Jedovaté rostliny – nebezpečí pro děti? 4.část jedy z kuchyně a ze zahrad

Pozor na fazole!

     

Zatímco většina dětských nehod s rostlinami je řešena téměř vzápětí po ochutnání jejich částí, otravy syrovými fazolemi (Phaseolus species) jsou konzultovány v rozvinutém stadiu, zpravidla až při příjmu pacienta k hospitalizaci. Termolabilní toxin fasin způsobuje značné gastrointestinální obtíže spojené s masivními průjmy, kolikovitými bolestmi břicha se ztrátami tekutin, zimnicí, horečkou, pocením, tachykardií, poklesem krevního tlaku až šokem. Na závažnosti průběhu se podílí nejen počet požitých fazolí, ale také individuální citlivost jedince.

Požití obsahu jednoho lusku (4–6 fazolí) obvykle vyžaduje pouze podání aktivního uhlí a dostatku tekutin rodiči. Po požití většího počtu fazolek je třeba vyhledat lékařskou pomoc.

Ke zrušení účinků fasinu je třeba fazole vařit nejméně 15 minut!

 

Brambory, lilek a rajčata jsou součástí našich jídelníčků.

Obsahují glykoalkaloidy, celkový obsah je nízký, ale vyšší koncentraci najdeme jak v klíčcích brambor tak v hořce chutnající slupce nebo i v zelených částech brambor i rajčatech (nezralé plody rajčat obsahují jedovatý solanin a tomatin). Tyto lilkovité rostliny produkují tyto jedy v reakci na stres, související s otlačením, UV zářením či teplotu.

Konzumovat naklíčené brambory nebo je raději vyhodit?

   

Abychom snížili množství produkovaných solaninů u brambor je důležité jejich správné skladování (na tmavém, suchém a chladném místě), nekonzumovat zelené nebo klíčící části a očka. Brambory před tepelnou úpravou důkladně oškrabat a vařit je s kmínem nebo octem, což zvyšuje odbourávání solaninu.

Proto zelené nebo hodně naklíčené brambory raději vyhoďte.

 

O jedovatosti hořkých mandlí se ví.

Věděli jste však i o tom, že jsou jedovatá i semínka z jablek? Konkrétně hnědé slupky jadýrek. Proto se jejich konzumaci raději vyhněte. Stejně tomu je i u meruněk nebo švestek.

Za jedovatost mohou kyanogenní glykosidy, vyskytující se v mnoha rostlinách, které využíváme k obživě například maniok, čirok…

Toxické látky se přeměňují na kyanid, příznaky otravy kyanidem u člověka mohou zahrnovat zrychlené dýchání, pokles krevního tlaku, závratě, bolesti hlavy, žaludeční potíže, zvracení, průjem, nevolnosti až křeče, kóma…

 

I zahrady jsou plné jedovatých rostlin.

Věděli jste, že jedovaté jsou vesměs všechny jarní cibuloviny?

        

Něžné sněženky, bledule, hyacinty, modřence, narcisky i tulipány obsahují různé jedovaté látky. Nejvíce jedu je ukryto v cibulích a jedovatost se u jednotlivých druhů cibulovin liší.

     

Například u narcisek je toxická dávka pro člověka pozření 4 – 6 cibulek. Naproti tomu nakládané cibulky modřence (3.obrázek nahoře) jsou v Toskánsku oblíbenou delikatesou.

Příznaky se po požití u každé cibuloviny trochu liší, ale obvykle jde o podráždění sliznic, slinění, zvracení, průjem, otoky dýchacích cest, zmatenost a slabost, poškození jater a ledvin.

 

Ocún jesenní na obrázku

Je vytrvalá 10-30 cm vysoká bylina s hluboko v půdě uloženou hlízou. Rostlina kvete na podzim, květ je velký, bledě fialový. Plodem je měchýřkovitě nadmutá tobolka. U nás roste na loukách od nížin až do pahorkatin. Jedovatá je celá rostlina. 1. pomoc po požití dítětem je pokusit se odstranit zbytky rostliny z úst, ústa vypláchnout vodou. Podat tekutiny, několik tablet aktivního uhlí. Kontaktovat TIS nebo lékaře.

 

Brzy z jara začínají vykukovat z půdy zelené lístečky oblíbeného medvědího česneku – na obrázku.

Ten se dá velmi lehce zaměnit právě s ocúnem jesenním nebo konvalinkami. Obě rostliny jsou jedovaté a životu nebezpečné, požití může mít až fatální následky!

 

Do skupiny jedovatých krásek kromě ocúnu a konvalinek patří i oblíbené čemeřice z čeledi Pryskyřníkovité (Ranunculaceae), jedny z prvních jarních rostlin.

Vynalézaví Řekové ve starověku využili při válkách právě čemeřici, jako chemickou zbraň. Z jejich rozdrcených oddenků otrávili potok, ze kterého pilo nepřátelské vojsko.

Celá rostlina je toxická, obsahuje velmi nebezpečné srdeční glykosidy například hellebrin.

Příznaky otravy: pálení v dutině ústní, slinění, zvracení, průjem, kolika, nepravidelná činnost srdce – arytmie, ztížené dýchání, mydriáza. Na pokožce může vyvolat zánětlivé reakce.

Proto si po kontaktu s čemeřicí důkladně umyjte ruce.

 

Durman obecný nás ohromí svými krásnými květy. Věděli jste však, že jeho semena jsou

zneužívaná narkomany jako rostlinná droga?

     

Jehož nádherné velikánské květy (na obrázku vlevo) mají tvar trubky. Říká se jim andělské trumpety. Durman má jedovaté jak květy, tak plody. Od starověku se ví o jeho halucinogenních účincích. Způsobuje bizarní a děsivé vidiny, později poruchy centrální nervové soustavy, kóma a zástavu dechu. Stav připomíná těžkou opilost a jediným rozdílem jsou viditelně rozšířené zornice. V posledních letech jsou zejména semena (na obrázku nahoře vpravo) narkomany zneužívaná jako rostlinná droga.

 

Prudce jedovaté jsou i keře v zahradách – túje, jalovce a tisy…

Jalovec může způsobit podráždění pokožky i svou šťávou, následkem toho vznikají puchýře, otoky, zarudnutí a pálení. Při požití hrozí nebezpečí poškození ledvin.

 

Jalovec chvojka je považován za nejjedovatější keř vůbec.

Jeho jedu se dříve využívalo k vyvolání potratu, jed je však velmi prudký a často to končilo tragicky.

V zahradách se nyní vysazují méně jedovaté druhy.

 

A co takový štědřenec odvislý (na obrázku vlevo dole), jemuž se lidově říká zlatý déšť.

     

Na jaře je obalen krásnými zlatožlutými květy, které je možno snadno zaměnit s akátovými květy (na obrázku vpravo nahoře), plnými sladkého nektaru.

Nejvíce laburninu obsahují právě květy a semena. K otravě zvláště u dětí stačí velmi malá dávka a způsobí nepříjemné průjmy, zvracení, křeče…

 

Jedovaté látky najdeme i v běžně užívaných rostlinách, například v bezu černém (na obrázku) nebo jeřábu ptačím.

Celá rostlina bezu až na bílé kvítky obsahuje látku sambucin, který způsobuje prudké nevolnosti, průjmy a zvracení. Sambucin se však snadno rozkládá teplem a po převaření nebo po usušení plodů již jedovatý není. Ale je třeba mít toto na paměti!

V našich článcích na blogu: Bylinky, na které jsme natrefili při letních procházkách- 1. část https://lekarnice-maminky.cz/bylinky-na-ktere-jsme-natrefili-pri-letnich-prochazkach-1-cast/ a Léčivé podzimní plody – 1. část https://lekarnice-maminky.cz/podzimni-plody-a-jejich-lecive-ucinky/ se dočtete zajímavé informace jak o účincích květů, tak plodů bezu černého. Připomenout si můžeme tyto jeho hlavní účinky: umí zatočit s viry a mikroby, podporuje tvorbu moči a pocení, snižuje horečku.

 

Jeřáb ptačí

Tento keř je široce rozšířen. Děti může zmást, že jeho plody normálně pojídají ptáci a také fakt, že je sbírají i lidé. Obdobně jako je tomu u bezu se u jeřábu mohou užívat pouze sušené nebo převařené plody. Čerstvé syrové jeřabiny mohou způsobit lehčí otravu, která se projevuje obecnou nevolností a zvracením.

V našem článku na blogu: Léčivé podzimní plody – 2. část https://lekarnice-maminky.cz/lecive-podzimni-plody-2-cast/ se dočtete další informace.

 

A co takový břečťan?

Břečťan popínavý je stálezelená popínavá jedovatá rostlina s přísavnými kořínky. Je ozdobou zahradních zídek a stromů. Břečťan se používá v kosmetickém průmyslu. Jeho účinné látky jsou součástí masážních gelů a krémů proti celulitidě. Břečťan také podporuje vykašlávání, a proto se jeho standardizovaných extraktů využívá i ve farmacii k výrobě sirupů. V lékárnách jsou k dostání sirupy na kašel pro děti od 1 měsíce.

Bobule břečťanu jsou pro lidi mírně jedovaté, vzhledem k jejich velmi hořké chuti však k otravám dochází jen velmi výjimečně. Listy obsahují falcarinol,  který může některým lidem po kontaktu s rostlinou způsobit alergickou reakci. 

Odkazy:

https://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/rostliny

Karolina, Mrázová. DĚTSKÉ OTRAVY UMÍTE SI S NIMI PORADIT? Praha: Projekt programu MZ „Národní program zdraví – Projekty podpory zdraví“ 2008, č. 9938, Prevence otrav dětí a mladistvých II. Toxikologické informační středisko, 2008 – 2009.

Hana, Rakovcová. ABECEDA dětských otrav. Praha: Projekt MZ ČR č. 197, Prevence otrav u dětí a mladistvých. Toxikologické informační středisko, 2001 – 2002.

Hana, Rakovcová. Dětské nehody s rostlinami a houbami. Dostupné také z www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/04/16.pdf

Tomáš, Karlík. V České republice přibývá otrav rostlinami. Seznam těch nejrizikovějších. Dostupné také z https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/v-ceske-republice-pribyva-otrav-rostlinami-seznam-tech-nejrizikovejsich-920722

Kateřina, Pilařová. NEBEZPEČNÉ ROSTLINY V ZAHRADÁCH MATEŘSKÝCH ŠKOL. Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze, územní pracoviště Rakovník. Dostupné z https://hygiena.szu.cz/cz/artkey/hyg-202002-0002_nebezpecne-rostliny-v-zahradach-materskych-skol.php

www.vetuni.cz/files/2220_45_vystup_iva-jedovate-rostliny.pdf

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/

Monika, Čechová Golasovská. Aneta Františka, Holasová. TAJEMSTVÍ STARÉ ZAHRADY. Vydání první. Labyrint Raketa, 2022. ISBN 978-80-86-803-78-4.

Jirásek, Václav.  Starý, František. Kapesní atlas léčivých rostlin. Vydání první. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

Dugasová, Aurélia. Dugas , Dionýz. Babiččiny bylinky, průvodce našimi léčivými rostlinami. Vydání první. Praha: Ottovo nakladatelství,  2002. ISBN 80-7181-696-5.

Karolína Romášková https://kpramenizdravi.cz/

www.wikipedia.cz

některé obrázky staženy z https://pixabay.com/cs/

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová, autorka většiny fotek a textu