Covid-19. Zajímá nás ještě? Zajímáme my jej?

Když se podíváme na grafy počtu nakažených, vidíme v těchto dnech sloupce tyčící se do výšek, které zcela zastiňují, že na jaře zde byla nějaká závažná první vlna.

Děti přitom (zatím) chodí do škol, scházíme se na veřejnosti a zdá se, že začít to brát opět vážně se nám prostě nechce. Koronavirus, a teď budu mluvit s nadsázkou, protože samozřejmě nevíme nic o vlastní inteligenci virů, koronavirus to vážně bere. Jde mu o přežití. A jako každý živý organismus se bude množit bez ohledu na to, jestli se ho bojíme nebo ne. Jiné je to ale s jeho šířením. To už ovlivnit můžeme.

Karel Čapek krásně psal o chřipkové epidemii v roce 1931, že odezní už jen z nedostatku veřejného zájmu, když o ní nebudeme pořád povídat. Dobře ale věděl základní podmínku:

„Jakmile poznáte, že vám je tak nějak divně, a jakmile na sobě zjistíte horečku, zůstaňte doma a vlezte do postele, ale hlavně nechoďte mezi lidi a nedýchejte jim pod nos, hekajíce a bědujíce, že máte chřipku. Každý, kdo si svým bližním naříká, že má chřipku, zaslouží jednu do zad, ne proto, že je vůbec protiva, ale proto, že chřipku nebo rýmu roznáší. … Čím míň se bude o chřipce povídat, tím dřív přejde – už z nedostatku veřejného zájmu.“

Myslím, že je to nádherně shrnuté i pro koronavirus, namísto paniky a šíření špatné nálady si hledět vlastního zdraví a dávat velký pozor, abychom někoho nenakazili.

Pár problémů navíc

U covid-19 ale máme oproti chřipce pár problémů navíc. Jednak ho můžeme šířit, i když sami nemáme příznaky. Nestačí tak pravidlo „zůstat doma, když je mi špatně“. Musíme se celkově vyhýbat blízkým kontaktům s lidmi jiné domácnosti. Když to jde, scházet se venku. (Mimochodem Lékárnice maminky teď pořádají místo klasických besed také venkovní setkávání, mrkněte, jestli i ve vašem městě.) V uzavřených prostorech používat roušky – já vím, všechny nás štvou, ještě o nich napíšu víc. A potom, oproti chřipce může být velmi agresivní a smrtící u určitého procenta lidí, kteří by jinak mohli mít ještě dlouhý a celkem zdravý život. Opravdu nezabíjí jen lidi, kteří by tak jako tak brzy zemřeli.

Epidemiologové se v zásadě shodují na tom, že taková obecná koronavirová pandemie má dva možné scénáře vývoje a konce. Buďto virus bude mutovat směrem k agresivnější a víc smrtící formě, nakažení jedinci tak rychleji vymřou a virus se nebude schopen dál šířit. Nebo bude mutovat do méně agresivní formy, promoří nakonec většinu populace a stane se z něj taková běžná rýmička. (Určitě víte, že klasickou rýmu způsobují také koronaviry). Covid-19 zatím tíhne spíš ke druhému scénáři.

Co s tím tedy máme dělat jako jednotlivci?

Dostáváme se ke zdravotnické etice. Zatímco ve středověku ničivé epidemie probíhaly v populaci jako smrtící vlny, kterým se nedalo téměř nijak zabránit, dnes máme natolik sofistikované zdravotnictví a infrastrukturu, že šíření nákazy bránit můžeme. Moderní možnosti léčení dosahují tak daleko, že nás začínají limitovat spíš finanční zdroje. Při léčbě mnohých nemocí, třeba rakoviny nebo cukrovky, se tak dostáváme k těžkým rozhodnutím: „za jakou cenu můžeme dosáhnout určitého prodloužení života nebo zvýšení jeho kvality?“

U koronaviru jsme se dostali do podobné situace, ale specifická je tím, že rozhodování zdravotní etiky najednou musíme dělat všichni a téměř každý den. Ano, jsou tu pokyny politiků, kteří mají určité plošné nástroje, ale ty můžeme ovlivnit jen nepřímo. Navíc chování každého z nás má ve výsledku daleko větší dosah, než plošná opatření. Ta naopak vychází daleko dráž naši ekonomiku. Vykřikovat tedy něco ve smyslu „Na rakovinu taky umírají lidi, tak co nás furt otravujete s koronavirem“ nedává smysl. Protože ty, co umírají na rakovinu, nemůžeme my svým chováním zachránit. Zatímco některé z těch, co umírají na koronavirus, zachránit můžeme. Každý z nás. Podobně jako u voleb, jeden hlas nám může připadat bezcenný, ale výsledek je součtem těchto zdánlivě malých rozhodnutí.

Svobodné volby, na kterých záleží

Když se podíváme třeba do Číny, vidíme, jak se dá zvládnout situace tvrdým omezením svobody jednotlivce.(Mimochodem kolektivní myšlení je pro tamní lidi natolik přirozené, že jim vládní opatření ani nepřipadají nějak drastická. A jinak, roušku tam běžně nosí každý, kdo má rýmu).

My v Evropě, kde je kladen velký důraz na svobodu jednotlivce, stojíme každý sám několikrát za den před rozhodnutím „chránit životy – za jakou cenu?“ Pokaždé, když si máme nasadit roušku a nechce se nám. Pokaždé, když bychom chtěli jít do společnosti, ale není to nutné. Pokaždé, když o situaci s někým mluvíme a ovlivňujeme se tak navzájem.

Jak naložit s takovou zodpovědností?

V první řadě je dobré si ji uvědomovat. Moje jednání teď ovlivňuje životy jiných a já se můžu více-méně svobodně rozhodovat, jak s tím naložím. A pak jít do akce. Stojí to za to, že se mi zamlží brýle? Stojí to za to, že se v tom blbě dýchá? Stojí to za to, jít dnes nakupovat nové oblečení?

Já v těchto chvílích myslím na svého kamaráda. Je to člověk velmi moudrý a inspirativní, jen být v jeho přítomnosti mi dává klid a vnitřní pohodu, navíc je výborný hudebník. Má chronické plicní onemocnění. V běžném životě se to projevuje tak, že občas má dny, kdy pokašlává. Může takhle žít celkem plnohodnotným životem desítky let. Kdyby ale chytl covid-19, s velkou pravděpodobností bude mít těžký průběh. Pokud v tu dobu budou v nemocnicích obsazená lůžka s respirátory…

Taky mějte někoho, na koho budete při těchto drobných rozhodnutích myslet. Babičku, tatínka nebo třeba kamarádku herečku, která kvůli celé této situaci přichází o práci. I ona potřebuje, aby to už bylo za námi, pokud možno bez plošných opatření. Mysleme na to, že plošná opatření nemusí být tak tvrdá, když se budeme chovat zodpovědně jako jednotlivci.

Je to takové novodobé „jeden za všechny, všichni za jednoho“.

Co tedy můžeme udělat?

• Při jakémkoliv příznaku zůstat doma. Nechat doma nemocné dítě, i když má jen rýmu.
• Nosit roušku ve vnitřních prostorech, kde jsou lidé, kteří s námi nežijí v jedné domácnosti.
• Zvažovat všechna setkání s cizími lidmi
• Zapojit se do projektu e-rouška a pomoct tak vybudovat síť dat pro chytrou karanténu
• Šířit pozitivní náladu a užitečné informace (například tento článek 😉 )

Díky, že jste dočetli až sem.