Homeopatie- 2.část

zdroj depositphotos

Zatímco v první části tohoto článku jsme se věnovali historii homeopatie spojené se jménem Samuela Hahnemana, který zformuloval principy moderní homeopatie v knize Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby) vydaný v roce 1810 v Lipsku, v pozdějších vydáních přejmenovaný na Organon léčebného umění, podívejme se teď na vývoj homeopatie v České republice i ve světě.

Homeopatie si získala oblibu v 19.století v důsledku toho, že lékařská praxe byla často neefektivní a zahrnovala prostředky jako pouštění žilou a silná projímadla. Velké oblibě se začala těšit v Anglii i v Rakousku při epidemii cholery v polovině 19.století, ve Spojených státech začaly vznikat tou dobou homeopatické ústavy. Od devatenáctého století až dosud byly užívány homeopatické léky(často nosody) při velkých světových epidemiích (cholera, malárie, horečka Dengue, leptospiróza, japonská encefalitida, chřipka, polyomyelitida..) profylakticky.

Na území České republiky se začala homeopatie šířit již od roku 1815.

Homeopatie byla v Čechách praktikována v průběhu 19.století až zhruba do poloviny století 20.(1948). Potom v souvislosti se změnou politického režimu bylo od homeopatie ustupováno, poslední homeopatická lékárna byla uzavřena v roce 1964.

K renesanci homeopatie došlo v České republice opět se změnou politického a tím i společenského prostředí po roce 1989 a byla spojena se jmény jako je dr.Rýc, dr.Běleš, PharmDr. Procházka, dr.Černý, doc. Mužík. Společnost Boiron začala pořádat kurzy homeopatie pro lékaře i farmaceuty.

V roce 1991 byla založena homeopatická společnost při Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. V roce 1996 však byla z této společnosti vyloučena s odůvodněním, že sdružuje pouze zástupce těch medicínských oborů, jejichž metody jsou v souladu s uznávanými medicínskými postupy a vědecky podložené. Někteří lékaři se stavěli do odporu proti homeopatii, protože homeopatika v ředění vyšší než CH12 nebo D23 neobsahovala ani jedinou molekulu účinné látky a zpochybňovali teorii o otisku molekuly. Následovala řada soudních jednání, kdy České soudy postup České lékařské komory obhájily, ale Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku ho označil za chybný.

V současné době podle zjištění společnosti Median homeopatické medicíně věří v Česku 16% lidí, naproti tomu 51% ji zpochybňuje. Větší důvěru k alternativní medicíně mají národy, které ji užívají tradičně. Homeopatii věří ⅔ Indů a je začleněna v základním systému zdravotní péče, naproti tomu jen 1/5 obyvatel Británie a USA. Řadu stoupenců má také v Latinské Americe a na Blízkém východě. Důvěřuje jí zhruba ½ obyvatel Brazílie, Chile a Saudské Arábie. V Evropě má nejvíce příznivců ve Francii, v Německu, odkud pochází, jí věří asi 27% obyvatel.

Rozdílný je v různých zemích přístup zdravotních pojišťoven k úhradě homeopatické léčby i pojetí homeopatie různými homeopatickými školami. Zatímco např. ve Švýcarsku je homeopatická léčba předmětem úhrady zdravotních pojišťoven, v Česku hrazena pojišťovnami není. Klasická anglo-americká homeopatie přísně navazuje na Hahnemana, francouzská škola se blíží konvenční medicíně. Německá škola pak aplikuje jeden cílený přípravek na jedno onemocnění, zatímco anglo-americká aplikuje více přípravků.

V některých zemích smějí homeopatickou praxi vykonávat pouze lékaři (např. Itálie i Česká republika), naproti tomu ve Švédsku byla do roku 2011 lékařům zapovězena.

Homeopatická akademie eviduje v naší zemi 140 homeopatů s lékařským titulem. V současné době působí v ČR dvě lékařské homeopatické společnosti- a to:

  1. Homeopatická lékařská asociace (HLA)
  2. Česká lékařská homeopatická společnost (ČLHS)

sdružující lékaře homeopaty a poskytující vzdělání zahrnující semináře a kurzy odborníkům ve zdravotnictví i široké veřejnosti.

Od roku 1991 zde působí také Česká homeopatie (Akademie klasické homeopatie) zastoupená jejím zakladatelem MUDr. Alexandrem Fesikem.

Podle zákona o léčivech 378/ 2007 Sbírky jsou homeopatika léčivy. Český lékopis obsahuje kapitolu Homeopatické přípravky a homeopatika jsou prodávány v lékárnách. Homeopatické léčivé přípravky jsou registrovány  v rámci zjednodušeného řízení, kde se nedokladuje jejich účinnost, ověřuje se pouze kvalita a bezpečnost. V takovém případě se nesmí objevit na obalu nebo v informaci o přípravku jeho indikace(použití).

Teď přejděme k praxi – jak je to s výrobou homeopatických přípravků?

Homeopatický přípravek se skládá ze : suroviny (představuje zdroj specifické informace) a z pomocné látky (představuje nosič specifické informace), způsobem zpracování je potenciace.

Již jsem se zmínila v první části této série o tom, že suroviny k výrobě homeopatických přípravků mohou být minerálního, rostlinného, živočišného nebo syntetického původu. Zdroji surovin mohou být zdravé orgány a tkáně živočichů nebo orgány patologicky postižené, mikroorganismy, alergeny nebo produkty látkové výměny.

Mezi pomocné látky používané pro výrobu lékových forem se řadí ethanol, voda (pro matečné tinktury, roztěry a roztoky), laktóza a sacharóza (pro granule a globule).

Tady si můžeme všimnout dalšího rozdílu mezi alopatickými a homeopatickými přípravky: zatímco u konvenčních léků pomocné látky nevykazují léčebné vlastnosti, pouze umožňují výrobu dané lékové formy a zabezpečují její stabilitu, v homeopatickém přípravku zabezpečují přenos informace a tím se podílejí na vlastním léčebném účinku.

Při vlastní výrobě homeopatických přípravků je dodržováno jak pravidlo podobnosti, tak i potenciace – u klasických homeopatických přípravků.

Při přípravě mastí a čípků je uplatňováno pouze pravidlo podobnosti- jsou tvořeny základem a matečnou tinkturou nebo její nízkou potencí D1 nebo D2.

 

Z hlediska počtu použitých surovin dělíme homeopat. přípravky na:

monokompozitní– jen jedna surovina (francouzská škola) a 

polykompozitní- více surovin (německá škola)

 

Vlastní výroba homeopat. přípravků se skládá z úpravy surovin, potenciace a vpravení potencovaných surovin do lékových forem.

Je-li surovinou kapalná látka nebo pevná látka rozpustná ve vodě, případně kapalné produkty vyšších živočichů- k úpravě nedochází a výsledným produktem je kapalina.

Je-li surovinou látka nerozpustná ve vodě, je nutné rozdrobnění a výsledným produktem je prášek.

Jsou-li surovinami nižší živočichové nebo rostliny, drogy, musíme z nich nejprve připravit matečnou tinkturu.

 

Jak na to ?

Matečné tinktury se připravují ze surovin a ethanolu buď macerací (louhováním v roztoku) nebo smísením šťávy z rostliny a ethanolu.

Směs rozdrobené suroviny a ethanolu se maceruje nejméně 3 týdny. Poté se dekantuje a zbytek se vylisuje. Obě kapaliny se pak nechají ustát a zfiltrují se.

Dalším krokem je potenciace – tím se získá požadované zvýšení účinku při vymizení účinků nežádoucích, nejedná se tu o pouhé ředění, se stupněm potenciace se účinek modifikuje a prohlubuje.

Potenciace se děje v opakovaných krocích, ředící poměr je stejný a žádný krok nesmí být vynechán.

  • decimální (1 : 10) Německo
  • setinná , centizimální (1 : 100)  Francie, Anglie, USA

Postup  centizimální potenciace:

  • První nádobu naplníme 99 objemovými díly ethanolu a přidá se 1 hmotnostní díl potencované tuhé látky nebo jeden objemový díl matečné tinktury nebo jiné kapaliny.
  • Nádobu stokrát protřepeme a získáme 1 CH
  • Druhou nádobu naplníme 99 objemovými díly ethanolu a přidáme jeden objemový díl 1 CH
  • Nádobu 100 krát protřepeme a získáme 2 CH
  • atd.

Potom dochází ke vpravení potencovaných surovin do lékových forem jako jsou granule (sacharózo-laktózové kuličky), 100 kuliček se rovnoměrně provlhčí 1 dílem potencované suroviny, impregnace probíhá v uzavřeném prostoru, sušení na vzduchu.

U tablet se potencovaný prášek mísí se škrobem, jako pojivo slouží laktóza, jako vlhčivo voda. U přípravků nosních i očních platí, že musí být izotonické, v posledním ředění se užívá izotonický roztok chloridu sodného. Pokud jde o masti nebo čípky, potencovaná surovinase mísí s masťovým nebo čípkovým základem v poměru 1:10.

Možná Vás napadá, zda je potřeba dodržet nějaký zvláštní postup , když užívám homeopatické léky?

Musím homeopatii věřit, aby mi pomohla (fungovala) ? 

Odpovědi na tyto otázky se dozvíte ve třetí části této série: Homeopatie- dotazy a mýty.

Zdroje:

prof. Milan Řehula- Homeopatické přípravky

PharmDr. Zdeněk Procházka- Homeopatie v lékárenství

www.boiron.cz

Lenka Rabová – Vývoj přístupu zdravotní politiky k homeopatii v počátku 21.století

Medical Tribune – 25.1.2008

www.homeopatie.cz

zdroje fotek- pixabay, pexels.com

 

 

Mgr. Dana Motejzníková, LM

 

RGB

Zajímá Tě nějaké téma ohledně zdraví nejen dětí, který na blogu není? Napiš nám, máme rády nové podněty k tvorbě článků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *