1. Opláchněte ránu pod tekoucí vodou a umyjte ji od nečistot.  
2. Po oschnutí dezinfikujte okolí rány a přiložte sterilní krytí. U menších poranění, kdy neteče moc krve, postačí jako krytí obyčejná náplast. Jinak použijte hotový obvaz s polštářkem a pevně jej namotejte, aby se příliš nehýbal, avšak ne tolik, aby neškrtil.
3. Kdyby krev protékala obvazem, přiložte na něj další vrstvu. Nepokoušejte se tu první sundat, mohli byste strhnout vznikající krevní sraženinu i s částí pokožky.

Kdy navštívit lékaře případně volat záchrannou službu? 

– když rána masivně krvácí, případně se jedná o tepenné krvácení 

– když se jedná o vnitřní krvácení (projevuje se například tím, že osoba zvrací krev, má krev ve stolici apod.) 

– když došlo ke ztrátě vědomí 

– když se v ráně nachází cizí předmět (např. střep) 

– když se rána nehojí 

– když se objeví zánět nebo velký otok 

Jak zastavit silné krvácení? 

1. Přiložte na ránu obvaz a utáhnete (pokud není po ruce obvaz, použijte čistou tkaninu, např. tričko, prostěradlo). Pokud rána stále krvácí, stlačte ji prsty. Pokud máte k dispozici lékárničku, vyrobte tlakový obvaz. Jeden přiložte smotaný v ruličce přímo na ránu pro sání krve, druhý namotejte přes něj, aby vytvářel tlak (ale neškrtil) a krev netekla stranou. Pokud krev protéká skrz, přidejte další vrstvu obvazu. 
2. Pokud rána stále krvácí, zvedněte postižené místo nad úroveň srdce (např. ruku nad hlavu apod.).
3. Pokud se jedná o masivní krvácení, které stále nejde zastavit, volejte okamžitě záchrannou službu a řiďte se pokyny.

Co nedělat? 

1. Nesnažte se odstranit cizí předmět v ráně, můžete je zlomit a malé úlomky se pak hůře odstraňují. Navíc předmět působí jako zátka a brání tak dalšímu krvácení.
2. Neodstraňujte krevní sraženiny, ty se naopak snaží krvácení zastavit.
3. Nepoužívejte škrtidlo, pokud to není nezbytně nutné. Použijte ho pouze v extrémních případech, kdy prosáknou tři vrstvy tlakového obvazu. Pokud škrtidlo použijete, zapište si čas zaškrcení. Škrtidlo by mělo mít šířku minimálně 5 cm a přikládá se vždy nad ránu.

Jak zastavit krvácení z nosu 

1. Posaďte postiženého do mírného předklonu a nedovolte mu zaklonit hlavu. Krev musí téct ven, ne do krku. Vyzvěte raněného, aby krev plival a nepolykal.
2. Nechte raněného, aby si stlačil a držel měkké části nosu aspoň 5 minut. Na zátylek nebo kořen nosu můžete přiložit studený obklad.
3. Postižený by se měl po zástavě krvácení vyhýbat náročné fyzické činnosti. Pokud krvácení nepřestane do 20 minut, vyhledejte lékařskou pomoc nebo volejte záchrannou službu.

Dotazy a mýty

Léčím se se štítnou žlázou, pořezala jsem si ruku, mohu ránu vydesinfikovat jodovým přípravkem? 

Pokud trpíte poruchou štítné žlázy, je nutné být opatrný při používání jodových přípravků. Jod se totiž může absorbovat do těla a ovlivnit funkci štítné žlázy. Pro pacienty s poruchami štítné žlázy je lepší se jodovým přípravkům vyhnout, pokud to není naprosto nezbytné. Místo toho je vhodné použít jiné šetrné antiseptiky, jako je oktenidin nebo polyhexanid. 

Slyšel jsem, že při hojení ran můžou pomoci nějaké enzymy, je to pravda? 

Enzymoterapie je metoda, která využívá enzymy k podpoře hojení ran. Tyto přípravky se používá k podpoře regenerace a zmírnění zánětů. Zlepšují prokrvení, snižují otoky a podporují imunitní systém. Jejich dávkování by mělo být vždy konzultováno s lékařem nebo lékárníkem. V Česku je však nyní problém s dostupností těchto přípravků. 

Mohu náplast na puchýře stříhat? 

Náplasti na puchýře stříhat bohužel nejde, kvůli porušení přilnavé části. 

Chodím často na hory a pokaždé se mi dělají ve stejných místech puchýře, mám si náplast nalepit preventivně? 

Ano, můžete si nalepit náplast preventivně, případně se dá zakoupit tyčinka proti puchýřům s obsahem rostlinného oleje, která po nanesení na paty, chodidla či jiné části těla snižuje tření (lubrikuje) a zároveň působí jako ochranná bariéra mezi pokožkou a zdrojem tření. V neposlední řadě je vhodné zvážit koupi jiné obuvi. 

Byla jsem se koupat a použila jsem voděvzdornou náplast, ale ta se mi hned odlepila, jak je to možné? 

Voděvzdorné náplasti nejsou určeny k plavání, ale jen k občasnému namočení rukou, např. při mytí. Pokud se chcete koupat, použijte náplasti do vody. Poznáte je tak, že mají silnou přilnavou vrstvu po obvodu náplasti. 

Mám ránu na ruce, již nekrvácí, mám ji přelepit náplastí nebo ji nechat, tzv. dýchat? 

Pokud jste schopni zajistit, že se do rány nedostanou nečistoty, nechejte ji volně. V případě však, že potřebujete třeba umývat nádobí, je lepší ránu přelepit, aby se vám tam nedostala infekce. 

Řízla jsem se do prstu, rána pořád krvácí a nelze to zastavit, co mám dělat? 

Při pořezání prstů dochází často k většímu krvácení, protože prsty jsou velmi prokrveny. Na prsty se vyrábí mašličkové typy náplastí, které ránu stáhnout a na prstu dobře drží, v některých případech se však stejně musí jet k lékaři a ránu zašít. 

Jak mám sundat náplast, aby mě to nebolelo? 

Náplast zvenku potřete olejem případně lihobenzínem. 

Udělal se mi na patě mozol, doma jsem našel náplast na kuří oka, mohu ji použít? 

Ano, můžete, případně se vyrábí náplasti přímo na mozoly. 

Na rtu se mi udělal opar, který jsem přelepila náplastí na opary. Mohu si rty namalovat rtěnkou či použít make-up? 

Ano, můžete. 

Odhazoval jsem sníh bez rukavic a mám pocit, že se mi na rukou udělaly omrzliny, co s tím? 

Léčbu omrzliny zahajujeme opatrným zahřátím pod tekoucí vodou do 40° C. Omrzlinu osušte, dezinfikujte a dle stupně omrznutí překryjeme ránu nebo puchýře vhodným sterilním krytím. Pokud je omrzlina vážnější, navštivte lékaře. 

Jak poznám, že se jedná o tepenné krvácení? 

Tepenné krvácení vzniká při větším poranění, krev (rytmicky) vystřikuje z rány a má jasně červenou barvu. 

Často mi teče krev z nosu, můžu s tím něco dělat? 

Pokud Vám často teče krev z nosu je vhodné doplnit vitamín C, vitamíny řady B a železo, případně užívat přípravky na zpevnění cév s obsahem rutinu. Na trhu je také k dispozici ochranná hemostatická mast, která zmírňuje krvácení. U dětí se doporučuje dbát na vyšší vlhkost vzduchu. Je nutné zjistit, proč k takovému krvácení dochází. Může se totiž jednat o nezávažné příčiny, např. vlivem křehkých cév, může to však být i příznak vysokého krevního tlaku. 

Zdroje 

Vraníková B., Kováčik A. (2023): Zdravotnické prostředky v hojení ran III.: Speciální typy náplastí. Farmacie pro praxi. 19(1):38-43. 

Vraníková B., Kováčik A. (2022): Zdravotnické prostředky v hojení ran I: Tradiční a gázová krytí. Prakt. Lékáren. 18(2): 116-121 

Vraníková B., Kováčik A. (2022): Zdravotnické prostředky v hojení ran II.: Tradiční náplasti. Prakt. lékáren. 18(4): 247-251. 

Vraníková B., Kováčik A. (2023): Zdravotnické prostředky v hojení ran IV: Hydrogelová krytí, hydrokoloidní krytí a hydrovlákna. Farmacie pro praxi. 19(4):240-247 

The post Hojení ran 7.část: Krvácení + dotazy a mýty appeared first on Lékárnice maminky.

Hojení ran představuje komplexní, dynamický proces, během kterého dochází k obnovení integrity a funkce tkání a buněk. Fyziologický průběh hojení se skládá ze čtyř dočasných, vzájemně se překrývajících fází: 

1. Fáze: hemostáza (tj. srážení krve), má za úkol omezit ztráty krve
2. Fáze: zánětlivá, zde se odstraňují nežádoucí složky (odumřelá tkáň, mikroorganismy)
3. Fáze: granulační, dochází k tvorbě nových cév a postupnému vyplňování rány nově se tvořící granulační tkání
4. Fáze: reparační, nová tkáň se zpevňuje a přeměňuje v jizevnatou

Existují dva přístupy k hojení ran: 

1. Suché: využívá absorpční krytí, které v ráně neudržují žádnou vlhkost. Tento přístup nejčastěji využívá krytí pro klasické hojení ran, tedy prostředky z gázy či netkané textilie. Suché hojení se v dnešní době už příliš nepoužívá, protože se zjistilo, že proces hojení prodlužuje.
2. Vlhké: využívá krytí, které absorbuje přebytečný výpotek z rány, ale zároveň zachovává v ráně určitou vlhkost nezbytnou pro optimální hojení.
3. Hydrogelová krytí 

Hydrogelová krytí

Mohou být definována jako krytí na bázi gelů hydrofilních polymerů s vysokým obsahem vody. Jejich měkká a poddajná textura podobná gumě minimalizuje zánětlivé reakce v přilehlých oblastech okolo rány. Tento typ moderního krytí umožňuje díky svému složení udržovat optimální vlhkost v ráně, a to monitorováním výměny tekutin z povrchu rány. To v praxi znamená, že krytí je schopno suchým ranám dodávat potřebnou vlhkost, a naopak u mokvajících ran přebytečnou vlhkost do jisté míry absorbovat, díky čemuž se zjednodušují jednotlivé fáze hojení, především fáze granulace a reparace.  

Vyjma podpory hojení rány vyvolávají hydrogely chladivý pocit a přinášejí úlevu od bolesti po dobu několika hodin. S ohledem na jejich měkkost a flexibilitu je aplikace hydrogelových krytí snadná, mohou být aplikována na jakékoliv místo na těle a jejich odstranění po zhojení rány je jednoduché a bezbolestné.  

Hydrogelová krytí je doporučeno překrýt sekundárním krytím (např. krytím z gázy, lipofilní mřížkou nebo filmovým krytím) tak, aby byla zajištěna jejich fixace na ráně a zároveň nedocházelo k vysušování krytí v důsledku odpařování vody. Hydrogelová krytí jsou vhodná pro všechny čtyři fáze hojení.  

Hydrogely je doporučeno používat na suché nebo vysušené rány, odřeniny, menší popáleniny (I. a II. stupně), bércové vředy, proleženiny a kůži poškozenou radioterapií. Tenké formy hydrogelů se s úspěchem využívají u planých neštovic a pásového oparu. Uplatnění nacházejí hydrogely také při estetických a plastických zákrocích.  

Jejich použití je naopak kontraindikováno při výskytu infekce v ráně (s výjimkou hydrogelů s obsahem antisepticky působících látek) a u silně a velmi silně mokvajících ran, jelikož hydrogely nemohou absorbovat velká množství tekutin. 

Plošná forma hydrogelových krytí je indikována především na suché a mírně výpotkové neinfikované rány v granulační a reparační fázi hojení. Častěji využívanou formou jsou amorfní hydrogely dostupné v podobě hustých, viskózních gelů bez konkrétního tvaru. Amorfní hydrogely jsou dostupné v tubách či sprejích. Na rozdíl od plošné formy je amorfní hmota schopna přizpůsobit se nepravidelným konturám spodiny rány. Tyto zdravotnické prostředky by se měly nanášet tak, aby zcela pokryly či vyplnily ošetřovanou ránu. 

Hydrokoloidní krytí  

Hydrokoloidní krytí lze definovat jako okluzivní krytí složené ze dvou vrstev – z vnitřní vrstvy tvořené suspenzí hydrokoloidních částic (např. želatiny) a elastomerů a vnější polyuretanové vrstvy nepropustné pro vodu a bakterie, což snižuje riziko infikování rány. 

Při kontaktu hydrokoloidního krytí s povrchem rány dochází k vytvoření gelu, který napomáhá zvlhčení rány. Tento typ je krytí využíván k ošetření ran s nízkou až střední mírou výpotku, jako jsou například otlaky, popáleniny nižšího stupně, odřeniny, pooperační rány, mělké vředy a proleženiny. Jejich nespornou výhodou je možnost ponechat krytí na ráně po dobu až 7 dní, rána tudíž není drážděna častými převazy. 

Mezi další typ vlhkého krytí patří např. hydrovlákna. 

Jaké otázky mi může lékárník položit při výběru obvazového materiálu? 

1. Jak je rána velká?

Pro jistotu si ránu změřte. 

2. Jak k tomu došlo?

Je rozdíl, jestli jste se řízli o nůž nebo třeba o zrezivělý hřebík. 

3. Jak je rána stará?

Je důležité vědět, v jakém procesu hojení se rána nachází. 

4. Pro koho to vybíráme?

Například u dětí vybíráme náplasti s obrázkem atd. Také u dětí k tomu přistupujeme jinak, protože krevní ztráty můžou být fatálnější než u dospělého člověka. 

5. Kde se rána nachází?

Je důležité zmínit, kde je člověk zraněný a to zejména, pokud je to třeba v blízkosti oka.  

6. Jak ta rána vypadá?

Zajímá nás zejména, jestli se objevil nějaký zánět, otok, jak je rána hluboká apod. 

7. Co plánujete v budoucnu podnikat?

Jestli sáhnout třeba po voděodolných náplastech apod. 

Závěr 

Přestože krytí na rány je neodmyslitelnou součástí standardní péče o rány, je nezbytné mít na paměti, že samotné krytí ránu neléčí a stejně tak neexistuje žádné krytí, které by bylo možné použít na všechny typy ran. V poslední části této série se budeme věnovat krvácení, jak je zastavit a čemu se vyvarovat. Také si zodpovíme některé dotazy a mýty. 

Zdroje 

Vraníková B., Kováčik A. (2023): Zdravotnické prostředky v hojení ran IV: Hydrogelová krytí, hydrokoloidní krytí a hydrovlákna. Farmacie pro praxi. 19(4):240-247 

Mrázová R. (2014): Nové typy krytí ran- novinky, použití, aplikace. Dermatol. praxi. 8(1):29-32 

The post Hojení ran 6.část: Fáze hojení, hydrogelová a hydrokoloidní krytí appeared first on Lékárnice maminky.

Náplasti na popáleniny  

Popáleniny lze charakterizovat jako poškození kůže teplem (např. opařením, přímým kontaktem se zdrojem tepla), chemikáliemi, elektrickým proudem, slunečními paprsky nebo zářením. Podle závažnosti poškození kožní tkáně se rozlišují čtyři základní stupně popálení. 

1. stupeň – jedná se o postižení nejsvrchnější vrstvy pokožky. Projevuje se zarudnutím a otokem, avšak nevznikají zde puchýře. Poraněné místo je citlivé a bolestivé, nicméně riziko infekce je minimální. Ošetření je zpravidla možné provést doma bez nutnosti návštěvy zdravotnického zařízení. 
2. stupeň – poškození zahrnuje kromě pokožky i horní část škáry. U druhého stupně se na postiženém místě tvoří puchýře vyplněné tekutinou. Kůže pod puchýři může být sytě červená až voskově bílá. Jedná se o hlubší popáleniny, které se hojí déle a existuje u nich i vyšší riziko rozvinutí infekce. V případě, že jsou puchýře větší a pevnější, je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc. 
3. stupeň – jedná se o bezbolestné popáleniny (dojde poškození nervových zakončení) žluté až hnědé barvy s bílým středem. Kůže je poškozená v celé tloušťce. Tento typ popálenin nelze řešit domácím ošetřením a je nezbytné neodkladně vyhledat lékařskou pomoc. 
4. stupeň – poškození zahrnuje i svaly, šlachy nebo kosti. V ráně jsou zničená nervová zakončení, proto i v tomto případě pacient nepociťuje téměř žádnou bolest. Poranění vyžaduje bezodkladnou lékařskou pomoc.

V případě popálenin 1. a 2. stupně se doporučuje místo zchladit proudem studené vody (po dobu 10 a více minut, ideálně do vymizení pocitu bolesti). U popálenin 1. stupně je vhodné použít přípravky s obsahem dexpanthenolu, především ve formě spreje či pěny. Ke zchlazení a zklidnění popálené pokožky je možné použít také přípravky s výtažkem z Aloe vera či s allantoinem.  

K ošetření popálenin 1. a 2. stupně menšího rozsahu lze využít rovněž speciální náplasti na popáleniny.  Tyto prostředky jsou vyvinuty tak, aby podporovaly hojení rány díky kombinaci hydrokoloidních částic a vazelíny, která zároveň brání přilnutí polštářku k postiženému místu. Speciální síťku je možné koupit i samostatně, je jí však nezbytné po aplikaci na místě fixovat sekundárním krytím, zpravidla v podobě sterilního obvazu. Kromě výše uvedených prostředků je možné na trhu nalézt také náplast na popáleniny založenou na principu vlhkého hojení. Hydrogelová část náplasti reaguje se sekretem z rány, čímž vzniká vlhký ochranný gel, díky kterému se na poraněném místě netvoří strup a náplast nepřisychá k pokožce. Výše uvedené prostředky by se však neměly aplikovat na popáleniny 3. a 4. stupně. 

 Náplasti na kožní projevy z biologických (virových) příčin 

A) Náplasti na bradavice

Bradavice jsou benigní útvary navrstvené rohové vrstvy vyskytující se na kůži či sliznicích, nejčastěji na rukách a ploskách nohou. Jejich příčinou jsou humánní papilomaviry (HPV). HPV do organismu vstupují traumatizovanou kůží nebo sliznicemi a dochází ke vzniku benigních kožních tumorů. Z tohoto důvodu je zde vysoké riziko přenosu, a proto je nezbytné myslet také na preventivní hygienická opatření, např. nechodit naboso na veřejných koupalištích a sprchách či pravidelná dezinfekce obuvi.  

Při odstraňování bradavic se uplatňují látky, které mají leptavé a keratolytické účinky, nejčastěji kyselina salicylová obvykle v kombinaci s kyselinou mléčnou. K dalším využívaným látkám patří také k dusičnan stříbrný či výtažek z vlaštovičníku většího.  K odstraňování bradavic je možné využít i další zdravotnické prostředky založené na keratolýze rohoviny. Další možností je také kryoterapie, tj. ošetření bradavic metodou zmrazení. Zdravotnické prostředky jsou tvořeny tlakovými nádobkami se stlačeným plynem, který po uvolnění z nádobky zmrazí místo aplikace. 

B) Náplasti na opary 

Opar je virové onemocnění projevující se výsevem puchýřků naplněných tekutinou, a to v oblasti rtů, nosu či brady.  Prvotní příznaky množení viru zahrnují citlivost, mravenčení a pálení, následně se na kůži či sliznicích objevují puchýřky naplněné infekční tekutinou. Ty po 5–7 dnech praskají a vzniklé eroze se pokrývají krustami.  

Léčbu je vhodné zahájit do několika hodin od výskytu prvních příznaků a co nejdříve tak zabránit množení viru. Léčivy první volby jsou v tomto případě lokální antivirotika (aciklovir, penciklovir), popřípadě jejich kombinace s kortikoidem hydrokortisonem.  

Rychlou úlevu od bolestivých či nepříjemných projevů oparů přinášejí zdravotnické prostředky z řad náplastí na opary. Jedná se o náplasti založené na hydrokoloidních materiálech, které překrývají opar, snižují bolestivost postiženého místa, omezují brnění, svědění a pálení, zmírňují tvorbu puchýřků, omezují tvorbu strupu a zároveň snižují riziko přenosu viru.  

Nespornou výhodou těchto náplastí je i diskrétní skrytí oparu, jelikož je přes náplast možné aplikovat rtěnku či krycí make‑up. Náplast by měla být použita již při prvních příznacích oparu a měla by být používána 24 hodin denně, dokud nedojde k úplnému zhojení rány. Před a po aplikaci náplasti je nezbytné si řádně omýt ruce tak, aby se omezilo riziko kontaminace rány i přenosu viru na další části těla. Prostředek se zpravidla po 8–12 hodinách začne samovolně odchlipovat, což indikuje potřebu nahradit stávající náplast novou. Náplasti není doporučeno používat v kombinaci s krémy, které snižují její přilnavost a následně i efektivitu léčby. Při aplikaci je potřeba vyhnout se kontaktu s přilnavou částí prostředku, k čemuž slouží speciální ochranné fólie. 

Závěr 

V tomto článku jsme si řekli, jaké stupně popálenin se mohou vyskytnout a jak je léčit. Dále jsme se zaměřili na náplasti na bradavice a opary. V předposlední části se budeme věnovat jednotlivým fázím hojení ran, podíváme se na hydrogelová a hydrokoloidní krytí. 

Zdroje 

Vraníková B., Kováčik A. (2023): Zdravotnické prostředky v hojení ran III.: Speciální typy náplastí. Farmacie pro praxi. 19(1):38-43. 

The post Hojení ran 5.část: Popáleniny, bradavice a opary appeared first on Lékárnice maminky.

A) Náplasti na puchýře 

Puchýř možné definovat jako dutinu mezi jednotlivými vrstvami kůže, která je vyplněna tkáňovým mokem či zánětlivým exsudátem (tj. výpotkem).  K tomuto dochází např. vlivem tlaku těsné obuvi. Puchýře nejčastěji vznikají na dlaních, patách a ploskách nohou.  

K nejběžnějším ošetřením neporušených puchýřů patří jejich drenáž, vedoucí ke snížení tlaku a okamžité úlevě od bolesti.  Je doporučeno puchýř překrýt speciálními náplastmi na puchýře, které se řadí mezi tzv. hydrokoloidní náplasti určené pro vlhké hojení ran. Hydrokoloidní částice pomalu absorbují tekutinu z rány a přeměňují se na gelovou hmotu. Vzniklý gel zabraňuje přilnutí náplasti k ráně, snižuje bolestivost a zároveň vytváří optimální podmínky pro proces hojení. 

Před použitím náplasti na puchýře je obecně doporučeno pokožku řádně omýt a osušit. Náplast se nesmí používat na infikované rány a před její aplikací není vhodné v okolí puchýřů používat krémy a oleje, které by snižovaly přilnavost prostředku. Pro zvýšení přilnavosti je naopak vhodné náplast lehce zahřát v ruce (cca 1 min). Po nahřátí se následně odstraní ochranný papír z přilnavé části náplasti, a ta se opatrně přiloží přímo na puchýř. S ohledem na speciálně tvarované okraje zvyšující přilnavost není možné náplasti na puchýře stříhat. 

B) Náplasti na mozoly  

Mozol je vrstva odumřelých a ztvrdlých kožních buněk rohové vrstvy, která vzniká jako obranná reakce kůže na opakovaný tlak na jedno místo. Mozoly pokrývají širší oblast povrchu kůže a nesahají tak hluboko jako kuří oka. Mozoly se nejčastěji vyskytují na bříškách chodidel a mají žlutohnědé zbarvení. Tento kožní problém je sám o sobě neškodný, avšak může být poměrně bolestivý a vést k dalším komplikacím. 

Odstranění mozolů může být dosaženo aplikací keratolytických (změkčujících) přípravků (např. masti s obsahem kyseliny salicylové) nebo speciálních hydrokoloidních náplastí.  Náplast je doporučeno aplikovat po odstranění ztvrdlé kůže po teplé lázni. Náplast je vhodné před aplikací krátce zahřát (přibližně 1 min) mezi dlaněmi. Během aplikace by se pacient měl vyhnout kontaktu s lepicí stranou. Náplast se ponechá na postiženém místě do samovolného odlepení, poté se celý postup opakuje do vymizení mozolu. Náplast se nesmí stříhat z důvodu speciálně tvarovaných okrajů, které zvyšují její přilnavost na kůži. Obdobně jako u náplastí na puchýře není doporučeno prostředek dlouhodobě namáčet z důvodu zhoršení fixace náplasti. Je možné k řešení problémů s mozoly použít i náplasti primárně určené k odstranění kuřích ok. 

C) Náplasti na kuří oka  

Jako kuří oko se označuje ohraničená oblast hyperkeratózy (tj. ztluštění rohové vrstvy kůže) vznikající působením tlaku nebo tření nad kostními a kloubními vyvýšeninami. Jedná se o kožní problém výhradně spojený s nohama, přičemž nejčastěji se vyskytuje na palci, patě, mezi prsty, na horní části prstů nohou a v okolí drobných kloubů chodidel.  

Na rozdíl od mozolů popsaných výše jsou kuří oka hlubším, více ohraničeným ztvrdnutím kůže. Tvrdé kuří oko má viditelné centrální jádro, které hluboce tlačí do pokožky a způsobuje bolest, přičemž v některých případech se může také objevit zánět.  

Základem léčby kuřího oka je změkčení kůže pomocí keratolyticky působící kyseliny salicylové podávané ve formě mastí či náplast. Speciální náplasti na kuří oka jsou vyráběny z plastové pásky a mají typický tvar, který je tvořen měkkým (pěnovým) kruhovým polštářkem obklopujícím hyperkeratózu a ulevujícím od bolesti a tlaku. Uvnitř kruhu se pak nachází často barevně odlišený terčík obsahující 40 % kyselinu salicylovou, která postupně kuří oko narušuje.  

Náplast je doporučeno aplikovat středem, ideálně večer po teplé koupeli nohou. Zdravotnický prostředek je vhodné měnit co 24 hodin až do úplného zahojení kuřího oka, maximálně však 10 až 14 dní. Před použitím nové náplasti je vhodné změkčenou část pokožky odstranit. Další možnost ošetření kuřích ok představují speciální hydrokoloidní náplasti. Hydrokoloidní náplast není nutné vyměňovat každý den, naopak náplast by měla být ponechána na postiženém místě do jejího samovolného uvolnění.  

D) Náplasti na jizvy  

Jizvení (nově tvořená vazivová tkáň) je přirozeným výsledkem hojení rány, přičemž jeho průběh je dán řadou faktorů, mezi které je možné zařadit hloubku, velikost a místo po‑ ranění, dále věk, genetickou výbavu a pohlaví. Fyziologickým hojením kůže vznikne hladká flexibilní měkká bledá jizva.  

V některým případech může docházet ke vzniku patologických jizev, které je možné rozdělit na keloidní (vyvýšené, temně červené až fialové, přesahující hranice původního traumatu), hypertrofické (vyvýšené, tuhé) a atrofické.  

Nemalý vliv na celý proces hojení má i volba správného krytí a způsob ošetřování rány. Náplasti na jizvy zpravidla obsahují silikon, jehož lokální používání má příznivý vliv na hypertrofické a keloidní jizvy, kde urychluje jejich vyzrávaní a zabraňuje zbytnění jizvy. Použití náplastí na bázi silikonu navíc snižuje svědivost a zarudnutí jizvy.  

Náplasti na jizvy se využívají k ošetřování starých i k prevenci vzniku nových hypertrofických a keloidních jizev, nesmí se však používat na rány otevřené. Náplasti se doporučuje nosit 24 hodin denně po dobu alespoň dvou měsíců (v případě starých jizev i jeden rok) a kombinovat je s tlakovými či jinými masážemi postižené oblasti. U čerstvých jizev je navíc doporučeno vyvarovat se kontaktu se sluncem.   

E) Náplasti ve spreji  

Náplasti (obvazy) ve spreji jsou vhodné pro ošetření drobných ran, oděrek a menších řezných poranění. Tyto zdravotnické prostředky jsou vhodné k překrytí ran zejména při práci ve vlhkém či prašném prostředí, avšak nejsou vhodné pro ošetření ran s masivním krvácením.  

Jedná se o pomůcky na bázi nevodných roztoků polymerů, které po nanesení na ránu rychle vyvářejí přilnavou průhlednou prodyšnou a zpravidla i voděodolnou ochrannou krycí vrstvu. Vzniklá plastická bariéra zabraňuje průniku mikroorganismů do rány a chrání tak ránu před nepříznivými vlivy. Jelikož je vzniklý obvaz ve vodě nerozpustný, dochází k jeho postupnému samovolnému odstranění odíráním a dalším mechanickým namáháním po přibližně 3–4 dnech. Aplikace závisí na daném prostředku a rozsahu poranění.  

Závěr 

V tomto článku jsme si shrnuli náplasti na rány způsobené mechanickými příčinami jako jsou mozoly, puchýře či jizvy. V příštím článku budeme v náplastech pokračovat. Řekneme si něco o popáleninách, bradavicích a oparech. 

Zdroje 

Vraníková B., Kováčik A. (2023): Zdravotnické prostředky v hojení ran III.: Speciální typy náplastí. Farmacie pro praxi. 19(1):38-43. 

The post Hojení ran 4.část: Speciální typy náplastí appeared first on Lékárnice maminky.

Řadu let se využívaly náplasti s obsahem latexu, který byl součástí jak nosné pásky, tak i přilnavé vrstvy (lepidla). Vysoká citlivost pacientů na latex však vedla k eliminaci používání takovýchto náplastí. V dnešní době je přilnavá páska náplastí nejčastěji plastová nebo látková potažená lepidlem.  

Plastové pásky jsou v současné době preferovány s ohledem na jejich špatnou smáčivost (jsou voděodolné), avšak značnou nevýhodou je menší příjemnost a často i nesnášenlivost pacienty. Látková páska je v porovnání s plastovou dobře smáčivá, a proto po kontaktu s vodou zůstává mokrá. Na druhou stranu je však lépe prodyšná a příjemnější na dotyk. Výhodou látkových pásek je také jejich vyšší flexibilita v porovnání s páskami plastovými. 

Složení lepidel má výraznou roli v přilnavosti náplasti na kůži a zároveň má podíl i na její voděodolnosti. Použité lepidlo zároveň určuje, zda je možné náplast považovat za hypoalergenní, neboť nejvíce alergií vzniká na latexová lepidla.  

Nedílnou součástí řady dostupných náplastí je i polštářek vyrobený převážně z upravené bavlny a dalších přírodních či umělých vláken. V ideálním případě by měl polštářek dobře přilnout k ráně, ale nepřilepit se. Nicméně v případě silně mokvajících ran, kdy dochází k zasychání tkáňové tekutiny na vláknech polštářku, může při přelepování náplasti být rána opětovně drážděna. V takovém případě je vhodné použití moderních prostředků určených ke krytí ran (např. hydrokoloidních či hydrogelových krytí), které jsou schopny udržovat v ráně vhodnou vlhkost pro její optimální hojení. 

Základní typy náplastí  

A) Nedělené náplasti s polštářkem

Jsou zpravidla dostupné v pásu o šířce 6–8 cm a délce v rozmezí 0,5–1 m, díky čemuž je možné si velikost aplikované náplasti upravit dle konkrétní potřeby (velikosti rány). V řadě západních zemí se od těchto náplastí upouští z důvodu zvýšeného rizika kontaminace rány v porovnání s náplastmi dělenými. U tohoto zdravotnického prostředku totiž často není polštářek náplasti chráněn a celá náplast je volně uložena v nepříliš těsnící papírové krabičce, která zde slouží jako primární obal. Z tohoto důvodu někteří výrobci nabízejí mezistupeň dělených a nedělených náplastí o délce 10 cm, kdy jsou jednotlivé náplasti baleny samostatně. 

B) Dělené náplasti s polštářkem

 Výhodou dělených náplastí s polštářkem je skutečnost, že každá náplast je již předem předstřižena a samostatně zabalena. Tento typ náplastí je vhodný také na cesty, kdy pacient nemá k dispozici nůžky. Dělené náplasti jsou dostupné v různých tvarech, přičemž nejčastějším je obdélník se zaoblenými okraji či čtverce. 

Specifické tvary dělených náplastí s polštářkem dále zahrnují náplasti ve tvaru písmene X označované také jako mašličkové či motýlkové, vhodné především na ošetření špičky prstu. Dále jsou náplasti dostupné ve tvaru písmene H používané na klouby, či ve formě tenkých protáhlých proužků určených na prsty. K dispozici jsou také dělené náplasti s obsahem antiseptika nebo náplasti pro děti se speciálními motivy, jako jsou zvířátka, pohádkové postavičky či komiksoví superhrdinové. 

Specifickou skupinu dělených náplastí tvoří tzv. chirurgické obvazy, tedy krytí na rány s lepicí plochou po obvodu. Tento obvykle sterilní typ zdravotnických prostředků je využíván pro pooperační ošetřování ran či sterilní ošetřování drobných poranění. Savý polštářek bývá často opatřen povrchovou vrstvou, která zabraňuje jeho přilnutí k ráně.  

C) Náplasti na cívce 

Cívkové náplasti neobsahují absorpční polštářek, jsou tvořeny pouze páskou a lepidlem. Běžně jsou dostupné namotané na cívce, podle čehož dostaly i své označení. Náplasti na cívce se uplatňují převážně jako fixace obvazů. Jednotlivé komerčně dostupné produkty se liší šířkou náplasti (nejčastěji 1,25 cm, 2,5 cm, 5 cm, 10 cm a 20 cm) a také použitým materiálem. Řada pásek z netkané textilie vykazuje výbornou roztažnost, a proto jsou takové náplasti vhodné k aplikaci na oblasti se zvýšenou pohyblivostí (klouby). Hypoalergenní lepidla cívkových náplastí umožňují aplikaci těchto prostředků pacientům s velmi citlivou pokožkou a lze je tak použít k fixaci primárních krytí, sond či měřicích přístrojů i na citlivých částech těla. Některé náplasti mají na krycím papíře vytištěné měřítko, které usnadňuje přesné odstřižení.  

Modifikace základních typů náplastí  

A) Voděodolné náplasti

Zahraniční trh rozlišuje dva typy voděodolných náplastí, avšak u náplastí obchodovaných v České republice není často míra voděodolnosti rozlišována. To je způsobeno obtížným překladem anglických slov water resistant (voděvzdorné/omyvatelné náplasti) a waterproof (náplasti do vody). Omyvatelné/voděvzdorné náplasti odolávají vlhkému prostředí a krátkodobému vystavení vodě (mytí rukou). Tyto náplasti jsou vyráběny z nesmáčivých pásek a lepidel nerozpustných ve vodě. Řada prostředků z této skupiny má plastovou pásku opatřenou otvory, které zvyšují její prodyšnost. Těmito otvory se však může voda dostávat až k polštářku, respektive k poranění, a proto nejsou tyto náplasti určeny k delšímu kontaktu s vodou.  

Náplasti do vody jsou pak určeny ke koupání a delšímu kontaktu s vodou. U náplastí do vody musí páska zajistit jistou prodyšnost a zároveň zabránit průniku vody směrem k poranění. Tento typ náplasti již z principu nemůže být v nedělené formě. 

B) Náplasťové stehy

Náplasťové stehy jsou úzké proužky náplasti, které se využívají k uzavření drobných ran a zpevňování čerstvých jizev. Během aplikace se náplasťové stehy připevňují kolmo (pod úhlem 90 °) ke vzniklé ráně. Okraje rány se jemně přitáhnou k sobě. Použití náplasťových stehů je vhodné na ošetření ran, které nejsou po dobu hojení výrazně namáhány. Naopak jejich použití se nedoporučuje na ochlupených částech těla, v blízkosti kloubů, na místech se zvýšenou potivostí (např. podpaží, dlaně, chodidla), na bércích a na místech, která jsou v kontaktu se sekrety (např. okolí úst, genitálií či konečníku).  

Závěr 

Náplasti je určitě vhodné mít vždy sebou, protože k drobnému poranění může dojít prakticky kdykoli. V tomto článku jsme se podívali na nejběžnější typy náplastí bez větších modifikací. V příští části se zaměříme na náplasti, které jsou určeny k řešení specifických obtíží. 

Zdroje 

Vraníková B., Kováčik A. (2022): Zdravotnické prostředky v hojení ran II.: Tradiční náplasti. Prakt. lékáren. 18(4): 247-251. 

The post Hojení ran 3.část: Náplasti appeared first on Lékárnice maminky.

Jaké doplňky stravy mi pomohou urychlit hojení? 

Pokud chcete podpořit hojení ran nebo zlepšit regeneraci po zranění, můžeme Vám v lékárně poradit, které doplňky stravy mohou pomoci zrychlit proces hojení a zlepšit zdraví pokožky. Ohledně dávkování doplňků stravy se vždy poraďte v lékárně. 

1. Vitamín C

Podporuje tvorbu kolagenu, což je klíčová bílkovina pro hojení ran a obnovu pokožky. 

Je silný antioxidant, který pomáhá chránit buňky před poškozením. 

2. Vitamín E

Pomáhá ochránit pokožku před oxidačním stresem a podporuje regeneraci kožní tkáně. 

Používá se často i lokálně, ale užívání ve formě doplňků může podpořit hojení zevnitř. 

3. Zinek

Podporuje imunitní systém a je důležitý pro syntézu bílkovin a regeneraci tkání. 

Nedostatek zinku může zpomalit hojení ran. 

4. Kyselina hyaluronová

Tento přírodní hydratační faktor podporuje regeneraci pokožky, zlepšuje elasticitu pleti a zpevňuje tkáně. 

Kyselina hyaluronová může pomoci nejen při hojení ran, ale také při zlepšení vzhledu pokožky. 

5. Kolagen

Kolagen je klíčovou složkou kůže a pomáhá při obnově tkání po poranění. 

Doporučuje se užívat kolagen pro zlepšení struktury pokožky a zrychlení hojení. 

6. Omega-3 mastné kyseliny (rybí olej)

Omega-3 mají protizánětlivý účinek, což může pomoci snižovat zánět a podporovat hojení ran. 

7. Arnika

Arnika je známá pro své protizánětlivé a analgetické účinky, které mohou pomoci s úlevou od bolesti a otoků při hojení ran. 

Obvykle se používá ve formě gelu nebo homeopatik 

8. Vitamin A

Vitamin A je důležitý pro regeneraci pleti a tvorbu nových kožních buněk. Pomáhá při hojení povrchových poranění a zlepšuje zdraví pokožky. 

9. Probiotika

Zdraví střevní mikroflóry může ovlivnit imunitní reakce a schopnost těla se regenerovat. Probiotika podporují zdravý imunitní systém, což může mít vliv na hojení ran. 

Obecné tipy: 

Pestrá a vyvážená strava je klíčová pro optimální hojení. Zajistěte dostatek bílkovin, ovoce, zeleniny a zdravých tuků. 

Hydratace je také důležitá pro regeneraci pleti – pijte dostatek vody. 

Před užíváním jakýchkoliv doplňků stravy se vždy poraďte s lékařem, zvláště pokud máte nějaké zdravotní problémy nebo užíváte jiné léky. 

Nezastupitelnou roli v terapii ran a podpoře hojení zaujímají zdravotnické prostředky, především pak krytí na rány, obvazový materiál, gely a roztoky k ošetřování ran. Krytí na rány je dále možné dělit na: 

1. A) Primární (např. hydrogely, hydrokoloidní, pěnová a absorpční krytí) nasedající těsně na spodinu rány 
2. B) Sekundární, jejichž úkolem je překrývat a fixovat primární krytí na postiženém místě. Sekundární krytí tedy ochraňuje vlastní terapeutický materiál, ale zároveň může zlepšovat jeho efekt (např. absorpcí přebytečného sekretu). 

Použité krytí by mělo být voleno na základě typu, hloubky, umístění a rozsahu poranění a s ohledem na možnou infekci a přilnavosti k ráně.  

Tradiční a gázová krytí 

V první části série článků na téma hojení ran a zdravotnických prostředků, které na to můžeme použít jsou tradiční a gázová krytí. Nemají vlastní terapeutický účinek, a proto se obvykle využívají k akutnímu ošetření a čištění rány nebo jako sekundární ochrana a fixace jiného přiloženého krytí (mj. ve formě obkladů, podklad pro kompresivní terapii atd.). Jejich využití jako primární krytí se zpravidla nedoporučuje, a to z důvodu zvýšeného rizika přischnutí k ráně vedoucímu k bolestivým převazům. Většina zdravotnických prostředků spadajících do této skupiny má navíc omezenou savost a není schopna udržovat v ráně optimální vlhkost. 

1.Gáza  

Gáza je lehká průsvitná zpravidla bavlněná tkanina.  

Typy gáz: 

A) rolovaná: Rolovaná gáza je nesterilní, zpravidla mívá zpevněné netřepivé okraje a je určená k všestrannému použití.

B) skládaná: Skládaná gáza v pásu se využívá pro primární ošetření znečištěných, infikovaných a silně výpotkových

C) gázové přířezy: Jejich nevýhodou jsou nezpevněné okraje, u kterých existuje riziko uvolnění jednotlivých vláken a s tím spojená případná kontaminace rány. Z tohoto důvodu jsou gázové přířezy často využívány jako meziprodukt při výrobě dalších zdravotnických prostředků, které zahrnují rolované přířezy z gázy, břišní roušky, tampony, kompresy a obinadla.

D) rolované přířezy z gázy: Vrstvením získává tento produkt potřebnou jemnost a savost, díky čemuž se široce uplatňuje při odsávání tělních tekutin v operačních a ambulantních podmínkách i dalších oblastech základní lékařské péče. ve které zároveň vyvíjejí určitý tlak na okolní tkáně, a tím omezují jejich krvácení.

E) stáčené tampony: Tento druh zdravotnických prostředků je vyráběn stáčením trojúhelníku vzniklého přeložením gázového čtverce. Gázové tampony se využívají především k odsávání tělních tekutin během operací a také v ambulantní praxi. Mohou se používat také k čištění a dezinfekci rány či operačního pole.

F) Kompresy z gázy: jsou zhotovovány ze skládaných přířezů. Skládáním se získá nejméně 8 vrstev gázy, navíc se třepivé okraje přířezu dostanou dovnitř, čímž se eliminuje riziko jejich uvolnění do rány. Gázové kompresy se používají k všestranné péči o rány, zejména při prvním ošetření znečištěných, infikovaných a silně mokvajících ran, dále jako tampony při malých operativních zákrocích v ambulancích a na klinikách, jako krytí rány, k čištění jejího okolí, popřípadě i k sušení rány.

Netkané textilie  

Netkaná textilie je získávána zpravidla z umělého hedvábí (viskózy), polyesteru nebo směsi syntetických vláken, která jsou spojena nejčastěji slisováním tak, aby jejich struktura připomínala tkaninu. Krytí na bázi netkané textilie je pevnější, objemnější a měkčí než klasická tkaná gáza a zároveň vykazuje nižší riziko nežádoucího uvolnění vláken, vysokou savost a zároveň nižší přilnavost k ráně. Příkladem netkané textilie používané hojně ve zdravotnictví je Perlan.  Uplatňuje se hlavně ve zdravotnictví, kde slouží jako podložka či prostěradlo pod pacienty, utěrka, bryndák apod. Netkaný textil je možné nalézt také v podobě kompresů, jejichž hlavní výhodou je zanedbatelné riziko kontaminace rány vlákny a zároveň vysoká savost materiálu. Netkané textilie bývají také součástí povrchové vrstvy řady absorpčních pomůcek určených pro inkontinentní pacienty a stomických sáčků. 

Vaty 

Existuje více druhů vat, čištěná, viskózová, ale často se používá vata buničitá. 

Buničitá vata se nejčastěji využívá jako podklad pod sádrové obvazy, k výrobě zubolékařských válečků k odsávání slin či porodnických vložek  

Obvazová vata se používá k odsávání sekretů, podklad obvazů a sádrových fixací. 

Závěr 

V tomto článku jsme si řekli, jak taková rána vypadá a čím může být způsobena. Dále jsme se podívali na tradiční krytí, která se často používají, jako jsou gázy, vaty a netkané textilie. V příštím článku koukneme na něco, co má snad každá maminka vždy sebou, a to jsou náplasti. 

Zdroje 

Vraníková B., Kováčik A. (2022): Zdravotnické prostředky v hojení ran I: Tradiční a gázová krytí. Prakt. Lékáren. 18(2): 116-121 

The post Hojení ran 2.část: doplňky stravy a tradiční krytí appeared first on Lékárnice maminky.

Příčiny vzniku rány 

Ránu definujeme jako porušení anatomické struktury a funkce kůže spojené se změnami v celistvosti kožního povrchu a integrity organismu zasahující různě hluboko do podkožních tkání. Na vzniku ran se může podílet řada vnitřních i zevních příčin.  

1. vnitřní faktory: 

– tělesná konstituce pacienta (distribuce podkožního tuku, kostní výčnělky, množství svalové hmoty) 

– změna elasticity kůže, věk, metabolické a endokrinní poruchy a další onemocnění (např. cukrovka).  

-dále také poruchy funkce žilního, tepenného nebo lymfatického systému a onemocnění krvetvorby.  

2. vnější faktory:

– mechanické (říznutí ostrými předměty, působení tlaku apod.) 

– termické (chlad, teplo) 

– chemické (kyseliny, louhy)  

– vzniklé ionizujícím zářením 

– pokousání hmyzem nebo zvířetem. 

Klasifikace ran  

1. plošné (odtržení kůže s podkožím)
2. povrchové (poškození kožního krytu) 
3. hluboké, postihující i hlubší vrstvy kůže a dalších tkání, např. svalové. Hluboké rány můžeme ještě dělit podle toho, zda zasahují do tělních dutin či ne. 

Dále dělíme rány na: 

1. a) Akutní: rány vznikají ve zdravých tkáních a jejich příčinou bývá zpravidla zevní faktor, např. trauma či chirurgický zákrok. Proces hojení probíhá zpravidla bez komplikací. U dětí se setkáváme zejména s akutním typem ran.
2. B) Chronické: jsou např. bércové vředy. Hojí se podstatně delší dobu a někdy bývají i tzv. nehojící se rány, u kterých nedochází ke zhojení ani přes veškeré vynaložené úsilí a léčbu.

Čištění rány 

Dezinfekce ran je klíčovým krokem v prevenci infekcí a urychlení hojení. Cílem dezinfekce je odstranění patogenních mikroorganismů z povrchu rány, aniž by došlo k poškození okolních tkání. Při volbě vhodného antiseptika (tj. látky, která ničí nebo zpomaluje růst mikroorganismů) je třeba zohlednit typ a rozsah poranění, lokalitu, stav pacienta (např. alergie, věk, jiné nemoci) i potenciální toxicitu přípravku. 

Základní pravidla při dezinfekci ran 

1. Mechanické očištění rány – před aplikací antiseptika je vhodné ránu nejprve mechanicky vyčistit, aby se odstranily nečistoty, krev a nekrotická tkáň. Jako čištění se dá použít fyziologický roztok, čistá voda nebo přípravek s oktenidinem.
2. Aplikace antiseptika – následuje použití vhodného dezinfekčního prostředku, který by měl mít rychlý nástup účinku, široké spektrum antimikrobiální aktivity a co nejmenší toxicitu pro živé buňky.

Pro desinfekci se nejčastěji používají následující látky: 

Peroxid vodíku (H₂O₂)
Používá se většinou ve 3% koncentraci. Při aplikaci na ránu začne pěnit – uvolňuje kyslík, který pomáhá ránu mechanicky vyčistit od nečistot a bakterií. Je ale poměrně silný a může podráždit nebo poškodit i zdravou tkáň, takže se hodí hlavně na první vyčištění rány, ne na dlouhodobé ošetřování. 

Oktenidin  

Moderní antiseptikum s vysokou účinností proti širokému spektru bakterií, virů i hub. Je šetrný k živým buňkám a vhodný i pro citlivé oblasti (sliznice, dětská pokožka). Nezpůsobuje bolest při aplikaci, nevstřebává se do systémového oběhu a nevyvolává rezistenci. 

Ethanol (Líh)
Ethanol je silný dezinfekční prostředek, který rychle ničí bakterie, viry i plísně. Není ale vhodný pro otevřené rány, protože silně pálí, dráždí tkáň a může zpomalit hojení. Používá se hlavně na dezinfekci neporušené kůže, například před injekcí nebo chirurgickým zákrokem. 

Jodové přípravky 

Jod ničí mnoho druhů bakterií, virů i plísní – dokonce i ty, které jsou odolné vůči antibiotikům. Může ale dráždit kůži a barví ji dohněda, což může vadit citlivějším lidem. Není vhodný pro dlouhodobé používání u lidí s nemocemi štítné žlázy ani pro malé děti a novorozence. 

Jaké jsou vhodné desinfekce pro děti? 

1. Oktenidin

– velmi šetrný k pokožce i sliznicím 

– vhodný i pro malé děti a novorozence 

– nepálí, bezbarvý, bez zápachu 

– široké spektrum účinku (bakterie, viry, plísně)
 

2. Polyhexanid

– také velmi šetrný, vhodný pro ošetření ran 

– často se používá i při chronických ranách nebo popáleninách 

– vhodný pro děti, ale častěji ve zdravotnickém prostředí 

3. Fyziologický roztok (NaCl 0,9 %)

– nejde o dezinfekci, ale o jemné opláchnutí rány 

– nezpečný i pro novorozence a kojence 

– může se použít jako první krok před antiseptikem 

Nevhodné nebo méně vhodné pro děti: 

Peroxid vodíku – může podráždit a poškodit zdravou tkáň, hlavně u malých dětí 

Ethanol/alkohol – silně pálí, dráždí, v žádném případě do otevřených ran 

Jodové přípravky – nevhodné pro novorozence a děti s nemocemi štítné žlázy 

Mytí ran 

Před samotnou dezinfekcí je důležité ránu nejprve šetrně očistit. Kromě oplachu fyziologickým roztokem nebo sterilní vodou se při povrchových poraněních často používají také mycí gely a syndety, které pomáhají odstranit nečistoty, mastnotu, zaschlou krev a mikroorganismy. 

Co jsou syndety? 

Syndety (tj. syntetické detergenty) jsou speciální čisticí prostředky, které se liší od běžných mýdel. Mají jemnější složení, často s neutrálním nebo mírně kyselým pH (blízkým pH pokožky), a proto méně dráždí kůži i poraněnou tkáň. Často se používají například při chronických ranách, bércových vředech nebo citlivé pokožce. 

Využití gelů a syndetů při mytí ran: 

1. Pomáhají fyzicky odstranit nečistoty (písek, prach, maz, bakterie)
2. Jsou šetrné k pokožce, nezpůsobují pálení ani vysoušení
3. Zlepšují přilnavost obvazů – pokožka je po umytí čistá a suchá
4. Často obsahují i hydratační složky, které podporují hojení

Jak správně použít gel nebo syndet při mytí rány? 

1. Navlhčete ránu a okolní pokožku sterilní vodou nebo fyziologickým roztokem.
2. Naneste malé množství gelu nebo syndetu na ruku nebo sterilní gázu.
3. Jemně očistěte ránu i její okolí – netlačte a neškrábejte.
4. Opláchněte zbytky přípravku vodou nebo fyziologickým roztokem.
5. Pokračujte v běžném ošetření – např. dezinfekcí a překrytím rány.

Proč nepoužívat pro mytí ran klasické mýdlo? 

1. Mýdlo může dráždit pokožku

Klasická mýdla mají často zásadité pH, které je vyšší než pH pokožky a rány. To může dráždit pokožku a zpomalit hojení. Mýdlo může narušit přirozenou ochrannou bariéru pleti, což může způsobit větší zranitelnost vůči infekcím. 

2. Mýdlo může zůstat v ráně

Mýdlo se může špatně opláchnout a zbytky mohou zůstat v ráně. To může způsobit podráždění a zpomalit hojení. Kromě toho mohou zbytky mýdla přilákat nečistoty a bakterie, což zvyšuje riziko infekce. 

3. Mýdlo může poškodit novou tkáň

Rány, zejména čerstvé, potřebují jemné ošetření. Klasické mýdlo může být pro novou tkáň příliš agresivní a může zpomalit regeneraci, což prodlužuje dobu hojení. 

4. Mýdlo může vysušovat pokožku

Mnoho běžných mýdel obsahuje složky, které pokožku vysušují. To je nevhodné pro poraněnou kůži, která potřebuje vlhkost k rychlému hojení. 

Závěr 

Vznik ran může být způsoben různými vnitřními i vnějšími faktory, které ovlivňují nejen samotný vznik poranění, ale i průběh hojení. Správná péče o ránu, včetně jejího očištění a dezinfekce, je klíčová pro prevenci infekcí a urychlení procesu hojení. Různé typy ran, od akutních až po chronické, vyžadují individuální přístup k léčbě, ať už jde o volbu antiseptik nebo vhodného způsobu mytí rány. Díky správnému ošetření a péči o rány se může výrazně zkrátit doba hojení a snížit riziko komplikací. V další části se blíže podíváme na doplňky stravy urychlující hojení a tradiční krytí. 

Zdroje 

Koutná M. (2020): Aktuální trendy v hojení ran. Prakt. lékáren.; 16(3): 154-158. 

Holubová A., Pokorná A. (2019): Lokální léčba defektů různé etiologie. Dermatol. Praxi. 13(1):49-52 

Obrovská M. (2018): Antiseptika na cesty: dezinfekce drobných ran, rukou, očí. Prakt. lékáren.14(2): 83-84 

Koutná M. (2016): Ošetření drobných poranění. Prakt. lékáren. 12(4): 147-149 

The post Hojení ran 1.část: Čištění ran appeared first on Lékárnice maminky.