Antibiotika jsou látky s antibakteriálním účinkem, mohou potlačovat růst/množení bakterií, nebo bakterie přímo usmrtit.

Jsou důležitými léky v boji proti bakteriálním infekcím.

Jejich účinnost je ovšem ohrožována jejich nadměrným a nesprávným užíváním, které vede ke vzniku rezistentních bakterií.

Správné užívání antibiotik hraje klíčovou roli pro zachování účinnosti léčby i pro budoucí generace.

Při podávání antibiotik u dětí by měli být lékaři a rodiče obzvlášť opatrní, a to jak s volbou správného antibiotika, jeho vhodnou dávkou, délkou podávání, tak s opakovaným předepisováním antibiotik v krátkých časových intervalech za sebou.

Dětský organismus reaguje na podávání antibiotik mnohem citlivěji než dospělý a neuvážené podávání těchto léčiv může mít dlouhodobé následky.

Střevní mikroflóra je u dětí choulostivá a snadno reaguje na podání antibiotik výskytem průjmu nebo výskytem dalších střevních obtíží.

Antibiotika ničí vedle patogenů i zdraví prospěšné a pro život tak důležitou střevní bakterie. Dojde tak k oslabení imunity dítěte, může hrozit i riziko dehydratace. Lékař by měl být obezřetný také ohledně rizika výskytu možné alergie na dané antibiotikum. Pokud se u dítěte i dospělého alergie na jakýkoliv lék potvrdí, je nutné to vždy a všude u lékařů hlásit. Příznaky alergie mohou být různé například vyrážka, otok, pocit svědění/pálení až anafylaktická reakce…, proto raději kontaktujte lékaře.

Antibiotiky se léčí u dětí zejména:

infekce dýchacích cest, a to především horních dýchacích cest (některé angíny, některé hnisavé záněty středního ucha, některé sinusitidy, některé izolované záněty mízních uzlin), dále jde o některé infekce močových cest. Dalším důvodem jsou některé hnisavé kožní procesy. Nutnost podat ATB vyvstává u časných lokalizovaných stadií boreliózy.

Důvodem pro systémové podávání antibiotik by měla být závažná bakteriální infekce.

Jak se dá bakteriální infekce poznat?

Záněty v dýchacích cestách vyvolává asi 200 virů, ale jen několik bakterií.

Jde zejména o tyto bakterie: Streptococcus pneumoniae, Moraxella catarhalis, Haemophilus influenzae, Streptococcus pyogenes a Klebsiella pneumoniae…

V primární péči se musí lékaři v první řadě spolehnout na nálezy při fyzikálním vyšetření.

Mezi „atypické“ bakterie náleží Mycoplasma pneumoniae, chlamydie a legionely. Přibývá zápalů plic u kojenců (často ve spojení s úpornými hnisavými konjunktivitidami – záněty spojivek). V posledních letech se objevují i případy, kdy úporný kašel a zánět plicní tkáně je způsoben Bordetella pertusis, a to i u řádně očkovaných dětí.

Výrazné kožní hnisavé procesy jako flegmóna (znamená neohraničenou agresivně se šířící infekci měkkých tkání těla), impetigo nebo kožní absces (dutina vyplněná hnisem) s výraznou regionální uzlinovou reakcí si léčbu antibiotiky také vynutí. Infekci způsobují nejčastěji stafylokoky a streptokoky.

Infekce močových cest bývá provázena často horečkou, dysurií (pálivá a řezavá bolest vycházející z močové trubice nebo jejího okolí při močení), polakisurií (opakovaná evakuace malého objemu moči v krátkých časových intervalech). Bývá přítomna také bolest nad stydkou sponou a v bederní krajině. Dalšími klasickými příznaky jsou bolestivá reakce na manuální kompresi břicha a beder současně a poklep nad bedry. Také orientační vyšetření moči skríninkovými papírky je pomocí (přítomnost krve, bílkoviny a nitrátů). Nejčastějšími vyvolavateli infekcí močových cest jsou Escherichia coli a Proteus mirabilis.

Při průjmech jde především o infekce virové. Existují však i bakterie způsobující průjem.

Klasickým vyšetřením je odečtení výsledku kultivace bakterií rostoucích v odebraném biologickém materiálu.

Význam kultivace stěrů z nosu a z hltanu je ale sporný. Většina možných vyvolavatelů zánětu horních dýchacích cest totiž představuje běžné mikrobiální osídlení, proto výsledky kultivace nemají pro léčbu akutního zánětu velký význam.

Zatímco kultivace stěrů z horních dýchacích cest se sporným významem je celkem zbytečně prováděna často, je zanedbáváno bakteriologické vyšetření moči. Mělo by být indikováno vždy, když jde o horečku nejasného původu, tj. bez zjevné klinické příčiny, a jsou zároveň vysoké hodnoty laboratorních testů svědčících pro zánětlivý proces. Zvláště u kojenců je to nezbytné.

Jaké laboratorní testy z krve svědčí pro závažnost, nebo dokonce etiologii akutní infekce?

Celkový počet a diferenciální rozpočet bílých krvinek, je metoda klasická, má sice slušnou senzitivitu, ale malou specificitu. Totéž platí pro cenný indikátor sepse prokalcitonin. Sedimentace červených krvinek je klasickou metodou, která má malou výpovědní schopnost pro akutní zánět, a především pro orientaci v dynamice zánětlivého procesu.

Metodou volby pro orientaci při akutní infekci v primární péči je vyšetření C-reaktivního proteinu (dále CRP) v ordinaci lékaře.

Již za 6 hodin po začátku příznaků zánětu (horečka, bolesti v krku, nevolnost) se pod tlakem cytokinů (Představují rozsáhlou a ne zcela přesně vymezenou kategorii relativně malých proteinů, které se uplatňují v buněčné signalizaci. Cytokiny hrají významnou roli při normálních imunitních reakcích) zvyšuje syntéza CRP v játrech, ale i jinde. Stoupají sérové hladiny z hodnot blížících se k nule až na hodnoty zvýšené o několik řádů.

Obecně platí, že hodnoty do 35 mg/l jsou zřejmě známkou virové infekce, zatímco hodnoty přes 60 mg/l jsou spojeny s infekcí bakteriální. Výjimkou při virových infekcích mohou být těžší adenovirové infekce, kde hodnoty CRP stoupají až ke 40 mg/l. Zvláště cenné je sledování dynamiky CRP pomocí nejméně 2 vyšetření v rozmezí 12 hod.

I v domácím prostředí si můžeme udělat CRP test, test zakoupíme v lékárnách.

Tzv. CRP velocity, docela novinka, kdy jde o poměr mezi aktuální hodnotou CRP a délkou trvání příznaků (horečka, třesavka…). Např. horečka trvá 12 hodin a hodnota CRP je 120 mg/l, tedy poměr činí 10, což je jistě příznivější situace, než trvá-li horečka 8 hodin, naměříme stejné hodnoty, a poměr tedy bude 15. Čím vyšší je hodnota poměru mezi hodnotou CRP a délkou trvání příznaků zánětu v hodinách, tím větší je dynamika zánětu, resp. jeho závažnost.

V ordinacích lékařů dětem mohou provést i test na odhalení streptokoka, takzvaný Streptest, rychlý test z výtěru z krku.

Rozhodne-li se lékař, že jde o zánět vyvolaný bakteriemi, je třeba zahájit léčbu antibiotiky co nejdříve.

Hrozí při užívání antibiotik nějaké vedlejší účinky?

Tak jako každé léky, i antibiotika vyvolávají různé vedlejší účinky. Jedná se například o vyrážku, alergické reakce, průjem, bolesti břicha, nevolnosti – pokud by se některé příznaky u vašeho dítěte objevily, kontaktujte raději ošetřujícího lékaře.

Děti mladší dvou let, které užívají antibiotika, mají prý větší riziko vzniku astmatu, různých alergií a ekzémů nebo obezity. Hrozí také, že se u nich snáze rozvine nesnášenlivost vůči lepku a poruchy pozornosti. Poukázala na to nová studie publikovaná v časopise Mayo Clinic Proceedings.

Nejčastější chyby při léčbě antibiotiky jsou:

že se pomocí antibiotik léčí virová infekce například nachlazení, chřipka…

že se antibiotika dávkují v nízkých dávkách, příliš krátkou nebo zbytečně dlouhou dobu a volí se nevhodní zástupci. Bez konzultace s lékařem léčbu nikdy sami neukončujte – dodržte přesnou délku léčby!

Jedna z nejčastějších chyb je přestat podávat antibiotika hned poté, co se dítěti uleví, například za tři dny. Ale stejná chyba je i vysazení léků třeba až za osm dní, když byly předepsány na deset. Léky totiž musí působit na bakterie v různých fázích jejich života, a proto potřebují svůj čas.

Další důležitá opatření

Nikdy neužívejme stará nedobraná antibiotika z předchozí infekce. Každé antibiotikum se používá pouze na specifické typy bakterií. Nesprávným použitím zvyšujeme riziko komplikací a vzniku bakteriální rezistence. Poraďte se s lékárníkem, jak zbylé léčivé přípravky zlikvidovat. Ideálně je doneste zpět do lékárny k likvidaci.

Užívejte antibiotika pouze tehdy, předepíše-li je lékař!

Nikdy nepodávejte antibiotika určené Vašemu dítěti jeho sourozencům/dalším rodinným příslušníkům/kamarádům, mohli byste jim tím způsobit závažné obtíže!

Velkým nešvarem je zejména balení antibiotik do cestovní lékárničky na dovolenou!

Některé lehké bakteriální infekce například některé záněty nosních dutin mohou ustoupit i bez podání antibiotik. Lékař může doporučit vyčkat a sledovat vývoj infekce.

Preventivní užití antibiotik má smysl pouze ve specifických případech. Takové užití musí být vždy výslovně doporučeno ošetřujícím lékařem.

Platí u všech léků: nenechávejte léky před dítětem bez dozoru, mějte je vždy uložené na bezpečném místě, ke kterému se dítě nedostane!

V ordinacích lékařů se někteří rodiče dožadují napsání antibiotika na recept pro svá dítka

Jde o situace, kdy je antibiotikum ordinováno pod tlakem rodičů: „Již tři dny má moje dítě teplotu přes 38 stupňů Celsia a vy mu nedáváte ATB…“.

Někdy je rychle předepsané ATB náhradou za opakované vyšetření dítěte a trpělivý rozhovor s rodiči. Ve Skandinávii byl zajímavý průzkum mezi lékaři v primární péči, jehož výsledky lze, s jistým karikujícím pohledem, shrnout takto: Je-li nemocný v ordinaci praktického lékaře s horečkou a bolestí v krku < 5 min, odchází s ATB, je-li tam > 10 min, odchází s paracetamolem…Tzv. společenský tlak na ordinování antibiotik vede k tomu, že jsou předpisována ATB, která se užívají nejlépe jednou za den a po dobu co nejkratší. Jde většinou o makrolidy. Užívání makrolidů při léčbě infekcí dýchacích cest v Japonsku vedlo k prudkému vzestupu rezistence Streptococcus pneumoniae k penicilinu a Streptococcus pyogenes k erytromycinu!

Nebo další případ: dítko přichází v doprovodu rodiče do ordinace s dlouhodobým nachlazením, které je nejspíše virového původu… Rodiče jsou často nervózní, když u dítěte trvá rýma a kašel třeba i 3 týdny. Je to normální? Běžné nachlazení však u mladších dětí trvá i několik týdnů. Bohužel čím jsou děti mladší, mívají menší schopnost se vysmrkat, nebo vykašlat hlen. I toto ovlivňuje délku nemoci… Proto se je to snažme, co možná nejdříve naučit, i miminek nám pomůžou odsávačky hlenů.

Existují však i rodiče, kteří se podávání antibiotik bojí nebo se jim straní.

Pokud je na začátku onemocnění horečka, pak teploty postupně poklesnou a přidá se kašel a rýma, jedná se pravděpodobně o virovou infekci. V každém případě se nebojte kontaktovat a navštívit ošetřujícího lékaře dítěte a nechejte dítě lékařem prohlédnout.

Jaký průběh nemoci naopak naznačuje bakteriální infekci?

Jestliže po zlepšení vývoje onemocnění vyskočí opět horečky, může se předpokládat nasednutí bakteriální infekce na virovou. V tomto případě je třeba dítě znovu vyšetřit. Pomůže například vyšetření CRP. Je tedy možné, že virové onemocnění přeroste do bakteriálního…

Na organismus oslabený virovou infekcí může nasednout bakteriální zánět, tzv. superinfekce. Pak s největší pravděpodobností dojde na indikaci antibiotik.

Doporučení

Nepřecházejme nemoci, když nám není dobře. Tělo nám naznačuje, že si potřebuje odpočinout. Něžná náruč maminky nebo tatínka a jejich blízkost dítku také pomůže, buďme trpěliví. Nezapomínejme, že základním atributem zdraví je radost. Mnoho nemocí má dnes již potvrzenou psychosomatickou příčinu a tak poslouchejme signály malých dětí, které se nám vracejí ze školky příliš často nemocné, zda nám nesignalizují potřebu naší blízkosti…

Obvykle je potřeba u nemoci vyčkat, jak se bude vyvíjet. Každá maminka/tatínek pozná na dítěti hned po ránu, že je jiné a když to jde, ponechá ho doma, zbytečně ho nevystavuje dalšímu náporu v kolektivech, školkách a podobně.

Také hned první den nemá obvykle příliš význam jít do čekárny k dětskému lékaři. Pokud se nevyskytují vážné příznaky jako neustupující vysoká horečka, zvracení a jiné neobvyklé příznaky, je dobré vyčkat do 3. dne, kdy se nemoc typicky rozvine anebo naopak začne ustupovat.

Dobrým rádcem je i lékárník, který může pomoci zhodnotit stav, zda je ještě vhodný k samoléčbě nebo je lépe navštívit dětského lékaře. Je to zdravotnický profesionál, se kterým můžete konzultovat léčbu, nebojte se jen přijít poradit o lécích, které máte doma nebo zda je potřeba něco ještě doplnit.

V lékárně, ale i na besedách s maminkami řešíme často téma nachlazení a imunity u dětí. Vysvětlujeme, že existuje „fyziologická nemocnost“, tedy že je normální 6 až 10 nekomplikovaných respiračních onemocnění za rok u malých dětí předškolního věku. Jedná se většinou o virové onemocnění. S rostoucím věkem se postupně snižuje výskyt těchto častých onemocnění jak „vyspívá“ i jejich imunita. Zlomové bývá období kolem šestého roku a během dospívání je spíše vzácnější občasné ulehnutí školáka do postele.

Dopřejme dětem po doléčení dostatečně dlouhou rekonvalescenci.

Co může způsobit nesprávná léčba antibiotiky?

Nesprávná léčba antibiotiky oslabuje imunitu léčeného.

Zatěžuje ekonomicky rozpočet celého zdravotnictví.

Vede k vzestupu rezistence (odolnosti) bakterií proti antibiotikům obecně.

Vysvětlení pojmu antibiotická rezistence: antibiotika, která byla dříve na konkrétní bakteriální infekce účinná, jsou dnes účinná méně nebo vůbec. Bakterie si vybudovaly odolnost na konkrétní antibiotika a těmito antibiotiky pak není možné dané onemocnění léčit. Lékaři jsou proto nuceni předepisovat v případě potřeby antibiotika silnější, s širším spektrem účinku. Hlavní příčinou tohoto problému je neracionální a opakované předepisování antibiotik na virové infekce, chřipková onemocnění a běžná nachlazení, kdy se až na výjimky podání antibiotika nevyžaduje. Známá je např. MRSA – bakterie Staphylococcus aureus, která je odolná (rezistentní) na antibiotikum meticilin (oxacilin) – k léčbě se proto musí použít jiné antibiotikum.

Zodpovědným užíváním antibiotik chráníme jejich účinnost a snižujeme rizika spojená s antibiotickou rezistencí. Rezistentní bakterie se šíří mezi lidmi a jsou hrozbou pro celou populaci, především pro osoby s oslabenou imunitou, děti nebo starší osoby s chronickými nemocemi. Pokud s antibiotiky nebudeme zacházet zodpovědně, hrozí, že v budoucnu nebude možnost účinně léčit infekce, které jsou nyní snadno léčitelné!

Výběr vhodného antibiotika

Pokud jde o empirickou volbu antibiotika pro infekci horních dýchacích cest, je lékem volby penicilin. Chybou je neodůvodněný výběr makrolidů nebo cefalosporinů I. generace jako antibiotikum první volby pro léčbu u komunitních respiračních infekcí. Pokud jde o taktiku změny antibiotika pro neúčinnost za jiné, je nezbytné nechat antibiotiku prostor na to, aby bylo dosaženo potřebných koncentrací v séru nebo ve tkáních. Většinou jde o čas 48 hodin. Efekt antibiotika je možné ověřit opakovaným stanovováním CRP. Jeho pokles je signálem dobrého výsledku. Volba dalšího antibiotika v řadě by již měla být konzultována s antibiotickým střediskem, jež bývá při krajském mikrobiologickém oddělení. Toto pracoviště dává informace například o výskytu bakterie v komunitě určitých míst, a jejich rezistence k antibiotiku.

Obecně lze říci, že podávání antibiotik u dětí do jednoho roku by mělo být zcela mimořádnou událostí, podloženou vhodnými testy. U dětí předškolního věku je běžný výskyt až 10 infekcí ročně, ale ve velké většině případů jde o virové infekce. To je bohužel/bohudík? součástí přirozeného procesu budování imunity každého jedince, i když chápu, a může se zdát, že to vaši rodinu a dítě v dané situaci zatěžuje. Toto jsme si vysvětlili už výše v článku.

Je důležité zvolit jak dostatečnou dávku, tak vhodnou délku podávání antibiotika. Ale také správnou lékovou formu antibiotika. Na trhu existují tablety, suspenze, sirupy, ATB pro intravenózní podání. Další kapitolou jsou antibiotika k zevní aplikaci, masti, zásypy, oční, nosní, ušní kapky…

Nejčastější formou podávání antibiotik u malých dětí jsou sirupy nebo suspenze.

Lékárníci je připravují/ředí vodou přímo v lékárně, v danou chvíli, protože antibiotika jsou složité chemické sloučeniny a ve vodném roztoku by mohlo brzy dojít k jejich rychlému rozkladu. Proto se antibiotický sirup/suspenze připravuje v okamžiku, kdy si jej přijdete vyzvednout do lékárny, protože mezi předepsáním, přípravou sirupu a začátkem užívání by měla uběhnout co nejkratší doba. Lékárník také zkontroluje, zda je předepsaná dávka v pořádku vzhledem k věku či hmotnosti dítěte.

Dávka antibiotik u dětí se stanovuje podle hmotnosti

Je stanovena maximální denní dávka na kg hmotnosti dítěte a ta je pak rozdělena podle druhu antibiotik do několika jednotlivých dávek).

Délka podávání u dětí závisí na konkrétní bakteriální infekci i druhu antibiotika, ale nejčastěji bývá 5 – 14 dní (stanovenou dobu je potřeba při normálním průběhu léčby vždy dodržet).

Od správné antibiotické léčby můžeme očekávat efekt většinou po 48 hodinách. Výhodou může být opakování CRP vyšetření, kdy po správně zvoleném antibiotiku je právě po 48 hodinách patrný pokles vysokých hodnot typických pro bakteriální infekci.

V lékárně vám lékárníci při výdeji poradí jak dané antibiotikum správně užívat

Pro optimální účinek správně zvoleného antibiotika je ze strany dětského pacienta a především rodiče, který na podávání léčiva dohlíží, velmi důležité respektování způsobu podání s ohledem na stravu (před jídlem, po jídle, odstup od podání mléčných výrobků a minerálek nebo od kyselých potravin nebo doplňky stravy a antibiotiky), pravidelného podávání (po 6, 8, 12 nebo 24 hodinách), dostatečného pitného a klidového režimu, a vyhýbalo se přímému pobytu na sluníčku, uchovávání antibiotické suspenze v lednici (pokud je to vyžadováno), protřepání suspenze před každým použitím a dohledu nad tím, zda dítě léčivo odmítá či zvrací. V některých případech pomůže volba jiné lékové formy (například tablety místo suspenze či naopak). V těchto případech kontaktujte určitě dětského ošetřujícího lékaře.

Některá antibiotika se mají podávat na lačno

To znamená do prázdného žaludku, tady platí pravidlo 30 minut před jídlem, nejíst ani bezprostředně poté. Tady se právě dělají časté chyby!

Další chybou je vynechání dávky

Je důležité tuto chybu co nejrychleji napravit. A vrátit se opět k původnímu intervalu užívání, pokud jde například jen o jednu hodinu.

Pokud vynecháte dávku antibiotika úplně, kontaktujte raději ošetřujícího lékaře a domluvte se s ním na dalším postupu.

Doporučuji si interval podávání antibiotika i rozepsat na papír nebo nastavit jako upozornění do mobilu.

Pokud máte nemocné děti dvě, nestyďte se a zapisujte si každou dávku a komu a v kolik hodin jste antibiotika dali.

A co probiotika?

Nejen pro děti užívající antibiotika může být vhodné podávání tzv. probiotik, která mohou pomoci snížit nežádoucí účinky léčby (trávicí potíže, nejčastěji průjem).

Probiotika jsou mikrobiální organizmy (prospěšné bakterie), které je možno po konzultaci s lékařem nebo lékárníkem užívat nejen při ATB terapii k posílení mikrobiomu a zabránění možného rozvoje průjmu a jiných trávicích potíží…

Pojmem „mikrobiom“ se označuje soubor všech mikroorganismů, osidlujících určité prostředí.

Různé oblasti lidského těla například ústní dutina, kůže, ženský reprodukční systém, plíce, trávicí trakt jsou osídleny různými druhy bakterií (např. laktobacily nebo bifidobakteriemi), druhy kvasinek a virů…

Jde tedy o soubor zdraví prospěšných, ale i patogenních mikrobů, které nás v případě rovnováhy posilují ve zdraví a mnohdy našemu tělu prospívají, v případě nerovnováhy naopak naše zdraví oslabují až ohrožují. Pokud nerovnováha trvá déle, dochází ke vzniku nemocí.

Například zubní kaz v případě narušené mikrobiální rovnováhy v ústní dutině, vaginální kandidóza v případě narušené rovnováhy vaginální mikrobioty, průjem v případě narušení mikrobiomu střev.

Prospěšnost probiotik se zkoumá zejména v oblasti trávicího traktu, kde se používají jako prevence průjmových onemocnění. Je jim věnována velká pozornost také v souvislosti s ekzémem, obezitou, migrénou, ale i úzkostí nebo depresí.

Problémem však zůstává fakt, že probiotika zahrnují velkou škálu mikroorganismů, přičemž každý člověk má svou vlastní odlišnou mikrobiotu. Je tedy poněkud složité uměle dostat do těla právě ty druhy, které daný jedinec potřebuje. V budoucnu se možná dočkáme personalizované terapie s probiotiky „na míru“.

Probiotika se vyskytují v zakysaných mléčných výrobcích, kvašené zelenině či v moderní kuchyni (kimči, miso nebo kombuše). Nesmíme zapomínat ani na prebiotika, která jsou jakousi potravou pro probiotika. Prebiotika najdeme hlavně v ovoci a zelenině, ale také v některých bylinkách. Například kořen čekanky, obsahující inulin (více informací o čekance a účincích inulinu si můžete přečíst v našem dřívějším článku na blogu).

Kdy začít probiotika užívat?

V lékárnách vám poradí kdy a jak užívat probiotika.

Vhodné je pokračovat s probiotiky ještě několik dní po skončení antibiotické léčby.

Dle České pediatrické společnosti doporučujeme zvolit ta probiotika, která obsahují kvasinku Sacharomyces boulardii nebo bakterie Lactobacillus rhamnosus GG, Bifidobacterium lactis, Streptococus thermophilus.

V lékárně Vám rádi poradí s výběrem vhodného probiotika.

Tyto přípravky existují v různých lékových formách (sirup, kapky, sáčky na vysypání, kapsle, pastilky …) pro jednotlivé dětské věkové kategorie. Možná jste nevěděli, že obsah některých tobolek jde vysypat a smíchat například se sladkým nápojem, vodou (nesmí být příliš teplá ani studená), toto oceníte u dětí, které mají problém s polknutím prášku nebo tobolky.

Pro děti, které jsou často nemocné a je jim nutné opakovaně předepisovat antibiotika, je vhodné v mezidobí, kdy je dítě zdravé, podávat preparáty na posílení imunity. Nebojte se zeptat na radu v lékárně. I na našem blogu najdete na toto téma řadu článků, například tento od lékárnice maminky Šárky – Letem světem – co dát na imunitu (nejen) dětem https://lekarnice-maminky.cz/letem-svetem-co-dat-na-imunitu-nejen-detem/

Zástupci antibiotik

Úvodem

Do skupiny léčivých přípravků ze skupiny antibiotik s rizikem pro rostoucí dětský organizmus patří například tetracykliny, které se nepoužívají u dětí mladších 8 let, a fluorochinolony, kde věková hladina pro použití je ještě vyšší. Obě tyto léčivé skupiny lze použít jen za mimořádných okolností.

Informovaný souhlas rodičů je samozřejmostí.

Některé skupiny antibiotik mohou působit nefrotoxicky (schopné poškodit ledviny), ototoxicky (různými mechanizmy poškozují sluch, obvykle jde o poškození vnitřního ucha, kde je uloženo sluchové ústrojí, nebo poškození nervu vedoucího odtud vzruchy do mozku. Důsledkem účinku může být nevratné poškození sluchu včetně hluchoty), hepatotoxicky (poškozující játra) či mohou poškozovat centrální nervový systém.

I v těchto antibiotických skupinách jsou léčivé přípravky s nižší toxicitou, kterým se dává přednost v pediatrické indikaci.

Betalaktamová antibiotika

Do této skupiny patří všechna antibiotika, v jejichž strukturálním jádru je přítomen čtyřčlenný betalaktamový kruh. Jeho neporušenost je základní podmínkou účinnosti každého betalaktamového antibiotika. Betalaktamový kruh je rozkládán penicilinázou a dalšími betalaktamázami bakterií. Mechanizmus účinku všech betalaktamových antibiotik je inhibice syntézy buněčné stěny bakterií vazbou na specifické proteiny.

Patří sem peniciliny, cefalosporiny, karbapenemy, monobaktamy a inhibitory β-laktamáz.

Peniciliny patří v pediatrické praxi k nejčastěji používaným již od novorozeneckého věku. Patří mezi prakticky netoxické léky a jejich dávku lze mnohonásobně zvýšit až na dávku farmakologickou. Používají se jak v těhotenství, tak i u nezralých a nedonošených dětí, u nichž se však vzhledem k nezralosti ledvin a prodloužení jejich eliminace z organizmu prodlužuje interval podání.

Cefalosporiny jsou betalaktamová antibiotika, která jsou ve velké většině alternativními antibiotiky k penicilinovým antibiotikům, většina z nich má totiž vyšší potenciál vzniku rezistence než peniciliny. Lze je všeobecně s určitou opatrností  použít jako alternativu u pacientů s přecitlivělosti k penicilinům, ne však s anamnézou anafylaktické reakce.

Makrolidy, azalidy a jim příbuzná antibiotika

Skupina těchto antibiotik má téměř identické spektrum účinnosti na citlivé mikroby a jejich vliv na mikroflóru člověka i prostředí se sčítá. Makrolidová antibiotika tvoří poměrně homogenní skupinu antibiotik, která mají velmi podobnou strukturu, podobné antimikrobiální vlastnosti; od sebe se liší převážně jen svou farmakokinetikou.

Mechanizmus účinku je inhibice proteosyntézy reverzibilní vazbou na 50S ribosomální subjednotku. Jsou bakteriostatická, za určitých podmínek proti některým mikroorganizmům baktericidní. Jsou málo toxická, dobře se vstřebávají z GIT, špatně pronikají do synoviální tekutiny a prakticky nepronikají do CNS.

Mezi základní makrolidy patří erytromycin, spiramycin, josamycin, mezi novější s prodlouženou dobou účinku roxitromycin, klaritromycin a diritromycin.

Azitromycin patří mezi azalidy a má prakticky stejné antimikrobiální spektrum, ale zcela odlišnou farmakokinetiku.

Do skupiny antibiotik příbuzných makrolidům se řadí ještě ketolidy a streptograminy.

Makrolidy vytvářejí klinicky významné lékové interakce, jejich schopnost inhibovat cytochrom 3A4 klesá v řadě erytromycin, klaritromycin, roxitromycin, spiramycin a azitromycin.

Amfenikoly

Chloramfenikol je potenciálně hematotoxický, ve vzácných případech vzniká ireverzibilní aplastická anémie, proto se toto širokospektré primárně bakteriostatické antibiotikum indikuje v současné době jen tehdy, když nelze podat jiné méně toxické antibiotikum.

Linkosamidy

Oba přípravky linkomycin i klindamycin mají stejné spektrum účinnosti, klindamycin má však vyšší antimikrobiální účinnost a výhodnější farmakokinetiku. Spektrum účinnosti zahrnuje grampozitivní aerobní i anaerobní koky, aerobní tyčky B. anthracis a C. diphteriae. Z anaerobů jsou účinná na klostridia i Bacteroides fragilis. Z méně obvyklých agens jsou účinná na Babesia microti a Toxoplasma gondii.

Rizikem použití je postantibiotická pseudomembranózní kolitida.

Tetracykliny

Jsou antibiotika, u nichž po užití v pediatrii je limitováno věkem. Jedná se o širokospektrá bakteriostatická antibiotika, se spektrem účinku na grampozitivní i gramnegativní bakterie, spirochety, rickettsie, mykoplazmata a chlamydie. Vzhledem k velkému procentu rezistence grampozitivních koků k tetracyklinu je zcela nevhodné tetracykliny používat v empirické léčbě infekcí vyvolaných uvedenými kmeny.

Jejich dobrý průnik do kostí a ukládání do rostoucích pojivových tkání mohou u dětí vyvolat poruchy růstu kostí, hnědavé zabarvení zubů a poruchu tvorby zubní skloviny.

V použití zůstává pouze doxycyklin. Doxycyklin má dobrou biologickou dostupnost (93 %), vylučuje se do gastrointestinálního traktu, jen 30 % močí, jídlo nemá na jeho vstřebávání významný vliv. U dětí starších 8 let je vhodný k léčbě mykoplazmatických a chlamydiových respiračních infekcí, u rickettsióz, případně nespecifické uretritidy a adnexitidy u adolescentů, k léčení ECM. Je lékem volby u cholery …

Sulfonamidy

V současné době je v ČR registrován pouze kombinovaný přípravek ko-trimoxazol. Jedná se o kombinaci sulfametoxazolu s trimetoprimem v poměru 5:1. Má velmi dobrou biologickou dostupnost, proniká dobře do tělních tekutin.

Nežádoucími účinky jsou fotosenzibilita, u nedonošenců a novorozenců se může objevit jádrový ikterus, podmíněný vytěsněním konjugovaného bilirubinu z vazby na sérové bílkoviny, proto je u dětí do dvou měsíců kontraindikován.

Je nutné sledovat lékové interakce s perorálními antikoagulanciemi a metotrexátem. Je lékem volby u infekcí Pneumocystis carinii a Nocardia asteroides. Používá se u dětí starších 2 měsíců k orální léčbě komunitních močových infekcí způsobených E. coli, Klebsiella a Enterobacter, M. morganii, Proteus. Z gastrointestinálních infekcí ho lze použít u salmonelóz a shigelóz.

Nitroimidazoly

Jsou chemoterapeutika s účinkem na bakterie a prvoky: Trichomonas vaginalis, Entamoeba histolytica, Giardia lamblia a anaeroby: především gramnegativní bakterie včetně Bacteroides fragilis, Helicobacter pylori, dále na klostridia a na většinu grampozitivních anaerobních koků. Z aerobních bakterií jsou účinná pouze na Gardnerella vaginalis. Mají velmi dobrou biologickou dostupnost, průnik i do mozkomíšního moku. Patří sem metronidazol a ornidazol. Jsou indikovány u anaerobních infekcí, infekcí vyvolaných prvoky, u postantibiotické pseudomembranózní kolitidy, v kombinované léčbě infekcí způsobených H. pylori.

Nitrofurantoiny

Jediným představitelem je nitrofurantoin, který je lékem volby pro nekomplikované močové infekce v komunitě. Zachoval si až do dnešního dne výbornou účinnost na kmeny E. coli.

Odkazy:

Novák, Ivan. Léčba antibiotiky v primární pediatrické péči. Pediatrie pro praxi. 373-378.  2009; 10(6). Dostupné také z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2009/06/06.pdf

Novák, Ivan. Chyby při léčbě antibiotiky u dětí v primární péči. Pediatrie pro praxi. 10-12. 2004; 1. Dostupné také z: https://pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2004/01/03.pdf

Marešová, Vilma. POUŽITÍ ANTIBIOTIK V PRIMÁRNÍ PEDIATRICKÉ PRAXI. Pediatrie pro praxi. 292-298. 2007; 8 (5). Dostupné také z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2007/05/10.pdf

Mikulková, Monika. Antibiotika u dětí? Ano, ale ne za každou cenu. Dostupné také z: https://www.lekarnickekapky.cz/leky/deti-a-maminky/antibiotika-u-deti.html

Kafuňková, Kateřina. Kdy a jak (ne)užívat antibiotika? Dostupné také z: https://www.lekarnickekapky.cz/leky/spravne-po-uzivani-leku/kdy-a-jak-ne-uzivat-antibiotika.html

Hašková, Alexandra. Existuje zázračný produkt na dětskou imunitu? Dostupné také z:

https://lekarnice-maminky.cz/existuje-zazracny-produkt-na-detskou-imunitu/

PODCAST: Antibiotika pro děti: Rodiče dělají u podávání několik chyb, upozorňuje lékárnice Michaela Bažantová. Dostupné také z: https://www.maminka.cz/clanek/video-antibiotika-pro-deti-rodice-delaji-u-podavani-nekolik-chyb-upozornuje-lekarnice

Voříšková, Šárka. Letem světem – co dát na imunitu (nejen) dětem. Dostupné také z:

https://lekarnice-maminky.cz/letem-svetem-co-dat-na-imunitu-nejen-detem/

https://www.pediatrienavlastnikuzi.cz/ke-stazeni/35

https://www.antibiotickarezistence.cz/bezne-nachlazeni-u-malych-deti-trva-i-tydny-virove-infekce-antibiotika-nevyleci/

https://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detske-infekcni-lekarstvi/index.php?pg=vyukove-texty–zaklady-antibioticke-terapie-u-deti

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/7055

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/1760

https://www.stefajir.cz/ototoxicke-latky

https://www.mikrobiom-cms.cz/pacienti-a-laici/

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/2496

 obrázky staženy z www.pixabay.com, www.pexels.com

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Na co si dát pozor při léčbě antibiotiky u dětí? Jaké jsou nejčastější chyby při podávání antibiotik? appeared first on Lékárnice maminky.