Anorexie je pravděpodobně nejznámější poruchou příjmu potravy a mnohým z nás vytane na mysl jako první, když se o těchto onemocněních mluví. V čem spočívá její nebezpečí? Nejde jen o neškodnou touhu po štíhlém těle?
Co je mentální anorexie a proč je nebezpečná?
Mentální anorexie je psychické onemocnění, které výrazně ovlivňuje tělo i mysl. Projevuje se úmyslným omezováním výživy a následným hubnutím. Typické jsou strach z tloušťky a narušené vnímání vlastního těla. Často chybí náhled na nemoc – i přes výraznou podvýživu má pacient pocit, že by měl dále hubnout. Váze a vzhledu je věnována nadměrná pozornost. Rizikovým faktorem může být i předchozí obezita či nadváha, onemocnění ale může vzniknout při jakékoli výchozí hmotnosti. Počáteční dietní režim může být dokonce okolím podporován, postupně se však stává stále přísnějším a bývá doprovázen nadměrným cvičením.
Jak poznat první příznaky anorexie?
Na začátku se objevují změny jídelníčku. Nemocní často vyřazují některé skupiny potravin, i ty, které dříve běžně a rádi jedli. Zpočátku to může působit jako snaha o zdravější životní styl. Typické je pečlivé studování složení potravin a počítání kalorií každé porce.
Prvotní strategií bývá i vynechávání jídel a výmluvy typu „už jsem jedl/a“. Nemocní se vyhýbají společnému stolování – rodina tak ztrácí přehled o množství zkonzumovaného jídla. Často si začínají vařit sami, aby měli nad jídlem lepší kontrolu.
Omezený příjem potravy bývá doprovázen nadměrným cvičením, a to i při nemoci nebo únavě. Vzhled a váha získávají stále větší význam a jsou neustále kontrolovány.
Jak se nemoc projevuje v pokročilejší fázi?
Výrazný úbytek tělesné hmotnosti je nejtypičtějším znakem, který okolí zaznamená. U dívek bývá provázen vynecháním nebo úplnou ztrátou menstruace, u mladších pacientů se může zpomalit růst.
Nemocní bývají unavení, zimomřiví, mají zhoršenou kvalitu vlasů i nehtů, které se snadno lámou. Suchá kůže může být pokryta jemným ochlupením. Objevují se i trávicí potíže – bolesti břicha, zácpa.
Z psychologického hlediska se můžeme setkat s depresivním laděním, které může být dále spojeno se sebepoškozováním či sebevražednými pokusy.
Pacientky mohou být úzkostné, stahují se ze svých sociálních kontaktů, mohou se tak dostat do izolace. Na druhou stranu vyhledávají komunity na sociálních sítích, kde se vzájemně podporují ve svém chování.
Mentální anorexii rozhodně nelze podceňovat – jde o závažné, život ohrožující onemocnění. Riziko představuje nejen podvýživa a metabolický rozvrat, ale i zvýšené nebezpečí sebevražedného chování.
Jak probíhá léčba?
Prvním cílem léčby je stabilizace tělesného stavu – z hlediska výživy, hmotnosti a metabolických parametrů. Následuje práce s psychickými obtížemi a podpora návratu k běžnému životu. Léčba vyžaduje čas, trpělivost a komplexní, multidisciplinární přístup zahrnující více odborností:
Pediatr bývá prvním lékařem, který onemocnění zachytí. V rámci preventivních prohlídek kontroluje růst a vývoj. Může onemocnění zachytit, dále sledovat a monitorovat jeho komplikace.
Gynekolog se podílí na léčbě menstruačních poruch pacientek, které mohou vzniknout i před výraznou ztrátou hmotnosti a přetrvávat i po jejím navrácení.
Psychoterapie zaujímá klíčové místo – využívá se např. kognitivně-behaviorální terapie. Často je nutné řešit i další psychiatrické obtíže (deprese, úzkostné poruchy, obsedantně kompulzivní porucha či posttraumatická stresová porucha). Důležitou roli hraje i rodinná terapie, která může pomoci změnit komunikaci či odstranit zajeté nefunkční vzorce v rodině.
Nutriční terapeut pomáhá s nastavením individuálního jídelníčku a obnovou zdravých stravovacích návyků.
Farmakoterapie má podpůrnou roli – používají se antipsychotika, antidepresiva či stabilizátory nálady, samy o sobě ale PPP nevyléčí a jejich účinnost například u depresivních pacientů s mentální anorexií v akutním stadiu není vysoká.
Poruchy příjmu potravy zasahují celý organismus, proto se často do léčby zapojují i další specialisté.
Ambulantně, nebo v nemocnici?
O tom, zda proběhne léčba ambulantně, ve stacionáři nebo při hospitalizaci, rozhoduje závažnost stavu – těžká podváha, rozvinuté komplikace nebo sebevražedné myšlenky vyžadují intenzivnější péči.
Klíčovou roli hraje rodina a blízcí, jejich podpora je během léčby zásadní. I oni se učí, jak k nemoci přistupovat a jak o jídle mluvit.
Jaká je prognóza a co je dobré si uvědomit?
Čím dříve je léčba zahájena, tím lepší bývá prognóza. I po vyléčení je ale nutné dlouhodobé sledování, protože existuje riziko návratu onemocnění.
Neexistuje „instantní“ léčba. Uzdravení vyžaduje čas a trpělivost. Vyčítáním či nucením nelze dosáhnout lepších výsledků – nejde o rozmar nebo výmysl, ale o závažnou nemoc. Navíc pacientům často chybí náhled na onemocnění a problém si nepřipouštějí. Proto je zásadní nestydět se a vyhledat odbornou pomoc – bez ní toto onemocnění zvládnout nelze.
