille, vodnice, vodní dýmka– to jsou různé názvy pro vdechování kouře z doutnajícího uhlíku na tabákové placce, kouř pak prochází vodou. Ve vodě se nepročistí, jen ochladí, což je jedna z příčin velkého objemu potažení (vdechnutého kouře). Vzhledem k tomu, že spalování probíhá za nízké teploty, je kouř velmi koncentrovaný. Konzumenti tedy vdechují velké množství zplodin spalování, především oxidu uhelnatého a dehtových látek. Po jedné zhruba hodinové seanci má kuřák vodní dýmky kolem 20% karboxyhemoglobinu, prožívá tedy otravu oxidem uhelnatým. Tato otrava se mimo jiné projevuje malátností a závratěmi- což je stav, který zná většina uživatelů vodní dýmky při odchodu z čajovny. Dalším rizikem je šíření různých infekcí: kromě osobního nového náustku by se měla čistit i hadice a vyměňovat voda, což se často neděje.
Porcovaný tabák- to je tabáková směs v malém pytlíčku, který se podobá čajovému. Nehoří, to znamená, že konzument nevdechuje kouř. Zahrnuje širokou řadu výrobků- na jedné straně je s nejnižším rizikem švédský snus s nízkým obsahem tabákově specifických nitrosaminů. Porcovaný tabák je zakázáno prodávat v EU od roku 1992, výjimku má jen Švédsko, kde ho užívá kolem 20% populace. Švédsko má také nejnižší počet každodenních kuřáků v celé Evropské unii – jen kolem 5% a tedy i nejnižší počty úmrtí související s kouřením.
Nikotinové sáčky– jsou to sáčky podobné snusu, které se vkládají do úst, jsou bělostné a neobsahují tabák. Většinou obsahují nikotin na nosiči, někdy až 50 mg, ale mohou být i sáčky bez nikotinu. Pokud nedojde k předávkování nikotinem ,jejich zdravotní riziko je malé, mohou však prohlubovat/ udržovat / způsobovat závislost. Obsahují bílý nikotinový prášek (nikotin z tabáku nebo syntetický nikotin), propustná viskózová vlákna, matrici složenou z vody a mikrokrystalické celulózy, příchutě, zahušťovadla, stabilizátory, sladidla, látky upravující pH ( nikotin se vstřebává v zásaditém prostředí, pH kolem 8,5) . Příchutě jsou velmi různorodé, prodávají se většinou v plechových krabičkách s velkou vizuální přitažlivostí. V únoru 2023 byla v ČR přijata úprava zákona, podle které podléhají stejné legislativě jako tabákové výrobky.
Žvýkací tabák– smotky tabáku, které se vkládají do úst- u nás prakticky není.
Šňupací tabák– tabákový prach, který se vtahuje do nosu. U nás se používá ojediněle.
Vapování– široký pojem, který zahrnuje vdechování výparů různých zahřátých substancí. Patří sem elektronické cigarety, ale i vapování olejnatých látek s výtažky z marihuany.
Elektronické cigarety– neobsahují žádný tabák, ale hydrofilní tekutinu, která se zahřívá na teplotu lehce nad 100 stupňů Celsia za vzniku více nebo méně viditelných výparů. Tekutinu tvoří látky používané v potravinářství- kromě vody především glycerin a propylenglykol, většinou obsahují i nikotin a různé příchutě, mohou být ale také bez nikotinu. První generace dodávala malé množství nikotinu a jeho příjem nebylo možné ovlivňovat (cigareta-like , podobné cigaretám). Další byla pera, z nichž se již nikotinu vstřebává více. Třetí oblastí jsou mody, tedy doplňovatelné nádobky (tanky), kde lze upravovat i způsob zahřívání a zvýšit tak příjem nikotinu podle potřeby. Poslední generací jsou pody, např. v USA úspěšný Juul, které obsahují nikotinové soli a nikotin se vstřebává velmi rychle. Juul se podobá flashdisku a produkuje málo výparů. V současné době jsou hitem značky Elf Bar– jednorázové elektronické cigarety s příchutěmi různých druhů ovoce, vystačí až na několik set až několik tisíc potažení. Jsou cenově dostupné, některé i bez nikotinu, což usnadňuje užívání dětem, ovocná chuť navozuje pocit bezpečí, zdraví a neškodnosti.
Elektronické cigarety představují mimořádně kontroverzní téma medicíny- kolem 40 zemí je nějakým způsobem omezuje nebo zakazuje, naopak ve Velké Británii mají podporu a jsou doporučovány v první linii při odvykání kouření.
Klady: absence kouření, kouře, zápachu, tisíců chemikálií, absence nedopalků, nehrozí požáry, minimalizace/absence rizika pasívního kouření
Zápory: udržování /prohlubování /vznik závislosti, falešný dojem bezpečného kouření, příchutě- lákavé pro děti, dojem neškodnosti, nejasné složení příchutí
Zahřívaný tabák– tyčinky se speciálně upraveným tabákem podobné cigaretě, které se vkládají do pouzdra. To zapnutím tyčinku zahřeje na teplotu kolem 350 stupňů Celsia, tedy těsně pod teplotu hoření tabáku. Vznikající výpary jsou více cítit než ty u elektronických cigaret, obsahují více toxických látek a jejich složení se více podobá tabákovému kouři. Také těmito výrobky se může závislost na tabáku udržovat/ způsobovat/ prohlubovat. Na našem trhu jsou značky IQOS, GLO, Ploom.
Další formy- nikotin se může objevit v nejrůznějších podobách- např. v gumových medvídcích nebo lízátkách, je zřejmé ,že v takových podobách cílí na děti.
Pro úplnost si ještě vysvětleme další pojmy:
Kouř z druhé ruky (pasívní kouření)– vdechování tabákového kouře tím, kdo sám nekouří (secondhand smoke). Pasívní kouření způsobuje stejné nemoci jako kouření aktívní, ale v menší míře. Výjimkou je vliv na cévy- k jejich poškození stačí malá dávka kouře, již po několika minutách v zakouřeném prostředí jsou na cévách viditelné změny. Dítě v kuřácké domácnosti proto bývá často nemocné, mívá opakované respirační infekce, astma, otitidy(ušní záněty). Takové dítě by mohlo dostat odbornou diagnózu expozice pasívnímu kouři (Z 58.7) a platí to i v případech, že se kouří jen v kuchyni, na toaletě nebo z okna.
Kouř z třetí ruky– na stěnách, na kobercích či v záclonách místnosti, kde se dříve kouřilo, ale nyní je vzduch již čistý, najdeme stopová množství toxických látek z cigaretového kouře. To platí i pro pleť, vlasy či oblečení poté, co vyjdeme ze zakouřeného prostředí. Praktický dopad je minimální, snad jen maminka, která kouřila na balkóně, by si měla potom, co se vrací ke svému dítěti, umýt obličej a ruce.
Jak je to se závislostí na tabáku? Jak rychle se rozvíjí? Jak ji lze diagnostikovat a léčit? Jakou roli v tom hraje lékárník?
Odpovědi na tyto i další otázky se dozvíte v další části naší série.
Zdroje:
prof. MUDr. Eva Králíková, CsC.- Léčba závislosti na tabáku, EUNI
prof. MUDr. Eva Králíková, CsC.- Děti a nikotin, Pediatrie pro praxi, 2023
prof. MUDr. Eva Králíková, CsC.- Kouření, tabák, nikotin, děti a dospívající, pediatrie pro praxi, 2021
Jiří Slíva, Martin Votava- Farmakologie
Obrázky čerpány z pexels.com
