Co všechno se dá zjistit z laboratorních vyšetření? Jak se připravit na odběry krve? Vysvětlení základních výsledků. Jak odebrat dítěti moč nebo vzorek stolice?

Laboratorní vyšetření je postup, při kterém se v laboratoři vyšetřuje vzorek krve, moči nebo jiného materiálu odebraného z lidského těla.

Laboratorní vyšetření mohou pomoci stanovit diagnózu, naplánovat léčbu, ověřit, zda stanovená léčba funguje, nebo sledovat průběh probíhajícího onemocnění.

Laboratorní vyšetření patří k základním přístupům, které každý lékař provádí nejen ke zjištění nemoci, jejího průběhu či určení prognózy, ale nezastupitelnou roli mají také při preventivních prohlídkách a screeningových programech.

 

Odběry krve obvykle nemá nikdo rád a většina lidí se odběrů bojí, obzvláště děti.

Vyhnout se mu ale nelze, krevní rozbor je nedílnou součástí důležitých zdravotních prohlídek.

Vhodná příprava dětí na danou situaci může zmírnit přehnaný strach a zvýšit u nich důvěru v lékařská vyšetření a zdravotnický personál. Píše se mi to lehce, ale i já sama trpím syndromem bílého pláště a každého vyšetření se bojím.

Jak to máte Vy a Vaše děti, bojíte se?

Odběry krve nemusí být hororovou scénou pro děti, ani pro jejich rodiče.

Až půjdete s dětmi na krev, můžete si vybrat odběrové místo vybavené dětským koutkem.

Většina dětských lékařů také disponuje dětským koutkem nebo alespoň pár hračkami, klidně si vezměte na pomoc oblíbené hračky z domu.

V některých ordinacích děti zabavují při odběrech hrami na tabletu, nebo bublifukem (během odběru má dítě vyfouknout, co největší počet bublin a pokusit se je spočítat) nebo kaleidoskopem (v průběhu procedury odběru je dítě vyzváno, aby popisovalo, jaké obrazce vidí a co mu připomínají), používá se také mačkání míčku a počítaní.

Je zkrátka dobré odvést pozornost dětí. Můj syn je na to specialista, odběrů krve se nebojí, chodíme na ně od mala a pravidelně dochází na kontrolu na endokrinologii. Statečně tam paní sestřičce při odběrech svítí baterkou, dinosaurem, který při svícení také vydává zvuky, jak komické.

Zkuste tedy hravou formou děti zabavit a odvést je na jiné myšlenky.

Nejzásadnější je ale klidný a podpůrný přístup rodičů.

Jak děti na odběr co nejlépe připravit?

Několik dní před krevními odběry si začněte o tom, co dítko čeká vyprávět. Když bude dítě informované, nebude z odběru znepokojené natolik, jako kdyby o tom nemělo žádné tušení. Děti jsou zvídavé, používejte k vysvětlení slova, kterým děti rozumí, popište mu podrobně, co uvidí, uslyší a ucítí. Můžete se podívat na obrázky v knize nebo časopise, pustit pohádku, naši kluci třeba zbožňují: Byl jednou jeden život. Na tom můžete vše krásně vysvětlit.

 

Zahrajte si na doktory a lečte plyšáky nebo panenky či auta…

Věřím, že máte doma dětský doktorský kufřík, nebo nějaké vyřazené obvazy, náplasti.

Ukažte si, jak vypadají nástroje, které zdravotníci používají, a co s nimi dělají. Děti si tak lépe představí, co je v ordinacích a při vyšetření čeká.

Pokud se vám dítě svěří se strachem například z injekce, vyslechněte ho a proberte s ním jeho pocity.

 

Neslibujte, že to nebude bolet.

Buďte k dítěti upřímní a vysvětlete mu, že ucítí píchnutí, které však potrvá velmi krátce. Přirovnat ho můžete například ke kousnutí od mravence. Pokud budete dítěti tvrdit, že při odběru nic neucítí, ve chvíli vpichu bude nepříjemně překvapené a s další návštěvou u lékaře se bude jeho strach stupňovat.

 

Finální příprava na odběr

Nezapomeňte na fakt, že kvalitu odebíraného vzorku a průběh odběru ovlivňuje několik důležitých maličkostí.

Pokud se tedy Vy nebo Vaše dítě chystá na laboratorní vyšetření, je důležité kvůli přesnosti výsledků dodržet před odběrem těchto několik jednoduchých zásad. V opačném případě totiž mohou být výsledky testování zkreslené.

 

Den před odběrem dbejte na stravu.

Měla by být lehká, bez tuků a neměla by obsahovat žádné sladkosti.

Na odběr přijďte ráno na lačno

Pro většinu vyšetření platí, že dvanáct hodin před odběrem by se nemělo nic jíst. Protože se odběry provádí ráno, měla by být posledním jídlem večeře, která by měla být spíš lehčí. Tučné maso či sladká jídla se obecně nedoporučují. Nedodržením dietních zásad vznikají falešné nálezy zejména v sacharidovém a lipidovém metabolismu.

Den před odběrem, zhruba od 16 hodin, byste se kvůli případnému zkreslení výsledků měli také vyhýbat čokoládě, ořechům, alkoholu, ale i kouření cigaret.

 

Ráno před odběrem se nezapomeňte napít.

Své dítě povzbuzujte k pití vody nebo neslazeného čaje, ideální ranní dávka tekutin je 0,25 litru. Tekutina pomůže tomu, aby krev lépe tekla a mohla být odebrána rychle a bez komplikací.

Před odběrem se doporučuje vypít minimálně čtvrt litru tekutin, které krev naředí a usnadní její odběr. Vynechte ale kávu, mléko nebo silný čaj. K pití si dejte nejlépe vodu nebo slabý neslazený čaj.

 

Vynechte užití vitaminů (např. vitamín C) a veškerých potravinových doplňků.

Ranní léky užijte (pokud možno) až po odběru krve. Záleží na domluvě s lékařem.

Pozor na únavu

Další z faktorů, který může výsledky testování zkreslit, je fyzická námaha. Den před odběrem byste se z tohoto důvodu měli vyhnout fyzicky náročnému cvičení. Protože výsledky může ovlivnit také únava, měli byste jít večer před odběrem včas spát. K odběru by se člověk měl dostavit vyspaný, odpočinutý a pokud možno i co nejméně vystresovaný. I stres totiž může výsledky zkreslit.

 

Pokud se vám stane, že byste například cestou na odběr dobíhali autobus, sedněte si poté minimálně na pár minut v čekárně a odpočívejte.

 

Přichází-li pacient na vyšetření v mrazivém počasí, měla by mezi jeho příchodem do čekárny a odběrem krve uplynout přiměřená doba, aby se cévy stažené chladem, rozšířily.

 

Během samotného odběru krve i po něm se řiďte pokyny zdravotnického personálu. 

 

Pokud máte Vy nebo Vaše dítě alergii na dezinfekční prostředky,

informujte o tom na to zdravotníka. Nebojte se také říct, že při odběru krve trpí/te nevolností či pokud se vám začne točit hlava. Po odběru pak na místo po vpichu jehly přimáčkněte na pět minut speciální polštářek, aby se ranka zatáhla.

 

Jak dítěti vysvětlit průběh odběru

Potom, co si nás sestřička zavolá do čekárny a posadíme se na křeslo či lehátko, dostaneš kolem ruky takovou gumičku (záleží na přístupech jednotlivých ambulancí a odběrových míst), která pomůže tomu, aby krev lépe tekla a odběr proběhl rychle.

Sestřička ti poté malým mokrým polštářkem (s dezinfekcí) očistí místo, ze kterého bude krev odebírat, aby v ní nebyly nějaké nečistoty.

Teď už přichází na řadu injekce s jehlou, kterou sestřička vpíchne do očištěného místa. Možná to trochu štípne.

Krev poteče malou chvíli jehlou do zkumavky/stříkačky.

Jakmile je krev odebrána, sestřička ti jehlu vytáhne a na místo odběru položí malý polštářek, aby se rána zahojila.

Pak ti přilepí náplast.

Sestřička Tě pochválí.

Po odběru se dítěte zeptejte, jak se cítí.

Ve většině ordinací jsem se setkala s tím, že děti po odběrech dostali diplom/medajli nebo jinou maličkost za statečnost. Je to pro ně hezká odměna, že odběr krve zvládli. A také motivace pro příště.

Často jsou rodiče s dětmi domluvení, že půjdou společně vybrat odměnu, ať už něco dobrého na zub, nebo do hračkářství, nebo vyberou formu zážitku či výlet.

O vibrující včelce/berušce už jste slyšeli?

Jedná se o metodu odvedení pozornosti, často ji v ambulancích lékařů či v nemocnicích kombinují i se znecitlivujícím krémem a speciálním vibračním zařízením, takzvanou beruškou. Rodiče tento nový způsob odběrů krve vítají a spokojené jsou hlavně děti. Vnímání, prožívání a hodnocení bolestivých zážitků totiž následně ovlivňuje další přístup dítka ke zvládání bolestivých situací nejen v ordinaci lékaře, ale i při hospitalizaci. Zdravotnický personál je schopen tyto bolestivé situace vhodnými nefarmakologickými metodami řešit a učit děti, že bolestivé situace se dají efektivně zvládat.

Co je to ta včelka/beruška – Buzzy? Setkali jste se už s ní v ordinaci lékaře? Jakou s ní má Vaše dítko zkušenost?

Jde o relativně novou zdravotnickou pomůckou, která kombinuje vysokofrekvenční vibraci a chlad v podobě včelky/berušky s aktivním odváděním pozornosti neboli Buzzym.

Před vpichem se dítě s Buzzym seznámí a dostane informace o tom, jak tento nástroj funguje. Následně si ho může samo zapnout a vyzkoušet na vlastním těle.

Když je dítě připravené, přiloží se Buzzy 10 cm nad místo očekáváného vpichu na kůži a zapne se vibrace. Chlad a vibrace působí nejméně 1 minutu, než je přistoupeno k vlastnímu odběru.

Během něj má dítě k dispozici kartičky s úkoly nebo jiné pomůcky, na kterých řeší úkoly a odvádí tak dále svou pozornost.

Cílem metody je především zabránit vedení bolestivého vzruchu pomocí chladu z křídel Buzzyho a vibrací z jeho těla a současným rozptýlením pozornosti řešením úloh.

Je možné jej použít u všech procedurálních výkonů.

Tato metoda byla autorkou Buzzyho, lékařkou Moadad, testována u 70 dětí ve věku 4–12 let. Hodnocení bolesti bylo sledováno na Wong-Bakerově škále bolesti. Výsledky ukázaly vyšší hodnocení skóre bolesti dětmi, které Buzzyho nevyužily.

I v Česku existují studie zaměřené na toto téma. Z výsledků vyplývá, že je u dětí důležité odpoutávání pozornosti při odběrech krve jimi preferovanými pomůckami. Ověřilo se, že nejvíce bylo nápomocné hraní her na tabletu. Proto, že je technika běžnou součástí jejich života. Tablet měl také nejlepší efekt v účinnosti odpoutání pozornosti od bolesti. Děti byly do hry rychle vtaženy a jejich pozornost byla optimálně odkloněná. Výhodou her bylo to, že hru děti nemohly přerušit, neboť by ji v tu chvíli prohrály. Bylo by vhodné nabízet hraní her na tabletu jako běžnou součást odběrů krve u dětí.

Dále použití zdravotní pomůcky Buzzy či jiné odpoutání pozornosti.

Dětskou bolest i při jednoduchých zákrocích nepodceňujme.

 

Odběr krve a její zpracování

Analýzy krve, krevního séra nebo plazmy tvoří nejrozsáhlejší a nejvýznamnější část klinicko-biochemických vyšetření. Krev je poměrně snadno dostupným materiálem a v jejím složení se odráží řada biochemických pochodů probíhajících v různých tkáních.

Pro biochemická vyšetření se krev odebírá z žil, tepen nebo kapilár.

Nejčastěji se odebírá žilní krev,

méně často kapilární. Arteriální krev se odebírá pouze výjimečně, hlavně pro analýzy krevních plynů.

Z hlediska postupu a vybavení při odběru žilní krve se rozlišují dva způsoby odběru:

• Při použití otevřeného odběrového systému byl pracovník provádějící odběr v přímém styku s biologickým materiálem. Krev se odebírala buď jehlou přímo do zkumavky, nebo se natahovala do stříkačky a pro další zpracování se přenesla do zkumavky. Oba tyto způsoby odběru představovaly vysoké riziko pro osobu provádějící odběr.

Na většině pracovišť je již zavedeno použití uzavřeného odběrového systému, při němž je riziko podstatně sníženo.

• uzavřený odběrový systém manipulace se vzorkem po odběru se provádí přímo v odběrové stříkačce/zkumavce. Pracovník je tak při odběru chráněn před kontaminací krví pacienta, samotný biologický materiál je chráněn před možnou kontaminací zvenčí a proti případnému rozbití během transportu a centrifugace (odstřeďování). Jednotlivé uzavřené stříkačky/vakuované zkumavky jsou barevně označeny podle druhu uvnitř přítomné preparační látky (akcelerátory hemokoagulace, separační gel, heparin, EDTA, …). Separační gel umožňuje po centrifugaci (vytvořením mezivrstvy) dokonalé oddělení séra od krevního koagula. Zkumavky je tak možné přímo nasadit do analyzátoru (přístroje v laboratořích).

Odběr se provádí:

• do uzavřené stříkačky – krev je natažena pomocí pístu nebo bezprostředně před odběrem připraveným vakuem (vytažení a zaaretování pístu na stříkačce). Po odběru se píst ulomí a ze stříkačky se tak stává uzavřená zkumavka. Způsob odběru se volí podle stavu žil pacienta. Pomocí pístu se odebírá krev u pacientů s tenkými žilami.

Vakua se použijí, jsou-li žíly dostatečně silné.

• do vakuované zkumavky

Pracovník je při tomto způsobu odběru chráněn před kontaminací krví pacienta, samotný biologický materiál je chráněn před možnou kontaminací zvenčí a proti případnému rozbití během transportu a centrifugace. Jednotlivé  uzavřené stříkačky jsou barevně označeny podle druhu uvnitř přítomné preparační látky. Stříkačky s hnědým uzávěrem obsahují separační gel, který po odstředění vytvoří rozhraní mezi krvinkami a vrstvou séra. Je tak umožněno dlouhodobé uložení séra v primární zkumavce, aniž by docházelo ke kontaktu mezi sérem a krvinkami. Stříkačky s bílým uzávěrem obsahují aktivátory srážení. Ve stříkačkách pro získání plazmy jsou přítomny antikoagulanty, např. lithium heparin, citrát sodný, EDTA. Stříkačky pro odběr glukosy obsahují fluorid draselný, který působí jako inhibitor glykolýzy.

Odběr žilní krve

Před odběrem je třeba připravit a pečlivě popsat štítky k označení zkumavek.

Odběr žilní krve se provádí vsedě nebo vleže. Poloha pacienta při odběru a určitou dobu před ním je velmi významná a může ovlivnit koncentraci řady látek.

Ve stoje dochází k přesunu tekutiny a koncentrace vysokomolekulárních látek (a látek na ně v krvi vázaných) může stoupnout až o 10-15%. Některé hormony (např. aldosteron, renin, adrenalin) mají až o 50 % vyšší koncentraci vestoje. Změna polohy vleže do stoje znamená asi 10% redukci krevního volumu se vzestupem koncentrace proteinů. Pokud nejde o ležící nemocné, má pacient před odběrem sedět alespoň půl hodiny.

Vlastní odběr krve se provádí v rukavicích.

K odběru se používají povrchové žíly horních končetin. Nejčastěji se provádí venepunkcie v oblasti předloktí. Je možné využít i žíly na hřbetu ruky. Před odběrem je třeba místo v pichu dezinfikovat. Používají se přípravky lihové, jodové nebo na bázi kvartérních amonných bází. Na správnou volbu desinfekčního činidla je třeba dbát zejména při vyšetření alkoholu. Po nanesení dezinfekčního činidla musí kůže oschnout. Jsou-li žíly dobře viditelné, se paže nestahuje turniketem.

Pokud se použije turniket, stažení paže a tzv. cvičení paží (v současnosti se spíše už nedoporučuje) by mělo být co nejkratší a turniket je třeba po nabodnutí žíly uvolnit. V opačném případě dochází k přesunům tekutiny z cévního řečiště do intersticia. Bezprostředně před odběrem se jehla nasadí na odběrovou stříkačku a provede se vpich. Po venepunkci se objeví v hrdle stříkačky krev. Uvolníme zaškrcení a tahem na píst se provádí náběr krve. V případě potřeby se po zaplnění první stříkačky na jehlu nasadí další. Píst na konci stříkačky se zaaretuje a táhlo pístu se odlomí.

Jehly po odběru je nutné bezpečně zlikvidovat. Nezbytnou součástí vybavení odběrového pracoviště je kontejner na likvidaci použitého materiálu, který musí být řádně označen. Po odběru se na místo vpichu přiloží tampon. Na zkumavky se nalepí štítky se jménem a rodným číslem pacienta.

Transport a uchovávání vzorků

Vzorky krve by měly být nejpozději do 2 hodin po odběru dopraveny do laboratoře. Po odběru srážlivé krve je vhodné, aby vzorek nebyl transportován okamžitě, ale aby se srazil na místě odběru během 5 -10 minut.

Vzorky krve nesmí být uchovávány na přímém slunečním světle nebo v blízkosti zdroje tepla. K transportu vzorků z odlehlých pracovišť nebo od praktických lékařů je používán centrální svoz. Rovněž při transportu je  třeba vzorky chránit před světlem a teplem.

Materiál se ukládá do termosek nebo chladicích boxů. Není-li možné po odběru krev odeslat do laboratoře, je třeba z ní odstředěním oddělit erytrocyty a připravit plazmu nebo sérum. Ty mohou být ve většině případů uchovány v ledničce při +4 stupně Celsia po dobu několika dní. Při delším skladování se sérum nebo plazma uchovávají zmrazené při -20 stupňů Celsia nebo -80.

 

Sérum a plazma

Krev odebraná bez použití protisrážlivých prostředků se po kratší době sráží,  v důsledku přeměny rozpustného fibrinogenu na vláknitou síť fibrinu. Kompletní srážení vyžaduje při pokojové teplotě dobu15-30minut. Srážení krve je možné urychlit použitím plastikových granulí obsažených v odběrové zkumavce (akcelerátory srážení).  Zkumavky s krví se vloží do centrifugy, sérum se oddělí od krevní sraženiny centrifugací podobu 10 minut při 2000 otáčkách/min. Odstředí-li se krev dříve než je  srážení úplné, dojde k hemolýze. Masívní hemolýza může ovlivnit  koncentraci řady analytů  zejména proto, že do séra přejdou některé látky z erytrocytů, nebo že načervenalé zbarvení interferuje při stanovení. Pro některá vyšetření je třeba získat nesrážlivou krev. V takovém případě se do odběrové nádobky přidávají látky zabraňující srážení. Nejčastější protisrážlivé prostředky jsou heparin, šťavelan lithný  nebo draselný, citran sodný, sodné a draselné soli EDTA. S výjimkou  heparinu brání protisrážlivé prostředky srážení krve  tím, že váží vápenaté ionty, které jsou pro srážení krve nezbytné. Uzavřené odběrové systémy jsou plněny antikoagulačními činidly již při výrobě.

Odstředěním nesrážlivé krve se získá plazma. Krev je možno odstředit hned po odebrání. Tím je možno u akutního stavu urychlit biochemické vyšetření až o 20 minut.

Odběr kapilární krve

Kapilární krev se používá v případech,  kdy je potřeba jen malé množství vzorku.

Dodržují se tyto hlavní zásady:

Prohřátím místa vpichu se zabezpečí dobré prokrvení

Místo vpichu je třeba dezinfikovat, dezinfekční prostředek musí zaschnout.

Ke vpichu je lepší použít lancetu. Vpich lancetou směřuje do bříška prstu ze strany, kde je lepší prokrvení než ve středu.

První kapka po nabodnutí lancetou se otře, poněvadž obsahuje příměs tkáňového moku, další tvorba kapek se podpoří lehkým tlakem. Při silném vymačkávání se v krvi objeví příměs tkáňového moku nebo dochází k hemolýze. Krev se obvykle odebírá do speciálních kapilárních krevních zkumavek nebo do malých plastových či skleněných zkumavek. U proužkových testů se kapka krve aplikuje přímo. Po odběru se na místo vpichu přiloží tampon.

 

Odběr krve u novorozenců

U novorozenců se nabírá krev nejčastěji z prstu nebo patičky. Velmi důležité je před vpichem kůži zahřát. Tak se získá směs arteriální, venózní a kapilární krve.

K prevenci infekcí si musí osoba provádějící vpich odložit veškeré šperky na rukou, umýt si ruce až k loketnímu ohbí a použít nový pár latexových rukavic.

Po zahřátí je místo vpichu dezinfikováno. Po té je místo nutno osušit sterilní gázou. Po vpichu musí být první kapka krve otřena, poněvadž obsahuje velké množství tkáňové tekutiny. Dostatečný objem vzorku krve může být problémem. U novorozenců s nižší vahou už odběr jednoho ml krve, odpovídá značné ztrátě krve. Z toho plyne nezbytnost užití mikrometod při zpracování vzorků krve. Z krve novorozenců se nejčastěji získává plazma.

Značným problémem souvisejícím s malými objemy vzorků může být vypařování vzorků. Vzorky proto musí být uzavřeny a co nejrychleji zpracovány. V poslední době je zavedena řada vyšetření z plné krve.

Novorozenecký laboratorní screening

O takzvaném patičkovém testu už jste slyšeli?

Každý novorozenec ihned po narození projde spektrem vyšetření, při nichž se zjišťuje, zda nemá některou ze závažných vrozených či dědičných chorob.

Odběrem několika kapek krve z patičky na speciální papírek 48-72 hodin po narození se v současné době vyšetřuje 20 vzácných onemocnění, mezi které patří:

• vrozené selhání funkce štítné žlázy (kongenitální hypotyreóza),
• vrozené selhání funkce nadledvin, nedostatečnost tvorby hormonů v nadledvinách (kongenitální adrenální hyperplazie),
• dědičná porucha přeměny vitamínů (deficit biotinidázy),
• dědičné poruchy metabolismu aminokyselin:

fenylketonurie a hyperfenylalaninemie – poruchy metabolismu fenylalaninu, argininemie, citrulinemie typu I, leucinóza, homocystinurie z deficitu CBS (cystathionin-β-syntázy), homocystinurie z deficitu MTHFR (metylentetrahydrofolátreduktázy), glutarová acidurie typu I, izovalerová acidurie,

 

• dědičné poruchy metabolismu mastných kyselin:
• deficit MCAD (acyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin se středně dlouhým řetězcem),
• deficit VLCAD (acyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin s velmi dlouhým řetězcem),
• deficit LCHAD (3-hydroxyacyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin s dlouhým řetězcem),
• deficit CPT I (karnitinpalmitoyltransferázy I),
• deficit CPT II (karnitinpalmitoyltransferázy II),
• deficit CACT (karnitinacylkarnitintranslokázy),
• cystická fibróza,
• spinální svalová atrofie (SMA),
• těžká kombinovaná imunodeficience (SCID).

Pravděpodobnost, že právě u jednoho konkrétního vyšetřovaného novorozence bude zjištěno některé z uvedených onemocnění, je velmi malá.

Proto jsou rodiče kontaktováni pouze v případě, že je jejich dítě pozitivní na některou z nemocí vyšetřovaných v rámci novorozeneckého laboratorního screeningu. To však ještě zdaleka neznamená, že je novorozenec skutečně nemocný, pouze vzniklo podezření na nemoc. Screeningové vyšetření není definitivní stanovení diagnózy. Ta se ještě musí potvrdit či vyvrátit dalším vyšetřením.

Při potvrzení nemoci je novorozenec převzat do péče příslušného specializovaného centra. Při adekvátní péči lze i dítěti s některou ze vzácných chorob, jichž se novorozenecký screening týká, zajistit kvalitní a plnohodnotný život.

 

Rozbor krve

Rozbor krve patří k základním vyšetřovacím metodám. Z krve se totiž dají vyčíst důležité informace o fyzickém stavu člověka a podle jednotlivých hodnot lze diagnostikovat řadu nemocí. Pro laika je však laboratorní výsledek jen změtí nesrozumitelných písmenek a číslic. Co konkrétně tedy uvedené hodnoty znamenají?

Co všechno lze zjistit z vyšetření krve

Zda vaše orgány  fungují správně?

Zda máte v pořádku hladinu cukrů a tuků v krvi?

Výsledky mohou poukázat také na nedostatek vitamínů či minerálů v těle, nebo upozornit na probíhající infekci.

Kromě toho odhalí i závažné nemoci, které zatím mohou probíhat bez viditelných příznaků, nebo potenciální riziko dědičných chorob.

 

Lékař, který vás na odběr krve posílá, už na žádance uvede, jaká konkrétní vyšetření ho zajímají. Podle toho se pak odebírá množství krve a volí se i vhodná zkumavka.

Pokud vyšetření na žádance ordinoval lékař, laboratoře mu výsledky odesílají přímo, dnes většinou elektronickou cestou a lékař vám výsledky zhodnotí a vysvětlí.

Pokud žádáte vyšetření jako pacient za přímou úhradu, můžete zvolit vyzvednutí výsledků v místě odběru, zaslání výsledku poštou nebo elektronickou cestou zabezpečeným emailem.

Na výsledkovém listu máte uvedeny referenční (lidově „normální“) rozmezí hodnot pro váš věk a pohlaví, záleží ale i na vztazích mezi jednotlivými parametry, které dokáže adekvátně posoudit jen lékař!

 

Vysvětlení pojmů

Hematologické a hemokoagulační parametry

Počet erytrocytů (červených krvinek) 

Červené krvinky umožňují přenos kyslíku z plic do tkání. Pokud jejich počet vybočuje z referenčního „normálního“ rozmezí uvedeného na výsledkovém listě, většinou se jedná o snížení počtu krvinek, případně i krevního barviva hemoglobinu. Tento stav je nazýván anemie.

Sedimentace erytrocytů

Pro sedimentaci červených krvinek se používá nesrážlivá krev (s přidáním činidla zabraňujícímu srážení krve). Historicky se používaly skleněné kapiláry a sedimentace trvala i dvě hodiny, nyní se používají automatické analyzátory, které vydají výsledky do několika minut. Tento ukazatel se použivá při screeningu, zánětlivých, infekčních a nádorových onemocněních.

Hemoglobin 

Metalprotein (bílkovina s obsahem kovu) přítomný v červených krvinkách, jehož hlavní funkcí je transport kyslíku z plic do tkání a odvod oxidu uhličitého z tkání do plic.

Hematokrit

Poměr objemu červených krvinek k celkovému objemu krve.

Počet trombocytů (krevních destiček)

Krevní destičky mají na starosti srážení krve, zastavení krvácení a udržování cév bez trhlin.

Počet leukocytů (bílých krvinek)

Bílé krvinky jsou základem imunitního systému.

Protrombinový čas

Test zevního systému srážlivosti krve (nazýván též Quick test). Použití při screeningu, zánětlivých, infekčních a nádorových onemocněních. Slouží ke zjištění koagulačních faktorů IX, XI, XII pro vnitřní srážení, použití při heparinizaci a u hemofilie.

Aktivovaný parciální tromboplastinový čas (APTT)

Test vnitřního systému srážlivosti krve.

Trombinový čas (TT) 

Součást testu srážlivosti krve zaměřená na závěrečnou fázi přeměny fibrinogenu na fibrin.

Výsledky vyšetření krevního obrazu tedy poskytnou informace například o počtu a velikosti červených a bílých krvinek, krevních destiček a množství hemoglobinu v krvi. Na základě těchto údajů lze odhalit skrytou chorobu krve, zánětlivé změny či chudokrevnost, která může upozornit na probíhající chronické onemocnění.

 

Základní biochemické parametry

Na (sodík) a Draslík (K)

ionty nezbytné pro základní buněčné funkce, mají význam v regulaci a složení tekutin v těle, podílejí se na udržení acidobazické rovnováhy (rovnováhy mezi kyselými a zásaditými látkami).

Chloridy (Cl)

Podílejí se na regulaci množství tekutin v těle a udržení acidobazické rovnováhy.

Vápník (Ca)

Je důležitý pro správnou funkci nervů a svalů, včetně srdečního, stejně jako pro srážení krve a tvorbu kostí.

Použití u všech minerálů: součást screeningu, rozvrat vnitřního prostředí, poruchy činnosti ledvin, šok, zvracení, průjmy, poruchy srdeční činnosti.

Urea (močovina)

Přebytek dusíku z bílkovin je v játrech přeměňován na odpadní produkt ureu (močovinu). Stanovení se využívá k posouzení funkce ledvin (není však citlivý indikátor) a úrovně odbourávání proteinů v organismu. Koncentrace močoviny v krvi je závislá na obsahu bílkovin ve stravě, vylučování ledvinami a metabolické funkci jater.

Kyselina močová

Je odpadní produkt metabolismu látek zvaných puriny, které jsou obsaženy v buněčných jádrech. Její vyšší koncentrace v krvi může vést k onemocnění zvanému dna, která se projevuje zejména záněty kloubů.

Kreatinin

Je odpadní látka v procesu tvorby energie potřebné ke kontrakci svalů. Měření hladiny této látky se využívá pro ověření stavu neboli filtrační schopnosti ledvin a odhalení případných onemocnění tohoto orgánu.

Celková bílkovina

Bílkoviny jsou základní stavební kameny všech buněk a tkání.

Albumin

Je hlavní bílkovinou krevní plasmy, podílí se na výživě tkání, transportu hormonů, vitamínů, léků a iontů v organismu.

Glukóza 

Slouží jako zdroj energie pro všechny buňky. Zvýšené hladiny glukózy v krvi mohou signalizovat onemocnění cukrovkou (diabetes).  Pokud je cukrovka neléčená delší dobu, může vést k závažným zdravotním komplikacím. Je proto velmi důležité odhalit ji včas.

Bilirubin celkový 

Žlutý pigment nacházející se ve žluči. Jeho nadbytek v krvi se projeví žlutým zabarvením spojivek a kůže, onemocnění se nazývá žloutenka.

 

Jaterní testy

 

Nás informují o hodnotách jaterních enzymů a bilirubinu, slouží k posouzení stavu jater. Jejich zvýšená hodnota může být přechodná, například po sportovním výkonu, déletrvající zvýšení může signalizovat onemocnění jater, metabolické onemocnění včetně obezity, poškození léky či toxickými látkami, alkoholem, infekčními agens. Konkrétně jde o tyto enzymy:

S – ALT (alaninaminotransferáza), S – AST (aspartátaminotransferáze), S – GMT (γ-glutamyltransferázy) a S – ALP (alkalická fosfatáza).

 

Lipidový metabolismus

Kontrola lipidů (tuků) slouží zejména jako prevence kardiovaskulárních onemocnění. Podle hladiny tuků a cholesterolu je možné zjistit riziko budoucího onemocnění srdce a oběhového aparátu. Na základě naměřených hodnot lze předejít vzniku chorob, jako je infarkt myokardu či mozkové mrtvici. Zvýšený cholesterol nebolí ani není vidět. Pokud pacient hladinu svého cholesterolu delší dobu nesleduje, může se její zvýšení projevit až nástupem nebezpečné aterosklerózy a následnými uzavíráním tepen!

K hlavním sledovaným hodnotám patří:

Cholesterol celkový – cholesterol

Slouží v těle ke stavbě buněk a syntéze hormonů. Vyšší hladiny v krvi mohou způsobit ukládání cholesterolu ve formě cholesterolových plátů v cévách a být příčinou infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice.

LDL-cholesterol (tzv. „špatný cholesterol “)

Jde o převážně tukové částice sloužící k transportu cholesterolu z jater do dalších částí těla, kde je využíván. Zvýšení jeho hladiny mimo běžné meze je spojeno s vyšším kardiovaskulárním rizikem.

HDL-cholesterol (tzv. dobrý cholesterol)

Jeho zvýšené hladiny znamenají nižší riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Triacylglyceroly

Jedná se o tukové částice sloužící jako zdroj (skladování) energie. Vyšší hladina triacylgylcerolů, vyšší LDL – cholesterol a nízký HDL – cholesterol zvyšují riziko podstatně více nežli izolovaný vzestup LDL – cholesterolu. Sportovní aktivity pomáhají snižovat hladiny cholesterolu.

 

CRP odhalí probíhající zánět

CRP čili C – reaktivní protein je bílkovina vznikající v játrech, která se podílí na přirozené imunitní odpovědi organismu. V případě zánětlivé reakce v organismu je vylučován do krve. Vzestup hladiny CRP tedy nespecificky ukazuje na probíhající zánětlivý proces či odumírání tkání. Nejčastěji se jedná o zánět způsobený bakteriální infekcí, například revmatická horečka, zánět imunopatologický neboli revmatoidní artritida či zánět abakteriální, jako je infarkt myokardu, trauma nebo pooperační stavy.

Metodou volby pro orientace při akutní infekci v primární péči je vyšetření C-reaktivního proteinu (dále CRP) v ordinaci lékaře.

Obecně platí, že hodnoty do 35 mg/l jsou zřejmě známkou virové infekce, zatímco hodnoty přes 60 mg/l jsou spojeny s infekcí bakteriální. Výjimkou při virových infekcích mohou být těžší adenovirové infekce, kde hodnoty CRP stoupají až ke 40 mg/l. Zvláště cenné je sledování dynamiky CRP pomocí nejméně 2 vyšetření v rozmezí 12 hod.

 

Víte o tom, že si v lékárnách můžete zakoupit CRP test k provedení v domácím prostředí, slouží hlavně k rozlišení bakteriální a virové infekce…

 

Škála vyšetření, která se dají provést z krve, je opravdu široká. Laboratorním rozborem lze například zjistit:

• citlivost na inhalační alergeny jako na pyly a roztoče,

• potraviny způsobující intolerance,

• onemocnění krve jako chudokrevnost nebo leukémie z vyšetření krevního obrazu,

• hodnoty hormonů, kterými lze určit současnou i budoucí plodnost ženy,

• koncentraci hormonů vypovídajících o stavu reprodukčního systému, štítné žlázy a dalších endokrinních orgánů.

 

Poruchy štítné žlázy

Postihují obě pohlaví, častěji však ženy.

Snížená funkce štítné žlázy, takzvaná hypotyreóza, může být příčinou problémů s otěhotněním. Způsobuje také zvyšování hladiny cholesterolu, které vede k vážným kardiovaskulárním chorobám. Zvýšená funkce štítné žlázy neboli hypertyreóza způsobuje poruchy srdečního rytmu a může vést k osteoporóze, úbytku kostní hmoty. Tyto nemoci jsou většinou dobře léčitelné, musí se však odhalit včas.

Zda vám štítná žláza funguje správně, zjistíte z krevního testu.

 

Štítná žláza je žláza s vnitřní sekrecí, která produkuje velké množství hormonů, které působí na funkci všech vnitřních orgánů, ovlivňují metabolismus živin a regulují spotřebu energie… Při poruše vytváří štítná žláza buď málo hormonů, nebo příliš mnoho.

 

Jak se pozná snížená funkce štítné žlázy? 

Hypotyreóza může být vrozená nebo získaná. Pokud trpíte na zimomřivost, jste často ospalí, přibýváte na váze, máte otoky na kůži, vypadávají vám vlasy, máte zácpu, nebo zaznamenáváte pokles libida, příčinou může být snížená funkce štítné žlázy.

 

A jak se pozná zvýšená funkce štítné žlázy? 

Hypertyreóza je méně častá než hypotyreóza a vzniká při zvýšeném uvolňování hormonů štítné žlázy do krve. Jejími příznaky jsou hubnutí, horké pocení, nespavost, nesnášenlivost tepla, nervozita, vypadávání vlasů, vypouklé oči a zrychlená srdeční činnost.

Pro ověření správné funkce štítné žlázy se vyšetřují tři základní parametry.

První testovanou látkou je TSH, což je hormon, který řídí její činnost. Druhý je thyroxin, vlastní hormon štítné žlázy, který v organismu kontroluje výdej energie. Hladina TSH je nejcitlivější identifikační známkou funkce štítné žlázy. I mírné zvýšení či snížení tohoto parametru značí poruchu štítné žlázy, i když je hladina hormonu thyroxinu ve zdravé normě. Třetí vyšetřovanou látkou je hladina Anti TPO autoprotilátek proti enzymu štítné žlázy. Pozitivní nález této protilátky znamená autoimunitní reakci organismu proti vlastní štítné žláze. Přítomnost autoprotilátek nemusí být nutně provázena sníženou funkcí žlázy, ta je ale dříve nebo později výsledkem jejich výskytu.

 

Nepodceňujte preventivní prohlídky

Každý dospělý člověk má jednou za dva roky nárok na prohlídku u praktického lékaře hrazenou zdravotní pojišťovnou.

Její standardní součástí je základní chemické vyšetření moči, které může odhalit onemocnění ledvin a močových cest nebo diabetes. Provádí se také rozbory krve.

Běžnou součástí vyšetření krve je tzv. krevní obraz, který určuje počet, velikost a další vlastnosti červených a bílých krvinek a krevních destiček. Z těchto údajů dokáží lékaři nejen diagnostikovat případné poruchy krvetvorby a nemoci krve, ale i chronické záněty, infekční choroby či autoimunitní onemocnění.

Díky moderním metodám je z krve možné také předpovědět, jaké choroby pacientovi potenciálně hrozí.

V poslední době dochází k rozvoji molekulárně genetických metod, které spočívají v analýze pacientovy DNA. Díky tomu lze odhalit genové mutace, které jsou zodpovědné za dědičná onemocnění či predispozice k určitým chorobám.

 

Kdy je vhodné si zajít na krev?

Ženám v plodném věku se doporučuje vyšetření metabolismu železa, neboť ženský organismus potřebuje kvůli menstruačnímu cyklu dvakrát tolik železa než ten mužský.

Muži starší 50 let patří do rizikové skupiny, kterou postihuje karcinom prostaty. Proto by si měli na krevní testy.

Pokud trpíte neobjasněnými zdravotními potížemi, například jste dlouhodobě unavení nebo máte střevní problémy, a nedokážete se dopátrat příčiny, doporučuje se krevní vyšetření funkce štítné žlázy, alergie na lepek a další potravinové alergeny.

Z krve si můžete nechat diagnostikovat také hladinu vápníku, hořčíku či vitamínu D. Dostatek tohoto vitamínu není totiž zásadní jen pro zdravé kosti a klouby, ale má souvislost i s poruchami imunity a častými nachlazeními.

 

Vyšetření krve je vhodné konzultovat s vaším ošetřujícím lékařem, můžete si na něj zajít ale i jako tzv. samoplátci.

 

MIKROBIOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ

Bakteriologické – odhalí přítomnost bakterií.

Stěry nám mohou odebírat i z povrchu kůže, štětičkou, kterou následně také zasílá lékař do laboratoře.

U syna jsme dlouho bojovaly s rozjetým ekzémem a nakonec se zjistilo, že příčina zhoršujícího se ekzému bylo Mycoplazma.

 

Mykologické – odhalí přítomnost plísní.

 

Virologické – odhalí přítomnost virů.

 

Parazitologické – odhalí přítomnost parazitů.

 

Parazitologické vyšetření stolice

Vyšetření pátrá po přítomnosti střevních parazitických organismů v gastrointestinálního traktu. Pokud vás trápí průjem, stolice obsahuje příměs krve nebo hlenu nebo vás bolí břicho a zároveň jste konzumovali vodu či jídlo z neověřených zdrojů, můžou být důvodem vašich obtíží parazité ve střevech. 

Nejčastější paraziti: roup dětský (Enterobius vermicularis), škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides), tasemnice bezbranná (Taenia saginata) a další…

Způsob odběru u dětí

Od lékaře či sestřičky obdržíte 3 sklíčka s nalepenou izolepou a 3 větší a širší zkumavky uvnitř s lopatkou.

Odběr stolice odpovídající velikosti odběrové lopatky

Do zkumavky odeberte vzorek stolice velikosti lískového ořechu a dobře ji uzavřete. Opakujte stejně u všech vzorků. Vzhledem k nepravidelnému vylučování vývojových stádií parazitů je nutné odebrat stolici 3x obden.
Sklíčko i zkumavku můžete použít ve stejný den.
Vzorky vždy označte jménem dítěte a datem odběru.
Do předání lékaři/sestře uchovávejte v lednici.

Perianální stěr – odběr na sklíčko

(3krát ob den nebo po 24h, řiďte se instrukcemi ošetřujícího lékaře) – detekce vajíček parazitů:
odstraňte izolepu ze sklíčka a ihned ráno po probuzení před hygienou nalepte izolepu dítěti na řitní otvor, stlačte hýždě k sobě, po otisku přilepte lepící pásku zpět na podložní sklíčko, označte jménem dítěte a datem odběru tak, aby nebránilo odečtu mikroskopem. Do předání lékaři/sestře uchovávejte v lednici.

A jak na odběr moči u dětí?

Pokud lékař ošetřující vaše dítě doporučil základní chemické a morfologické vyšetření moči, k odběru moči Vám mohou pomoci tyto doporučované pokyny:

Vyšetření je ideální provádět ze vzorku první ranní moči po nočním lačnění, s příjmem tekutin maximálně 200 ml čisté vody od 22:00 hodin do rána. U kojenců kojených/na umělé stravě se poraďte s ošetřujícím lékařem.

Den před vyšetřením by neměl být užíván vitamín C, v případě užívání ranních léků by měly být podány až po odběru vzorku.

Není vhodné provádět u dítěte hygienu pomocí balených vlhčených ubrousků (mohou obsahovat látky ovlivňující některé analýzy).

K vyšetření je vhodný vzorek tzv. středního proudu moče. První část moče se vymočí do záchodu/nočníku, a teprve střední proud se zachytí do sběrné nádoby. Sběrná nádoba musí být čistá a suchá, bez zbytků saponátů a dezinfekčních činidel.

K vyšetření je zapotřebí asi 10 ml moče.

Moč je třeba chránit před světlem a dopravit do laboratoře do 2 hodin (některé součásti moče jsou nestabilní).  Pokud není možné dodržet tuto dobu, doporučujeme odebrat náhodný vzorek moče přímo v ordinaci.

U kojenců a batolat se odebírá tzv. chytaná moč nebo se moč odebírá do nalepeného sterilního sáčku (zakoupíte v lékárně/popřípadě dostanete od lékaře v ordinaci).

Možno je též zajistit sběr moče vložením primární sběrné nádoby do přední části nočníku. Před odběrem je dostačující vypláchnutí nočníku čistou vodou, není vhodné užívat saponáty a dezinfekce. Po skončení močení osušte primární nádobku, popište nebo zkontrolujte jméno dítěte na štítku, zaznamenejte datum a čas, kdy byl vzorek odebrán.  S výsledkem vyšetření Vás pak seznámí indikující lékař.

 

Dalším docela častým vyšetřením je vyšetření stolice na přítomnost krevního barviva (hemoglobinu), odhalení okultního krvácení

Příprava na vyšetření:

Stravujte se bez omezení, není třeba držet žádnou dietu ani vynechávat léky.

Odběrovou kazetku popište svým jménem a datem odběru, případně polepte štítkem.

Odběr vzorku:

Před odběrem se vymočte, vzorek nesmí být kontaminován močí (ani vodou z WC).

Do toaletní mísy můžete vložit vhodnou nádobu nebo pod prkénko přilepit noviny či potravinovou fólii.

Kazetku rozšroubujte a vysuňte kartáček, mezi jehož rýhy (zářezy) opakovaným tahem z různých míst povrchu stolice naberte vzorek.

Dostačující množství vzorku je takové, aby byly zaplněny zářezy na kartáčku.

Kartáček s nabranou stolicí zasuňte zpět do kazetky a zacvakněte víčko, kazetku již neotevírejte! Takto odebranou stolici uchovávejte před odevzdáním do laboratoře v lednici, nejdéle však jeden týden. O výsledku vyšetření, případně následných opatřeních Vás bude informovat Váš lékař.

Pozor tento test není testem na rakovinu, při pozitivním výsledku je doporučeno screeningové kolonoskopické vyšetření. Výsledky mohou také zkreslit krvácející hemoroidy, krvácení z dásní, krvácení z žaludečních a dvanáctníkových vředů!

 

Existuje mnoho dalších vyšetření, v tomto článku jsme se seznámili s těmi základními.

 

Správný laboratorní výsledek rozboru krve, moči nebo jiného biologického materiálu nemocného je pro lékaře nejdůležitější, aby mohl rozhodnout o účinné léčbě.

 

V laboratořích pracují laboranti/asistenti s nejmodernější laboratorní technikou.

Například s mikroskopy nebo automatickými analyzátory krevního obrazu, biochemickými analyzátory, analyzátory moči, analyzátory plynů v krvi, PCR stroji, sekvenátory DNA, chromatografy, centrifugami, pH-metry, spektrometry, chromatografy, refraktometry a dalšími přístroji, nástroji a pomůckami…

 

Laboratorní asistenti a jiní kvalifikovaní pracovníci vyhodnocují získaná data a srovnávají je s referenčními hodnotami. Výsledky jsou pak zaznamenány do laboratorních protokolů a posílány ošetřujícímu lékaři pacienta nebo nahrány do informačních systémů nemocnic.

 

Odkazy:

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/3162

Vršková, Martina. Vědí vaše děti, že píchnutí injekcí nebolí, jenom štípne? Dostupné z:

https://zdravinaroda.cz/clanek/vedi-vase-deti-ze-pichnuti-injekci-neboli-jenom-stipne

Vršková, Martina. Odběr krve – pravidla, která je třeba dodržovat. Dostupné z: https://zdravinaroda.cz/clanek/odber-krve-pravidla-ktera-je-treba-dodrzovat

 

Sikorová, Lucie. Bartošíková, Petra, Efekt Buzzyho a distrakčních metod k tlumení intenzity bolesti při odběrech krve u dětí. Pediatrie pro praxi. 2019 20(4): 265–268. Dostupné z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2019/04/14.pdf

 

Zima, Tomáš. Zásady přípravy pacienta a preanalytická část laboratorního vyšetření. Medicína pro praxi. 2008. 5 (9). 335-338. Dostupné z: https://www.solen.cz/pdfs/med/2008/09/14.pdf

 

Antoš, Marek. Je váš organismus fit? Řekne vám to test krve a moči. Dostupné z:

https://zdravinaroda.cz/clanek/je-vas-organismus-fit-rekne-vam-to-test-krve-a-moci

 

https://www.nzip.cz/clanek/311-novorozenecky-screening

 

Pinterová, Kateřina. Včasná kontrola štítné žlázy může zachránit život. Dostupné z:

https://zdravinaroda.cz/clanek/vcasna-kontrola-stitne-zlazy-muze-zachranit-zivot

 

https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/zajima-vas-o-cem-vypovidaji-vase-vysledky-krve-nahlednete-do-naseho-slovnicku/

 

Pinterová, Kateřina. Co všechno lze zjistit z vyšetření krve. Dostupné z:

https://zdravinaroda.cz/clanek/co-vsechno-lze-zjistit-z-vysetreni-krve

https://cit.vfu.cz/opvk2014/?title=teorie-vysetreni_krve&lang=cz

https://is.muni.cz/el/med/podzim2008/BPBC011c/um/3-Biol.mat_ad_por_as.pdf

https://ukbh.fnplzen.cz/cs/node/1035

https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/lf/ps16/osetrovatelske_postupy/web/pages/03-03-stolice.html

https://kzt.uzis.cz/category/236_d-5-3_laboratorni-pristroje-klinicka-biochemie-a-imunologie

 Obrázky staženy z www.pixabay.com, www.pexels.com