Poruchy příjmu potravy nejsou jen o vyhublých dívkách. Pacienti s bulimií mohou mít na první pohled normální váhu, přesto bojují s nemocí, která devastuje tělo i psychiku – a často zůstává jejich okolí skryta.
Co je mentální bulimie a čím je nebezpečná?
Mentální bulimie je charakterizována epizodami přejídání, které následuje tzv. kompenzační chování – nejčastěji vyvolané zvracení nebo užívání projímadel. Podobně jako u anorexie nemocní věnují nadměrnou pozornost váze a vzhledu. Touha po štíhlosti vede k restrikci příjmu potravy, ale nemocní „ztrácejí kontrolu“ a opakovaně prožívají záchvaty přejídání. Po nich přichází pocity studu, viny či beznaděje – a snaha „vykompenzovat“ jídlo zvracením. Tak se dostávají do začarovaného kruhu, ze kterého je těžké vystoupit.
Může bulimie uniknout pozornosti okolí?
Ano. Bulimie se může objevit u pacientů s normální váhou, nadváhou i podváhou, a proto snadno uniká pozornosti okolí a snadno zůstává skrytá. Poruchy příjmu potravy se navíc mohou přelévat jedna v druhou – část nemocných s anorexií se postupně začne přejídat. Uvádí se, že většina nemocných s bulimií má za sebou období anorexie nebo drastických diet.
Co je binge eating a jak se liší od bulimie?
Setkat se můžeme i s pojmem binge eating. Jde o epizody záchvatovitého přejídání, které nejsou následovány kompenzačními mechanismy. Na rozdíl od bulimie po něm tedy nenásleduje zvracení nebo užívání projímadel. Tento stav často vede ke zdravotním komplikacím, především k obezitě, diabetu 2. typu nebo hypertenzi.
Jak bulimii poznat?
Zpočátku si můžeme povšimnout změn ve stravovacích návycích, nerovnoměrných porcí jídla, častých návštěv toalety po jídle nebo vyhýbání se společnému jídlu. Zvracení postupně poškozuje chrup, vede k narušení zubní skloviny a zvýšené kazivosti. Přidávají se chronické bolesti krku a žaludku. Hmotnost nemusí být nápadně nízká, ale může kolísat. Typické je tajnůstkářství a pocity studu, které nemocní prožívají.
Jaká rizika a komplikace bulimie přináší?
Komplikace bulimie jsou závažné. V důsledku zvracení a zneužívání projímadel dochází k poruchám vnitřního prostředí organismu. Nemocní ztrácejí tekutiny i minerály, objevuje se například dehydratace a hypokalémie, tedy nízká hladina draslíku, která může vést k poruchám srdečního rytmu. Zvracení rovněž způsobuje zvětšení příušních žláz. Na psychické úrovni se často objevuje deprese, sociální izolace, sebepoškozování a někdy i pokusy o sebevraždu. Někteří pacienti s mentální bulimií trpí zároveň bipolární afektivní poruchou.
Jak souvisí bulimie se závislostmi?
Bulimie se u části pacientů pojí i se závislostmi. Zpočátku se jedná o závislost na projímadlech v rámci kompenzační strategie, riziko ale představují i alkohol, nikotin, psychoaktivní látky či některé léky. Uvádí se například tramadol, který je předepisován k léčbě bolesti, avšak pacienti ho mohou zneužívat pro jeho vliv na emoce, snížení chuť k jídlu a tlumení nutkání k přejídání.
Co znamená pojem diabulimie?
Zvláštní kapitolu představuje tzv. diabulimie, která se týká pacientů s diabetem 1. typu. Tito mladí lidé věnují jídlu velkou pozornost, protože stravovací režim je nedílnou součástí jejich léčby. To však může představovat rizikový faktor pro rozvoj poruch příjmu potravy. Nejčastěji se setkáváme s manipulací s dávkami inzulinu. Nemocní je záměrně snižují nebo vynechávají, což vede k vylučování glukózy močí a následnému hubnutí. Tento mechanismus se někdy přirovnává k očistným strategiím bulimiků, jako je zvracení nebo užívání projímadel. Proto vznikl termín diabulimie.
I když některé studie dokládají podobný výskyt poruch příjmu potravy u diabetiků a zdravých vrstevníků, doporučuje se u mladých diabetiků 1. typu provádět screening rizika těchto onemocnění.
Jak se bulimie léčí?
Léčba bulimie, podobně jako u anorexie, vyžaduje multidisciplinární přístup. Zapojení psychiatra a psychologa je nezbytné, často se využívá kognitivně-behaviorální terapie a rodinná terapie. Nutriční terapeut pomáhá nastavit správný a pravidelný jídelníček a pracovat s vnímáním hladu a sytosti.
V léčbě se uplatňuje také farmakoterapie – zejména antidepresiva, typicky fluoxetin, a to obvykle ve vyšších dávkách. Některým léčivům se naopak vyhýbáme, protože by mohla přispívat k návratu bulimického chování.
Stejně jako u jiných PPP je nezastupitelná podpora rodiny. Nátlak ani vyčítání nepomáhají, naopak otevřená komunikace a poskytnutí opory mohou být zásadní pro uzdravení.
Proč bulimii nepodceňovat?
Bulimie bývá často skrytá a projevy, které mohou na první pohled působit banálně, se nevyplácí přehlížet. Noční přejídání nebo „nevinné“ držení diet může být prvním signálem vážné nemoci. Čím dříve se vyhledá odborná pomoc, tím snazší je léčba a tím menší riziko dalších komplikací či závislosti.
Zdroje:
Krch F. Poruchy příjmu potravy. Psychiatr. praxi. 2017;18(E-verze 1/17).
Koutek J, Kocourková J. Poruchy příjmu potravy – spolupráce psychiatra s pediatrem a gynekologem. Psychiatr. praxi. 2015;16(1):11-13.
Meisnerová E. Poruchy příjmu potravy z pohledu internisty. Interní Med. 2013;15(8-9):266-268.
Stárková L. Riziko smrti a zákeřných komplikací u poruch příjmu potravy. Pediatr. praxi. 2009;10(5):299-304.
Theiner P. Léčba deprese u pacientů s poruchou příjmu potravy. Psychiatr. praxi. 2011;12(3):105-107.
Holanová P, Sekot M, Papežová H. Závislost na tramadolu u pacientek s poruchou příjmu potravy. Psychiatr. praxi. 2013;14(4):167-168.
Sikorová L, Valiašková T. Screening rizika poruch příjmu potravy u dospívajících dívek s diabetem. Pediatr. praxi. 2020;21(6):440-442. doi: 10.36290/ped.2020.093.
Hrachovinová T. Poruchy příjmu potravy u dospívajících dívek s diabetem I. typu. Psychiatr. praxi. 2002;3(1):25-28.
Hrachovinová T. Výběr jídla mladých žen ve vztahu k onemocnění diabetes mellitus 1. typu a poruchou příjmu potravy. Interní Med. 2004;6(3):151-154.
