V lékárně se občas setkáváme s maminkami, které preferují pro sebe a pro své ratolesti homeopatickou léčbu, zvláště při obtížích jako je rýma, nachlazení, kašel nebo třeba podpora laktace.
Na jaké podstatě je homeopatie založena?
Jaká je její historie?
O jaké principy a pravidla se opírá?
Jak se liší monokompozitní a polykompozitní léčivé přípravky?
Odpovědi na tyto a další otázky najdete v tomto článku.
Homeopatie je alternativní léčebná metoda, která se opírá o nespecifickou stimulační terapii imunitního systému, která pomáhá organismu vlastními silami bojovat proti původcům nemoci. Je zaměřena na konkrétního jedince a jeho zdravotní problémy, tedy pohlíží na každého člověka jako na jedinečného a zohledňuje jeho individuální reakci. Homeopatie praktikuje celostní přístup k pacientovi, tedy nezabývá se jen samotnou chorobou, ale celým člověkem.
Výraz HOMEOPATIE je složen z řeckých slov homoios- podobný a pathos- nemoc.
V tomto výrazu je obsaženo jedno z pravidel homeopatie- podobné se léčí podobným(similia similibus currantur), dalším pravidlem je pravidlo potenciace.
Podívejme se teď blíže na tato dvě pravidla:
1.Pravidlo podobnosti
Látka podaná zdravému člověku vyvolá stejné příznaky jako nemoc, k jejíž léčbě se má použít.
Příklad:
Rostlina Kýchavice bílá (Veratrum album) vyvolávala silné průjmy, zvracení a dehydrataci ( to byl její toxikologický efekt, takto se projevovali lidé zasažení epidemií cholery), ale v malých dávkách se využívala jako lék při epidemii cholery (to byl její terapeutický efekt)
Puchýřník lékařský(Cantharidis) vyvolává cystitidy( zánět močových cest) a hematurii( krev v moči)- to je opět efekt toxikologický, ale v malých dávkách se využívá při léčbě zánětu močových cest (terapeutický efekt)
Reakce zdravého jedince na látky jsou uvedeny v základním homeopatickém díle- Materia Medica Homeopatica
2.Pravidlo infinitezimálního ředění (nekonečně malých dávek)
Dávka látky má být malá nebo nekonečně malá, získaná potenciací
Aby byla homeopatická léčba úspěšná, je třeba splnit dvě podmínky:
1.Organismus musí mít funkční vlastní obranný systém
2.Porucha musí být reverzibilní (při pokročilém stadiu nemoci je nutné použít alopatický lék)
Za zakladatele homeopatie je považován německý lékař, chemik, toxikolog a lingvista Christian Samuel Hahneman (1755- 1843). Ve svém díle Organon položil filozofický a metodický základ homeopatie. Navázal na své předchůdce Hippokrata (autor pravidla podobnosti- Cokoli způsobuje nemoc, ji také vyléčí, postrádal ovšem znalosti o molekulární struktuře obsažených léčivých látek), Paracelsa (praktikoval ranou formu homeopatie, když podával lidem nakaženým morem zředěné výtažky z jejich vlastních výměšků, hlásal princip, že tělo i mysl se vzájemně ovlivňují).
Hahneman v první fázi svého výzkumu shromažďoval poznatky z toxikologie a na sobě a na zdravých lidech zkoumal účinky různých látek(oměj, rulík, arzén, rtuť, chininová kůra).
Např. Pozoroval, jaké účinky u něj vyvolá podání chininové kůry:
Nejdříve studená chodidla, konečky prstů, pak pocit malátnosti a otupení, rozbušení srdce a následoval nesnesitelný neklid a únava, potom třes končetin a zimnice, zčervenání tváří a žízeň- tedy příznaky velmi podobné záchvatu malárie
Tento stav trval 2-3 hodiny, další záchvat byl vyvolán až po další dávce.
Druhá fáze jeho výzkumu byla toxikologická- tedy podával výše uvedené látky nemocným
Začal je ředit, aby odstranil vedlejší účinky( jen smícháním s vodou).
Zjistil ale, že zředěné látky měly stále vedlejší účinky.
Při velkém zředění vedlejší účinky zmizely, ale zmizel i účinek hlavní
Proto místo ředění použil intenzívní třepání, tak získal látky potencované
Látka vyrobená tímto způsobem : neměla vedlejší účinky ,čím větší ředění- tím selektivněji, účinněji působila
Rozdíl mezi homeopatickou a alopatickou( klasickou, konvenční) léčbou:
U alopatické léčby léčivé přípravky působí potlačením příznaků nemocí (horečka, bolest), zničením nebo zabráněním množení mikroorganismů (virové, bakteriální , kvasinkové infekce), substitucí (např. hormony štítné žlázy u její hypofunkce) nebo ovlivňují hladiny neuromediátorů (psychofarmaka- serotonin, noradrenalin, dopamin) nebo jejich přenos
Léčivý přípravek se skládá z:1. léčivé látky, která je vlastní nositelkou léčebného účinku
2.pomocných látek, které slouží pouze pro technologické zpracování do žádoucí lékové formy(kapsle, čípky, masti), někdy napomáhají lepší biologické dostupnosti(užitku) vlastních léčivých látek
U homeopatické léčby není znám vlastní mechanismus účinku.
Ve vysokých ředěních (CH 12 nebo D 23) není přítomna ani jediná molekula výchozí léčivé látky, účinek je tedy spojen s molekulami menšími než atom.
Účinek se ruší vlivem energetických zdrojů jako je rentgenové záření, zvýšená teplota a tepelné záření.
Jedním z vysvětlení mechanismu účinku je teorie strun: základem působení homeopatik nejsou částice, ale jednorozměrné struny, které různým způsobem vibrují, způsob tohoto chvění určuje, jaká hmota vznikne…tyto struny pak reagují se senzory a ty spouštějí mechanismy, které udržují v organismu rovnováhu
Suroviny pro výrobu homeopatických přípravků:
Minerálního původu (anorganické látky- Graphites-modifikace uhlíku, Hekla Lava- láva ze sopky Hekla obsahující křemičitan hlinitý, vápenatý a hořečnatý a oxidy železa)
Suroviny syntetického původu (zatímco v alopatické medicíně má svou roli pouze aniont nebo kationt účinné látky a ten druhý ovlivňuje rozpustnost(např. Phenobarbital sodný, Chininium hydrochlorid), v homeopatii mají svůj efekt obě složky Natrium muriaticum, Natrium sulfuricum)
Suroviny rostlinného původu(obvykle se rostliny zpracovávájí v čerstvém stavu- oproti alopatické medicíně jiné části rostlin-
Arnica montana- alopatie- sušené květy
homeopatie- čerstvá kvetoucí rostlina
oproti alopatii jiné použití
Chamomila recutita- v homeopatii- při nespavosti, neuralgii hlavy a obličeje
v alopatii-protizánětlivý,spasmolytický účinek, proti nadýmání
Suroviny živočišného původu (nižší a vyšší živočichové- včela, mravenec, sépie, hadí jedy)
Suroviny pro výrobu bioterapeutik (nozody)- mikroorganismy, alergeny, orgány i tkáně živočichů
Tolik k první části- v té druhé si povíme o výrobě homeopatických přípravků, matečné tinktury, homeopatických školách a čím se liší i o vlastním způsobu podání homeopatik.
Zdroje:
prof. Milan Řehula – Homeopatické přípravky
Doc. Václav Rusek – Úvod do studia farmacie a dějiny farmacie
PharmDr. Zdeněk Procházka- Homeopatie v lékárenství
www.boiron.cz
Ambica Wautersová – Homeopatie od A do Z
www.nhs.uk
Jaromír Bystroň – Jaké máme v současné době možnosti ovlivnění imunity v běžné klinické praxi, Praktické lékárenství, 2015
Mgr. Dana Motejzíková
