The post Akné appeared first on Lékárnice maminky.

Co je mentální bulimie a čím je nebezpečná?

Mentální bulimie je charakterizována epizodami přejídání, které následuje tzv. kompenzační chování – nejčastěji vyvolané zvracení nebo užívání projímadel. Podobně jako u anorexie nemocní věnují nadměrnou pozornost váze a vzhledu. Touha po štíhlosti vede k restrikci příjmu potravy, ale nemocní „ztrácejí kontrolu“ a opakovaně prožívají záchvaty přejídání. Po nich přichází pocity studu, viny či beznaděje – a snaha „vykompenzovat“ jídlo zvracením. Tak se dostávají do začarovaného kruhu, ze kterého je těžké vystoupit.

Může bulimie uniknout pozornosti okolí?

Ano. Bulimie se může objevit u pacientů s normální váhou, nadváhou i podváhou, a proto snadno uniká pozornosti okolí a snadno zůstává skrytá. Poruchy příjmu potravy se navíc mohou přelévat jedna v druhou – část nemocných s anorexií se postupně začne přejídat. Uvádí se, že většina nemocných s bulimií má za sebou období anorexie nebo drastických diet.

Co je binge eating a jak se liší od bulimie?

Setkat se můžeme i s pojmem binge eating. Jde o epizody záchvatovitého přejídání, které nejsou následovány kompenzačními mechanismy. Na rozdíl od bulimie po něm tedy nenásleduje zvracení nebo užívání projímadel. Tento stav často vede ke zdravotním komplikacím, především k obezitě, diabetu 2. typu nebo hypertenzi.

Jak bulimii poznat?

Zpočátku si můžeme povšimnout změn ve stravovacích návycích, nerovnoměrných porcí jídla, častých návštěv toalety po jídle nebo vyhýbání se společnému jídlu. Zvracení postupně poškozuje chrup, vede k narušení zubní skloviny a zvýšené kazivosti. Přidávají se chronické bolesti krku a žaludku. Hmotnost nemusí být nápadně nízká, ale může kolísat. Typické je tajnůstkářství a pocity studu, které nemocní prožívají.

Jaká rizika a komplikace bulimie přináší?

Komplikace bulimie jsou závažné. V důsledku zvracení a zneužívání projímadel dochází k poruchám vnitřního prostředí organismu. Nemocní ztrácejí tekutiny i minerály, objevuje se například dehydratace a hypokalémie, tedy nízká hladina draslíku, která může vést k poruchám srdečního rytmu. Zvracení rovněž způsobuje zvětšení příušních žláz. Na psychické úrovni se často objevuje deprese, sociální izolace, sebepoškozování a někdy i pokusy o sebevraždu. Někteří pacienti s mentální bulimií trpí zároveň bipolární afektivní poruchou.

Jak souvisí bulimie se závislostmi?

Bulimie se u části pacientů pojí i se závislostmi. Zpočátku se jedná o závislost na projímadlech v rámci kompenzační strategie, riziko ale představují i alkohol, nikotin, psychoaktivní látky či některé léky. Uvádí se například tramadol, který je předepisován k léčbě bolesti, avšak pacienti ho mohou zneužívat pro jeho vliv na emoce, snížení chuť k jídlu a tlumení nutkání k přejídání.

Co znamená pojem diabulimie?

Zvláštní kapitolu představuje tzv. diabulimie, která se týká pacientů s diabetem 1. typu. Tito mladí lidé věnují jídlu velkou pozornost, protože stravovací režim je nedílnou součástí jejich léčby. To však může představovat rizikový faktor pro rozvoj poruch příjmu potravy. Nejčastěji se setkáváme s manipulací s dávkami inzulinu. Nemocní je záměrně snižují nebo vynechávají, což vede k vylučování glukózy močí a následnému hubnutí. Tento mechanismus se někdy přirovnává k očistným strategiím bulimiků, jako je zvracení nebo užívání projímadel. Proto vznikl termín diabulimie.

I když některé studie dokládají podobný výskyt poruch příjmu potravy u diabetiků a zdravých vrstevníků, doporučuje se u mladých diabetiků 1. typu provádět screening rizika těchto onemocnění.

Jak se bulimie léčí?

Léčba bulimie, podobně jako u anorexie, vyžaduje multidisciplinární přístup. Zapojení psychiatra a psychologa je nezbytné, často se využívá kognitivně-behaviorální terapie a rodinná terapie. Nutriční terapeut pomáhá nastavit správný a pravidelný jídelníček a pracovat s vnímáním hladu a sytosti.

V léčbě se uplatňuje také farmakoterapie – zejména antidepresiva, typicky fluoxetin, a to obvykle ve vyšších dávkách. Některým léčivům se naopak vyhýbáme, protože by mohla přispívat k návratu bulimického chování.

Stejně jako u jiných PPP je nezastupitelná podpora rodiny. Nátlak ani vyčítání nepomáhají, naopak otevřená komunikace a poskytnutí opory mohou být zásadní pro uzdravení.

Proč bulimii nepodceňovat?

Bulimie bývá často skrytá a projevy, které mohou na první pohled působit banálně, se nevyplácí přehlížet. Noční přejídání nebo „nevinné“ držení diet může být prvním signálem vážné nemoci. Čím dříve se vyhledá odborná pomoc, tím snazší je léčba a tím menší riziko dalších komplikací či závislosti.

Zdroje:

Krch F. Poruchy příjmu potravy. Psychiatr. praxi. 2017;18(E-verze 1/17).
Koutek J, Kocourková J. Poruchy příjmu potravy – spolupráce psychiatra s pediatrem a gynekologem. Psychiatr. praxi. 2015;16(1):11-13.
Meisnerová E. Poruchy příjmu potravy z pohledu internisty. Interní Med. 2013;15(8-9):266-268.
Stárková L. Riziko smrti a zákeřných komplikací u poruch příjmu potravy. Pediatr. praxi. 2009;10(5):299-304.
Theiner P. Léčba deprese u pacientů s poruchou příjmu potravy. Psychiatr. praxi. 2011;12(3):105-107.
Holanová P, Sekot M, Papežová H. Závislost na tramadolu u pacientek s poruchou příjmu potravy. Psychiatr. praxi. 2013;14(4):167-168.
Sikorová L, Valiašková T. Screening rizika poruch příjmu potravy u dospívajících dívek s diabetem. Pediatr. praxi. 2020;21(6):440-442. doi: 10.36290/ped.2020.093.
Hrachovinová T. Poruchy příjmu potravy u dospívajících dívek s diabetem I. typu. Psychiatr. praxi. 2002;3(1):25-28.
Hrachovinová T. Výběr jídla mladých žen ve vztahu k onemocnění diabetes mellitus 1. typu a poruchou příjmu potravy. Interní Med. 2004;6(3):151-154.

The post Bulimie – Když se z jídla stane past: jak se dostat ze začarovaného kruhu appeared first on Lékárnice maminky.

Co je mentální anorexie a proč je nebezpečná?

Mentální anorexie je psychické onemocnění, které výrazně ovlivňuje tělo i mysl. Projevuje se úmyslným omezováním výživy a následným hubnutím. Typické jsou strach z tloušťky a narušené vnímání vlastního těla. Často chybí náhled na nemoc – i přes výraznou podvýživu má pacient pocit, že by měl dále hubnout. Váze a vzhledu je věnována nadměrná pozornost. Rizikovým faktorem může být i předchozí obezita či nadváha, onemocnění ale může vzniknout při jakékoli výchozí hmotnosti. Počáteční dietní režim může být dokonce okolím podporován, postupně se však stává stále přísnějším a bývá doprovázen nadměrným cvičením.

Jak poznat první příznaky anorexie? 

Na začátku se objevují změny jídelníčku. Nemocní často vyřazují některé skupiny potravin, i ty, které dříve běžně a rádi jedli. Zpočátku to může působit jako snaha o zdravější životní styl. Typické je pečlivé studování složení potravin a počítání kalorií každé porce.

Prvotní strategií bývá i vynechávání jídel a výmluvy typu „už jsem jedl/a“. Nemocní se vyhýbají společnému stolování – rodina tak ztrácí přehled o množství zkonzumovaného jídla. Často si začínají vařit sami, aby měli nad jídlem lepší kontrolu.

Omezený příjem potravy bývá doprovázen nadměrným cvičením, a to i při nemoci nebo únavě. Vzhled a váha získávají stále větší význam a jsou neustále kontrolovány.

Jak se nemoc projevuje v pokročilejší fázi?

Výrazný úbytek tělesné hmotnosti je nejtypičtějším znakem, který okolí zaznamená. U dívek bývá provázen vynecháním nebo úplnou ztrátou menstruace, u mladších pacientů se může zpomalit růst.

Nemocní bývají unavení, zimomřiví, mají zhoršenou kvalitu vlasů i nehtů, které se snadno lámou. Suchá kůže může být pokryta jemným ochlupením. Objevují se i trávicí potíže – bolesti břicha, zácpa.

Z psychologického hlediska se můžeme setkat s depresivním laděním, které může být dále spojeno se sebepoškozováním či sebevražednými pokusy. 

Pacientky mohou být úzkostné, stahují se ze svých sociálních kontaktů, mohou se tak dostat do izolace. Na druhou stranu vyhledávají komunity na sociálních sítích, kde se vzájemně podporují ve svém chování.

Mentální anorexii rozhodně nelze podceňovat – jde o závažné, život ohrožující onemocnění. Riziko představuje nejen podvýživa a metabolický rozvrat, ale i zvýšené nebezpečí sebevražedného chování.

Jak probíhá léčba? 

Prvním cílem léčby je stabilizace tělesného stavu – z hlediska výživy, hmotnosti a metabolických parametrů. Následuje práce s psychickými obtížemi a podpora návratu k běžnému životu. Léčba vyžaduje čas, trpělivost a komplexní, multidisciplinární přístup zahrnující více odborností:

Pediatr bývá prvním lékařem, který onemocnění zachytí. V rámci preventivních prohlídek kontroluje růst a vývoj. Může onemocnění zachytit, dále sledovat a monitorovat jeho komplikace.

Gynekolog se podílí na léčbě menstruačních poruch pacientek, které mohou vzniknout i před výraznou ztrátou hmotnosti a přetrvávat i po jejím navrácení.

Psychoterapie zaujímá klíčové místo – využívá se např. kognitivně-behaviorální terapie. Často je nutné řešit i další psychiatrické obtíže (deprese, úzkostné poruchy, obsedantně kompulzivní porucha či posttraumatická stresová porucha). Důležitou roli hraje i rodinná terapie, která může pomoci změnit komunikaci či odstranit zajeté nefunkční vzorce v rodině.

Nutriční terapeut pomáhá s nastavením individuálního jídelníčku a obnovou zdravých stravovacích návyků.

Farmakoterapie má podpůrnou roli – používají se antipsychotika, antidepresiva či stabilizátory nálady, samy o sobě ale PPP nevyléčí a jejich účinnost například u depresivních pacientů s mentální anorexií v akutním stadiu není vysoká.

Poruchy příjmu potravy zasahují celý organismus, proto se často do léčby zapojují i další specialisté.

Ambulantně, nebo v nemocnici?

O tom, zda proběhne léčba ambulantně, ve stacionáři nebo při hospitalizaci, rozhoduje závažnost stavu – těžká podváha, rozvinuté komplikace nebo sebevražedné myšlenky vyžadují intenzivnější péči.

Klíčovou roli hraje rodina a blízcí, jejich podpora je během léčby zásadní. I oni se učí, jak k nemoci přistupovat a jak o jídle mluvit.

Jaká je prognóza a co je dobré si uvědomit? 

Čím dříve je léčba zahájena, tím lepší bývá prognóza. I po vyléčení je ale nutné dlouhodobé sledování, protože existuje riziko návratu onemocnění.

Neexistuje „instantní“ léčba. Uzdravení vyžaduje čas a trpělivost. Vyčítáním či nucením nelze dosáhnout lepších výsledků – nejde o rozmar nebo výmysl, ale o závažnou nemoc. Navíc pacientům často chybí náhled na onemocnění a problém si nepřipouštějí. Proto je zásadní nestydět se a vyhledat odbornou pomoc – bez ní toto onemocnění zvládnout nelze.

Zdroje:

Krch F. Poruchy příjmu potravy. Psychiatr. praxi. 2017;18(E-verze 1/17).
Ulrichová M, Radvanský J, Koutek J. Tělesné složení u pacientek s mentální anorexií. Psychiatr. praxi. 2021;22(1):e9-15.
Forejt M. Mentální anorexie u chlapce staršího školního věku. Psychiatr. praxi. 2022;23(2):117-120.
Svatošová M. Úskalí v léčbě mentální anorexie u adolescentní pacientky v ambulanci a na akutním lůžku dětské psychiatrie. Pediatr. praxi. 2025;26(2):130-133. doi: 10.36290/ped.2025.025.
Koutek J, Kocourková J. Poruchy příjmu potravy – spolupráce psychiatra s pediatrem a gynekologem. Psychiatr. praxi. 2015;16(1):11-13.

The post Mentální anorexie – když se touha po štíhlosti vymkne kontrola appeared first on Lékárnice maminky.

I to mohou být první varovné signály. Poruchy příjmu potravy se vyvíjejí nenápadně, ale mohou mít závažné následky.

V lékárně se s poruchami příjmu potravy také setkáváme. Možná častěji, než by si mnozí mysleli. Setkáváme se s opakovaným vyžadováním laxativ, diuretik nebo přípravků na „čištění organismu“. Jindy se pacienti ptají na přípravky na hubnutí. A přestože jde o vážná onemocnění, ve společnosti kolem nich stále panuje velké tabu. Rodiče si často vůbec nepřipouštějí, že by se problém mohl týkat právě jejich dítěte.

Ismael Sánchez: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/2282000/

Co jsou poruchy příjmu potravy a proč jsou nebezpečné?

Poruchy příjmu potravy (PPP) představují skupinu psychiatrických onemocnění charakterizovaných závažným a dlouhodobým narušením vztahu k jídlu, tělu a hmotnosti. Typickými projevy jsou patologické způsoby regulace tělesné hmotnosti, zkreslené vnímání vlastního těla a nevhodné stravovací návyky, které mohou vést k podvýživě i život ohrožujícím komplikacím.

Jaké typy poruch příjmu potravy známe?

Rozlišujeme na dva základní typy – mentální anorexii a mentální bulimie.

Anorexie je charakterizovaná záměrným omezováním příjmu potravy vedoucím k výrazné podvýživě. Projevuje výrazným hubnutím, přehnanou kontrolou jídla, nadměrným cvičením,  a u dívek často i ztrátou menstruace. Z dalších komplikací můžeme zmínit osteoporózu či srdeční arytmie.

Pro bulimii jsou typické opakující se záchvaty přejídání následované “kompenzačním chováním” – nejčastěji vyvoláním zvracení, někdy i zneužíváním laxativ (projímadel) či diuretik (léky zvyšující tvorbu a vylučování moči). Hmotnost přitom může zůstávat v normě. Kvůli zvracení však dochází k poškození chrupu a celého zažívacího traktu. Ke komplikacím dochází také v důsledku ztrát minerálů.

Setkat se můžeme rovněž s atypickými formami, které splňují jen některá kritéria uvedených nemocí.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Údaje o prevalenci PPP se liší podle použité metodiky či sledovaného regionu. Celosvětově se uvádí, že 5,5-17,9 % mladých žen v průběhu dospívání trpělo PPP nebo mělo některé její příznaky. Skutečný výskyt však může být ještě vyšší – mnoho
případů zůstává neodhaleno či neléčeno. 

Nejčastěji se PPP týkají dívek a mladých žen. Muži a chlapci tvoří méně než 10 % nemocných, jejich podíl však v posledních letech roste. 

U děvčat jsou poruchy příjmu potravy spojeny především s velkým omezením energetického příjmu, u chlapců se častěji pojí s nadměrným fyzickým zatížením. 

První projevy onemocnění se nejčastěji objevují v období puberty. Tehdy jsou na dospívající kladeny vyšší nároky, probíhají hormonální změny, mění se proporce těla a množství tělesného tuku. Zvyšuje se také vliv vrstevníků či sociálních sítí.

Jak pandemie COVID-19 ovlivnila výskyt PPP?

Podle některých studií došlo k nárůstu počtu nemocných během pandemie COVID-19 a s ní souvisejících lockdownů. Svou roli hrálo omezení sociálního kontaktu, větší zaměření na vlastní tělo, ztráta běžného režimu a denního rytmu – pravidelného stravování, pohybu a volnočasových aktivit. Zároveň se zvýšil pocit nejistoty a stresu. Mnoho pacientů odkládalo návštěvy ambulancí, což mohlo vést k horšímu průběhu či pozdějšímu záchytu onemocnění.

Jaké faktory zvyšují riziko vzniku PPP?

Poruchy příjmu potravy nevznikají z jediného důvodu, obvykle se jedná o kombinaci biologických, psychologických, rodinných i sociokulturních vlivů.

Během dospívání dochází k hormonálním i dalším tělesným změnám, které mohou vést k nespokojenosti s vlastním vzhledem. Podle některých průzkumů není až 40 % dívek spokojeno se svým tělem a asi polovina z nich už někdy držela dietu. 

Riziko zvyšuje také sklon k depresi či úzkosti, pocity nedostatečnosti, nízké sebevědomí v kombinaci s vysokými nároky na sebe sama a perfekcionismem. U některých jedinců pozorujeme obsedantní rysy. To vše v období velkých fyzických změn omezuje schopnost s nimi zdravě pracovat a vyrovnat se s nimi. Bulimie pak bývá často spojována s impulzivitou či emoční labilitou.

Významnou roli hraje i rodinné prostředí – nadměrně kritické klima, problémy v komunikaci nebo konflikty v rodině. Rizikovým faktorem je také důraz na vzhled či štíhlost. Spokojenost se svým tělem může negativně ovlivnit i prožité trauma v dětství, například zneužívání.

Sociokulturní tlak v podobě médií a sociálních sítí, srovnávání se s vrstevníky a celospolečenský ideál krásy vytváří další nároky na domnělou nutnost dokonalého vzhledu. Tyto vlivy se mohou násobit i ve sportech či profesích, kde je kladen důraz na váhu a vzhled.

K tomu se přidávají různé životní události zvyšující míru stresu, jako je rozchod, nemoc v rodině či problémy ve škole a v práci – nebo již zmiňovaná izolace během pandemie.

U predisponovaného jedince, který je vystaven nekterým z těchto faktorů, může dojít k rozvoji poruchy příjmu potravy.

Jak rozpoznat první varovné signály?

Pro úspěšnou léčbu a snížení rizika závažných komplikací je klíčové včasné rozpoznání nemoci. To leží především v rukou rodičů, učitelů a pediatrů.

Na co se zaměřit? 

Prvními projevy bývá vynechávání či přeskakování jídel, zmenšování porcí a výmluvy (“už jsem jedla”). Nápadné mohou být náhlé změny ve stravovacích návycích – vyřazení některých skupin potravin z jídelníčku nebo odmítání dříve oblíbených jídel. 

Nemocní se někdy vyhýbají společnému stolování, připravují si jídlo sami, přehnaně hlídají kalorie a váží si porce. To vše často doprovází nadměrné sportování “za každou cenu”.

V pozdějších fázích dochází k výraznému úbytku hmotnosti nebo naopak ke kolísání váhy. U dívek se objevuje vynechání nebo úplná ztráta menstruace. Viditelné mohou být i tělesné změny: suchost kůže, zhoršená kvalita vlasů a nehtů. Přítomny bývají i známky opakovaného zvracení. Nemocní jsou často unavení, hůře se soustředí, mohou mít depresivní projevy. Není výjimkou sebepoškozování či sebevražedné myšlenky.

Kde hledat odbornou pomoc?

Prvním kontaktem bývá pediatr či praktický lékař. Pomoci může i školní psycholog. V České republice fungují také specializovaná centra pro pacienty s poruchami příjmu potravy, například Centrum Anabell, Centrum pro psychoterapii a výživu Anocen nebo nezisková organizace 3pe.

Neberme poruchy příjmu potravy jako selhání nás či našich dětí. Jedná o vážnou nemoc, kterou lze – a je třeba – léčit. Ačkoliv léčba není jednoduchá a vyžaduje multioborovou spolupráci, často je účinná a přináší výsledky.

V dalších dílech této série článků se podrobněji zaměříme na jednotlivé typy PPP a možnosti jejich léčby.

Zdroje

Krch F. Poruchy příjmu potravy. Psychiatr. praxi. 2017;18(E-verze 1/17).
Krch F. Poruchy příjmu potravy – rizikové faktory. Psychiatrie pro praxi. 2004;1.
Koutek J, Kocourková J. Poruchy příjmu potravy – spolupráce psychiatra s pediatrem a gynekologem. Psychiatr. praxi. 2015;16(1):11-13.
Koutek J, Kocourková J. Vliv koronavirové epidemie na vývoj a léčbu poruch příjmu potravy v dětském a adolescentním věku. Psychiatr. praxi. 2021;22(2):116-118. doi: 10.36290/psy.2021.023.
Emmerová I. Poruchy príjmu potravy u detí a mládeže a možnosti preventívneho pôsobenia. Pediatr. praxi. 2019;20(1):24-26. doi: 10.36290/ped.2019.005.
Stárková L. Riziko smrti a zákeřných komplikací u poruch příjmu potravy. Pediatr. praxi. 2009;10(5):299-304.
Ulrichová M, Radvanský J, Koutek J. Tělesné složení u pacientek s mentální anorexií. Psychiatr. praxi. 2021;22(1):e9-15.
Meisnerová E. Poruchy příjmu potravy z pohledu internisty. Interní Med. 2013;15(8-9):266-268.

The post Poruchy příjmu potravy – když jídlo ovládne život appeared first on Lékárnice maminky.

1.Poporodní blues

Poporodní blues zahrnuje emocionální nestabilitu, náladovost, podrážděnost, úzkostné epizody, plačtivost, zmatenost, neklid a někdy i pocity snížené sebeúcty a sebehodnoty. Objevit se mohou i tělesné projevy jako bolest hlavy, nechutenství, malátnost, bušení srdce a poruchy spánku. Nástup bývá cca druhý až třetí den po porodu a postihuje zhruba 70 procent rodiček. Častěji se vyskytuje u prvorodiček. Poporodní blues obvykle rychle odeznívá během prvních 10 –14 dnů po porodu.  Pokud příznaky přetrvávají déle než 2 týdny, můžou znamenat riziko rozvoje závažné poporodní deprese.

2.Poporodní deprese

Poporodní deprese může přijít kdykoliv v průběhu prvních 6 měsíců po porodu. Její výskyt vrcholí obvykle asi 4 týdny po porodu, přičemž až u 25–50 % žen trvá 6 měsíců, podle některých autorů ještě déle, a to až do 1. roku dítěte. Poporodní deprese se vyznačuje následujícími příznaky:
-úzkost
– strach ze samoty
– pocity bezmoci a beznaděje.
– narušená schopnost plnit běžné každodenní úlohy v péči o miminko a o sebe samu
– pocit neschopnosti milovat svoje dítě, problém dotýkat se dítěte a starat se o něj
– ženy se necítí samy sebou a prožívané pocity jim nejsou vlastní
– ztráta schopnosti prožívat pozitivní emoce
– pocity odpojení od dítěte
– nekonečný kolotoč černých myšlenek a ponořenost v problémech
Diagnostika poporodní deprese nebývá jednoduchá, protože některé projevy jsou lehko zaměnitelné s normálními projevy šestinedělí (nespavost, pocit nízké sebedůvěry, nezájem o sex, hubnutí).

3.Poporodní psychóza

Poporodní psychóza se kdysi označovala jako laktační psychóza. Nyní už se od tohoto termínu ustupuje, jelikož se zjistilo, že laktace s rozvojem psychózy nesouvisí, tj, psychózou mohou trpět i ženy, které nekojí. Typickými příznaky poporodních psychóz jsou halucinace, chorobné představy (bludy), plačtivost, úzkost, poruchy spánku, paranoia, sebepoškozování nebo dokonce ubližování dítěti a sebevražedné sklony. Poporodní psychóza vyžaduje stejnou léčbu, jako jiná psychotická onemocnění, ale při volbě léčivého přípravku je nutné brát ohledy na to, jestli žena kojí.

4.Poruchy spánku

V poporodním období je dosavadní cyklus spánek-bdění matky silně ovlivněn cyklem dítěte a nočním kojením, přičemž nejrizikovější období je bezprostředně po propuštění z porodnice. U obou rodičů je po narození dítěte často přítomna chronická spánková deprivace. Narušení kvality spánku a vyčerpání je rizikovým faktorem rozvoje poporodní deprese a poporodní psychózy.

obr.2.

Rizikové faktory

– nedostatečná podpora z okolí, partnerské neshody, neplánovaná nebo nechtěná gravidita
– dědičnost
– deprese nebo úzkost v těhotenství nebo před ním
– vyšší nebo naopak velmi nízký věk matky
– předchozí úmrtí plodu či přirozený potrat
– komplikovaný traumatický porod
– nevhodný přístup nemocničního personálu
– přidružené zdravotní problémy, velké porodní zranění.

Prevence a léčba poporodních psychických potíží

a) Kojení
Během kojení se prohlubuje psychologická vazba mezi matkou a dítětem. Upevňování raných vztahů matka-dítě je nejsilněji zprostředkováno hormonem oxytocinem, který se uvolňuje při stimulaci bradavky sáním dítěte. Laktace a kojení s sebou nesou řadu dalších benefitů pro matku a kojené dítě. Pokud však kojit z jakéhokoli důvodu nemůžete, netrapte se tím.
b) Spánek
V období šestinedělí, ale také po něm je pro většinu rodičů těžké mít dostatek spánku, ale pokuste se spánek zařadit mezi vaše priority, dodržujte spánkovou hygienu a spěte, kdykoli to bude jen trochu možné.
c) Pobyt venku
Snažte se trávit dostatek venku na čerstvém vzduchu. Nezavírejte se doma, psychické problémy by se mohly jen zhoršit. Pokud to váš fyzický stav dovoluje jděte na procházku ven.
d) Strava
Nezapomínejte dostatečně jíst. Pokud nemáte sílu si navařit, jídlo si objednejte nebo požádejte někoho blízkého, ať vám uvaří. Dodržujte pitný režim vyhýbejte se alkoholu a jiným návykovým látkám
e) Svěřte se
Se svými problémy se svěřte partnerovi, kamarádce nebo jiné blízké osobě. Pokud nejste připravena o svých problémech mluvit, sepište si je na papír. Pokud jste prožila traumatický porod, napište si svůj porodní příběh, může vám pomoci se s porodem vyrovnat.
f) Nic si nevyčítejte
To, že se zatím v mateřské roli necítíte dobře, je naprosto normální. Jedná se o velkou životní změnu a na tu potřebujete čas.
g) Vyhledejte odbornou pomoc
Pokud máte pocit, že se vaše problémy nelepší, vyhledejte pomoc psychologa či terapeuta. Vaši situaci s vámi probere a poradí vám, co dělat. Může vám také pomoci nezisková organizace Úsměv mámy, která řeší psychické potíže žen v těhotenství a po porodu.

Závěr

Psychické problémy by se neměly brát na lehkou váhu a měly by se včas řešit. Poslední část tématu šestinedělí věnujeme již tradičně dotazům a mýtům.

Zdroje

Šebela A., Hanka J., Mohr P. (2019) Duševní onemocnění v poporodním období: specifika a farmakoterapie. Část II: psychotické poruchy a bipolární afektivní porucha. Psychiatr. praxi 20(2): 82-85
Šebela A., Hanka J., Mohr P. (2019) Duševní onemocnění v poporodním období: specifika a farmakoterapie. Část I: deprese, úzkostné poruchy, poruchy spánku a ADHD. Psychiatr. praxi 20(1): 21-25.
Izáková L. (2013) Duševné zdravie počas tehotenstva a po pôrode. Psychiatr. praxi. 14(4):161-163
www.usmevmamy.cz

zdroje obr.depositphoto a obr. 2. :pexels

The post Šestinedělí: Psychické problémy appeared first on Lékárnice maminky.

Tip pro duševní pohodu č. 1: Mediální půst

Nenechme se zbytečně stresovat informacemi, které nutně v danou chvíli nepotřebujeme. Je lepší si vynahradit jeden až dva časové úseky během dne, kdy si budeme číst články, koukat na zprávy nebo brouzdat po sociálních sítích. Zbytek dne věnujme jiným aktivitám a mějme mediální půst😉

Tip pro duševní pohodu č. 2: Pohyb.

Pozitivní efekt fyzické aktivity na naši psychickou pohodu je jednoznačný. Pohyb zlepšuje naši náladu, snižuje stres a úzkost. Zařaďte pohyb do svého každodenního života:

🏃‍♀️jděte se s dětmi projít

🏃‍♂️místo výtahu použijte schody

🏃‍♀️při telefonování choďte místo sezení

🏃zahrajte si s dětmi pohybové hry

🏃‍♀️zatancujte si na svou oblíbenou písničku

🏃‍♀️posilujte ve volných chvilkách (například když je dítě na nočníku😁)

Tip pro duševní pohodu č.3: SMÍCH

Smích léčí. 😁💚

Mnoho studií již zkoumalo, jak pozitivní přístup ovlivňuje naše zdraví a pomáhá nám snáze překonat nejrůznější choroby. Nemusíme se hned smát na celé kolo. Stačí i malý úsměv. 🙃Pokud se usmějeme, začnou se nám vyplavovat endorfiny a další látky, které způsobí, že se cítíme šťastnější. A čím jsme šťastnější, tím víc se smějeme.

Vytvořte si každý den svou spirálu štěstí pomocí úsměvu😊

Tip pro duševní pohodu č. 4: HRAJME SI

Že je pro děti hraní důležité, jistě víme – podporuje kreativitu, komunikační schopnosti, abstraktní myšlení a mnohé další. 🎲♟🎯

To samé však platí i pro dospělé, Pokud hrajeme hry, posilujeme si své emoční a psychické zdraví. Když navíc hrajeme hry se svými dětmi, pomáháme tak budovat pevnější rodinné vztahy.💚

Jakou hru si dnes zahrajete vy?😉

Tip pro duševní pohodu č.5: ZPĚV

Poslouchání hudby a zpívání si může snižovat pocity úzkosti, riziko deprese a celkově navozovat příjemné pocity. Na veřejnosti si nyní zpívat nemůžeme, ale doma si zazpívejte s radostí z plných plic. 🎤🎺🎸

Vytvořte si s dětmi kapelu (jestli nemáte nástroje, poslouží vám dobře hrnce nebo vařečky)😊

Tip pro dušení pohodu č. 6: ROZVRH

Denní rutina, strukturovanost času, rozvrh. Tyto věci zní trochu nudně. 🥱Pravdou ale je, že když víme, co se bude dít, máme pocit bezpečí a jistoty. Pro naše děti to pak platí dvojnásob. Pokud si navíc den rozplánujeme, mnohem snáze do něj můžeme zařadit i zdravé návyky, čas na rodinu, relax či sport.🗓

Tip pro duševní pohodu č. 7: SDÍLENÍ EMOCÍ A POCITŮ

Mluvit o svých pocitech a emocích může být obtížné. Zvlášť pokud na to nejsme zvyklí. Nemusíme hned skočit do hlubokých dlouhých rozhovorů o pocitech. Snadněji se nám bude o těchto věcech bavit při nějaké činnosti, která nás těší (například procházka nebo malování či jiná tvůrčí činnost).

Často je také těžké popsat, jak se cítíme.🤯

Můžeme použít jedno slovo nebo popsat své pocity více slovy.

Můžeme vysvětlit, co se nám odehrává v hlavě.

Můžeme ostatním říci, co máme chuť na základě svých emocí udělat.

Mluvení o našich pocitech a emocích, nám pomáhá vyrovnat se s problémy. Díky tomu, že nám ostatní naslouchají, cítíme podporu a snižuje se náš pocit osamění. Tím, že se ostatním otevřeme, povzbudíme i je, aby své pocity sdíleli. Zároveň učíme děti, že mluvit o svých pocitech je normální.💚

Tip pro duševní pohodu č. 8: TŘI POZITIVNÍ VĚCI

V životě se nám nestávají jen samé dobré věci. Důležité ale je naučit se pozitivní věci v životě hledat a uvědomovat si je. Zkuste si každý večer sepsat 3 pozitivní věci, které se vám ten den staly. 📒🖊

Může to být cokoliv. Od skvělého koláče, který jste měli ke kávě, přes významný úspěch v práci až po krásný společný zážitek s vaší rodinou.

S dětmi si před spaním povídejte o tom, co během dne prožily. Zkuste s nimi počítat, kolik negativních a kolik pozitivních zážitků měly. Ideálně bych těch pozitivních mělo být alespoň 5x více.

Tip pro duševní pohodu č. 9: POMÁHEJME SI.

Zajímat se o druhé a pomáhat jim, přináší do našeho života smysl, naplňuje naši potřebu sociálního kontaktu a zlepšuje naše emoční zdraví.

Zapojme se do dobrovolnické činnosti. Udělejme nějakou drobnost pro své blízké. Zajímejme se o jejich potřeby. Podporujme je a oceňujme. Ale i zde platí všeho moc škodí. Nezapomínejme tedy ani na sebe. Pokud nevěnuji dostatek péče sama sobě, nezbyde mi síla starat se o ostatní.

Tip pro duševní pohodu č. 10: ODPOČINEK A RELAX

Přesto (nebo právě proto), že může být vaše současná situace náročná, nesmíme zapomínat na dostatek relaxace a odpočinku.

Co nám k tomu může pomoci?

🛌 Pravidelný a kvalitní spánek

🧘‍♀️ Meditace, cvičení jógy

💆‍♀️ Masáž, protahování svalů, hluboké dýchání

🎧 Poslech hudby, sledování oblíbeného filmu

Únava je signálem organismu, který nás chrání před přetížením. Poslouchejme své tělo, vnímejme, co nám chce sdělit, vypněme, když je potřeba.

Tip pro duševní pohodu č. 11: DOTEK

Dotek je prvním smyslem, díky němuž můžeme komunikovat se svým dítětem. Vytváříme mezi sebou pouto a pomáháme dětem cítit se milováni a v bezpečí. Pro dospělé je ale neméně důležitý. Lidský dotek je důležitou součástí sociálního kontakt a posiluje náš pocit štěstí a pohody.

Objetí, polibek, mazlení s dětmi, ale i s domácími mazlíčky, self-massage (tedy masírování sebe sama). To vše nám pomůže udržet si psychickou pohodu.

Tip pro duševní pohodu č. 12: POMOC

Nenakládejme na sebe příliš, nepřetěžujme se.

Nemějme na sebe nadmíru vysoké nároky.

Buďme sami k sobě laskaví.

Nebojme se požádat o pomoc, pokud cítíme, že je toho na nás moc. Požádejme o pomoc své blízké, přátele, kolegy. Nebojme se obrátit na odbornou pomoc. To, že dokážeme ostatní poprosit o pomoc neznamená naše selhání. Ukazuje to, že jsme schopni i v tíživé situaci hledat řešení.

Využít můžeme i pomoc z lékárny – zeptejte se v lékárně na volně dostupné léčivé přípravky na zmírnění příznaků stresu a úzkosti. Využít můžeme i přípravků z bylin.

Ing. Mgr. Šárka Voříšková

Jako malá jsem často uklízela lékárničku a četla si v příbalových letácích. =) Farmacie pro mě tedy byla jasná volba. Navíc mám ráda ten pocit, že někomu můžu poradit a pomoci. Po narození syna jsem byla zahlcena informacemi (od přátel, rodiny, z internetu) o tom, jak být „správný“ rodič…
Profil autora

The post Tipy pro duševní pohodu appeared first on Lékárnice maminky.