Vitamín D je podle dřívější taxonomie řazen mezi vitamíny, my už ale dnes víme, že se jedná o skupinu látek (kalciferolů), kterou dle novějších poznatků řadíme mezi steroidní hormony s pleiotropním účinkem na vícero úrovních, které zahrnují kosti, svaly i regulaci imunity.
Vitamín D zdroj
Vitamín D se vyskytuje zejména v živočišných produktech zvířat, které ale dny svého života trávily na slunci, nikoliv celodenně zavřené v kleci či ve chlévě. Je to vitamín rozpustný v tucích, takže nejvíce ho získáme z tučných ryb nebo tučných mléčných výrobků nebo tučné tkáně (sádlo) zvířat žijících volně/pasených venku. Kromě stravy ho také jsme schopni si sami vyrobit za spoluúčasti slunce, ovšem v našich zeměpisných šířkách si asi 6 měsíců z tohoto hlediska ani neškrtneme.[1] Zato v létě mezi 10.-16. hodinou, majíc na sobě jen plavky, nám stačí asi 15-20 minut k vytvoření až 20 000 mezinárodních jednotek (IU), což je ekvivalent 40 kapek Vigantolu, léku předepisovaném na prevenci a léčbu hypovitaminózy D.
Dříve, před érou supermarketů a nekonečných možností nakoupit si celoročně cokoliv, na co si jen vzpomeneme, si naši předkové v sezóně slunce a dostatku jídla uložili vitamín D do tukových zásob. Když se pak ke konci zimy tenčily zásoby jídla a nebylo co jíst, tak se lidem při jarním hladovění vyplavil vitamín D ze zásobního tuku. Tím, že máme stále co jíst, jsme z tohoto přirozeného koloběhu vyřazeni, a tak se nám v tom nejkritičtějším předjarním období, kdy dostatek vitamínu D má jen asi 1-3% středoevropské populace, nic nevyplaví! Ledaže bychom si naordinovali jarní očistu, nějaký ten půst, či zamkli spižírnu a lednici.
Denní dávka vitamínu D
Je to trošku zapeklité a individuální. Množství endogenně vytvořeného vitamínu D snižuje tmavá pleť, suchá kůže starších lidí, zahalování (náboženské důvody) a používání ochranných krémů s faktorem. A také nadváha. Tukové buňky si totiž stahují vitamín D z oběhu k sobě a nedají ho, ani když je třeba. Ledaže by člověk zhubnul, pak se vyplaví i vitamín D. Na každých 10 kg nadváhy by měl být zvýšen přísun déčka o 17 %. [MATTEN & GOGGINS, 2013]
Ministerstvo zdravotnictví ČR v současnosti doporučuje suplementovat 1000-2000 mezinárodních jednotek (IU).[3] To odpovídá 2-4 kapkám Vigantolu. Nicméně ani takové množství nemusí vést k optimálním hladinám „déčka“ v krvi. Za toto optimum se považuje hladina 75-150 nmol/l (což odpovídá 30-60 ng/ml).[5] Dalo by se tedy udělat ještě něco dalšího pro lepší vstřebání tohoto vitamínu? Dalo. Pro optimální vstřebání je vhodné jednak užívat vitamín D po hlavním jídle, či ho aspoň zapít plnotučným mlékem, a zadruhé podpořit jeho vstřebávání, respektive správné využití vitamínem K2, což je poměrně nedávno objevený vitamín, který spolu s vitaminem D rozváží vápník z míst, kde jej nechceme (cévy), do míst, kde jej chceme (kosti, zuby). Vitamín K2 se nachází zejména ve fermentovaných produktech jako je kysané zelí. (Návod na vlastní domácí kysanou zeleninu máme na našem Instagramu „lekarnicemaminky“ ve výběrech pod názvem Pickles.)
Vitamín D děti
Jak je to s dávkou déčka pro děti? Kojenci do roka věku dostávají rutinně Vigantol. V jedné kapce je 500 IU. „Déčko“ je možné doplňovat i po roce věku, pokud jde o jinak prospívající, zdravé dítě, stačí suplementace 800-1000 IU přes kritické měsíce (říjen–duben). Nicméně Česká pediatrická společnost došla v roce 2019 k závěru, že doporučuje suplementaci u dětí plošně jen do 12 měsíců věku, poté už nikoliv. [4]
Suplementaci vitamínem D by měly zvážit i těhotné a kojící ženy. Zejména rodí-li v zimě nebo časně z jara, měly by být ve druhé polovině gravidity suplementovány. Chybí-li kalcitrol prenatálně, může přispívat k nízké porodní hmotnosti a k nesprávnému programování funkce β buněk pankreatu a metabolizmu vůbec. [6]
Vitamín D a toxicita
Jako u všeho, i u vitamínu D platí, že všeho moc škodí. I když je předávkování vitamínem D vzácné, řekneme si, jak vypadá. Jeho projevy souvisí s vyšší hladinou vápníku v krvi – nauzea, bolest břicha, zmatení, slabost, časté močení. V ledvinách může vyšší hladina vápníku také napáchat škody a může vést až k renálnímu selhání. V literatuře lze narazit na jednotlivé kazuistiky, kdy k předávkování došlo, obvykle jde ovšem o užívání megadávek po dobu měsíců. V jedné retrospektivní studii v Minnesotě pozorovali přes 20000 lidí po dobu 10 let. Vytipovali lidi s hladinou déčka nad 50ng/ml (což je 125nmol/l), což je jedna z těch vyšších hladin a sledovali u nich kalcémii a případné projevy toxicity. Výsledkem této studie je fakt, že ačkoli mezi lety 2002 a 2011 významně vzrostl výskyt hladin nad 50 ng/ml, tak klinicky projevená toxicita s tímto trendem nekorelovala. Klinicky manifestovanou toxicitu zaznamenali u jediného člověka, přičemž tento měl hladinu déčka 364 ng/ml (899 nmol/l) (!). [7]
Vitamín D a COVID-19
Vitamín D hraje roli v imunitních procesech. Tlumí adaptivní (získanou) imunitu a posiluje tu vrozenou. Dokáže vitamín D tedy zabránit respirační nákaze nebo alespoň modifikovat její průběh? Na tuto otázku nám může odpovědět nedávná australská studie, která měla 16000 účastníků (ve věku 60-84 let) a trvala 5 let. Každý měsíc probandi dostali buď 60000IU déčka nebo placebo. Z výsledků vyplynulo, že obě skupiny se nakazily respiračním infektem ve velmi podobném počtu. Ovšem „déčkaři“ pociťovali příznaky v průměru méně dní. Dlužno jest říci, že Australané mají saturovanější hladiny vitamínu D než jiné národy, většina z probandů studie neměla ani na začátku deficitní hladiny. Lze tedy očekávat, že by se v zeměpisných šířkách méně příznivých z hlediska sklonu slunce výsledky mohly lišit.
Vztah vitamínu D a covidu loni zkoumal americký Národní institut zdraví a došel k závěru, že neexistují přesvědčivé důkazy, aby se dalo doporučit či nedoporučit užití vitamínu D k prevenci či terapii onemocnění covid-19. [8]
Závěrem
Nastínili jsme si, že vitamín D je důležitou součástí pro správné fungovaní lidského těla, řekli jsme si, jak důležitá může být jarní očista, či suplementace vitamínem D v předjaří. Ukázali jsme si, že toxicita z předávkování vitamínem D je vzácná a vázaná na spotřebu megadávek vitamínu D. Předávkování vitaminem D endogenně vytvořeným při slunění naopak možné není, a to díky regulačním mechanismům v těle. Vztah vitamínu D a covidu-19 je zatím zkoumán bez jednoznačných závěrů, nicméně už teď je jisté, že „kam nechodí slunce, tam chodí lékař“. Pokud máte další otázky k tématu, ptejte se v komentářích nebo se s důvěrou obraťte na svého lékárníka.
V rodině jsme zdravotnictvím absolutně nedotčení, ke studiu farmacie mě přivedla touha přijít na kloub tajuplnosti lékárny a její typické vůni. Mnohému už jsem na kloub přišla, ale stále mě baví přicházet na nové souvislosti ve spletitých vztazích zdraví a nemoci…
Profil autora