Náplasti lze popsat jako vhodným způsobem upravené přilnavé pásky (nosné fólie s lepidlem) zpravidla v kombinaci s polštářkem. Nejčastější uplatnění těchto zdravotnických prostředků spočívá v překrytí drobných akutních ran či fixaci obvazových materiálů. Hlavní funkcí náplastí je ochránit ránu před dalším (mechanickým) poškozením, bakteriemi či špínou. Zároveň mohou náplasti absorbovat krev z rány do chvíle, než dojde k zástavě krvácení fyziologickými procesy.
Řadu let se využívaly náplasti s obsahem latexu, který byl součástí jak nosné pásky, tak i přilnavé vrstvy (lepidla). Vysoká citlivost pacientů na latex však vedla k eliminaci používání takovýchto náplastí. V dnešní době je přilnavá páska náplastí nejčastěji plastová nebo látková potažená lepidlem.
Plastové pásky jsou v současné době preferovány s ohledem na jejich špatnou smáčivost (jsou voděodolné), avšak značnou nevýhodou je menší příjemnost a často i nesnášenlivost pacienty. Látková páska je v porovnání s plastovou dobře smáčivá, a proto po kontaktu s vodou zůstává mokrá. Na druhou stranu je však lépe prodyšná a příjemnější na dotyk. Výhodou látkových pásek je také jejich vyšší flexibilita v porovnání s páskami plastovými.
Složení lepidel má výraznou roli v přilnavosti náplasti na kůži a zároveň má podíl i na její voděodolnosti. Použité lepidlo zároveň určuje, zda je možné náplast považovat za hypoalergenní, neboť nejvíce alergií vzniká na latexová lepidla.
Nedílnou součástí řady dostupných náplastí je i polštářek vyrobený převážně z upravené bavlny a dalších přírodních či umělých vláken. V ideálním případě by měl polštářek dobře přilnout k ráně, ale nepřilepit se. Nicméně v případě silně mokvajících ran, kdy dochází k zasychání tkáňové tekutiny na vláknech polštářku, může při přelepování náplasti být rána opětovně drážděna. V takovém případě je vhodné použití moderních prostředků určených ke krytí ran (např. hydrokoloidních či hydrogelových krytí), které jsou schopny udržovat v ráně vhodnou vlhkost pro její optimální hojení.
Základní typy náplastí
A) Nedělené náplasti s polštářkem
Jsou zpravidla dostupné v pásu o šířce 6–8 cm a délce v rozmezí 0,5–1 m, díky čemuž je možné si velikost aplikované náplasti upravit dle konkrétní potřeby (velikosti rány). V řadě západních zemí se od těchto náplastí upouští z důvodu zvýšeného rizika kontaminace rány v porovnání s náplastmi dělenými. U tohoto zdravotnického prostředku totiž často není polštářek náplasti chráněn a celá náplast je volně uložena v nepříliš těsnící papírové krabičce, která zde slouží jako primární obal. Z tohoto důvodu někteří výrobci nabízejí mezistupeň dělených a nedělených náplastí o délce 10 cm, kdy jsou jednotlivé náplasti baleny samostatně.
B) Dělené náplasti s polštářkem
Výhodou dělených náplastí s polštářkem je skutečnost, že každá náplast je již předem předstřižena a samostatně zabalena. Tento typ náplastí je vhodný také na cesty, kdy pacient nemá k dispozici nůžky. Dělené náplasti jsou dostupné v různých tvarech, přičemž nejčastějším je obdélník se zaoblenými okraji či čtverce.
Specifické tvary dělených náplastí s polštářkem dále zahrnují náplasti ve tvaru písmene X označované také jako mašličkové či motýlkové, vhodné především na ošetření špičky prstu. Dále jsou náplasti dostupné ve tvaru písmene H používané na klouby, či ve formě tenkých protáhlých proužků určených na prsty. K dispozici jsou také dělené náplasti s obsahem antiseptika nebo náplasti pro děti se speciálními motivy, jako jsou zvířátka, pohádkové postavičky či komiksoví superhrdinové.
Specifickou skupinu dělených náplastí tvoří tzv. chirurgické obvazy, tedy krytí na rány s lepicí plochou po obvodu. Tento obvykle sterilní typ zdravotnických prostředků je využíván pro pooperační ošetřování ran či sterilní ošetřování drobných poranění. Savý polštářek bývá často opatřen povrchovou vrstvou, která zabraňuje jeho přilnutí k ráně.
C) Náplasti na cívce
Cívkové náplasti neobsahují absorpční polštářek, jsou tvořeny pouze páskou a lepidlem. Běžně jsou dostupné namotané na cívce, podle čehož dostaly i své označení. Náplasti na cívce se uplatňují převážně jako fixace obvazů. Jednotlivé komerčně dostupné produkty se liší šířkou náplasti (nejčastěji 1,25 cm, 2,5 cm, 5 cm, 10 cm a 20 cm) a také použitým materiálem. Řada pásek z netkané textilie vykazuje výbornou roztažnost, a proto jsou takové náplasti vhodné k aplikaci na oblasti se zvýšenou pohyblivostí (klouby). Hypoalergenní lepidla cívkových náplastí umožňují aplikaci těchto prostředků pacientům s velmi citlivou pokožkou a lze je tak použít k fixaci primárních krytí, sond či měřicích přístrojů i na citlivých částech těla. Některé náplasti mají na krycím papíře vytištěné měřítko, které usnadňuje přesné odstřižení.
Modifikace základních typů náplastí
A) Voděodolné náplasti
Zahraniční trh rozlišuje dva typy voděodolných náplastí, avšak u náplastí obchodovaných v České republice není často míra voděodolnosti rozlišována. To je způsobeno obtížným překladem anglických slov water resistant (voděvzdorné/omyvatelné náplasti) a waterproof (náplasti do vody). Omyvatelné/voděvzdorné náplasti odolávají vlhkému prostředí a krátkodobému vystavení vodě (mytí rukou). Tyto náplasti jsou vyráběny z nesmáčivých pásek a lepidel nerozpustných ve vodě. Řada prostředků z této skupiny má plastovou pásku opatřenou otvory, které zvyšují její prodyšnost. Těmito otvory se však může voda dostávat až k polštářku, respektive k poranění, a proto nejsou tyto náplasti určeny k delšímu kontaktu s vodou.
Náplasti do vody jsou pak určeny ke koupání a delšímu kontaktu s vodou. U náplastí do vody musí páska zajistit jistou prodyšnost a zároveň zabránit průniku vody směrem k poranění. Tento typ náplasti již z principu nemůže být v nedělené formě.
B) Náplasťové stehy
Náplasťové stehy jsou úzké proužky náplasti, které se využívají k uzavření drobných ran a zpevňování čerstvých jizev. Během aplikace se náplasťové stehy připevňují kolmo (pod úhlem 90 °) ke vzniklé ráně. Okraje rány se jemně přitáhnou k sobě. Použití náplasťových stehů je vhodné na ošetření ran, které nejsou po dobu hojení výrazně namáhány. Naopak jejich použití se nedoporučuje na ochlupených částech těla, v blízkosti kloubů, na místech se zvýšenou potivostí (např. podpaží, dlaně, chodidla), na bércích a na místech, která jsou v kontaktu se sekrety (např. okolí úst, genitálií či konečníku).
Závěr
Náplasti je určitě vhodné mít vždy sebou, protože k drobnému poranění může dojít prakticky kdykoli. V tomto článku jsme se podívali na nejběžnější typy náplastí bez větších modifikací. V příští části se zaměříme na náplasti, které jsou určeny k řešení specifických obtíží.
Zdroje
Vraníková B., Kováčik A. (2022): Zdravotnické prostředky v hojení ran II.: Tradiční náplasti. Prakt. lékáren. 18(4): 247-251.
