Hojení ran je problém, který někdy řešila snad každá maminka, a to buď u dítěte nebo rovnou u sebe. Občasným odřeninám, škrábancům či menším řezným ranám se snad nevyhne nikdo. Maminky, které přicházejí do lékárny bývají mnohdy překvapené, jak velký je sortiment v oblasti obvazového materiálu a neví, co si vybrat. Stejně tak se ptají na desinfekci vhodnou pro děti. Často se diví, proč se jich lékárník ptá na vzhled či velikost rány nebo také, kdy k poranění došlo. Všechny tyto otázky jsou však kladeny s cílem zvolit to nejvhodnější. V první části této série článků se zaměříme na ránu jako takovou, desinfekci a vhodné mytí.
Příčiny vzniku rány
Ránu definujeme jako porušení anatomické struktury a funkce kůže spojené se změnami v celistvosti kožního povrchu a integrity organismu zasahující různě hluboko do podkožních tkání. Na vzniku ran se může podílet řada vnitřních i zevních příčin.
- vnitřní faktory:
– tělesná konstituce pacienta (distribuce podkožního tuku, kostní výčnělky, množství svalové hmoty)
– změna elasticity kůže, věk, metabolické a endokrinní poruchy a další onemocnění (např. cukrovka).
-dále také poruchy funkce žilního, tepenného nebo lymfatického systému a onemocnění krvetvorby.
- vnější faktory:
– mechanické (říznutí ostrými předměty, působení tlaku apod.)
– termické (chlad, teplo)
– chemické (kyseliny, louhy)
– vzniklé ionizujícím zářením
– pokousání hmyzem nebo zvířetem.
Klasifikace ran
- plošné (odtržení kůže s podkožím)
- povrchové (poškození kožního krytu)
- hluboké, postihující i hlubší vrstvy kůže a dalších tkání, např. svalové. Hluboké rány můžeme ještě dělit podle toho, zda zasahují do tělních dutin či ne.
Dále dělíme rány na:
- a) Akutní: rány vznikají ve zdravých tkáních a jejich příčinou bývá zpravidla zevní faktor, např. trauma či chirurgický zákrok. Proces hojení probíhá zpravidla bez komplikací. U dětí se setkáváme zejména s akutním typem ran.
- B) Chronické: jsou např. bércové vředy. Hojí se podstatně delší dobu a někdy bývají i tzv. nehojící se rány, u kterých nedochází ke zhojení ani přes veškeré vynaložené úsilí a léčbu.
Čištění rány
Dezinfekce ran je klíčovým krokem v prevenci infekcí a urychlení hojení. Cílem dezinfekce je odstranění patogenních mikroorganismů z povrchu rány, aniž by došlo k poškození okolních tkání. Při volbě vhodného antiseptika (tj. látky, která ničí nebo zpomaluje růst mikroorganismů) je třeba zohlednit typ a rozsah poranění, lokalitu, stav pacienta (např. alergie, věk, jiné nemoci) i potenciální toxicitu přípravku.
Základní pravidla při dezinfekci ran
- Mechanické očištění rány – před aplikací antiseptika je vhodné ránu nejprve mechanicky vyčistit, aby se odstranily nečistoty, krev a nekrotická tkáň. Jako čištění se dá použít fyziologický roztok, čistá voda nebo přípravek s oktenidinem.
- Aplikace antiseptika – následuje použití vhodného dezinfekčního prostředku, který by měl mít rychlý nástup účinku, široké spektrum antimikrobiální aktivity a co nejmenší toxicitu pro živé buňky.
Pro desinfekci se nejčastěji používají následující látky:
Peroxid vodíku (H₂O₂)
Používá se většinou ve 3% koncentraci. Při aplikaci na ránu začne pěnit – uvolňuje kyslík, který pomáhá ránu mechanicky vyčistit od nečistot a bakterií. Je ale poměrně silný a může podráždit nebo poškodit i zdravou tkáň, takže se hodí hlavně na první vyčištění rány, ne na dlouhodobé ošetřování.
Oktenidin
Moderní antiseptikum s vysokou účinností proti širokému spektru bakterií, virů i hub. Je šetrný k živým buňkám a vhodný i pro citlivé oblasti (sliznice, dětská pokožka). Nezpůsobuje bolest při aplikaci, nevstřebává se do systémového oběhu a nevyvolává rezistenci.
Ethanol (Líh)
Ethanol je silný dezinfekční prostředek, který rychle ničí bakterie, viry i plísně. Není ale vhodný pro otevřené rány, protože silně pálí, dráždí tkáň a může zpomalit hojení. Používá se hlavně na dezinfekci neporušené kůže, například před injekcí nebo chirurgickým zákrokem.
Jodové přípravky
Jod ničí mnoho druhů bakterií, virů i plísní – dokonce i ty, které jsou odolné vůči antibiotikům. Může ale dráždit kůži a barví ji dohněda, což může vadit citlivějším lidem. Není vhodný pro dlouhodobé používání u lidí s nemocemi štítné žlázy ani pro malé děti a novorozence.
Jaké jsou vhodné desinfekce pro děti?
- Oktenidin
– velmi šetrný k pokožce i sliznicím
– vhodný i pro malé děti a novorozence
– nepálí, bezbarvý, bez zápachu
– široké spektrum účinku (bakterie, viry, plísně)
- Polyhexanid
– také velmi šetrný, vhodný pro ošetření ran
– často se používá i při chronických ranách nebo popáleninách
– vhodný pro děti, ale častěji ve zdravotnickém prostředí
- Fyziologický roztok (NaCl 0,9 %)
– nejde o dezinfekci, ale o jemné opláchnutí rány
– nezpečný i pro novorozence a kojence
– může se použít jako první krok před antiseptikem
Nevhodné nebo méně vhodné pro děti:
Peroxid vodíku – může podráždit a poškodit zdravou tkáň, hlavně u malých dětí
Ethanol/alkohol – silně pálí, dráždí, v žádném případě do otevřených ran
Jodové přípravky – nevhodné pro novorozence a děti s nemocemi štítné žlázy
Mytí ran
Před samotnou dezinfekcí je důležité ránu nejprve šetrně očistit. Kromě oplachu fyziologickým roztokem nebo sterilní vodou se při povrchových poraněních často používají také mycí gely a syndety, které pomáhají odstranit nečistoty, mastnotu, zaschlou krev a mikroorganismy.
Co jsou syndety?
Syndety (tj. syntetické detergenty) jsou speciální čisticí prostředky, které se liší od běžných mýdel. Mají jemnější složení, často s neutrálním nebo mírně kyselým pH (blízkým pH pokožky), a proto méně dráždí kůži i poraněnou tkáň. Často se používají například při chronických ranách, bércových vředech nebo citlivé pokožce.
Využití gelů a syndetů při mytí ran:
- Pomáhají fyzicky odstranit nečistoty (písek, prach, maz, bakterie)
- Jsou šetrné k pokožce, nezpůsobují pálení ani vysoušení
- Zlepšují přilnavost obvazů – pokožka je po umytí čistá a suchá
- Často obsahují i hydratační složky, které podporují hojení
Jak správně použít gel nebo syndet při mytí rány?
- Navlhčete ránu a okolní pokožku sterilní vodou nebo fyziologickým roztokem.
- Naneste malé množství gelu nebo syndetu na ruku nebo sterilní gázu.
- Jemně očistěte ránu i její okolí – netlačte a neškrábejte.
- Opláchněte zbytky přípravku vodou nebo fyziologickým roztokem.
- Pokračujte v běžném ošetření – např. dezinfekcí a překrytím rány.
Proč nepoužívat pro mytí ran klasické mýdlo?
- Mýdlo může dráždit pokožku
Klasická mýdla mají často zásadité pH, které je vyšší než pH pokožky a rány. To může dráždit pokožku a zpomalit hojení. Mýdlo může narušit přirozenou ochrannou bariéru pleti, což může způsobit větší zranitelnost vůči infekcím.
- Mýdlo může zůstat v ráně
Mýdlo se může špatně opláchnout a zbytky mohou zůstat v ráně. To může způsobit podráždění a zpomalit hojení. Kromě toho mohou zbytky mýdla přilákat nečistoty a bakterie, což zvyšuje riziko infekce.
- Mýdlo může poškodit novou tkáň
Rány, zejména čerstvé, potřebují jemné ošetření. Klasické mýdlo může být pro novou tkáň příliš agresivní a může zpomalit regeneraci, což prodlužuje dobu hojení.
- Mýdlo může vysušovat pokožku
Mnoho běžných mýdel obsahuje složky, které pokožku vysušují. To je nevhodné pro poraněnou kůži, která potřebuje vlhkost k rychlému hojení.
Závěr
Vznik ran může být způsoben různými vnitřními i vnějšími faktory, které ovlivňují nejen samotný vznik poranění, ale i průběh hojení. Správná péče o ránu, včetně jejího očištění a dezinfekce, je klíčová pro prevenci infekcí a urychlení procesu hojení. Různé typy ran, od akutních až po chronické, vyžadují individuální přístup k léčbě, ať už jde o volbu antiseptik nebo vhodného způsobu mytí rány. Díky správnému ošetření a péči o rány se může výrazně zkrátit doba hojení a snížit riziko komplikací. V další části se blíže podíváme na doplňky stravy urychlující hojení a tradiční krytí.
Zdroje
Koutná M. (2020): Aktuální trendy v hojení ran. Prakt. lékáren.; 16(3): 154-158.
Holubová A., Pokorná A. (2019): Lokální léčba defektů různé etiologie. Dermatol. Praxi. 13(1):49-52
Obrovská M. (2018): Antiseptika na cesty: dezinfekce drobných ran, rukou, očí. Prakt. lékáren.14(2): 83-84
Koutná M. (2016): Ošetření drobných poranění. Prakt. lékáren. 12(4): 147-149
