Náplasti na kožní projevy z mechanických příčin
A) Náplasti na puchýře
Puchýř možné definovat jako dutinu mezi jednotlivými vrstvami kůže, která je vyplněna tkáňovým mokem či zánětlivým exsudátem (tj. výpotkem). K tomuto dochází např. vlivem tlaku těsné obuvi. Puchýře nejčastěji vznikají na dlaních, patách a ploskách nohou.
K nejběžnějším ošetřením neporušených puchýřů patří jejich drenáž, vedoucí ke snížení tlaku a okamžité úlevě od bolesti. Je doporučeno puchýř překrýt speciálními náplastmi na puchýře, které se řadí mezi tzv. hydrokoloidní náplasti určené pro vlhké hojení ran. Hydrokoloidní částice pomalu absorbují tekutinu z rány a přeměňují se na gelovou hmotu. Vzniklý gel zabraňuje přilnutí náplasti k ráně, snižuje bolestivost a zároveň vytváří optimální podmínky pro proces hojení.
Před použitím náplasti na puchýře je obecně doporučeno pokožku řádně omýt a osušit. Náplast se nesmí používat na infikované rány a před její aplikací není vhodné v okolí puchýřů používat krémy a oleje, které by snižovaly přilnavost prostředku. Pro zvýšení přilnavosti je naopak vhodné náplast lehce zahřát v ruce (cca 1 min). Po nahřátí se následně odstraní ochranný papír z přilnavé části náplasti, a ta se opatrně přiloží přímo na puchýř. S ohledem na speciálně tvarované okraje zvyšující přilnavost není možné náplasti na puchýře stříhat.
B) Náplasti na mozoly
Mozol je vrstva odumřelých a ztvrdlých kožních buněk rohové vrstvy, která vzniká jako obranná reakce kůže na opakovaný tlak na jedno místo. Mozoly pokrývají širší oblast povrchu kůže a nesahají tak hluboko jako kuří oka. Mozoly se nejčastěji vyskytují na bříškách chodidel a mají žlutohnědé zbarvení. Tento kožní problém je sám o sobě neškodný, avšak může být poměrně bolestivý a vést k dalším komplikacím.
Odstranění mozolů může být dosaženo aplikací keratolytických (změkčujících) přípravků (např. masti s obsahem kyseliny salicylové) nebo speciálních hydrokoloidních náplastí. Náplast je doporučeno aplikovat po odstranění ztvrdlé kůže po teplé lázni. Náplast je vhodné před aplikací krátce zahřát (přibližně 1 min) mezi dlaněmi. Během aplikace by se pacient měl vyhnout kontaktu s lepicí stranou. Náplast se ponechá na postiženém místě do samovolného odlepení, poté se celý postup opakuje do vymizení mozolu. Náplast se nesmí stříhat z důvodu speciálně tvarovaných okrajů, které zvyšují její přilnavost na kůži. Obdobně jako u náplastí na puchýře není doporučeno prostředek dlouhodobě namáčet z důvodu zhoršení fixace náplasti. Je možné k řešení problémů s mozoly použít i náplasti primárně určené k odstranění kuřích ok.
C) Náplasti na kuří oka
Jako kuří oko se označuje ohraničená oblast hyperkeratózy (tj. ztluštění rohové vrstvy kůže) vznikající působením tlaku nebo tření nad kostními a kloubními vyvýšeninami. Jedná se o kožní problém výhradně spojený s nohama, přičemž nejčastěji se vyskytuje na palci, patě, mezi prsty, na horní části prstů nohou a v okolí drobných kloubů chodidel.
Na rozdíl od mozolů popsaných výše jsou kuří oka hlubším, více ohraničeným ztvrdnutím kůže. Tvrdé kuří oko má viditelné centrální jádro, které hluboce tlačí do pokožky a způsobuje bolest, přičemž v některých případech se může také objevit zánět.
Základem léčby kuřího oka je změkčení kůže pomocí keratolyticky působící kyseliny salicylové podávané ve formě mastí či náplast. Speciální náplasti na kuří oka jsou vyráběny z plastové pásky a mají typický tvar, který je tvořen měkkým (pěnovým) kruhovým polštářkem obklopujícím hyperkeratózu a ulevujícím od bolesti a tlaku. Uvnitř kruhu se pak nachází často barevně odlišený terčík obsahující 40 % kyselinu salicylovou, která postupně kuří oko narušuje.
Náplast je doporučeno aplikovat středem, ideálně večer po teplé koupeli nohou. Zdravotnický prostředek je vhodné měnit co 24 hodin až do úplného zahojení kuřího oka, maximálně však 10 až 14 dní. Před použitím nové náplasti je vhodné změkčenou část pokožky odstranit. Další možnost ošetření kuřích ok představují speciální hydrokoloidní náplasti. Hydrokoloidní náplast není nutné vyměňovat každý den, naopak náplast by měla být ponechána na postiženém místě do jejího samovolného uvolnění.
D) Náplasti na jizvy
Jizvení (nově tvořená vazivová tkáň) je přirozeným výsledkem hojení rány, přičemž jeho průběh je dán řadou faktorů, mezi které je možné zařadit hloubku, velikost a místo po‑ ranění, dále věk, genetickou výbavu a pohlaví. Fyziologickým hojením kůže vznikne hladká flexibilní měkká bledá jizva.
V některým případech může docházet ke vzniku patologických jizev, které je možné rozdělit na keloidní (vyvýšené, temně červené až fialové, přesahující hranice původního traumatu), hypertrofické (vyvýšené, tuhé) a atrofické.
Nemalý vliv na celý proces hojení má i volba správného krytí a způsob ošetřování rány. Náplasti na jizvy zpravidla obsahují silikon, jehož lokální používání má příznivý vliv na hypertrofické a keloidní jizvy, kde urychluje jejich vyzrávaní a zabraňuje zbytnění jizvy. Použití náplastí na bázi silikonu navíc snižuje svědivost a zarudnutí jizvy.
Náplasti na jizvy se využívají k ošetřování starých i k prevenci vzniku nových hypertrofických a keloidních jizev, nesmí se však používat na rány otevřené. Náplasti se doporučuje nosit 24 hodin denně po dobu alespoň dvou měsíců (v případě starých jizev i jeden rok) a kombinovat je s tlakovými či jinými masážemi postižené oblasti. U čerstvých jizev je navíc doporučeno vyvarovat se kontaktu se sluncem.
E) Náplasti ve spreji
Náplasti (obvazy) ve spreji jsou vhodné pro ošetření drobných ran, oděrek a menších řezných poranění. Tyto zdravotnické prostředky jsou vhodné k překrytí ran zejména při práci ve vlhkém či prašném prostředí, avšak nejsou vhodné pro ošetření ran s masivním krvácením.
Jedná se o pomůcky na bázi nevodných roztoků polymerů, které po nanesení na ránu rychle vyvářejí přilnavou průhlednou prodyšnou a zpravidla i voděodolnou ochrannou krycí vrstvu. Vzniklá plastická bariéra zabraňuje průniku mikroorganismů do rány a chrání tak ránu před nepříznivými vlivy. Jelikož je vzniklý obvaz ve vodě nerozpustný, dochází k jeho postupnému samovolnému odstranění odíráním a dalším mechanickým namáháním po přibližně 3–4 dnech. Aplikace závisí na daném prostředku a rozsahu poranění.
Závěr
V tomto článku jsme si shrnuli náplasti na rány způsobené mechanickými příčinami jako jsou mozoly, puchýře či jizvy. V příštím článku budeme v náplastech pokračovat. Řekneme si něco o popáleninách, bradavicích a oparech.
Zdroje
Vraníková B., Kováčik A. (2023): Zdravotnické prostředky v hojení ran III.: Speciální typy náplastí. Farmacie pro praxi. 19(1):38-43.
