Antibiotika jsou látky s antibakteriálním účinkem, mohou potlačovat růst/množení bakterií, nebo bakterie přímo usmrtit.

Jsou důležitými léky v boji proti bakteriálním infekcím.

Jejich účinnost je ovšem ohrožována jejich nadměrným a nesprávným užíváním, které vede ke vzniku rezistentních bakterií.

Správné užívání antibiotik hraje klíčovou roli pro zachování účinnosti léčby i pro budoucí generace.

Při podávání antibiotik u dětí by měli být lékaři a rodiče obzvlášť opatrní, a to jak s volbou správného antibiotika, jeho vhodnou dávkou, délkou podávání, tak s opakovaným předepisováním antibiotik v krátkých časových intervalech za sebou.

Dětský organismus reaguje na podávání antibiotik mnohem citlivěji než dospělý a neuvážené podávání těchto léčiv může mít dlouhodobé následky.

Střevní mikroflóra je u dětí choulostivá a snadno reaguje na podání antibiotik výskytem průjmu nebo výskytem dalších střevních obtíží.

Antibiotika ničí vedle patogenů i zdraví prospěšné a pro život tak důležitou střevní bakterie. Dojde tak k oslabení imunity dítěte, může hrozit i riziko dehydratace. Lékař by měl být obezřetný také ohledně rizika výskytu možné alergie na dané antibiotikum. Pokud se u dítěte i dospělého alergie na jakýkoliv lék potvrdí, je nutné to vždy a všude u lékařů hlásit. Příznaky alergie mohou být různé například vyrážka, otok, pocit svědění/pálení až anafylaktická reakce…, proto raději kontaktujte lékaře.

Antibiotiky se léčí u dětí zejména:

infekce dýchacích cest, a to především horních dýchacích cest (některé angíny, některé hnisavé záněty středního ucha, některé sinusitidy, některé izolované záněty mízních uzlin), dále jde o některé infekce močových cest. Dalším důvodem jsou některé hnisavé kožní procesy. Nutnost podat ATB vyvstává u časných lokalizovaných stadií boreliózy.

Důvodem pro systémové podávání antibiotik by měla být závažná bakteriální infekce.

Jak se dá bakteriální infekce poznat?

Záněty v dýchacích cestách vyvolává asi 200 virů, ale jen několik bakterií.

Jde zejména o tyto bakterie: Streptococcus pneumoniae, Moraxella catarhalis, Haemophilus influenzae, Streptococcus pyogenes a Klebsiella pneumoniae…

V primární péči se musí lékaři v první řadě spolehnout na nálezy při fyzikálním vyšetření.

Mezi „atypické“ bakterie náleží Mycoplasma pneumoniae, chlamydie a legionely. Přibývá zápalů plic u kojenců (často ve spojení s úpornými hnisavými konjunktivitidami – záněty spojivek). V posledních letech se objevují i případy, kdy úporný kašel a zánět plicní tkáně je způsoben Bordetella pertusis, a to i u řádně očkovaných dětí.

Výrazné kožní hnisavé procesy jako flegmóna (znamená neohraničenou agresivně se šířící infekci měkkých tkání těla), impetigo nebo kožní absces (dutina vyplněná hnisem) s výraznou regionální uzlinovou reakcí si léčbu antibiotiky také vynutí. Infekci způsobují nejčastěji stafylokoky a streptokoky.

Infekce močových cest bývá provázena často horečkou, dysurií (pálivá a řezavá bolest vycházející z močové trubice nebo jejího okolí při močení), polakisurií (opakovaná evakuace malého objemu moči v krátkých časových intervalech). Bývá přítomna také bolest nad stydkou sponou a v bederní krajině. Dalšími klasickými příznaky jsou bolestivá reakce na manuální kompresi břicha a beder současně a poklep nad bedry. Také orientační vyšetření moči skríninkovými papírky je pomocí (přítomnost krve, bílkoviny a nitrátů). Nejčastějšími vyvolavateli infekcí močových cest jsou Escherichia coli a Proteus mirabilis.

Při průjmech jde především o infekce virové. Existují však i bakterie způsobující průjem.

Klasickým vyšetřením je odečtení výsledku kultivace bakterií rostoucích v odebraném biologickém materiálu.

Význam kultivace stěrů z nosu a z hltanu je ale sporný. Většina možných vyvolavatelů zánětu horních dýchacích cest totiž představuje běžné mikrobiální osídlení, proto výsledky kultivace nemají pro léčbu akutního zánětu velký význam.

Zatímco kultivace stěrů z horních dýchacích cest se sporným významem je celkem zbytečně prováděna často, je zanedbáváno bakteriologické vyšetření moči. Mělo by být indikováno vždy, když jde o horečku nejasného původu, tj. bez zjevné klinické příčiny, a jsou zároveň vysoké hodnoty laboratorních testů svědčících pro zánětlivý proces. Zvláště u kojenců je to nezbytné.

Jaké laboratorní testy z krve svědčí pro závažnost, nebo dokonce etiologii akutní infekce?

Celkový počet a diferenciální rozpočet bílých krvinek, je metoda klasická, má sice slušnou senzitivitu, ale malou specificitu. Totéž platí pro cenný indikátor sepse prokalcitonin. Sedimentace červených krvinek je klasickou metodou, která má malou výpovědní schopnost pro akutní zánět, a především pro orientaci v dynamice zánětlivého procesu.

Metodou volby pro orientaci při akutní infekci v primární péči je vyšetření C-reaktivního proteinu (dále CRP) v ordinaci lékaře.

Již za 6 hodin po začátku příznaků zánětu (horečka, bolesti v krku, nevolnost) se pod tlakem cytokinů (Představují rozsáhlou a ne zcela přesně vymezenou kategorii relativně malých proteinů, které se uplatňují v buněčné signalizaci. Cytokiny hrají významnou roli při normálních imunitních reakcích) zvyšuje syntéza CRP v játrech, ale i jinde. Stoupají sérové hladiny z hodnot blížících se k nule až na hodnoty zvýšené o několik řádů.

Obecně platí, že hodnoty do 35 mg/l jsou zřejmě známkou virové infekce, zatímco hodnoty přes 60 mg/l jsou spojeny s infekcí bakteriální. Výjimkou při virových infekcích mohou být těžší adenovirové infekce, kde hodnoty CRP stoupají až ke 40 mg/l. Zvláště cenné je sledování dynamiky CRP pomocí nejméně 2 vyšetření v rozmezí 12 hod.

I v domácím prostředí si můžeme udělat CRP test, test zakoupíme v lékárnách.

Tzv. CRP velocity, docela novinka, kdy jde o poměr mezi aktuální hodnotou CRP a délkou trvání příznaků (horečka, třesavka…). Např. horečka trvá 12 hodin a hodnota CRP je 120 mg/l, tedy poměr činí 10, což je jistě příznivější situace, než trvá-li horečka 8 hodin, naměříme stejné hodnoty, a poměr tedy bude 15. Čím vyšší je hodnota poměru mezi hodnotou CRP a délkou trvání příznaků zánětu v hodinách, tím větší je dynamika zánětu, resp. jeho závažnost.

V ordinacích lékařů dětem mohou provést i test na odhalení streptokoka, takzvaný Streptest, rychlý test z výtěru z krku.

Rozhodne-li se lékař, že jde o zánět vyvolaný bakteriemi, je třeba zahájit léčbu antibiotiky co nejdříve.

Hrozí při užívání antibiotik nějaké vedlejší účinky?

Tak jako každé léky, i antibiotika vyvolávají různé vedlejší účinky. Jedná se například o vyrážku, alergické reakce, průjem, bolesti břicha, nevolnosti – pokud by se některé příznaky u vašeho dítěte objevily, kontaktujte raději ošetřujícího lékaře.

Děti mladší dvou let, které užívají antibiotika, mají prý větší riziko vzniku astmatu, různých alergií a ekzémů nebo obezity. Hrozí také, že se u nich snáze rozvine nesnášenlivost vůči lepku a poruchy pozornosti. Poukázala na to nová studie publikovaná v časopise Mayo Clinic Proceedings.

Nejčastější chyby při léčbě antibiotiky jsou:

že se pomocí antibiotik léčí virová infekce například nachlazení, chřipka…

že se antibiotika dávkují v nízkých dávkách, příliš krátkou nebo zbytečně dlouhou dobu a volí se nevhodní zástupci. Bez konzultace s lékařem léčbu nikdy sami neukončujte – dodržte přesnou délku léčby!

Jedna z nejčastějších chyb je přestat podávat antibiotika hned poté, co se dítěti uleví, například za tři dny. Ale stejná chyba je i vysazení léků třeba až za osm dní, když byly předepsány na deset. Léky totiž musí působit na bakterie v různých fázích jejich života, a proto potřebují svůj čas.

Další důležitá opatření

Nikdy neužívejme stará nedobraná antibiotika z předchozí infekce. Každé antibiotikum se používá pouze na specifické typy bakterií. Nesprávným použitím zvyšujeme riziko komplikací a vzniku bakteriální rezistence. Poraďte se s lékárníkem, jak zbylé léčivé přípravky zlikvidovat. Ideálně je doneste zpět do lékárny k likvidaci.

Užívejte antibiotika pouze tehdy, předepíše-li je lékař!

Nikdy nepodávejte antibiotika určené Vašemu dítěti jeho sourozencům/dalším rodinným příslušníkům/kamarádům, mohli byste jim tím způsobit závažné obtíže!

Velkým nešvarem je zejména balení antibiotik do cestovní lékárničky na dovolenou!

Některé lehké bakteriální infekce například některé záněty nosních dutin mohou ustoupit i bez podání antibiotik. Lékař může doporučit vyčkat a sledovat vývoj infekce.

Preventivní užití antibiotik má smysl pouze ve specifických případech. Takové užití musí být vždy výslovně doporučeno ošetřujícím lékařem.

Platí u všech léků: nenechávejte léky před dítětem bez dozoru, mějte je vždy uložené na bezpečném místě, ke kterému se dítě nedostane!

V ordinacích lékařů se někteří rodiče dožadují napsání antibiotika na recept pro svá dítka

Jde o situace, kdy je antibiotikum ordinováno pod tlakem rodičů: „Již tři dny má moje dítě teplotu přes 38 stupňů Celsia a vy mu nedáváte ATB…“.

Někdy je rychle předepsané ATB náhradou za opakované vyšetření dítěte a trpělivý rozhovor s rodiči. Ve Skandinávii byl zajímavý průzkum mezi lékaři v primární péči, jehož výsledky lze, s jistým karikujícím pohledem, shrnout takto: Je-li nemocný v ordinaci praktického lékaře s horečkou a bolestí v krku < 5 min, odchází s ATB, je-li tam > 10 min, odchází s paracetamolem…Tzv. společenský tlak na ordinování antibiotik vede k tomu, že jsou předpisována ATB, která se užívají nejlépe jednou za den a po dobu co nejkratší. Jde většinou o makrolidy. Užívání makrolidů při léčbě infekcí dýchacích cest v Japonsku vedlo k prudkému vzestupu rezistence Streptococcus pneumoniae k penicilinu a Streptococcus pyogenes k erytromycinu!

Nebo další případ: dítko přichází v doprovodu rodiče do ordinace s dlouhodobým nachlazením, které je nejspíše virového původu… Rodiče jsou často nervózní, když u dítěte trvá rýma a kašel třeba i 3 týdny. Je to normální? Běžné nachlazení však u mladších dětí trvá i několik týdnů. Bohužel čím jsou děti mladší, mívají menší schopnost se vysmrkat, nebo vykašlat hlen. I toto ovlivňuje délku nemoci… Proto se je to snažme, co možná nejdříve naučit, i miminek nám pomůžou odsávačky hlenů.

Existují však i rodiče, kteří se podávání antibiotik bojí nebo se jim straní.

Pokud je na začátku onemocnění horečka, pak teploty postupně poklesnou a přidá se kašel a rýma, jedná se pravděpodobně o virovou infekci. V každém případě se nebojte kontaktovat a navštívit ošetřujícího lékaře dítěte a nechejte dítě lékařem prohlédnout.

Jaký průběh nemoci naopak naznačuje bakteriální infekci?

Jestliže po zlepšení vývoje onemocnění vyskočí opět horečky, může se předpokládat nasednutí bakteriální infekce na virovou. V tomto případě je třeba dítě znovu vyšetřit. Pomůže například vyšetření CRP. Je tedy možné, že virové onemocnění přeroste do bakteriálního…

Na organismus oslabený virovou infekcí může nasednout bakteriální zánět, tzv. superinfekce. Pak s největší pravděpodobností dojde na indikaci antibiotik.

Doporučení

Nepřecházejme nemoci, když nám není dobře. Tělo nám naznačuje, že si potřebuje odpočinout. Něžná náruč maminky nebo tatínka a jejich blízkost dítku také pomůže, buďme trpěliví. Nezapomínejme, že základním atributem zdraví je radost. Mnoho nemocí má dnes již potvrzenou psychosomatickou příčinu a tak poslouchejme signály malých dětí, které se nám vracejí ze školky příliš často nemocné, zda nám nesignalizují potřebu naší blízkosti…

Obvykle je potřeba u nemoci vyčkat, jak se bude vyvíjet. Každá maminka/tatínek pozná na dítěti hned po ránu, že je jiné a když to jde, ponechá ho doma, zbytečně ho nevystavuje dalšímu náporu v kolektivech, školkách a podobně.

Také hned první den nemá obvykle příliš význam jít do čekárny k dětskému lékaři. Pokud se nevyskytují vážné příznaky jako neustupující vysoká horečka, zvracení a jiné neobvyklé příznaky, je dobré vyčkat do 3. dne, kdy se nemoc typicky rozvine anebo naopak začne ustupovat.

Dobrým rádcem je i lékárník, který může pomoci zhodnotit stav, zda je ještě vhodný k samoléčbě nebo je lépe navštívit dětského lékaře. Je to zdravotnický profesionál, se kterým můžete konzultovat léčbu, nebojte se jen přijít poradit o lécích, které máte doma nebo zda je potřeba něco ještě doplnit.

V lékárně, ale i na besedách s maminkami řešíme často téma nachlazení a imunity u dětí. Vysvětlujeme, že existuje „fyziologická nemocnost“, tedy že je normální 6 až 10 nekomplikovaných respiračních onemocnění za rok u malých dětí předškolního věku. Jedná se většinou o virové onemocnění. S rostoucím věkem se postupně snižuje výskyt těchto častých onemocnění jak „vyspívá“ i jejich imunita. Zlomové bývá období kolem šestého roku a během dospívání je spíše vzácnější občasné ulehnutí školáka do postele.

Dopřejme dětem po doléčení dostatečně dlouhou rekonvalescenci.

Co může způsobit nesprávná léčba antibiotiky?

Nesprávná léčba antibiotiky oslabuje imunitu léčeného.

Zatěžuje ekonomicky rozpočet celého zdravotnictví.

Vede k vzestupu rezistence (odolnosti) bakterií proti antibiotikům obecně.

Vysvětlení pojmu antibiotická rezistence: antibiotika, která byla dříve na konkrétní bakteriální infekce účinná, jsou dnes účinná méně nebo vůbec. Bakterie si vybudovaly odolnost na konkrétní antibiotika a těmito antibiotiky pak není možné dané onemocnění léčit. Lékaři jsou proto nuceni předepisovat v případě potřeby antibiotika silnější, s širším spektrem účinku. Hlavní příčinou tohoto problému je neracionální a opakované předepisování antibiotik na virové infekce, chřipková onemocnění a běžná nachlazení, kdy se až na výjimky podání antibiotika nevyžaduje. Známá je např. MRSA – bakterie Staphylococcus aureus, která je odolná (rezistentní) na antibiotikum meticilin (oxacilin) – k léčbě se proto musí použít jiné antibiotikum.

Zodpovědným užíváním antibiotik chráníme jejich účinnost a snižujeme rizika spojená s antibiotickou rezistencí. Rezistentní bakterie se šíří mezi lidmi a jsou hrozbou pro celou populaci, především pro osoby s oslabenou imunitou, děti nebo starší osoby s chronickými nemocemi. Pokud s antibiotiky nebudeme zacházet zodpovědně, hrozí, že v budoucnu nebude možnost účinně léčit infekce, které jsou nyní snadno léčitelné!

Výběr vhodného antibiotika

Pokud jde o empirickou volbu antibiotika pro infekci horních dýchacích cest, je lékem volby penicilin. Chybou je neodůvodněný výběr makrolidů nebo cefalosporinů I. generace jako antibiotikum první volby pro léčbu u komunitních respiračních infekcí. Pokud jde o taktiku změny antibiotika pro neúčinnost za jiné, je nezbytné nechat antibiotiku prostor na to, aby bylo dosaženo potřebných koncentrací v séru nebo ve tkáních. Většinou jde o čas 48 hodin. Efekt antibiotika je možné ověřit opakovaným stanovováním CRP. Jeho pokles je signálem dobrého výsledku. Volba dalšího antibiotika v řadě by již měla být konzultována s antibiotickým střediskem, jež bývá při krajském mikrobiologickém oddělení. Toto pracoviště dává informace například o výskytu bakterie v komunitě určitých míst, a jejich rezistence k antibiotiku.

Obecně lze říci, že podávání antibiotik u dětí do jednoho roku by mělo být zcela mimořádnou událostí, podloženou vhodnými testy. U dětí předškolního věku je běžný výskyt až 10 infekcí ročně, ale ve velké většině případů jde o virové infekce. To je bohužel/bohudík? součástí přirozeného procesu budování imunity každého jedince, i když chápu, a může se zdát, že to vaši rodinu a dítě v dané situaci zatěžuje. Toto jsme si vysvětlili už výše v článku.

Je důležité zvolit jak dostatečnou dávku, tak vhodnou délku podávání antibiotika. Ale také správnou lékovou formu antibiotika. Na trhu existují tablety, suspenze, sirupy, ATB pro intravenózní podání. Další kapitolou jsou antibiotika k zevní aplikaci, masti, zásypy, oční, nosní, ušní kapky…

Nejčastější formou podávání antibiotik u malých dětí jsou sirupy nebo suspenze.

Lékárníci je připravují/ředí vodou přímo v lékárně, v danou chvíli, protože antibiotika jsou složité chemické sloučeniny a ve vodném roztoku by mohlo brzy dojít k jejich rychlému rozkladu. Proto se antibiotický sirup/suspenze připravuje v okamžiku, kdy si jej přijdete vyzvednout do lékárny, protože mezi předepsáním, přípravou sirupu a začátkem užívání by měla uběhnout co nejkratší doba. Lékárník také zkontroluje, zda je předepsaná dávka v pořádku vzhledem k věku či hmotnosti dítěte.

Dávka antibiotik u dětí se stanovuje podle hmotnosti

Je stanovena maximální denní dávka na kg hmotnosti dítěte a ta je pak rozdělena podle druhu antibiotik do několika jednotlivých dávek).

Délka podávání u dětí závisí na konkrétní bakteriální infekci i druhu antibiotika, ale nejčastěji bývá 5 – 14 dní (stanovenou dobu je potřeba při normálním průběhu léčby vždy dodržet).

Od správné antibiotické léčby můžeme očekávat efekt většinou po 48 hodinách. Výhodou může být opakování CRP vyšetření, kdy po správně zvoleném antibiotiku je právě po 48 hodinách patrný pokles vysokých hodnot typických pro bakteriální infekci.

V lékárně vám lékárníci při výdeji poradí jak dané antibiotikum správně užívat

Pro optimální účinek správně zvoleného antibiotika je ze strany dětského pacienta a především rodiče, který na podávání léčiva dohlíží, velmi důležité respektování způsobu podání s ohledem na stravu (před jídlem, po jídle, odstup od podání mléčných výrobků a minerálek nebo od kyselých potravin nebo doplňky stravy a antibiotiky), pravidelného podávání (po 6, 8, 12 nebo 24 hodinách), dostatečného pitného a klidového režimu, a vyhýbalo se přímému pobytu na sluníčku, uchovávání antibiotické suspenze v lednici (pokud je to vyžadováno), protřepání suspenze před každým použitím a dohledu nad tím, zda dítě léčivo odmítá či zvrací. V některých případech pomůže volba jiné lékové formy (například tablety místo suspenze či naopak). V těchto případech kontaktujte určitě dětského ošetřujícího lékaře.

Některá antibiotika se mají podávat na lačno

To znamená do prázdného žaludku, tady platí pravidlo 30 minut před jídlem, nejíst ani bezprostředně poté. Tady se právě dělají časté chyby!

Další chybou je vynechání dávky

Je důležité tuto chybu co nejrychleji napravit. A vrátit se opět k původnímu intervalu užívání, pokud jde například jen o jednu hodinu.

Pokud vynecháte dávku antibiotika úplně, kontaktujte raději ošetřujícího lékaře a domluvte se s ním na dalším postupu.

Doporučuji si interval podávání antibiotika i rozepsat na papír nebo nastavit jako upozornění do mobilu.

Pokud máte nemocné děti dvě, nestyďte se a zapisujte si každou dávku a komu a v kolik hodin jste antibiotika dali.

A co probiotika?

Nejen pro děti užívající antibiotika může být vhodné podávání tzv. probiotik, která mohou pomoci snížit nežádoucí účinky léčby (trávicí potíže, nejčastěji průjem).

Probiotika jsou mikrobiální organizmy (prospěšné bakterie), které je možno po konzultaci s lékařem nebo lékárníkem užívat nejen při ATB terapii k posílení mikrobiomu a zabránění možného rozvoje průjmu a jiných trávicích potíží…

Pojmem „mikrobiom“ se označuje soubor všech mikroorganismů, osidlujících určité prostředí.

Různé oblasti lidského těla například ústní dutina, kůže, ženský reprodukční systém, plíce, trávicí trakt jsou osídleny různými druhy bakterií (např. laktobacily nebo bifidobakteriemi), druhy kvasinek a virů…

Jde tedy o soubor zdraví prospěšných, ale i patogenních mikrobů, které nás v případě rovnováhy posilují ve zdraví a mnohdy našemu tělu prospívají, v případě nerovnováhy naopak naše zdraví oslabují až ohrožují. Pokud nerovnováha trvá déle, dochází ke vzniku nemocí.

Například zubní kaz v případě narušené mikrobiální rovnováhy v ústní dutině, vaginální kandidóza v případě narušené rovnováhy vaginální mikrobioty, průjem v případě narušení mikrobiomu střev.

Prospěšnost probiotik se zkoumá zejména v oblasti trávicího traktu, kde se používají jako prevence průjmových onemocnění. Je jim věnována velká pozornost také v souvislosti s ekzémem, obezitou, migrénou, ale i úzkostí nebo depresí.

Problémem však zůstává fakt, že probiotika zahrnují velkou škálu mikroorganismů, přičemž každý člověk má svou vlastní odlišnou mikrobiotu. Je tedy poněkud složité uměle dostat do těla právě ty druhy, které daný jedinec potřebuje. V budoucnu se možná dočkáme personalizované terapie s probiotiky „na míru“.

Probiotika se vyskytují v zakysaných mléčných výrobcích, kvašené zelenině či v moderní kuchyni (kimči, miso nebo kombuše). Nesmíme zapomínat ani na prebiotika, která jsou jakousi potravou pro probiotika. Prebiotika najdeme hlavně v ovoci a zelenině, ale také v některých bylinkách. Například kořen čekanky, obsahující inulin (více informací o čekance a účincích inulinu si můžete přečíst v našem dřívějším článku na blogu).

Kdy začít probiotika užívat?

V lékárnách vám poradí kdy a jak užívat probiotika.

Vhodné je pokračovat s probiotiky ještě několik dní po skončení antibiotické léčby.

Dle České pediatrické společnosti doporučujeme zvolit ta probiotika, která obsahují kvasinku Sacharomyces boulardii nebo bakterie Lactobacillus rhamnosus GG, Bifidobacterium lactis, Streptococus thermophilus.

V lékárně Vám rádi poradí s výběrem vhodného probiotika.

Tyto přípravky existují v různých lékových formách (sirup, kapky, sáčky na vysypání, kapsle, pastilky …) pro jednotlivé dětské věkové kategorie. Možná jste nevěděli, že obsah některých tobolek jde vysypat a smíchat například se sladkým nápojem, vodou (nesmí být příliš teplá ani studená), toto oceníte u dětí, které mají problém s polknutím prášku nebo tobolky.

Pro děti, které jsou často nemocné a je jim nutné opakovaně předepisovat antibiotika, je vhodné v mezidobí, kdy je dítě zdravé, podávat preparáty na posílení imunity. Nebojte se zeptat na radu v lékárně. I na našem blogu najdete na toto téma řadu článků, například tento od lékárnice maminky Šárky – Letem světem – co dát na imunitu (nejen) dětem https://lekarnice-maminky.cz/letem-svetem-co-dat-na-imunitu-nejen-detem/

Zástupci antibiotik

Úvodem

Do skupiny léčivých přípravků ze skupiny antibiotik s rizikem pro rostoucí dětský organizmus patří například tetracykliny, které se nepoužívají u dětí mladších 8 let, a fluorochinolony, kde věková hladina pro použití je ještě vyšší. Obě tyto léčivé skupiny lze použít jen za mimořádných okolností.

Informovaný souhlas rodičů je samozřejmostí.

Některé skupiny antibiotik mohou působit nefrotoxicky (schopné poškodit ledviny), ototoxicky (různými mechanizmy poškozují sluch, obvykle jde o poškození vnitřního ucha, kde je uloženo sluchové ústrojí, nebo poškození nervu vedoucího odtud vzruchy do mozku. Důsledkem účinku může být nevratné poškození sluchu včetně hluchoty), hepatotoxicky (poškozující játra) či mohou poškozovat centrální nervový systém.

I v těchto antibiotických skupinách jsou léčivé přípravky s nižší toxicitou, kterým se dává přednost v pediatrické indikaci.

Betalaktamová antibiotika

Do této skupiny patří všechna antibiotika, v jejichž strukturálním jádru je přítomen čtyřčlenný betalaktamový kruh. Jeho neporušenost je základní podmínkou účinnosti každého betalaktamového antibiotika. Betalaktamový kruh je rozkládán penicilinázou a dalšími betalaktamázami bakterií. Mechanizmus účinku všech betalaktamových antibiotik je inhibice syntézy buněčné stěny bakterií vazbou na specifické proteiny.

Patří sem peniciliny, cefalosporiny, karbapenemy, monobaktamy a inhibitory β-laktamáz.

Peniciliny patří v pediatrické praxi k nejčastěji používaným již od novorozeneckého věku. Patří mezi prakticky netoxické léky a jejich dávku lze mnohonásobně zvýšit až na dávku farmakologickou. Používají se jak v těhotenství, tak i u nezralých a nedonošených dětí, u nichž se však vzhledem k nezralosti ledvin a prodloužení jejich eliminace z organizmu prodlužuje interval podání.

Cefalosporiny jsou betalaktamová antibiotika, která jsou ve velké většině alternativními antibiotiky k penicilinovým antibiotikům, většina z nich má totiž vyšší potenciál vzniku rezistence než peniciliny. Lze je všeobecně s určitou opatrností  použít jako alternativu u pacientů s přecitlivělosti k penicilinům, ne však s anamnézou anafylaktické reakce.

Makrolidy, azalidy a jim příbuzná antibiotika

Skupina těchto antibiotik má téměř identické spektrum účinnosti na citlivé mikroby a jejich vliv na mikroflóru člověka i prostředí se sčítá. Makrolidová antibiotika tvoří poměrně homogenní skupinu antibiotik, která mají velmi podobnou strukturu, podobné antimikrobiální vlastnosti; od sebe se liší převážně jen svou farmakokinetikou.

Mechanizmus účinku je inhibice proteosyntézy reverzibilní vazbou na 50S ribosomální subjednotku. Jsou bakteriostatická, za určitých podmínek proti některým mikroorganizmům baktericidní. Jsou málo toxická, dobře se vstřebávají z GIT, špatně pronikají do synoviální tekutiny a prakticky nepronikají do CNS.

Mezi základní makrolidy patří erytromycin, spiramycin, josamycin, mezi novější s prodlouženou dobou účinku roxitromycin, klaritromycin a diritromycin.

Azitromycin patří mezi azalidy a má prakticky stejné antimikrobiální spektrum, ale zcela odlišnou farmakokinetiku.

Do skupiny antibiotik příbuzných makrolidům se řadí ještě ketolidy a streptograminy.

Makrolidy vytvářejí klinicky významné lékové interakce, jejich schopnost inhibovat cytochrom 3A4 klesá v řadě erytromycin, klaritromycin, roxitromycin, spiramycin a azitromycin.

Amfenikoly

Chloramfenikol je potenciálně hematotoxický, ve vzácných případech vzniká ireverzibilní aplastická anémie, proto se toto širokospektré primárně bakteriostatické antibiotikum indikuje v současné době jen tehdy, když nelze podat jiné méně toxické antibiotikum.

Linkosamidy

Oba přípravky linkomycin i klindamycin mají stejné spektrum účinnosti, klindamycin má však vyšší antimikrobiální účinnost a výhodnější farmakokinetiku. Spektrum účinnosti zahrnuje grampozitivní aerobní i anaerobní koky, aerobní tyčky B. anthracis a C. diphteriae. Z anaerobů jsou účinná na klostridia i Bacteroides fragilis. Z méně obvyklých agens jsou účinná na Babesia microti a Toxoplasma gondii.

Rizikem použití je postantibiotická pseudomembranózní kolitida.

Tetracykliny

Jsou antibiotika, u nichž po užití v pediatrii je limitováno věkem. Jedná se o širokospektrá bakteriostatická antibiotika, se spektrem účinku na grampozitivní i gramnegativní bakterie, spirochety, rickettsie, mykoplazmata a chlamydie. Vzhledem k velkému procentu rezistence grampozitivních koků k tetracyklinu je zcela nevhodné tetracykliny používat v empirické léčbě infekcí vyvolaných uvedenými kmeny.

Jejich dobrý průnik do kostí a ukládání do rostoucích pojivových tkání mohou u dětí vyvolat poruchy růstu kostí, hnědavé zabarvení zubů a poruchu tvorby zubní skloviny.

V použití zůstává pouze doxycyklin. Doxycyklin má dobrou biologickou dostupnost (93 %), vylučuje se do gastrointestinálního traktu, jen 30 % močí, jídlo nemá na jeho vstřebávání významný vliv. U dětí starších 8 let je vhodný k léčbě mykoplazmatických a chlamydiových respiračních infekcí, u rickettsióz, případně nespecifické uretritidy a adnexitidy u adolescentů, k léčení ECM. Je lékem volby u cholery …

Sulfonamidy

V současné době je v ČR registrován pouze kombinovaný přípravek ko-trimoxazol. Jedná se o kombinaci sulfametoxazolu s trimetoprimem v poměru 5:1. Má velmi dobrou biologickou dostupnost, proniká dobře do tělních tekutin.

Nežádoucími účinky jsou fotosenzibilita, u nedonošenců a novorozenců se může objevit jádrový ikterus, podmíněný vytěsněním konjugovaného bilirubinu z vazby na sérové bílkoviny, proto je u dětí do dvou měsíců kontraindikován.

Je nutné sledovat lékové interakce s perorálními antikoagulanciemi a metotrexátem. Je lékem volby u infekcí Pneumocystis carinii a Nocardia asteroides. Používá se u dětí starších 2 měsíců k orální léčbě komunitních močových infekcí způsobených E. coli, Klebsiella a Enterobacter, M. morganii, Proteus. Z gastrointestinálních infekcí ho lze použít u salmonelóz a shigelóz.

Nitroimidazoly

Jsou chemoterapeutika s účinkem na bakterie a prvoky: Trichomonas vaginalis, Entamoeba histolytica, Giardia lamblia a anaeroby: především gramnegativní bakterie včetně Bacteroides fragilis, Helicobacter pylori, dále na klostridia a na většinu grampozitivních anaerobních koků. Z aerobních bakterií jsou účinná pouze na Gardnerella vaginalis. Mají velmi dobrou biologickou dostupnost, průnik i do mozkomíšního moku. Patří sem metronidazol a ornidazol. Jsou indikovány u anaerobních infekcí, infekcí vyvolaných prvoky, u postantibiotické pseudomembranózní kolitidy, v kombinované léčbě infekcí způsobených H. pylori.

Nitrofurantoiny

Jediným představitelem je nitrofurantoin, který je lékem volby pro nekomplikované močové infekce v komunitě. Zachoval si až do dnešního dne výbornou účinnost na kmeny E. coli.

Odkazy:

Novák, Ivan. Léčba antibiotiky v primární pediatrické péči. Pediatrie pro praxi. 373-378.  2009; 10(6). Dostupné také z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2009/06/06.pdf

Novák, Ivan. Chyby při léčbě antibiotiky u dětí v primární péči. Pediatrie pro praxi. 10-12. 2004; 1. Dostupné také z: https://pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2004/01/03.pdf

Marešová, Vilma. POUŽITÍ ANTIBIOTIK V PRIMÁRNÍ PEDIATRICKÉ PRAXI. Pediatrie pro praxi. 292-298. 2007; 8 (5). Dostupné také z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2007/05/10.pdf

Mikulková, Monika. Antibiotika u dětí? Ano, ale ne za každou cenu. Dostupné také z: https://www.lekarnickekapky.cz/leky/deti-a-maminky/antibiotika-u-deti.html

Kafuňková, Kateřina. Kdy a jak (ne)užívat antibiotika? Dostupné také z: https://www.lekarnickekapky.cz/leky/spravne-po-uzivani-leku/kdy-a-jak-ne-uzivat-antibiotika.html

Hašková, Alexandra. Existuje zázračný produkt na dětskou imunitu? Dostupné také z:

https://lekarnice-maminky.cz/existuje-zazracny-produkt-na-detskou-imunitu/

PODCAST: Antibiotika pro děti: Rodiče dělají u podávání několik chyb, upozorňuje lékárnice Michaela Bažantová. Dostupné také z: https://www.maminka.cz/clanek/video-antibiotika-pro-deti-rodice-delaji-u-podavani-nekolik-chyb-upozornuje-lekarnice

Voříšková, Šárka. Letem světem – co dát na imunitu (nejen) dětem. Dostupné také z:

https://lekarnice-maminky.cz/letem-svetem-co-dat-na-imunitu-nejen-detem/

https://www.pediatrienavlastnikuzi.cz/ke-stazeni/35

https://www.antibiotickarezistence.cz/bezne-nachlazeni-u-malych-deti-trva-i-tydny-virove-infekce-antibiotika-nevyleci/

https://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detske-infekcni-lekarstvi/index.php?pg=vyukove-texty–zaklady-antibioticke-terapie-u-deti

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/7055

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/1760

https://www.stefajir.cz/ototoxicke-latky

https://www.mikrobiom-cms.cz/pacienti-a-laici/

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/2496

 obrázky staženy z www.pixabay.com, www.pexels.com

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Na co si dát pozor při léčbě antibiotiky u dětí? Jaké jsou nejčastější chyby při podávání antibiotik? appeared first on Lékárnice maminky.

Laboratorní vyšetření mohou pomoci stanovit diagnózu, naplánovat léčbu, ověřit, zda stanovená léčba funguje, nebo sledovat průběh probíhajícího onemocnění.

Laboratorní vyšetření patří k základním přístupům, které každý lékař provádí nejen ke zjištění nemoci, jejího průběhu či určení prognózy, ale nezastupitelnou roli mají také při preventivních prohlídkách a screeningových programech.

Odběry krve obvykle nemá nikdo rád a většina lidí se odběrů bojí, obzvláště děti.

Vyhnout se mu ale nelze, krevní rozbor je nedílnou součástí důležitých zdravotních prohlídek.

Vhodná příprava dětí na danou situaci může zmírnit přehnaný strach a zvýšit u nich důvěru v lékařská vyšetření a zdravotnický personál. Píše se mi to lehce, ale i já sama trpím syndromem bílého pláště a každého vyšetření se bojím.

Jak to máte Vy a Vaše děti, bojíte se?

Odběry krve nemusí být hororovou scénou pro děti, ani pro jejich rodiče.

Až půjdete s dětmi na krev, můžete si vybrat odběrové místo vybavené dětským koutkem.

Většina dětských lékařů také disponuje dětským koutkem nebo alespoň pár hračkami, klidně si vezměte na pomoc oblíbené hračky z domu.

V některých ordinacích děti zabavují při odběrech hrami na tabletu, nebo bublifukem (během odběru má dítě vyfouknout, co největší počet bublin a pokusit se je spočítat) nebo kaleidoskopem (v průběhu procedury odběru je dítě vyzváno, aby popisovalo, jaké obrazce vidí a co mu připomínají), používá se také mačkání míčku a počítaní.

Je zkrátka dobré odvést pozornost dětí. Můj syn je na to specialista, odběrů krve se nebojí, chodíme na ně od mala a pravidelně dochází na kontrolu na endokrinologii. Statečně tam paní sestřičce při odběrech svítí baterkou, dinosaurem, který při svícení také vydává zvuky, jak komické.

Zkuste tedy hravou formou děti zabavit a odvést je na jiné myšlenky.

Nejzásadnější je ale klidný a podpůrný přístup rodičů.

Jak děti na odběr co nejlépe připravit?

Několik dní před krevními odběry si začněte o tom, co dítko čeká vyprávět. Když bude dítě informované, nebude z odběru znepokojené natolik, jako kdyby o tom nemělo žádné tušení. Děti jsou zvídavé, používejte k vysvětlení slova, kterým děti rozumí, popište mu podrobně, co uvidí, uslyší a ucítí. Můžete se podívat na obrázky v knize nebo časopise, pustit pohádku, naši kluci třeba zbožňují: Byl jednou jeden život. Na tom můžete vše krásně vysvětlit.

Zahrajte si na doktory a lečte plyšáky nebo panenky či auta…

Věřím, že máte doma dětský doktorský kufřík, nebo nějaké vyřazené obvazy, náplasti.

Ukažte si, jak vypadají nástroje, které zdravotníci používají, a co s nimi dělají. Děti si tak lépe představí, co je v ordinacích a při vyšetření čeká.

Pokud se vám dítě svěří se strachem například z injekce, vyslechněte ho a proberte s ním jeho pocity.

Neslibujte, že to nebude bolet.

Buďte k dítěti upřímní a vysvětlete mu, že ucítí píchnutí, které však potrvá velmi krátce. Přirovnat ho můžete například ke kousnutí od mravence. Pokud budete dítěti tvrdit, že při odběru nic neucítí, ve chvíli vpichu bude nepříjemně překvapené a s další návštěvou u lékaře se bude jeho strach stupňovat.

Finální příprava na odběr

Nezapomeňte na fakt, že kvalitu odebíraného vzorku a průběh odběru ovlivňuje několik důležitých maličkostí.

Pokud se tedy Vy nebo Vaše dítě chystá na laboratorní vyšetření, je důležité kvůli přesnosti výsledků dodržet před odběrem těchto několik jednoduchých zásad. V opačném případě totiž mohou být výsledky testování zkreslené.

Den před odběrem dbejte na stravu.

Měla by být lehká, bez tuků a neměla by obsahovat žádné sladkosti.

Na odběr přijďte ráno na lačno

Pro většinu vyšetření platí, že dvanáct hodin před odběrem by se nemělo nic jíst. Protože se odběry provádí ráno, měla by být posledním jídlem večeře, která by měla být spíš lehčí. Tučné maso či sladká jídla se obecně nedoporučují. Nedodržením dietních zásad vznikají falešné nálezy zejména v sacharidovém a lipidovém metabolismu.

Den před odběrem, zhruba od 16 hodin, byste se kvůli případnému zkreslení výsledků měli také vyhýbat čokoládě, ořechům, alkoholu, ale i kouření cigaret.

Ráno před odběrem se nezapomeňte napít.

Své dítě povzbuzujte k pití vody nebo neslazeného čaje, ideální ranní dávka tekutin je 0,25 litru. Tekutina pomůže tomu, aby krev lépe tekla a mohla být odebrána rychle a bez komplikací.

Před odběrem se doporučuje vypít minimálně čtvrt litru tekutin, které krev naředí a usnadní její odběr. Vynechte ale kávu, mléko nebo silný čaj. K pití si dejte nejlépe vodu nebo slabý neslazený čaj.

Vynechte užití vitaminů (např. vitamín C) a veškerých potravinových doplňků.

Ranní léky užijte (pokud možno) až po odběru krve. Záleží na domluvě s lékařem.

Pozor na únavu

Další z faktorů, který může výsledky testování zkreslit, je fyzická námaha. Den před odběrem byste se z tohoto důvodu měli vyhnout fyzicky náročnému cvičení. Protože výsledky může ovlivnit také únava, měli byste jít večer před odběrem včas spát. K odběru by se člověk měl dostavit vyspaný, odpočinutý a pokud možno i co nejméně vystresovaný. I stres totiž může výsledky zkreslit.

Pokud se vám stane, že byste například cestou na odběr dobíhali autobus, sedněte si poté minimálně na pár minut v čekárně a odpočívejte.

Přichází-li pacient na vyšetření v mrazivém počasí, měla by mezi jeho příchodem do čekárny a odběrem krve uplynout přiměřená doba, aby se cévy stažené chladem, rozšířily.

Během samotného odběru krve i po něm se řiďte pokyny zdravotnického personálu. 

Pokud máte Vy nebo Vaše dítě alergii na dezinfekční prostředky,

informujte o tom na to zdravotníka. Nebojte se také říct, že při odběru krve trpí/te nevolností či pokud se vám začne točit hlava. Po odběru pak na místo po vpichu jehly přimáčkněte na pět minut speciální polštářek, aby se ranka zatáhla.

Jak dítěti vysvětlit průběh odběru

Potom, co si nás sestřička zavolá do čekárny a posadíme se na křeslo či lehátko, dostaneš kolem ruky takovou gumičku (záleží na přístupech jednotlivých ambulancí a odběrových míst), která pomůže tomu, aby krev lépe tekla a odběr proběhl rychle.

Sestřička ti poté malým mokrým polštářkem (s dezinfekcí) očistí místo, ze kterého bude krev odebírat, aby v ní nebyly nějaké nečistoty.

Teď už přichází na řadu injekce s jehlou, kterou sestřička vpíchne do očištěného místa. Možná to trochu štípne.

Krev poteče malou chvíli jehlou do zkumavky/stříkačky.

Jakmile je krev odebrána, sestřička ti jehlu vytáhne a na místo odběru položí malý polštářek, aby se rána zahojila.

Pak ti přilepí náplast.

Sestřička Tě pochválí.

Po odběru se dítěte zeptejte, jak se cítí.

Ve většině ordinací jsem se setkala s tím, že děti po odběrech dostali diplom/medajli nebo jinou maličkost za statečnost. Je to pro ně hezká odměna, že odběr krve zvládli. A také motivace pro příště.

Často jsou rodiče s dětmi domluvení, že půjdou společně vybrat odměnu, ať už něco dobrého na zub, nebo do hračkářství, nebo vyberou formu zážitku či výlet.

O vibrující včelce/berušce už jste slyšeli?

Jedná se o metodu odvedení pozornosti, často ji v ambulancích lékařů či v nemocnicích kombinují i se znecitlivujícím krémem a speciálním vibračním zařízením, takzvanou beruškou. Rodiče tento nový způsob odběrů krve vítají a spokojené jsou hlavně děti. Vnímání, prožívání a hodnocení bolestivých zážitků totiž následně ovlivňuje další přístup dítka ke zvládání bolestivých situací nejen v ordinaci lékaře, ale i při hospitalizaci. Zdravotnický personál je schopen tyto bolestivé situace vhodnými nefarmakologickými metodami řešit a učit děti, že bolestivé situace se dají efektivně zvládat.

Co je to ta včelka/beruška – Buzzy? Setkali jste se už s ní v ordinaci lékaře? Jakou s ní má Vaše dítko zkušenost?

Jde o relativně novou zdravotnickou pomůckou, která kombinuje vysokofrekvenční vibraci a chlad v podobě včelky/berušky s aktivním odváděním pozornosti neboli Buzzym.

Před vpichem se dítě s Buzzym seznámí a dostane informace o tom, jak tento nástroj funguje. Následně si ho může samo zapnout a vyzkoušet na vlastním těle.

Když je dítě připravené, přiloží se Buzzy 10 cm nad místo očekáváného vpichu na kůži a zapne se vibrace. Chlad a vibrace působí nejméně 1 minutu, než je přistoupeno k vlastnímu odběru.

Během něj má dítě k dispozici kartičky s úkoly nebo jiné pomůcky, na kterých řeší úkoly a odvádí tak dále svou pozornost.

Cílem metody je především zabránit vedení bolestivého vzruchu pomocí chladu z křídel Buzzyho a vibrací z jeho těla a současným rozptýlením pozornosti řešením úloh.

Je možné jej použít u všech procedurálních výkonů.

Tato metoda byla autorkou Buzzyho, lékařkou Moadad, testována u 70 dětí ve věku 4–12 let. Hodnocení bolesti bylo sledováno na Wong-Bakerově škále bolesti. Výsledky ukázaly vyšší hodnocení skóre bolesti dětmi, které Buzzyho nevyužily.

I v Česku existují studie zaměřené na toto téma. Z výsledků vyplývá, že je u dětí důležité odpoutávání pozornosti při odběrech krve jimi preferovanými pomůckami. Ověřilo se, že nejvíce bylo nápomocné hraní her na tabletu. Proto, že je technika běžnou součástí jejich života. Tablet měl také nejlepší efekt v účinnosti odpoutání pozornosti od bolesti. Děti byly do hry rychle vtaženy a jejich pozornost byla optimálně odkloněná. Výhodou her bylo to, že hru děti nemohly přerušit, neboť by ji v tu chvíli prohrály. Bylo by vhodné nabízet hraní her na tabletu jako běžnou součást odběrů krve u dětí.

Dále použití zdravotní pomůcky Buzzy či jiné odpoutání pozornosti.

Dětskou bolest i při jednoduchých zákrocích nepodceňujme.

Odběr krve a její zpracování

Analýzy krve, krevního séra nebo plazmy tvoří nejrozsáhlejší a nejvýznamnější část klinicko-biochemických vyšetření. Krev je poměrně snadno dostupným materiálem a v jejím složení se odráží řada biochemických pochodů probíhajících v různých tkáních.

Pro biochemická vyšetření se krev odebírá z žil, tepen nebo kapilár.

Nejčastěji se odebírá žilní krev,

méně často kapilární. Arteriální krev se odebírá pouze výjimečně, hlavně pro analýzy krevních plynů.

Z hlediska postupu a vybavení při odběru žilní krve se rozlišují dva způsoby odběru:

• Při použití otevřeného odběrového systému byl pracovník provádějící odběr v přímém styku s biologickým materiálem. Krev se odebírala buď jehlou přímo do zkumavky, nebo se natahovala do stříkačky a pro další zpracování se přenesla do zkumavky. Oba tyto způsoby odběru představovaly vysoké riziko pro osobu provádějící odběr.

Na většině pracovišť je již zavedeno použití uzavřeného odběrového systému, při němž je riziko podstatně sníženo.

• uzavřený odběrový systém manipulace se vzorkem po odběru se provádí přímo v odběrové stříkačce/zkumavce. Pracovník je tak při odběru chráněn před kontaminací krví pacienta, samotný biologický materiál je chráněn před možnou kontaminací zvenčí a proti případnému rozbití během transportu a centrifugace (odstřeďování). Jednotlivé uzavřené stříkačky/vakuované zkumavky jsou barevně označeny podle druhu uvnitř přítomné preparační látky (akcelerátory hemokoagulace, separační gel, heparin, EDTA, …). Separační gel umožňuje po centrifugaci (vytvořením mezivrstvy) dokonalé oddělení séra od krevního koagula. Zkumavky je tak možné přímo nasadit do analyzátoru (přístroje v laboratořích).

Odběr se provádí:

• do uzavřené stříkačky – krev je natažena pomocí pístu nebo bezprostředně před odběrem připraveným vakuem (vytažení a zaaretování pístu na stříkačce). Po odběru se píst ulomí a ze stříkačky se tak stává uzavřená zkumavka. Způsob odběru se volí podle stavu žil pacienta. Pomocí pístu se odebírá krev u pacientů s tenkými žilami.

Vakua se použijí, jsou-li žíly dostatečně silné.

• do vakuované zkumavky

Pracovník je při tomto způsobu odběru chráněn před kontaminací krví pacienta, samotný biologický materiál je chráněn před možnou kontaminací zvenčí a proti případnému rozbití během transportu a centrifugace. Jednotlivé  uzavřené stříkačky jsou barevně označeny podle druhu uvnitř přítomné preparační látky. Stříkačky s hnědým uzávěrem obsahují separační gel, který po odstředění vytvoří rozhraní mezi krvinkami a vrstvou séra. Je tak umožněno dlouhodobé uložení séra v primární zkumavce, aniž by docházelo ke kontaktu mezi sérem a krvinkami. Stříkačky s bílým uzávěrem obsahují aktivátory srážení. Ve stříkačkách pro získání plazmy jsou přítomny antikoagulanty, např. lithium heparin, citrát sodný, EDTA. Stříkačky pro odběr glukosy obsahují fluorid draselný, který působí jako inhibitor glykolýzy.

Odběr žilní krve

Před odběrem je třeba připravit a pečlivě popsat štítky k označení zkumavek.

Odběr žilní krve se provádí vsedě nebo vleže. Poloha pacienta při odběru a určitou dobu před ním je velmi významná a může ovlivnit koncentraci řady látek.

Ve stoje dochází k přesunu tekutiny a koncentrace vysokomolekulárních látek (a látek na ně v krvi vázaných) může stoupnout až o 10-15%. Některé hormony (např. aldosteron, renin, adrenalin) mají až o 50 % vyšší koncentraci vestoje. Změna polohy vleže do stoje znamená asi 10% redukci krevního volumu se vzestupem koncentrace proteinů. Pokud nejde o ležící nemocné, má pacient před odběrem sedět alespoň půl hodiny.

Vlastní odběr krve se provádí v rukavicích.

K odběru se používají povrchové žíly horních končetin. Nejčastěji se provádí venepunkcie v oblasti předloktí. Je možné využít i žíly na hřbetu ruky. Před odběrem je třeba místo v pichu dezinfikovat. Používají se přípravky lihové, jodové nebo na bázi kvartérních amonných bází. Na správnou volbu desinfekčního činidla je třeba dbát zejména při vyšetření alkoholu. Po nanesení dezinfekčního činidla musí kůže oschnout. Jsou-li žíly dobře viditelné, se paže nestahuje turniketem.

Pokud se použije turniket, stažení paže a tzv. cvičení paží (v současnosti se spíše už nedoporučuje) by mělo být co nejkratší a turniket je třeba po nabodnutí žíly uvolnit. V opačném případě dochází k přesunům tekutiny z cévního řečiště do intersticia. Bezprostředně před odběrem se jehla nasadí na odběrovou stříkačku a provede se vpich. Po venepunkci se objeví v hrdle stříkačky krev. Uvolníme zaškrcení a tahem na píst se provádí náběr krve. V případě potřeby se po zaplnění první stříkačky na jehlu nasadí další. Píst na konci stříkačky se zaaretuje a táhlo pístu se odlomí.

Jehly po odběru je nutné bezpečně zlikvidovat. Nezbytnou součástí vybavení odběrového pracoviště je kontejner na likvidaci použitého materiálu, který musí být řádně označen. Po odběru se na místo vpichu přiloží tampon. Na zkumavky se nalepí štítky se jménem a rodným číslem pacienta.

Transport a uchovávání vzorků

Vzorky krve by měly být nejpozději do 2 hodin po odběru dopraveny do laboratoře. Po odběru srážlivé krve je vhodné, aby vzorek nebyl transportován okamžitě, ale aby se srazil na místě odběru během 5 -10 minut.

Vzorky krve nesmí být uchovávány na přímém slunečním světle nebo v blízkosti zdroje tepla. K transportu vzorků z odlehlých pracovišť nebo od praktických lékařů je používán centrální svoz. Rovněž při transportu je  třeba vzorky chránit před světlem a teplem.

Materiál se ukládá do termosek nebo chladicích boxů. Není-li možné po odběru krev odeslat do laboratoře, je třeba z ní odstředěním oddělit erytrocyty a připravit plazmu nebo sérum. Ty mohou být ve většině případů uchovány v ledničce při +4 stupně Celsia po dobu několika dní. Při delším skladování se sérum nebo plazma uchovávají zmrazené při -20 stupňů Celsia nebo -80.

Sérum a plazma

Krev odebraná bez použití protisrážlivých prostředků se po kratší době sráží,  v důsledku přeměny rozpustného fibrinogenu na vláknitou síť fibrinu. Kompletní srážení vyžaduje při pokojové teplotě dobu15-30minut. Srážení krve je možné urychlit použitím plastikových granulí obsažených v odběrové zkumavce (akcelerátory srážení).  Zkumavky s krví se vloží do centrifugy, sérum se oddělí od krevní sraženiny centrifugací podobu 10 minut při 2000 otáčkách/min. Odstředí-li se krev dříve než je  srážení úplné, dojde k hemolýze. Masívní hemolýza může ovlivnit  koncentraci řady analytů  zejména proto, že do séra přejdou některé látky z erytrocytů, nebo že načervenalé zbarvení interferuje při stanovení. Pro některá vyšetření je třeba získat nesrážlivou krev. V takovém případě se do odběrové nádobky přidávají látky zabraňující srážení. Nejčastější protisrážlivé prostředky jsou heparin, šťavelan lithný  nebo draselný, citran sodný, sodné a draselné soli EDTA. S výjimkou  heparinu brání protisrážlivé prostředky srážení krve  tím, že váží vápenaté ionty, které jsou pro srážení krve nezbytné. Uzavřené odběrové systémy jsou plněny antikoagulačními činidly již při výrobě.

Odstředěním nesrážlivé krve se získá plazma. Krev je možno odstředit hned po odebrání. Tím je možno u akutního stavu urychlit biochemické vyšetření až o 20 minut.

Odběr kapilární krve

Kapilární krev se používá v případech,  kdy je potřeba jen malé množství vzorku.

Dodržují se tyto hlavní zásady:

Prohřátím místa vpichu se zabezpečí dobré prokrvení

Místo vpichu je třeba dezinfikovat, dezinfekční prostředek musí zaschnout.

Ke vpichu je lepší použít lancetu. Vpich lancetou směřuje do bříška prstu ze strany, kde je lepší prokrvení než ve středu.

První kapka po nabodnutí lancetou se otře, poněvadž obsahuje příměs tkáňového moku, další tvorba kapek se podpoří lehkým tlakem. Při silném vymačkávání se v krvi objeví příměs tkáňového moku nebo dochází k hemolýze. Krev se obvykle odebírá do speciálních kapilárních krevních zkumavek nebo do malých plastových či skleněných zkumavek. U proužkových testů se kapka krve aplikuje přímo. Po odběru se na místo vpichu přiloží tampon.

Odběr krve u novorozenců

U novorozenců se nabírá krev nejčastěji z prstu nebo patičky. Velmi důležité je před vpichem kůži zahřát. Tak se získá směs arteriální, venózní a kapilární krve.

K prevenci infekcí si musí osoba provádějící vpich odložit veškeré šperky na rukou, umýt si ruce až k loketnímu ohbí a použít nový pár latexových rukavic.

Po zahřátí je místo vpichu dezinfikováno. Po té je místo nutno osušit sterilní gázou. Po vpichu musí být první kapka krve otřena, poněvadž obsahuje velké množství tkáňové tekutiny. Dostatečný objem vzorku krve může být problémem. U novorozenců s nižší vahou už odběr jednoho ml krve, odpovídá značné ztrátě krve. Z toho plyne nezbytnost užití mikrometod při zpracování vzorků krve. Z krve novorozenců se nejčastěji získává plazma.

Značným problémem souvisejícím s malými objemy vzorků může být vypařování vzorků. Vzorky proto musí být uzavřeny a co nejrychleji zpracovány. V poslední době je zavedena řada vyšetření z plné krve.

Novorozenecký laboratorní screening

O takzvaném patičkovém testu už jste slyšeli?

Každý novorozenec ihned po narození projde spektrem vyšetření, při nichž se zjišťuje, zda nemá některou ze závažných vrozených či dědičných chorob.

Odběrem několika kapek krve z patičky na speciální papírek 48-72 hodin po narození se v současné době vyšetřuje 20 vzácných onemocnění, mezi které patří:

• vrozené selhání funkce štítné žlázy (kongenitální hypotyreóza),
• vrozené selhání funkce nadledvin, nedostatečnost tvorby hormonů v nadledvinách (kongenitální adrenální hyperplazie),
• dědičná porucha přeměny vitamínů (deficit biotinidázy),
• dědičné poruchy metabolismu aminokyselin:

fenylketonurie a hyperfenylalaninemie – poruchy metabolismu fenylalaninu, argininemie, citrulinemie typu I, leucinóza, homocystinurie z deficitu CBS (cystathionin-β-syntázy), homocystinurie z deficitu MTHFR (metylentetrahydrofolátreduktázy), glutarová acidurie typu I, izovalerová acidurie,

• dědičné poruchy metabolismu mastných kyselin:
• deficit MCAD (acyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin se středně dlouhým řetězcem),
• deficit VLCAD (acyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin s velmi dlouhým řetězcem),
• deficit LCHAD (3-hydroxyacyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin s dlouhým řetězcem),
• deficit CPT I (karnitinpalmitoyltransferázy I),
• deficit CPT II (karnitinpalmitoyltransferázy II),
• deficit CACT (karnitinacylkarnitintranslokázy),
• cystická fibróza,
• spinální svalová atrofie (SMA),
• těžká kombinovaná imunodeficience (SCID).

Pravděpodobnost, že právě u jednoho konkrétního vyšetřovaného novorozence bude zjištěno některé z uvedených onemocnění, je velmi malá.

Proto jsou rodiče kontaktováni pouze v případě, že je jejich dítě pozitivní na některou z nemocí vyšetřovaných v rámci novorozeneckého laboratorního screeningu. To však ještě zdaleka neznamená, že je novorozenec skutečně nemocný, pouze vzniklo podezření na nemoc. Screeningové vyšetření není definitivní stanovení diagnózy. Ta se ještě musí potvrdit či vyvrátit dalším vyšetřením.

Při potvrzení nemoci je novorozenec převzat do péče příslušného specializovaného centra. Při adekvátní péči lze i dítěti s některou ze vzácných chorob, jichž se novorozenecký screening týká, zajistit kvalitní a plnohodnotný život.

Rozbor krve

Rozbor krve patří k základním vyšetřovacím metodám. Z krve se totiž dají vyčíst důležité informace o fyzickém stavu člověka a podle jednotlivých hodnot lze diagnostikovat řadu nemocí. Pro laika je však laboratorní výsledek jen změtí nesrozumitelných písmenek a číslic. Co konkrétně tedy uvedené hodnoty znamenají?

Co všechno lze zjistit z vyšetření krve

Zda vaše orgány  fungují správně?

Zda máte v pořádku hladinu cukrů a tuků v krvi?

Výsledky mohou poukázat také na nedostatek vitamínů či minerálů v těle, nebo upozornit na probíhající infekci.

Kromě toho odhalí i závažné nemoci, které zatím mohou probíhat bez viditelných příznaků, nebo potenciální riziko dědičných chorob.

Lékař, který vás na odběr krve posílá, už na žádance uvede, jaká konkrétní vyšetření ho zajímají. Podle toho se pak odebírá množství krve a volí se i vhodná zkumavka.

Pokud vyšetření na žádance ordinoval lékař, laboratoře mu výsledky odesílají přímo, dnes většinou elektronickou cestou a lékař vám výsledky zhodnotí a vysvětlí.

Pokud žádáte vyšetření jako pacient za přímou úhradu, můžete zvolit vyzvednutí výsledků v místě odběru, zaslání výsledku poštou nebo elektronickou cestou zabezpečeným emailem.

Na výsledkovém listu máte uvedeny referenční (lidově „normální“) rozmezí hodnot pro váš věk a pohlaví, záleží ale i na vztazích mezi jednotlivými parametry, které dokáže adekvátně posoudit jen lékař!

Vysvětlení pojmů

Hematologické a hemokoagulační parametry

Počet erytrocytů (červených krvinek) 

Červené krvinky umožňují přenos kyslíku z plic do tkání. Pokud jejich počet vybočuje z referenčního „normálního“ rozmezí uvedeného na výsledkovém listě, většinou se jedná o snížení počtu krvinek, případně i krevního barviva hemoglobinu. Tento stav je nazýván anemie.

Sedimentace erytrocytů

Pro sedimentaci červených krvinek se používá nesrážlivá krev (s přidáním činidla zabraňujícímu srážení krve). Historicky se používaly skleněné kapiláry a sedimentace trvala i dvě hodiny, nyní se používají automatické analyzátory, které vydají výsledky do několika minut. Tento ukazatel se použivá při screeningu, zánětlivých, infekčních a nádorových onemocněních.

Hemoglobin 

Metalprotein (bílkovina s obsahem kovu) přítomný v červených krvinkách, jehož hlavní funkcí je transport kyslíku z plic do tkání a odvod oxidu uhličitého z tkání do plic.

Hematokrit

Poměr objemu červených krvinek k celkovému objemu krve.

Počet trombocytů (krevních destiček)

Krevní destičky mají na starosti srážení krve, zastavení krvácení a udržování cév bez trhlin.

Počet leukocytů (bílých krvinek)

Bílé krvinky jsou základem imunitního systému.

Protrombinový čas

Test zevního systému srážlivosti krve (nazýván též Quick test). Použití při screeningu, zánětlivých, infekčních a nádorových onemocněních. Slouží ke zjištění koagulačních faktorů IX, XI, XII pro vnitřní srážení, použití při heparinizaci a u hemofilie.

Aktivovaný parciální tromboplastinový čas (APTT)

Test vnitřního systému srážlivosti krve.

Trombinový čas (TT) 

Součást testu srážlivosti krve zaměřená na závěrečnou fázi přeměny fibrinogenu na fibrin.

Výsledky vyšetření krevního obrazu tedy poskytnou informace například o počtu a velikosti červených a bílých krvinek, krevních destiček a množství hemoglobinu v krvi. Na základě těchto údajů lze odhalit skrytou chorobu krve, zánětlivé změny či chudokrevnost, která může upozornit na probíhající chronické onemocnění.

Základní biochemické parametry

Na (sodík) a Draslík (K)

ionty nezbytné pro základní buněčné funkce, mají význam v regulaci a složení tekutin v těle, podílejí se na udržení acidobazické rovnováhy (rovnováhy mezi kyselými a zásaditými látkami).

Chloridy (Cl)

Podílejí se na regulaci množství tekutin v těle a udržení acidobazické rovnováhy.

Vápník (Ca)

Je důležitý pro správnou funkci nervů a svalů, včetně srdečního, stejně jako pro srážení krve a tvorbu kostí.

Použití u všech minerálů: součást screeningu, rozvrat vnitřního prostředí, poruchy činnosti ledvin, šok, zvracení, průjmy, poruchy srdeční činnosti.

Urea (močovina)

Přebytek dusíku z bílkovin je v játrech přeměňován na odpadní produkt ureu (močovinu). Stanovení se využívá k posouzení funkce ledvin (není však citlivý indikátor) a úrovně odbourávání proteinů v organismu. Koncentrace močoviny v krvi je závislá na obsahu bílkovin ve stravě, vylučování ledvinami a metabolické funkci jater.

Kyselina močová

Je odpadní produkt metabolismu látek zvaných puriny, které jsou obsaženy v buněčných jádrech. Její vyšší koncentrace v krvi může vést k onemocnění zvanému dna, která se projevuje zejména záněty kloubů.

Kreatinin

Je odpadní látka v procesu tvorby energie potřebné ke kontrakci svalů. Měření hladiny této látky se využívá pro ověření stavu neboli filtrační schopnosti ledvin a odhalení případných onemocnění tohoto orgánu.

Celková bílkovina

Bílkoviny jsou základní stavební kameny všech buněk a tkání.

Albumin

Je hlavní bílkovinou krevní plasmy, podílí se na výživě tkání, transportu hormonů, vitamínů, léků a iontů v organismu.

Glukóza 

Slouží jako zdroj energie pro všechny buňky. Zvýšené hladiny glukózy v krvi mohou signalizovat onemocnění cukrovkou (diabetes).  Pokud je cukrovka neléčená delší dobu, může vést k závažným zdravotním komplikacím. Je proto velmi důležité odhalit ji včas.

Bilirubin celkový 

Žlutý pigment nacházející se ve žluči. Jeho nadbytek v krvi se projeví žlutým zabarvením spojivek a kůže, onemocnění se nazývá žloutenka.

Jaterní testy

Nás informují o hodnotách jaterních enzymů a bilirubinu, slouží k posouzení stavu jater. Jejich zvýšená hodnota může být přechodná, například po sportovním výkonu, déletrvající zvýšení může signalizovat onemocnění jater, metabolické onemocnění včetně obezity, poškození léky či toxickými látkami, alkoholem, infekčními agens. Konkrétně jde o tyto enzymy:

S – ALT (alaninaminotransferáza), S – AST (aspartátaminotransferáze), S – GMT (γ-glutamyltransferázy) a S – ALP (alkalická fosfatáza).

Lipidový metabolismus

Kontrola lipidů (tuků) slouží zejména jako prevence kardiovaskulárních onemocnění. Podle hladiny tuků a cholesterolu je možné zjistit riziko budoucího onemocnění srdce a oběhového aparátu. Na základě naměřených hodnot lze předejít vzniku chorob, jako je infarkt myokardu či mozkové mrtvici. Zvýšený cholesterol nebolí ani není vidět. Pokud pacient hladinu svého cholesterolu delší dobu nesleduje, může se její zvýšení projevit až nástupem nebezpečné aterosklerózy a následnými uzavíráním tepen!

K hlavním sledovaným hodnotám patří:

Cholesterol celkový – cholesterol

Slouží v těle ke stavbě buněk a syntéze hormonů. Vyšší hladiny v krvi mohou způsobit ukládání cholesterolu ve formě cholesterolových plátů v cévách a být příčinou infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice.

LDL-cholesterol (tzv. „špatný cholesterol “)

Jde o převážně tukové částice sloužící k transportu cholesterolu z jater do dalších částí těla, kde je využíván. Zvýšení jeho hladiny mimo běžné meze je spojeno s vyšším kardiovaskulárním rizikem.

HDL-cholesterol (tzv. dobrý cholesterol)

Jeho zvýšené hladiny znamenají nižší riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Triacylglyceroly

Jedná se o tukové částice sloužící jako zdroj (skladování) energie. Vyšší hladina triacylgylcerolů, vyšší LDL – cholesterol a nízký HDL – cholesterol zvyšují riziko podstatně více nežli izolovaný vzestup LDL – cholesterolu. Sportovní aktivity pomáhají snižovat hladiny cholesterolu.

CRP odhalí probíhající zánět

CRP čili C – reaktivní protein je bílkovina vznikající v játrech, která se podílí na přirozené imunitní odpovědi organismu. V případě zánětlivé reakce v organismu je vylučován do krve. Vzestup hladiny CRP tedy nespecificky ukazuje na probíhající zánětlivý proces či odumírání tkání. Nejčastěji se jedná o zánět způsobený bakteriální infekcí, například revmatická horečka, zánět imunopatologický neboli revmatoidní artritida či zánět abakteriální, jako je infarkt myokardu, trauma nebo pooperační stavy.

Metodou volby pro orientace při akutní infekci v primární péči je vyšetření C-reaktivního proteinu (dále CRP) v ordinaci lékaře.

Obecně platí, že hodnoty do 35 mg/l jsou zřejmě známkou virové infekce, zatímco hodnoty přes 60 mg/l jsou spojeny s infekcí bakteriální. Výjimkou při virových infekcích mohou být těžší adenovirové infekce, kde hodnoty CRP stoupají až ke 40 mg/l. Zvláště cenné je sledování dynamiky CRP pomocí nejméně 2 vyšetření v rozmezí 12 hod.

Víte o tom, že si v lékárnách můžete zakoupit CRP test k provedení v domácím prostředí, slouží hlavně k rozlišení bakteriální a virové infekce…

Škála vyšetření, která se dají provést z krve, je opravdu široká. Laboratorním rozborem lze například zjistit:

• citlivost na inhalační alergeny jako na pyly a roztoče,

• potraviny způsobující intolerance,

• onemocnění krve jako chudokrevnost nebo leukémie z vyšetření krevního obrazu,

• hodnoty hormonů, kterými lze určit současnou i budoucí plodnost ženy,

• koncentraci hormonů vypovídajících o stavu reprodukčního systému, štítné žlázy a dalších endokrinních orgánů.

Poruchy štítné žlázy

Postihují obě pohlaví, častěji však ženy.

Snížená funkce štítné žlázy, takzvaná hypotyreóza, může být příčinou problémů s otěhotněním. Způsobuje také zvyšování hladiny cholesterolu, které vede k vážným kardiovaskulárním chorobám. Zvýšená funkce štítné žlázy neboli hypertyreóza způsobuje poruchy srdečního rytmu a může vést k osteoporóze, úbytku kostní hmoty. Tyto nemoci jsou většinou dobře léčitelné, musí se však odhalit včas.

Zda vám štítná žláza funguje správně, zjistíte z krevního testu.

Štítná žláza je žláza s vnitřní sekrecí, která produkuje velké množství hormonů, které působí na funkci všech vnitřních orgánů, ovlivňují metabolismus živin a regulují spotřebu energie… Při poruše vytváří štítná žláza buď málo hormonů, nebo příliš mnoho.

Jak se pozná snížená funkce štítné žlázy? 

Hypotyreóza může být vrozená nebo získaná. Pokud trpíte na zimomřivost, jste často ospalí, přibýváte na váze, máte otoky na kůži, vypadávají vám vlasy, máte zácpu, nebo zaznamenáváte pokles libida, příčinou může být snížená funkce štítné žlázy.

A jak se pozná zvýšená funkce štítné žlázy? 

Hypertyreóza je méně častá než hypotyreóza a vzniká při zvýšeném uvolňování hormonů štítné žlázy do krve. Jejími příznaky jsou hubnutí, horké pocení, nespavost, nesnášenlivost tepla, nervozita, vypadávání vlasů, vypouklé oči a zrychlená srdeční činnost.

Pro ověření správné funkce štítné žlázy se vyšetřují tři základní parametry.

První testovanou látkou je TSH, což je hormon, který řídí její činnost. Druhý je thyroxin, vlastní hormon štítné žlázy, který v organismu kontroluje výdej energie. Hladina TSH je nejcitlivější identifikační známkou funkce štítné žlázy. I mírné zvýšení či snížení tohoto parametru značí poruchu štítné žlázy, i když je hladina hormonu thyroxinu ve zdravé normě. Třetí vyšetřovanou látkou je hladina Anti TPO autoprotilátek proti enzymu štítné žlázy. Pozitivní nález této protilátky znamená autoimunitní reakci organismu proti vlastní štítné žláze. Přítomnost autoprotilátek nemusí být nutně provázena sníženou funkcí žlázy, ta je ale dříve nebo později výsledkem jejich výskytu.

Nepodceňujte preventivní prohlídky

Každý dospělý člověk má jednou za dva roky nárok na prohlídku u praktického lékaře hrazenou zdravotní pojišťovnou.

Její standardní součástí je základní chemické vyšetření moči, které může odhalit onemocnění ledvin a močových cest nebo diabetes. Provádí se také rozbory krve.

Běžnou součástí vyšetření krve je tzv. krevní obraz, který určuje počet, velikost a další vlastnosti červených a bílých krvinek a krevních destiček. Z těchto údajů dokáží lékaři nejen diagnostikovat případné poruchy krvetvorby a nemoci krve, ale i chronické záněty, infekční choroby či autoimunitní onemocnění.

Díky moderním metodám je z krve možné také předpovědět, jaké choroby pacientovi potenciálně hrozí.

V poslední době dochází k rozvoji molekulárně genetických metod, které spočívají v analýze pacientovy DNA. Díky tomu lze odhalit genové mutace, které jsou zodpovědné za dědičná onemocnění či predispozice k určitým chorobám.

Kdy je vhodné si zajít na krev?

Ženám v plodném věku se doporučuje vyšetření metabolismu železa, neboť ženský organismus potřebuje kvůli menstruačnímu cyklu dvakrát tolik železa než ten mužský.

Muži starší 50 let patří do rizikové skupiny, kterou postihuje karcinom prostaty. Proto by si měli na krevní testy.

Pokud trpíte neobjasněnými zdravotními potížemi, například jste dlouhodobě unavení nebo máte střevní problémy, a nedokážete se dopátrat příčiny, doporučuje se krevní vyšetření funkce štítné žlázy, alergie na lepek a další potravinové alergeny.

Z krve si můžete nechat diagnostikovat také hladinu vápníku, hořčíku či vitamínu D. Dostatek tohoto vitamínu není totiž zásadní jen pro zdravé kosti a klouby, ale má souvislost i s poruchami imunity a častými nachlazeními.

Vyšetření krve je vhodné konzultovat s vaším ošetřujícím lékařem, můžete si na něj zajít ale i jako tzv. samoplátci.

MIKROBIOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ

Bakteriologické – odhalí přítomnost bakterií.

Stěry nám mohou odebírat i z povrchu kůže, štětičkou, kterou následně také zasílá lékař do laboratoře.

U syna jsme dlouho bojovaly s rozjetým ekzémem a nakonec se zjistilo, že příčina zhoršujícího se ekzému bylo Mycoplazma.

Mykologické – odhalí přítomnost plísní.

Virologické – odhalí přítomnost virů.

Parazitologické – odhalí přítomnost parazitů.

Parazitologické vyšetření stolice

Vyšetření pátrá po přítomnosti střevních parazitických organismů v gastrointestinálního traktu. Pokud vás trápí průjem, stolice obsahuje příměs krve nebo hlenu nebo vás bolí břicho a zároveň jste konzumovali vodu či jídlo z neověřených zdrojů, můžou být důvodem vašich obtíží parazité ve střevech. 

Nejčastější paraziti: roup dětský (Enterobius vermicularis), škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides), tasemnice bezbranná (Taenia saginata) a další…

Způsob odběru u dětí

Od lékaře či sestřičky obdržíte 3 sklíčka s nalepenou izolepou a 3 větší a širší zkumavky uvnitř s lopatkou.

Odběr stolice odpovídající velikosti odběrové lopatky

Do zkumavky odeberte vzorek stolice velikosti lískového ořechu a dobře ji uzavřete. Opakujte stejně u všech vzorků. Vzhledem k nepravidelnému vylučování vývojových stádií parazitů je nutné odebrat stolici 3x obden.
Sklíčko i zkumavku můžete použít ve stejný den.
Vzorky vždy označte jménem dítěte a datem odběru.
Do předání lékaři/sestře uchovávejte v lednici.

Perianální stěr – odběr na sklíčko

(3krát ob den nebo po 24h, řiďte se instrukcemi ošetřujícího lékaře) – detekce vajíček parazitů:
odstraňte izolepu ze sklíčka a ihned ráno po probuzení před hygienou nalepte izolepu dítěti na řitní otvor, stlačte hýždě k sobě, po otisku přilepte lepící pásku zpět na podložní sklíčko, označte jménem dítěte a datem odběru tak, aby nebránilo odečtu mikroskopem. Do předání lékaři/sestře uchovávejte v lednici.

A jak na odběr moči u dětí?

Pokud lékař ošetřující vaše dítě doporučil základní chemické a morfologické vyšetření moči, k odběru moči Vám mohou pomoci tyto doporučované pokyny:

Vyšetření je ideální provádět ze vzorku první ranní moči po nočním lačnění, s příjmem tekutin maximálně 200 ml čisté vody od 22:00 hodin do rána. U kojenců kojených/na umělé stravě se poraďte s ošetřujícím lékařem.

Den před vyšetřením by neměl být užíván vitamín C, v případě užívání ranních léků by měly být podány až po odběru vzorku.

Není vhodné provádět u dítěte hygienu pomocí balených vlhčených ubrousků (mohou obsahovat látky ovlivňující některé analýzy).

K vyšetření je vhodný vzorek tzv. středního proudu moče. První část moče se vymočí do záchodu/nočníku, a teprve střední proud se zachytí do sběrné nádoby. Sběrná nádoba musí být čistá a suchá, bez zbytků saponátů a dezinfekčních činidel.

K vyšetření je zapotřebí asi 10 ml moče.

Moč je třeba chránit před světlem a dopravit do laboratoře do 2 hodin (některé součásti moče jsou nestabilní).  Pokud není možné dodržet tuto dobu, doporučujeme odebrat náhodný vzorek moče přímo v ordinaci.

U kojenců a batolat se odebírá tzv. chytaná moč nebo se moč odebírá do nalepeného sterilního sáčku (zakoupíte v lékárně/popřípadě dostanete od lékaře v ordinaci).

Možno je též zajistit sběr moče vložením primární sběrné nádoby do přední části nočníku. Před odběrem je dostačující vypláchnutí nočníku čistou vodou, není vhodné užívat saponáty a dezinfekce. Po skončení močení osušte primární nádobku, popište nebo zkontrolujte jméno dítěte na štítku, zaznamenejte datum a čas, kdy byl vzorek odebrán.  S výsledkem vyšetření Vás pak seznámí indikující lékař.

Dalším docela častým vyšetřením je vyšetření stolice na přítomnost krevního barviva (hemoglobinu), odhalení okultního krvácení

Příprava na vyšetření:

Stravujte se bez omezení, není třeba držet žádnou dietu ani vynechávat léky.

Odběrovou kazetku popište svým jménem a datem odběru, případně polepte štítkem.

Odběr vzorku:

Před odběrem se vymočte, vzorek nesmí být kontaminován močí (ani vodou z WC).

Do toaletní mísy můžete vložit vhodnou nádobu nebo pod prkénko přilepit noviny či potravinovou fólii.

Kazetku rozšroubujte a vysuňte kartáček, mezi jehož rýhy (zářezy) opakovaným tahem z různých míst povrchu stolice naberte vzorek.

Dostačující množství vzorku je takové, aby byly zaplněny zářezy na kartáčku.

Kartáček s nabranou stolicí zasuňte zpět do kazetky a zacvakněte víčko, kazetku již neotevírejte! Takto odebranou stolici uchovávejte před odevzdáním do laboratoře v lednici, nejdéle však jeden týden. O výsledku vyšetření, případně následných opatřeních Vás bude informovat Váš lékař.

Pozor tento test není testem na rakovinu, při pozitivním výsledku je doporučeno screeningové kolonoskopické vyšetření. Výsledky mohou také zkreslit krvácející hemoroidy, krvácení z dásní, krvácení z žaludečních a dvanáctníkových vředů!

Existuje mnoho dalších vyšetření, v tomto článku jsme se seznámili s těmi základními.

Správný laboratorní výsledek rozboru krve, moči nebo jiného biologického materiálu nemocného je pro lékaře nejdůležitější, aby mohl rozhodnout o účinné léčbě.

V laboratořích pracují laboranti/asistenti s nejmodernější laboratorní technikou.

Například s mikroskopy nebo automatickými analyzátory krevního obrazu, biochemickými analyzátory, analyzátory moči, analyzátory plynů v krvi, PCR stroji, sekvenátory DNA, chromatografy, centrifugami, pH-metry, spektrometry, chromatografy, refraktometry a dalšími přístroji, nástroji a pomůckami…

Laboratorní asistenti a jiní kvalifikovaní pracovníci vyhodnocují získaná data a srovnávají je s referenčními hodnotami. Výsledky jsou pak zaznamenány do laboratorních protokolů a posílány ošetřujícímu lékaři pacienta nebo nahrány do informačních systémů nemocnic.

Odkazy:

https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/3162

Vršková, Martina. Vědí vaše děti, že píchnutí injekcí nebolí, jenom štípne? Dostupné z:

https://zdravinaroda.cz/clanek/vedi-vase-deti-ze-pichnuti-injekci-neboli-jenom-stipne

Vršková, Martina. Odběr krve – pravidla, která je třeba dodržovat. Dostupné z: https://zdravinaroda.cz/clanek/odber-krve-pravidla-ktera-je-treba-dodrzovat

Sikorová, Lucie. Bartošíková, Petra, Efekt Buzzyho a distrakčních metod k tlumení intenzity bolesti při odběrech krve u dětí. Pediatrie pro praxi. 2019 20(4): 265–268. Dostupné z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2019/04/14.pdf

Zima, Tomáš. Zásady přípravy pacienta a preanalytická část laboratorního vyšetření. Medicína pro praxi. 2008. 5 (9). 335-338. Dostupné z: https://www.solen.cz/pdfs/med/2008/09/14.pdf

Antoš, Marek. Je váš organismus fit? Řekne vám to test krve a moči. Dostupné z:

https://zdravinaroda.cz/clanek/je-vas-organismus-fit-rekne-vam-to-test-krve-a-moci

https://www.nzip.cz/clanek/311-novorozenecky-screening

Pinterová, Kateřina. Včasná kontrola štítné žlázy může zachránit život. Dostupné z:

https://zdravinaroda.cz/clanek/vcasna-kontrola-stitne-zlazy-muze-zachranit-zivot

https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/zajima-vas-o-cem-vypovidaji-vase-vysledky-krve-nahlednete-do-naseho-slovnicku/

Pinterová, Kateřina. Co všechno lze zjistit z vyšetření krve. Dostupné z:

https://zdravinaroda.cz/clanek/co-vsechno-lze-zjistit-z-vysetreni-krve

https://cit.vfu.cz/opvk2014/?title=teorie-vysetreni_krve&lang=cz

https://is.muni.cz/el/med/podzim2008/BPBC011c/um/3-Biol.mat_ad_por_as.pdf

https://ukbh.fnplzen.cz/cs/node/1035

https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/lf/ps16/osetrovatelske_postupy/web/pages/03-03-stolice.html

https://kzt.uzis.cz/category/236_d-5-3_laboratorni-pristroje-klinicka-biochemie-a-imunologie

 Obrázky staženy z www.pixabay.com, www.pexels.com

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Co všechno se dá zjistit z laboratorních vyšetření? Jak se připravit na odběry krve? Vysvětlení základních výsledků. Jak odebrat dítěti moč nebo vzorek stolice? appeared first on Lékárnice maminky.

Léčba příznaků (symptomů) pylové alergie

Nazální kortikosteroidy (NKS)

Zvláštnosti farmakoterapie v dětském věku

Nosní nebo oční kapky tzv – dekongestiva

Jde o přípravky tzv. alfa – sympatomimetika.

Jsou určené k rychlému odeznění otoku.

Zde je nutné dbát na to, aby se takové kapky nepoužívaly příliš dlouho (nanejvýš sedm až deset dní), protože může dojít k návykovému efektu.

Volně dostupné jsou pro nosní i oční aplikaci, na předpis i v tabletové formě.

Snižují překrvení a otok sliznice a tím uvolňují ucpaný nos.

Nevýhodou je, že neovlivňují výrazněji případné dráždivé a sekreční příznaky.

 

Solné roztoky pro nosní aplikaci

Získávají se úpravou mořské nebo minerální vody.

Přínos je v pročištění nosních dutin, zvlhčení a obecně příznivém vlivu na nosní sliznice.

Existuje velká nabídka nosních sprejů, aplikovat je lze i výplachy (nosní sprcha) nebo inhalace.

Roztoky s vyšším obsahem soli (hypertonické) mohou zejména při dlouhodobé aplikaci uvolňovat zduření nosu. Výhodou je bezpečnost použití a možnost dlouhodobé aplikace.

Bariérové (tixotropní) a zvhlčující přípravky pro nosní aplikaci

Jde obvykle o emulze na bázi přírodních olejů nebo glycerinu.

Ty v místě aplikace na nosní sliznici zajistí vytvoření tenkého, měkkého, ochranného filmu.

Rostlinné silice 

Například silice eukalyptu má dekongestivní efekt na nosní sliznici.

Nevýhodou je zvýšené riziko alergické reakce na přírodní složky přípravků.

Pozor na aplikaci u malých dětí, zde se doporučuje až od 3 let.

Bylinky

Příznaky alergie dobře potlačují tyto bylinky:

           

• kopřiva – čaj nebo ještě více účinná šťáva z ní
• pampeliška – čaj nebo přidávat výhonky do salátů
• ostropestřec mariánský, ve formě tinktury nebo oleje
• lékořice lysá, ve formě čaje.

Zdroje

Alušíková M. (2015). Léčba alergické rýmy. Farmakoterapeutické informace, 9, 2-4. Praha: Státní ústav pro kontrolu léčiv

Kadlčáková E. (2020). Alergie a léky na ně, včetně těch volně prodejných, rozhovor s Mgr. Michaelou Bažantovou, Zdravíčko, Český rozhlas, České Budějovice. Dostupné z:

https://budejovice.rozhlas.cz/alergie-trapi-ctvrtinu-lidi-drazdi-nas-nejen-pyl-ale-i-jidlo-kosmetika-nebo-7206406

Nevrlka J. (2020). Současný přístup k diagnostice a léčbě alergické rýmy. Praktické lékárenství, 16(1), 27-34.

Grygárková S. (2013). Alergická senná rýma. Celostnimedicina.cz. celostnimedicina.cz, Alergická senná rýma 04. 05. 2013, Simona Grygárková. Dostupné z: https://www.celostnimedicina.cz/alergicka-senna-ryma.htm?fbclid=IwAR31rCb1vMQQINyxrPss-yuWP2lWRNZowH5JfFuXw3PAZLclU9hloSUgEg0

obr. úvodní zdroj pexels.com

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Léčba pylové alergie appeared first on Lékárnice maminky.

Následující seznam Vám usnadní balení lékárničky na dovolenou nejen s dětmi.

Co by v lékárničce skutečně nemělo chybět:

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Lékárnička na léto – seznam léků appeared first on Lékárnice maminky.

Inspirovat se můžete úvodní fotkou tohoto článku, kde jsme si s manželem bylinkový záhon vytvořili z pokáceného kmene ořešáku, kmen byl vykotlaný a dřevo uvnitř ztrouchnivělé, takže máme už 10 let přírodní květináče a bylinkám to v nich očividně svědčí.

Bylinky nás potěší nejen svou krásou a vůní, ale i svými léčivými účinky. Využít je můžeme, nejen na léčení zdravotních problémů, ale také na dochucování pokrmů v kuchyni.

Bylinky můžete koupit v zahradnictvích, květinářstvích či supermarketech (jak zasazené, tak čerstvé  uřezané ve svazcích). Takový nákup však není úplně levnou záležitostí. Zkusme si proto doma vypěstovat některé bylinky ze semínka. Můžeme tak s dětmi pozorovat od začátku, jak bylinka klíčí a roste a sílí. Po odkvětu se nám rostlinky můžou sami vysemenit. Nebo můžeme semínka posbírat a schovat k sadbě na další sezónu.

Nedávno jsem viděla zajímavý nápad, který mne zaujal, tak se s ním s vámi ráda podělím. Sypaný heřmánkový čaj, který obsahuje květy heřmánku spolu s množstvím semínek, si můžete nasadit například do obalu od vajec. Nebojte se zapojit i děti, rádi Vám s tím pomůžou. A nechte semínka klíčit na parapetu okna. Když už jsou rostlinky větší, můžete zasadit ven do záhonu celé včetně obalu od vajec.

Heřmánek pravý

Je známá a oblíbená léčivka, která by neměla chybět v žádné zahradě ani domácí bylinkové lékárničce. Heřmánek pravý se latinsky označuje jako Matricaria chamomilla, čeleď hvězdnicovité.

Jednoletá bylina dorůstá do výšky až 50 cm a je typická příjemnou vůní. V lidové medicíně se využívá již po staletí. O pozitivních účincích heřmánku byli přesvědčeni například Skandinávci, kteří ho považovali za posvátnou bylinu a uctívali ho jako symbol slunce. Heřmánek je typický svými bílými okvětními lístky se žlutým středem. V přírodě si ho můžete splést s rmencem nebo rmenem římským, který má sice také léčivé účinky, ale užívá se na jiné problémy než heřmánek. Heřmánek spolehlivě poznáte tak, že utrhnete jeho květ a ten rozdělíte na poloviny. Jestliže bude dutý, je to heřmánek, pokud ne, jedná se o rmen…

Heřmánek sbíráme od května až do září, jeho květy by měly být spíše na začátku rozkvětu. Heřmánek je nutné sušit ve stínu a při teplotě maximálně 40 stupňů, aby se zachovaly všechny léčivé látky. Během sušení zmenší svůj objem až pětkrát.

Účinnými látkami jsou heřmánkové silice s protizánětlivými látkami: chamazulen, bisabolol… Dále obsahuje hořčiny, flavonové glykosidy, éterické oleje, rutin, kumarin.

Heřmánek působí opravdu všestranně. Hodí se k vnitřnímu i zevnímu použití.

Působí protizánětlivě, antimikrobně, příznivě ovlivňuje trávení, zmírňuje křeče a nadýmáni, působí proti průjmu. Pozor na možné alergie i v kombinaci se sluníčkem. Má zklidňující efekt na nervovou soustavu. Pomáhá miminkům od bolestí při prořezávání zoubků. Ve formě léčivých čajů k dostání v lékárnách.

V lékárně můžete však zakoupit i heřmánkovou mast se zklidňujícími a regeneračními účinky. Je vhodná například na popáleniny a na podrážděnou pleť, ale také na urychlení hojení poškozené a rozpraskané kůže, k promaštění suché pokožky i ošetření pokožky po spálení sluncem.

Zajímavé je také použití heřmánku na vlasy. Pokud máte světlé vlasy a budete si je heřmánkovým odvarem pravidelně oplachovat, dosáhnete ještě světlejšího odstínu. Navíc heřmánek jim dodá pevnost a lesk. Blahodárných účinků na vlasy a pokožku hlavy však heřmánek pravý přináší mnohem více. Tato rostlina totiž navíc harmonizuje pokožku hlavy, a tím brání maštění a vysoušení vlasů. Heřmánek také působí antibakteriálně a dezinfekčně a zabraňuje tak množení bakterií, které jsou zodpovědné za tvorbu lupů.

Bazalka pravá, latinsky Ocimum basilicum, hluchavkovité

Tuto bylinku můžeme pěstovat jak doma na oknech v květináčích nebo na balkónech, ale stejně tak i na záhonech v zahradách. Dobře se jí daří v blízkosti rajčat.

Má příjemnou vůni, připomínající růže a hřebíček. Původem je asi z Asie, k nám byla dovezena jako koření (hodí se do zeleninových salátů, ale i polévek či na maso a ryby).

Má však i léčivé účinky, uvolňuje křeče, jak trávicího tak dýchacího ústrojí.

Drogou je listnatá kvetoucí nať.

Obsahuje zejména silice (methylchavikol, linalool, kafr, eugenol).

Spolu s tříslovinami působí tyto silice příznivě na zažívání.

Bazalka zlepšuje trávení, dezinfikuje a  snižuje plynatost.

Silice se využívají také v parfumérii.

Existuje také bazalka posvátná. Tulsí.

Můžeme si ji vypěstovat ze semínka nebo koupit.

Má silné účinky proti únavě a snižuje míru stresu. Působí proti depresím a pomáhá i proti úzkostem.

Chrání játra, je ideální bylinka k očistným kúrám. Snižuje hladinu cukru a tuků v organismu.

Je antimikrobní a posiluje imunitu.

Nejen v lékárnách je k dostání ve formě čajů, ale také extraktů.

Jahodník obecný, latinsky Fragaria vesca, čeleď růžovité

Sbírá se list. Usušené listy příjemně voní a mají nahořklou, stahující chuť.

Obsahuje tyto účinné látky: třísloviny, flavonoidy, silice a vitamín C…

Působí mírně protizánětlivě. Tradičně se používá při střevních poruchách a průjmech čaj z listů jahodníku.

Můžeme ho přidávat i do čajových směsí. Má zajímavou chuť a je vhodný i pro děti.

Levandule lékařská, latinsky Lavandula officinalis, čeleď hluchavkovité

Původem je tato rostlina ze Středomoří, kde vytváří nádherné, voňavé, barevné porosty.

U nás na zahrádkách ji také můžeme pěstovat a je oblíbenou ,nejen okrasnou bylinou. I u nás v České republice najdeme farmy, kde levanduli pěstují ve velkém.

Sbíráme květy nebo celou nať.

Drogou jsou modrofialové květy sdrhané při sběru nebo po usušení z natě. Příjemně kořenitě voní a chutná nahořkle.

Hlavními účinnými látkami jsou silice (linalool, linalylacetát, terpineol, borneol, cineol, geraniol). Obsahuje dále i glykosidy a třísloviny. 

Zajímavost: její název je odvozen od slova umývat, napovídá to tomu, že bylina byla dříve hojně používaná do koupelí a pro kosmetické účely.

Levandule má uklidňující účinky na nervovou soustavu. Zmírňuje migrény, předrážděnost, bušení srdce. Pomáhá při nespavosti a úzkostech. V lékárnách se dá koupit i léčivý přípravek s extraktem z levandule…

Zmírňuje také trávicí potíže a působí mírně diureticky.

Získává se z ní cenný olej, který je vhodný na urychlení hojení nejen bolavých míst po úrazech, bývá součástí různých mazání na bolavé klouby. Levanduli můžeme přidávat i do koupelí, zlepšuje krevní oběh a prokrvení pokožky. 

Aromatické vůně se využívá v parfumerii.

Pro klidný spánek můžeme vložit usušenou levanduli do plátěného pytlíčku a vložit pod polštář.

Lichořeřišnice větší, latinsky Tropaeolum majus, čeleď lichořeřišnicovité

Krásná květina, s ohnivě červenými, oranžovými či žlutými kvítky, kterou si často pěstujeme na zahradách nebo v truhlících za okny.

Její listy a květy jsou nejen okulahodící ozdobou salátů. Mají aromatickou ostrou chuť, podobnou ředkvičkám.

Účinnými látkami jsou hořčičné silice. Obsahuje také vitamín C, železo, vápník a další minerály.

Jde o přírodní antibiotikum. Má široké antibakteriální spektrum, zejména v oblasti močového ústrojí. Působí také proti virům a kvasinkám. Je protizánětlivá.

V lékárně můžete zakoupit různé doplňky stravy s touto bylinou, jak ve formě tinktur nebo tablet.

Mateřídouška úzkolistá, latinsky Thymus serpyllum, čeleď hluchavkovité

Je menší polokeř s částečně poléhavými stonky. Často se rozrůstá do hustých až polštářových trsů s jemnými fialovými kvítky, takže jí můžeme jen stěží přehlédnout. Omámí nás také velmi příjemnou vůní a chutná kořenitě nahořkle. Velice ráda popíjím mateřídouškový čaj.

Mateřídoušková nať se sbírá krátce před květem nebo za květu bez zdřevnatělých částí. Při trhání si dávejme pozor, snadno jí vytáhneme i s kořeny, proto ji doporučuji spíše stříhat nůžkami. Sbíráme její vršky asi pět centimetrů nad zemí.

Mateřídouška obsahuje hlavně silice (p-cymen, tymol, linalool, terpineol, karvakrol, borneol, citral, geraniol), dále hořčiny a třísloviny.

Mateřídouška působí protibakteriálně, protivirově a také proti plísním, podobně jako tymián. Už ve starověku tyto byliny využívali při epidemiích (například proti úplavici a moru – jako vykuřovadlo). V lidovém léčitelství se používá i jako kloktadlo ke zmírnění bolesti při zánětech krku a ústní dutiny. Zabírá i na kašel, uvolňuje hleny (je součástí čajových směsí). Mírní zažívací potíže, ulevuje při průjmech, tlumí žaludeční křeče, plynatost i nadýmání. Vhodná je i na zmírnění únavy, přecitlivělosti či nervového vyčerpání, a přepracovanosti, posiluje totiž organismus.

Mateřídouškový čaj pomáhá i při menstruačních bolestech, uvolňuje křeče. 

Může se přidávat i do koupelí a bývá obsažena v mazáních na bolavé klouby. Zmírňuje a pomáhá hojení akné a jiných vyrážek.

Měsíček lékařský, latinsky Calendulla oficinalis, čeleď hvězdnicovité

Jeho veselé, svítivě oranžové květy září do okolí.

Sbíráme je postupně celé léto až do podzimu.

Obsahuje: flavonoidy, silice, saponiny, hořčiny, pryskyřici, karotenoidy, kyselinu salicylovou, vitamín C…

Měsíčkové květy:

• jsou antiseptické a mají desinfekční a protizánětlivé účinky, působí také proti plísním,
• podporují trávení, činnost jater, žlučníku a střev,
• podílí se na normální činnosti dýchacího systému,
• mírní úzkosti a obavy,
• upravují nepravidelnou a bolestivou menstruaci i potíže související s menopauzou,
• podporují přirozený stav pokožky, díky svým desinfekčním a zároveň zklidňujícím účinkům je skvělým pomocníkem v péči o kůži, pomáhají nejen při štípnutí hmyzem, zklidňují otoky a alergické reakce, zmírňují svědění. Urychlují také hojení jizev a drobných ran. Masti z květů pomáhají na poraněné bradavky, urychlují hojení trhlinek a ulevují při bolesti. Zároveň je ocení i maminky miminek na opruzeniny. Velmi dobře také měsíčkové květy pomáhají při drobných poraněních a bolestech okolo nehtů, což také mohlo dát základ jeho slovenského pojmenování nehtík.

V lékárnách se dá zakoupit spoustu přípravků s měsíčkem.

Květy složí jako barvivo v potravinářství.

Máta peprná, latinsky Mentha piperita, čeleď hluchavkovité

Výrazně aromatická bylinka, vonící mentholem a chutnající ostře chladivě.

Sbírá se nať na začátku kvetení, sklízet ji můžeme i 2-3krát za rok.

Účinnými látkami jsou silice: menthol, menthon, cineol, limonen, menthofuran, karvol…

Obsahuje také hořčiny a třísloviny.

Doporučuje se užívat na zlepšení trávení, protože zvyšuje vylučování žluči ze žlučníku. Zklidňuje žaludeční a střevní potíže, průjmy a křeče a plynatost. Má také dezinfekční účinky.

Není ale vhodná při pálení žáhy a refluxu, protože ho může zhoršovat!

Mátové silice jsou součástí  mazání, mastí a balzámů na klouby, prokrvují totiž tkáně a mají znecitlivující účinek. Silice se využívají také v dentální kosmetice na výrobu zubních past, vod, a také v potravinářském průmyslu (žvýkačky, cukrovinky) a kosmetickém průmyslu.

Na obrázku je máta dlouholistá.

Meduňka lékařská, latinsky Melissa officinalis, čeleď hluchavkovité

Sbíráme celou nať.

Obsahuje silice (citronelal, citral, geraniol, linalol), díky kterým voní po citrónech.

Používá se proti úzkostem, má uklidňující účinky na nervy,  navozuje lepší spánek (ve formě nálevu je její účinek slabý, silnější je ve formě extraktu, v lékárnách se dají zakoupit tobolky nebo tablety s obsahem meduňky).

Upravuje také trávicí potíže, které souvisí s nervozitou. Zlepšuje paměť a schopnosti učit se. Působí taká proti virům a bakteriím.

Nedoporučuje se při onemocněních štítné žlázy – zejména u její hypofunkce!

Rozmarýna lékařská, latinsky Rosmarinus officinalis, čeleď hluchavkovité

Vždyzelená, aromatická bylina s typickou pronikavou vůní, s modro-fialovými květy.

Její křovité porosty nalezneme v oblastech Středozemního moře. Ale můžeme si ji vypěstovat i u nás. Využití má jako koření i jako léčivka.

Drogou jsou listy, získané odlistěním usušené natě, sbírané ideálně před květem. Usušené listy tvarem i barvou připomínají jehličí. Voní po kafru a chutnají velmi kořenitě, až nahořkle.

Účinnými látkami jsou silice (cineol, borneol, bornylacetát, kafr, kamfen, limonen a pinen), rozmarýnová kyselina, flavonoidy, glykosidy a hořčiny. 

V lidovém léčitelství se využívají její protikřečové a žlučopudné účinky, pomáhá při zažívacích obtížích, střevních kolikách a nechutenství. Silice mohou zhoršovat pálení žáhy, podobně jako je tomu u máty. 

Umí zvýšit krevní tlak, má uklidňující účinky a mírní nervové vyčerpání. Podporuje soustředění a mozkovou aktivitu. Zevně se silice rozmarýny využívají k prokrvení pokožky, přidávají se do různých mazání na klouby a svaly.

Rozmarýnu můžeme využít i ve vlasové kosmetice. Nálev z této bylinky můžeme použít jako oplach na pokožku hlavy a vlasů. Podporuje prokrvení pokožky a tím pomáhá k růstu vlasů. Stejně tak i další bylinky, například šalvěj.

V kuchyni se rozmarýna využívá jako koření, přidává se do likérů a vín. Silice jsou přidávány do parfémů.

Zajímavost: lidé rozmarýnu od starověku opěvují jako symbol lásky, manželství, smrti a nepomíjivosti. Používá se do kadidel, na výrobu věnců i jinou výzdobu.

Smil písečný, latinsky Helichrysum arenarium, čeleď hvězdnicovité

U nás velmi oblíbený a zakoupíte ho téměř v každém zahradnictví.

Svým vzhledem připomíná něco mezi rozmarýnem a levandulí a patří mezi bylinky, které se s oblibou používají v kuchyni při vaření jako koření. Smil je totiž silně aromatický a je znám jako maggi či kari bylinka. I v anglickém jazyce se jí říká Curry plant. V dobách, kdy kvete, kolem sebe šíří výraznou vůni připomínající kari. Nejvýrazněji voní po čerstvém dešti.

Používá se jako koření do polévek nebo na maso, zejména na ryby.

Sbírají se listy i žluté květy. Před rozkvětem je praktičtější jako koření, v květu je ale aromatičtější. Žluté květy se dají použít i do čaje.

Obsahuje léčivé látky, jako jsou například flavonoidy, silice, hořčiny, třísloviny, herniarin, fytosteroly, glykosidy, alkaloidy a organické kyseliny. 

Jsou mu přisuzovány mnohé léčivé účinky. Prokázané jsou protizánětlivé a antimikrobní účinky. Smil přispívá k normální funkci jater a žlučníku a normální činnosti urogenitálního systému žen.

Šalvěj lékařská, latinsky Salvia officinalis, čeleď hluchavkovité

Pochází se Středomoří, ale pěstujeme ji i u nás. Často jsou šalvějí ve Středozemí porostlé celé stráně.

Má hojné léčebné využití, také uplatnění v kuchyni jako koření. V truhlíku nebo na zahrádce nás potěší pěknými jemně ochlupenými listy a bohatstvím květů s příjemnou až omamnou vůní.

Pro léčebné účely se sbírají listy a vrcholky bylin před rozkvětem za slunného a suchého počasí.

Obsahuje zejména silice (thujon, cineol, kafr, borneol), dále hořčiny a třísloviny.

Má protizánětlivé, antibakteriální a dezinfekční účinky. Šalvěj pomáhá bojovat proti infekci. Pomáhá při různých zažívacích potížích, snižuje míru únavy a vyčerpání, pozitivně ovlivňuje mozkovou činnost a soustředění. Zklidňuje nervovou soustavu, zmírňuje stres. Snižuje nadměrné vylučování potu, a to nejen v období menopauzy.

Dále se využívá i ke snižování nadměrné tvorby mateřského mléka (proto šalvěj neužívá při kojení ani v těhotenství!).

Zevně se silný šalvějový odvar využívá na zanícenou a poraněnou kůži a sliznici (i v dutině ústní a hrdla, při zánětech dásní), na akné a jiné kožní záněty.

 Odvar můžeme použít i k oplachu vlasů, zbavuje pokožku lupů.

Jako koření k dochucení jídel.

Silice se využívají v kosmetice a potravinářském průmyslu.

V lékárnách lze zakoupit čaje jak porcované tak sypané, tak různé druhy čajových směsí s šalvějí. Ale také jiné přípravky ze šalvěje – tinktury, pastilky…

Zajímavost: starý lidový název této bylinky je babské ucho, což údajně znamená, že tato bylinka umí naslouchat ženám. Pověst praví, že když máš trápení, svěř se šalvěji a ona tě vyslechne. Po té si z ní uvař čaj a ten ti pomůže.

Tip na závěr: výroba domácí bylinkové soli z výše uvedených bylin

Nasbírané bylinky ze zahrádky nakrájejte nebo nadrťte a vložte do mísy se solí. Nechte několik dní a každý den promíchávejte sůl s bylinami. Sůl vytáhne z bylin vlhkost a byliny se rychle usuší. Pak rozmixujte bylinky se solí mixérem a naplňte do kořenek nebo skleniček. Touto solí můžete i někoho obdarovat, věřím, že jedlý dárek určitě ocení.

Odkazy:

Kerry Bone, Simon Mills: Principles and Practice of Phytotherapy. Modern Herbal Medicine, 2013

Jirásek, Václav.  Starý, František. Kapesní atlas léčivých rostlin. Vydání první. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

Alexander,  McLaughlin, Ostrov, a kol. Léčíme se s přírodou, Výběr Reader´s Digest. Vydání první. Praha: Gaia Books Ltd., 2001. ISBN 80-86196-36-4.

Dugasová, Aurélia. Dugas , Dionýz. Babiččiny bylinky, průvodce našimi léčivými rostlinami. Vydání první. Praha: Ottovo nakladatelství,  2002. ISBN80-7181-696-5.

Monika, Čechová Golasovská. Aneta Františka, Holasová. TAJEMSTVÍ STARÉ ZAHRADY. Vydání první. Labyrint Raketa, 2022. ISBN 978-80-86-803-78-4.

Janča, Jiří, Zentrich, Antonín Josef. Herbář léčivých rostlin 2. Praha: Eminent, 1995. ISBN: 80-85876-04-3.

Jahodář, Luděk. Léčivé rostliny v současné medicíně: (co Mattioli ještě nevěděl).
Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-22-9.

Bernatík Drottnerová, Pavlína. Bylinky, na které jsme natrefili při letních procházkách- 3.a 4. část

https://lekarnice-maminky.cz/bylinky-na-ktere-jsme-natrefili-pri-letnich-prochazkach-3-cast/

https://lekarnice-maminky.cz/bylinky-na-ktere-jsme-natrefili-pri-letnich-prochazkach-4-cast/

Motejzníková, Dana. Bezpečné užívání bylinek dětmi https://lekarnice-maminky.cz/bylinky-a-deti/

Romášková, Karolína. Středomořská flóra https://kpramenizdravi.cz/stredomorska-flora/

https://www.mojemedicina.cz/pruvodce-pacienta/zivotni-styl/bylinky-ve-vasi-lekarnicce/hermanek-pravy-uklidni-rymu-kasel-i-zazivani.html

Fotky bylin od autorky článku.

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Bylinky pěstované nejen na zahrádkách, ale i v květináčích na terasách či balkónech appeared first on Lékárnice maminky.

Některé ženy vnímají cykličnost jako dar, jiné se každý měsíc trápí s výkyvy nálad, podrážděností, bolestmi v podbřišku a dalšími nepříjemnostmi.

Jak to máte se svým cyklem Vy? Přemýšlely jste někdy nad otázkou svého cyklu?

Nejen o cykličnosti, ale i jiných ženských problémech vedeme besedy s názvem Zdravá žena.

Co je menstruační cyklus?

Je to sled pravidelně se opakujících změn řízený osou hypotalamus – hypofýza – vaječníky a jejich zpětnou vazbou.

Provází dívku a ženu po celý plodný věk a je projevem správné funkce zdravých reprodukčních orgánů.

Průměrná délka fyziologického menstruačního cyklu je 28 dní s 3–5denní odchylkou.

Menstruační krvácení trvá obvykle 3–5 dnů z tohoto cyklu a zahrnuje ztrátu asi 50 – 80 ml krve.

Začátek menstruačního krvácení se považuje za začátek menstruačního cyklu, který je rozdělen do 4 fází.

Každá přirozeně menstruující žena tedy v rámci svého cyklu prochází těmito fázemi – menstruace, dozrávání vajíčka, ovulace a zánik vajíčka (fáze před menstruací).

Máte povědomí o těchto fázích, cítíte na sobě nějaké změny během těchto fází, ovlivňují Vás nějak negativně či pozitivně jednotlivé fáze cyklu?

V každé této fázi máme jinou hladinu hormonů, která nás ovlivňuje. A to nejen naše tělo, ale i naši mysl, naše celkové rozpoložení.

Pokud se nám podaří tyto fáze rozpoznat, respektovat je, nebránit se jim, a  využít jejich potenciál, můžeme sami sobě zajistit mnohem více pohody.

První menstruace

Fyziologické období pro nástup menstruačního cyklu je mezi 10.–15. rokem.

Průměrný věk menarche (1. menstruace) je u nás asi 12 a půl roku, kdy jsou děvčata v období jak fyzického tak psychického dospívání.

Menstruační cyklus asi 2 roky po menarche není obvykle pravidelný, ale nejedná se v tomto případě o žádnou patologii.

Nesmíme však tolerovat takové poruchy, kdy dívka krvácí příliš silně, příliš dlouho a případně příliš často.

Co ženy při menstruaci nejvíce trápí?

Křečovitá bolest v podbřišku objevující se v prvních 2 dnech menstruace, trápí hodně žen.

Dá se ta bolest nějak ovlivnit?

Jak už jsme si řekli na začátku je důležité svůj cyklus umět přijmout. Ale můžou nám pomoci jak léčivé přípravky, tak bylinky.

Akutně nám můžou ulevit léky od bolesti s účinnou látkou ibuprofen nebo naproxen.

Některým ženám může pomoci i užívání léčivého přípravku  s rutosidem a kyselinou askorbovou.

Dále také užívání bylinek jako je – smldinec, maliník, zázvor, doporučuje se je užívat 2-4 dny před menstruací.

K dlouhodobému užívání se pak hodí tyto byliny: hluchavka bílá, kontryhel obecný, jsou také vhodné při silném krvácení.

Nebo je výborná na mírnění menstruačních bolestí i aromaterapie – éterické oleje z růže, levandule a šalvěje muškátové.

Na silné menstruační krvácení mohou být nápomocné tyto byliny: drmek, kontryhel, kokoška pastuší tobolka.

Pozor upozornění! Samoléčba pacientek je však vhodná vždy až po vyšetření gynekologem a vyloučení závažných příčin!

Bolesti, které mnohé ženy při menstruaci zažívají, mohou být způsobené i nevhodně zvolenou menstruační pomůckou.

Níže v článku se na jednotlivé pomůcky podíváme podrobněji.

Každá z těchto pomůcek má své výhody a nevýhody a ve článku se zaměříme na to, jak se od sebe liší.

Menstruační pomůcky

Dospělá žena, která chce poradit mladé dívce s výběrem hygienických pomůcek pro zvládnutí první menstruace, asi automaticky sáhne k produktům, které je sama zvyklá používat.

Milé ženy, pojďme si rozšířit obzory, co je dnes na trhu nového k mání a kam pokrok ve světě menstruace dospěl od dob, kdy jsme samy dostaly na pomoc první vložku. I mě samou některé pomůcky překvapily.

Na  trhu je neskutečný výběr hygienických menstruačních pomůcek.

Přípravný rozhovor mezi rodiči a dcerou

Již před nástupem první menstruace by si rodič měl promluvit se svou dcerou, aby nebyla zbytečně vyděšená a překvapená. Je možné, že některé dívky už mají i konkrétní představu o tom, co chtějí nebo naopak nechtějí vyzkoušet a používat.

Je důležité umět vysvětlit, co menstruace znamená, jak k ní dochází a po jakých hygienických pomůckách může dívka sáhnout.

Vzhledem k tomu, že první menstruace signalizuje i to že je dívka sexuálně zralá a může otěhotnět, je vhodné v tento moment probrat také téma sexuality a antikoncepce. Pokud se dívka stydí o těchto tématech mluvit se svými rodiči, může pomoci gynekolog či gynekoložka. V mnoha ordinacích se navíc nachází různé letáčky, které výše zmíněná témata popisují. Na školách se sexuální výchova i téma menstruace také probírá.

Věděli jste, že se právě řeší téma poskytnutí menstruačních pomůcek ve školách zdarma?

V Česku přibývá škol, kde mají dívky vložky a tampony zdarma. Školy se tak snaží bojovat s menstruační chudobou. Magistráty například v Ostravě a v Liberci už rozhodly, že menstruační potřeby pro dívky budou hradit ze svého rozpočtu. Zjistilo se, že dívky (například z chudších rodin) v době menstruace nerady chodily do školy, nebo rovnou zůstávaly doma. A tím, že mají teď tyto hygienické pomůcky ve škole k dispozici, mají mnohem menší absence. Nemají obavu, co bude, když přijde menstruace, protože hygienu mají dostupnou přímo na toaletách.

Jak tedy vybrat tu správnou pomůcku?

Která dívce opravdu sedne, se kterou se bude cítit pohodlně. Která bude snadná na výměnu a údržbu a zároveň bude hezká, diskrétní a slečna s ní nebude prožívat žádné trapné nehody.

Menstruační pomůcky jsou v dnešní době nepostradatelnou součástí většiny žen.

Na trhu můžeme najít spoustu variant od mnoha výrobců.

Rozhodovat se mohou například mezi pohodlností, dostupností, cenou, ekologickou zátěží a dalšími.

Hygienické potřeby pro ženy se dají koupit v jakýchkoliv obchodech, lékárnách i na internetu.

Menstruační vložky

Jsou zřejmě nejvyužívanější menstruační pomůckou vůbec.

Na trhu jich je spousta druhů, vyrábějí se s různou savostí, velikostí, bělené i ekologické (kompostovatelné).

S  křidélky, bez křidélek, nalepovací, parfémované a mnoho dalších.

Výhody a nevýhody používání vložek

Nevýhodou jednorázových vložek je především velká spotřeba materiálu, tvorba nepříjemného zápachu, nepohodlnost související s jejich nošením (někdy si ženy mohou stěžovat na to, že jsou vložky vidět přes jejich oblečení nebo že vložky nedrží na svém místě). Používání vložek může vést k podráždění pokožky a tvorbě opruzenin. Vložky mohou obsahovat chemikálie použité při výrobě, například při bělení, a tyto látky mohou opět dráždit při kontaktu s kůží a sliznicí.

Naopak výhodou vložek může být jejich snadné použití například při 1. menstruaci a jejich dostupnost (jak finanční, tak že je koupíme v každém obchodě). Dále je u vložek výhodou i to, že si do těla nezavádíme cizí těleso, což se také u 1. menstruace mladým dívkám může hodit. U používání vložek máme snadnou kontrolu nad intenzitou krvácení.

V poslední době se vrací trend látkových vložek, které jsou pratelné, čímž šetří naši planetu. Jsou vyrobeny z přírodních materiálů a zajišťují tak prodyšnost a předcházejí tím vzniku opruzenin.

Menstruační tampóny

Jsou po vložkách druhou nejčastější variantou.

Zavádějí se dovnitř pochvy a vyjímají se za volně visící šňůrku.

Jsou vhodnou variantou při sportu, díky jejich využití, avšak neměly by se ponechávat příliš dlouho, kvůli riziku rozvoje syndromu toxického šoku. Tampóny se vyrábějí v několika velikostech, s nebo bez aplikátoru. Tampóny mohou být z různých materiálů.

V dnešní době se stále více vyrábí ekologičtější verze, organické tampóny bez přebytečné chemie.

Výhody a nevýhody používání tampónů

Jejich výhodami jsou rozhodně jejich skladnost dále jejich diskrétní použití (nejsou vidět pod oblečením), také není cítit zápach a po správném zavedení drží na svém místě.

Nevýhodami používání tampónů je: zvýšené riziko rozvoje syndromu toxického šoku, vysoušení pochvy a nesnadnost jejich zavádění nejen u mladých dívek. Déle u nich nelze kontrolovat intenzitu krvácení.

Co je to syndrom toxického šoku?

V roce 1980 byla popsána menstruační forma syndromu toxického šoku u žen v souvislosti s používáním vysokoabsorpčních vaginálních tampónů.

STŠ (syndrom toxického šoku) je život ohrožující komplikace, která je nejčastěji vyvolána stafylokokovým toxinem.  Bakterie se rozmnoží v pochvě a vylučují toxiny, které se skrz sliznici šíří do krevního oběhu a vyvolají tak reakci imunitního systému. Tato reakce vyvolá uvolnění zánětlivých mediátorů, se kterými souvisí následný rozvoj šokového stavu a multiorgánové dysfunkce.

Je charakterizován rychlým rozvojem vysokých teplot, hypotenze, charakteristickými vyrážkami, zarudnutí s následným olupováním kůže plosek nohou a dlaní, bolestí ve svalech, zvracením a průjmem…

Prevencí STŠ je důkladné poučení žen o nutnosti dodržování hygienických návyků a pravidelných výměnách tampónů, aby nedošlo k rozmnožení bakterií.

Menstruační kalhotky

V poslední době se menstruační kalhotky mezi hygienickými pomůckami dostávají více na výsluní a těší se oblibě mezi ženami, možná i díky masivní reklamě v médiích a na sociálních sítích. I já sama je moc ráda používám.

Pár slov tedy teď o nich.

Navenek vypadají kalhotky zcela normálně, protože jejich funkční vrstvy se nacházejí uvnitř. Díky moderním materiálům jsou vysoce savé a zároveň prodyšné. Kalhotky by se měly měnit každých 8 až 12 hodin dle síly menstruace.

Výrobci je nabízejí v různých kombinacích střihů, barev, savostí a velikostí.

Velkou výhodou je jejich diskrétnost a jednoduchost použití a zároveň snížení rizika rozvoje syndromu toxického šoku díky přidaným antibakteriálním složkám.

Na trhu je velké množství značek a zaleží jen na nás, které z nich si vybereme.

Jak si tedy vybrat ty pravé? A na co se při výběru kalhotek vlastně zaměřit? Jaký je mezi kalhotkami rozdíl?

Při výběru je potřeba si pozorně přečíst popisek, aby si žena nepořídila něco, co pak nebude fungovat podle jejich představ.

To nejdůležitější je u menstruačních kalhotek jejich savost. Kalhotky totiž mohou obsahovat různě savé vnitřní vrstvy. Podle toho je můžeme rozdělit do několika skupin.

Kalhotky pro slabou menstruaci – mají pouze slabou savou vrstvu a hodí se při slabé menstruaci, nebo ke konci menstruace, při špinění nebo při silné ovulaci. Lze je také používat jako pojistku v kombinaci s další menstruační pomůckou.

Kalhotky pro normální menstruaci – hodí se pro ženy, které vyměňují tampon či vylévají kalíšek po 4-8 hodinách. Mohou je také používat ženy se silnou menstruací v kombinaci s další menstruační pomůckou.

Kalhotky pro silnou menstruaci – tyto kalhotky lze používat také v noci, obzvláště vhodné jsou ty, které mají savou vrstvu v zadní části vedenou až nahoru k pasu.

Síla menstruace je ale subjektivní pojem,

protože žádná žena neví přesně, kolik menstruační tekutiny z ní během menstruace odchází.

Savost, která je uvedena na kalhotkách, znázorňují kapičky. Například kalhotky určené na silnou menstruaci u jedné značky mohou mít kapacitu 30 ml menstruační krve a u druhé značky 50 ml.

Pro začátek je vhodné si nepořídit kalhotek příliš mnoho. Zkoušet je postupně a vychytat, které savosti vám v různé dny menstruace nejvíce vyhovují.

Ženy, které musí používat více hygienických pomůcek najednou (mají tedy objektivně velmi silnou menstruaci), mohou rovnou sáhnout po kalhotkách pro silnou menstruaci a případně i ty použít jako pojistku v kombinaci s další menstruační pomůckou.

Velikost kalhotek je také důležitá

Při výběru, zvolte správnou velikost, podívejte se na velikostní tabulku výrobce. Jedná-li se o kalhotky bokové, je důležitý obvod boků. Pokud jsou kalhotky vysoké, je potřeba si změřit i pas.

Opravdu menstruační kalhotky neprotečou?

Samozřejmě že protečou. Nevěřte tomu, co říkají v reklamách na kalhotky, které vydrží celý den. Pokud máte silnou menstruaci, je prostě nutné kalhotky vyměnit častěji, protože po naplnění kapacity kalhotky protečou kalhotky například skrze gumičky v lemech.

Při slabé menstruaci nebo ke konci menstruace už vám kalhotky klidně celý den vydrží. Pro někoho je ale nepříjemný pocit být v nich celý den, tak si kalhotky po určitém čase vymění.

A co se ukrývá uvnitř menstruačních kalhotek?

Většina značek využívá polyester, polyuretan či jejich kombinaci.

A co šustění kalhotek?

V některých diskuzích se můžete dočíst, že menstruační kalhotky šustí. Ano, některé šustí – když jsou nové. Většinou stačí pár vyprání a šustění zmizí. První vyprání před použitím je samozřejmostí, některé značky ale přímo uvádí, že největší savosti dosáhnout kalhotky až po několika vypráních.

Praní kalhotek

Po použití je potřeba kalhotky proprat ve studené vodě, tak dlouho dokud nebude voda čistá. Je důležité nemnout a netřít savou vrstvu (především u merina) a přebytečnou vodu vymačkat, ale moc nekroutit či neždímat, aby se nepoškodila savá membrána a nepropustná vrstva. Pokud se následně nechystáte prát, dejte kalhotky uschnout. Jednotlivý výrobci uvádí postupy, a jaké prostředky k praní používat. Většina výrobců totiž nedoporučuje používat při praní kalhotek desinfekční prostředky, aby nedošlo k poškození membrány. Stejně tak nepoužívejte aviváž, kalhotky by nebyly tak savé (a mohla by se poškodit membrána).

Nepropustná vrstva je také to, co určuje životnost kalhotek – pravděpodobně kalhotky začnou dříve protékat než se rozpadnou. Životnosti určitě prospívá praní na nižší teploty v sáčku na praní, jemné předepírání (nedrhnout kalhotky příliš, neždímat), volné sušení (nepokládat na topení, nevystavovat přímému slunci, nepoužívat sušičku). Podle péče a toho, jak často kalhotky používáte, vám vydrží několik měsíců nebo také několik let.

Možné nevýhody menstruačních kalhotek

Při jejich nošení může nastat problém s výměnou, doporučuji s sebou nosit vždy jedny náhradní kalhotky a sáček, do kterého můžeme použité kalhotky vložit.

Také některé ženy může odradit pořizovací cena menstruačních kalhotek.

Další nevýhodou je nutnost je po použití vyprat.

Menstruační kalíšek

Je pohodlná a praktická hygienická pomůcka. Používání kalíšku oproti jiným pomůckám je ekonomičtější a také ekologičtější variantou.

Zavádí se dovnitř do pochvy, kde po zavedení těsně přilne ke stěně a tak je zaručeno, že krev stéká do něj.

Je potřeba ho pravidelně vyplachovat.

Může se používat během celého menstruace, ve dne i v noci.

Žena může používat menstruační kalíšek a při tom sportovat. Můžeme ho používat i při cestování (nemusíme totiž přemýšlet, kolik vložek nebo tamponů si s sebou máme sbalit a dokonce se můžeme během svých dnů i koupat.

Kalíšek postačí po pár hodinách vyjmout, jeho obsah vylít, opláchnout ho a znovu zavést.

Na konci cyklu ho vyvařit a uložit třeba do látkového pytlíčku.

Hypoalergenní materiály, z kterých se kalíšky vyrábějí, jsou zárukou bezpečného používání. Životnost kalíšků překoná i 5 let, takže jde o úžasnou ekonomickou volbu, díky které výrazně ušetříte. Kalíšky mají různá zakončení i různé barvy, jsou z různých materiálů.

Kalíšek spolehlivě nahradí tampony i vložky a to i při velmi silné menstruaci.

Jsou ale i ženy, kterým kalíšek z nějakého důvodu nevyhovuje.

Velikosti menstruačních kalíšků:

• malé kalíšky – vhodné pro mladé dívky, ženy s drobnou postavou a pro ženy, které často sportují.
• středně velké kalíšky – vhodné pro ženy okolo 25 let a pro ženy, které jsou sice po porodu, ale často sportují.
• kalíšky s velkým průměrem – vhodné pro ženy po vaginálním porodu a pro ženy se silnou menstruací.

Vliv na výběr správného menstruačního kalíšku má i děložní čípek. Děložní čípek může být během menstruace totiž níž v pochvě než v jiných částech cyklu. A tento tzv. nízký čípek může bránit správnému zavedení kalíšku. Existují však kalíšky i na tento problém.

Pokud máte vybranou správnou velikost kalíšku, zjistěte také jaký má kalíšek objem. Na trhu existují kalíšky, které pojmou od 9 ml až po 50 ml menstruační tekutiny.

Dalším kritériem, které se vyplatí zvážit, je pevnost menstruačního kalíšku.

Menstruační kalíšky jsou totiž různě poddajné.

• pevnější kalíšky se v pochvě snáz rozvinou a je s nimi snadnější manipulace,
• měkké kalíšky jsou vhodné pro ty ženy, které mají citlivé intimní partie,
• některé kalíšky mají měkké stěny, ale pevný okraj, který také pomáhá s rozvinutím.

Kalíšek nesmí nikde tlačit, v podstatě byste o něm neměla vůbec vědět. Pokud je kalíšek správně zaveden a správně sedí, nemůže z něj unikat žádná krev a ani nevíte o tom, že ho máte.

Z čeho je kalíšek vyroben?

Vyrábí se z měkkého silikonu, z latexu a z termoplastu.

Kalíšky ze silikonu mají tu výhodu, že silikon je již roky používán v lékařství a alergie na tento materiál se téměř nevyskytují.

Oproti tomu latex vyvolává alergie mnohem častěji.

Materiál z termoplastu má zdravotní atesty a zdá se být pro výrobu kalíšků stejně vhodný jako silikon. Jeho výhodou je, že kalíšky z něj vyrobené jsou často levnější.

Menstruační kalíšek je ze zdravotního hlediska lepší než tampony.

Materiál, ze kterého je kalíšek vyroben, je na rozdíl od materiálu tamponů nepřilnavý pro bakterie. To znamená, že se bakterie na kalíšku nemohou množit. Nehrozí tak syndrom toxického šoku.

Kalíšek není nijak parfémovaný a nejsou v něm zbytky chemických látek (například z bělení). Při použití kalíšku nevznikají opruzeniny jako při používání vložek. Kalíšek nijak nenarušuje zdravé poševní prostředí a mikroflóru. Kalíšky jsou vhodné i pro ženy s citlivou pokožkou.

Je samozřejmě nutné dodržovat správnou hygienu rukou při manipulaci s kalíškem a starat se o něj podle pokynů výrobce.

Nevýhodou kalíšku může být komplikace se zaváděním a problém s výměnou na veřejných místech.

Menstruační disk

Slyšeli jste už o menstruačním disku?

Na rozdíl od běžných kalíšků kalichovitého tvaru písmene V či U, které se zavádějí níže než tampon, se menstruační disky zavádějí až pod děložní čípek.

Jejich velikost se tedy neodvíjí od velikosti a pružnosti pochvy a výběr je jednodušší.

Jeho tělo tvoří tenká a přizpůsobivá membrána.

Nevýhodou je však jejich zavádění a vytahování. Počítejte s tím, že vám to zabere čas, kdy budete muset trénovat zavádění a vyjímání disku.

Menstruační disk je možno použít i při pohlavním styku během menstruace, což s běžným kalíškem nelze.

Menstruační disk je vyrobený z lékařského silikonu a je navržen tak, aby vydržel roky.

Disk má kruhový tvar v průměru 70 mm a pojme objem až 70 ml tekutin. Riziko syndromu toxického šoku je stejně jako u kalíšků i zde minimální.

Menstruační disk má velký objem (pojme až 70 ml tekutiny). Vydrží tak až 8 hodin, můžete ho používat i přes noc. Stejně jako u kalíšku můžete s diskem sportovat a plavat. Staráte se o něj stejně jako u kalíšků, řiďte se pokyny výrobce. Před prvním použitím, před menstruací a na jejím konci disk vyvařte ve vodě. Pak nechte usušit. A poté ho uložte do pytlíčku. V průběhu menstruace ho oplachujte studenou a pak teplou vodou a vhodným mycím prostředkem.

Menstruační houby

Mořské houby používáme na mytí těla nebo i jako pomocníky v domácnosti. V nabídce je mnoho různých typů i velikostí. Mořské houby jsou oblíbené především díky svým desinfekčním účinkům, velké savosti a jemnosti.

Věděli jste však, že se houba může představovat také zajímavou přírodní variantu dámské menstruační pomůcky.

O jaké houby jde?

Jedná se o výběrové houby, jsou dražší než velikostně podobné kosmetické mořské houby. Na trhu jsou dostupné menstruační houby z Karibiku nebo ze Středozemního moře.

Menstruační houba je pohodlná, přizpůsobí se tělu, použití je stejně snadné jako u tamponů.

Menstruační houbu vypláchnete a můžete znovu používat – až 6 cyklů. Je to tedy ekologická i levná varianta menstruační hygieny.

Menstruační houba je šetrná k ženskému tělu. Nenarušuje pH poševního prostředí a nevysouší sliznici. Desinfikují se roztokem soli s tea tree olejem. Tea Tree má i léčivé účinky, ničí případné zárodky bakterií a plísní, které by mohly způsobovat infekce a mykózy.

Některé studie však popisují, že menstruační houby v sobě mohou obsahovat bakterie nebo písek či štěrk, a že se mohou uvnitř pochvy rozpadat a způsobit zdravotní komplikace. Jejich použití je tedy na zvážení.

Pár slov závěrem

Před použitím jakékoliv menstruační pomůcky zhodnoťte její výhody a také nevýhody.

Co vyhovuje jedné ženě, nemusí vyhovovat jiné ženě (a naopak).

Pokud se po použití jakékoliv menstruační pomůcky objeví nepříjemné pocity jako je svědění, pálení, pocit tlaku, bolest hlavy…, přestaňte tuto pomůcku používat.

Vlastnit opakovaně použitelné menstruační pomůcky je velká výhoda, nemusíte je totiž mít stále v hlavě jako položku nákupního seznamu. Máte je prostě doma stále k dispozici. I když je počáteční investice o něco vyšší, určitě se vám vyplatí a poděkuje nám i naše planeta.

A co mě samotnou překvapilo a o čem jsem sama neslyšela je: takzvaná bezvložková metoda, metoda svobodné a vědomé menstruace.

Je potřeba ji trénovat a být dostatečně trpělivá.

Menstruační krev lze zadržovat a vědomě ji vylučovat.

Jde o techniku, kdy žena díky plné kontrole nad funkcí svalů pánevního dna nepotřebuje žádné menstruační pomůcky. Jednoduše krev dokáže zadržet a na toaletě ji potom řízeně nechat odejít.

Odkazy:

Voříšková Š. Cykličnost, plodnost,… má cenu to řešit? Dostupné také z: https://lekarnice-maminky.cz/cyklicnost-plodnost-ma-cenu-to-resit/

Hodická Z., Ph.D., Rejdová I., Kadlecová J. Poruchy menstruačního cyklu u dospívajících dívek a jejich léčba. Pediatrie pro praxi. 2015; 16(3). 189-192. Dostupné také z: https://www.solen.cz/artkey/ped-201503-0014_Poruchy_menstruacniho_cyklu_u_dospivajicich_divek_a_jejich_lecba.php

Ulíková J. Hormony a ženy. 1.- Puberta. Dostupné také z: https://www.hcmagazin.cz/hcmagazin/clanek_hormony-a-zeny-1.—puberta_4414.html?fbclid=IwY2xjawJhBCpleHRuA2FlbQIxMAABHg2QT4nyD8QTkiLNFnZR8PULI_PCqEHv_dH0bUMvInv9yoFnsa3ZmXg76OIZ_aem_Nm7Ezi9c5RZ449x-OpIphQ

Byoung-Seob K, HyeWon L, Da SolKim, Suna Kang Supplementing with Opuntia ficus-indica Mill and Dioscorea nipponica Makino extracts synergistically attenuates menopausal symptoms in estrogen-deficient rats, Journal of Ethnopharmacology, 2014.

Jian‐Horng Chen, James Shih‐Shyn Wu, Hsiao‐Che Lin, Shey‐Lin Wu, Wen‐Fu Wang: Dioscorea improves the morphometric and mechanical properties of bone in ovariectomised rats, Journal of the Science of Food and Agriculture, 2008.

Ozgoli G, Goli M, Moattar F. Comparison of effects of ginger, mefenamic acid, and ibuprofen on pain in women with primary dysmenorrhea. J Altern Complement Med. 2009.

Corina Bubueanu, Rasit Iuksel, Minerva Panteli: Haemostatic activity of butanolic extracts of Lamium album and Lamium purpureum aerial parts, Acta pharmaceutica, 2019.

Han S, Hur M, Buckle J, et al. Effect of aromatherapy on symptoms of dysmenorrhea in college students: a randomized placebo-controlled trial. J Altern Complement Med. 2006.

Bureš J. Menstruační forma syndromu toxického šoku. Interní medicína pro praxi. 2011, 13(2): 85-87. Dostupné také z: https://www.internimedicina.cz/artkey/int-201102-0007_Menstruacni_forma_syndromu_toxickeho_soku.php?back=%2Fsearch.php%3Fquery%3Dmetabolick%2525C3%252520%252520%252520%252520%252520%252520%2525C3%252520%252520%252520%252520%252520%252520%26sfrom%3D450%26spage%3D30

https://is.muni.cz/th/k7t7d/Prezentace_k_edukacnimu_projektu.pdf

www.maluna.cz

www.kalisek.cz

www.maluna.cz/blog/menstruacni-disk-nixit-nejcastejsi-otazky-n1302

https://www.celostnimedicina.cz/morska-houba-sikovna-menstruacni-pomucka/

https://www.celostnimedicina.cz/volna-svobodna-nebo-vedoma-menstruace/

https://www.pexels.com/

www.pixabay.com

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Menstruační pomůcky, jak si vybrat tu správnou? Jaké jsou jejich výhody a nevýhody? appeared first on Lékárnice maminky.

Je pátek odpoledne a spolu s rodinou se chystáme na zasloužený víkend po náročném prvním týdnu v září, kdy šli synové poprvé do školy a školky.

Všichni jsme natěšení, cesta utekla velmi rychle a kluci ji naštěstí prospali. Bývá jim totiž v autě špatně, dostali však před cestou zázvorové autíčka od nevolnosti při cestování.

Dojeli jsme na místo a vidíme na mladším, že není úplně v pořádku, že se mu na obličeji začínají objevovat narůžovělé vyrážky až fleky. Nejdříve nás napadlo, že to má asi z toho jak spinkal, že mu bylo teplo a zpotil se.

Avšak fleky se začínají postupně objevovat i na končetinách.

Syn byl jinak naprosto v pohodě, dováděl a byl veselý. Zkontrolovala jsem mu jazyk i krk a nic nevypadalo oteklé.

Dala jsem mu raději léky na alergii a pozorovali jsme jej.

Máme známou kožní lékařku, tak jsme s ní jeho stav konzultovali a poradila nám ještě nějaké další informace, jak postupovat. Potvrdila, že se jedná o kopřivku. Doporučila vyřadit určité potraviny a vyvarovat se pobytu na sluníčku a že má nosit volné a prodyšné oblečení. Tím, že už ho v minulosti trápil ekzém jsme zvyklí ho oblékat jen do bavlněných nebo přírodních materiálů a používat k hygieně jen šetrné mycí prostředky pro citlivou pokožku a jemnou tělovou kosmetiku, která jeho kůži nedráždí.

Vůbec jsme si neuvědomovali, že by přišel do kontaktu s něčím novým, volala jsem i do školky paní učitelce, co měli ten den v jídelníčku. Možná čerstvé švestky? I když už v je minulosti jedl a nebo kapustová polévka? Tu doma nevařím. Pak jsme si vzpomněli, že ve čtvrtek jsme jedli lískové oříšky, a on jich také pár snědl. Takže ty také mohli způsobit, ale už je dříve také měl. Nebo snad zázvorové autíčko na kinetózu? Nevíme doteď…

Pořád jsme ho s manželem hlídali a já byla dost nervózní. V noci jsem toho moc nenaspala. Ráno se syn vzbudil oteklý v obličeji a i na uších a na kloubech na končetinách měl otok. Vyrážky splynuly a staly se z nich mapy po skoro celém těle. Vypadal jako gepard. Ale pořád to byl náš akční chlapeček, který tedy vypadal jako úplně jiné dítě, ale očividně ho kopřivka netrápila, ani se nějak moc neškrábal.

Přidávám pro představu pár fotek:

Dostával tedy léky na alergii a k večeru jsme už viděli, že se otok ztrácí a ráno v neděli už nebyly vyrážky téměř vidět.

V pondělí po nich už nebylo ani stopy, dětské paní doktorce jsem ukazovala fotky syna v mobilu, jak vypadal.

Poslala nás na další vyšetření na alergologii a na kožní. Doporučila, že má syn držet eliminační dietu a potraviny zařazovat postupně jako příkrmy, když byl miminko.

Na alergologii mu udělali testy z krve, ale žádný alergen nebyl potvrzen. Má tedy predispozici, je totiž ekzematik, ale ekzém momentálně vzplanutý neměl.

Takže doteď nevíme, co mu kopřivku způsobilo.

Možná hrál úlohu i stres ze školky…

To byla má osobní zkušenost s kopřivkou u syna.

A co Vy nebo Vaše děti, už jste se s ní někdy setkali?

Co to vlastně je ta kopřivka?

Kopřivka je časté kožní onemocnění, se kterým se v průběhu života setkalo více než 20 % veškeré populace.

Je způsobena mastocyty (česky žírné buňky – buňky imunitního systému, které mají roli při alergické reakci) a projevuje se typickými svědivými pupeny (vyrážkami), ve středu s vyblednutím, které mají prchavý charakter, to znamená, že zmizí a znovu se objeví na jiném místě. Dále se kopřivka projevuje angioedémem (otokem – vysvětlení bude níže v textu) nebo oběma symptomy současně.

Připomíná reakci jako po kontaktu s kopřivou (latinsky Urtica Dioica), tak vzniklo i její pojmenování kopřivka – urtikaria.

Pár slov úvodem

Přichází bez varování.

Kopřivka, není infekční, není tudíž nakažlivá.

Ale na pohled nevypadá hezky, spíše až děsivě.

Vzhledem k projevům nemoci je diagnostika kopřivky u dětí celkem snadná, naopak záludnější bývá odhalit její příčinu.

Malé děti dokáže pořádně potrápit. Dětská kůže je totiž jemnější, tenčí a citlivější.

Vyšší náchylnost ke kopřivce mají děti, které trpí astmatem, dermatitidou či alergiemi.

Kopřivku v dětském věku nejčastěji vyvolává strava, případně také některé přísady do jídel a kosmetiky nebo konzervační látky.

Mezi spouštěče kopřivky patří často také fyzikální faktory,  jako je chlad nebo sluníčko a horko a zapocení při nadměrném oblékání.

Jak kopřivka vypadá?

Na kůži se tedy projevuje výsevem rychle vznikajících svědivých tzv. kopřivkových pupenů, angioedémem (otokem) nebo oběma symptomy současně.

Kopřivkový pupen je narůžovělý až červený, v důsledku stlačení cév edémem (otokem) v centru probledává. Může mít různé velikosti, od milimetrů až po rozsáhlé plochy. Vyrážky jsou doprovázeny svěděním zvláštního charakteru, které vede ke tření, nikoli ke škrábání.

Angioedém je označení pro otok kterékoli části těla, nejčastěji se však objevuje na obličeji. Postihuje jeho měkké tkáně včetně jazyka a krčních struktur, které mohou vést k obstrukci dýchacích cest. Ale i zažívacího traktu i kloubní výstelky.  Je také častěji doprovázen anafylaktickou reakcí a právem považován za potenciální život ohrožující stav.

Zatímco kopřivkové pupeny jsou způsobeny otokem svrchní části dermis a mizí do 24 hodin, angioedém mizí pozvolna 24–72 hodin, jelikož vzniká v důsledku otoku hlubších struktur. Maximum výskytu kopřivky je v dětském období a v mladším dospělém věku.

Jak kopřivka vzniká?

Kopřivku může vyvolat velké množství faktorů zevního i vnitřního prostředí, které mohou působit různými patogenetickými mechanizmy například i emocionálními podněty, infekce endokrinními poruchy i jiné neznámýmé příčiny.

Ústřední roli ve vývoji urtikarie hrají mastocyty, neboli žírné buňky (buňky imunitního systému, které mají roli při alergické reakci).

Vlivy imunitními a neimunitními dochází k degranulaci mastocytů, uvolnění histaminu a dalších látek.

U imunitních mechanismů dochází k nepřímé aktivaci žírných buněk. Dojde ke spojení alergenu a protilátky IgE navázané na mastocyt.

U neimunitních mechanismů (vlivem například léky – opiáty, bakteriální toxiny, bodnutí hmyzem, některé potraviny, fyzikální činitelé – chlad, teplo, sluneční záření a jiné) dochází k aktivaci mastocytů přímo.

Obě cesty vedou k vazodilataci postkapilárních venul, jejich zvýšené permeabilitě a následně k edému koria v podobě pupenů, vyrážek.

Při provedených biopsiích (odběrech tkáně) byla prokázána přítomnost zánětlivých buněk. Opakované vyplavení histaminu vede k dalšímu výsevu vyrážek a jejich delšímu trvání na kůži jedince.

Rozdělení a popis jednotlivých typů

Z hlediska délky trvání se kopřivky dělí na akutní a chronické.

• Akutní jsou časově omezeny na šest týdnů nepřetržitého průběhu. Většinou vznikají na alergickém podkladě, častěji se s nimi setkáváme u dětí.
• Chronická kopřivka je definována jako onemocnění s urtikariálními výsevy kontinuálními či recidivujícími alespoň dvakrát týdně po dobu delší šesti týdnů. Častěji postihují dospělé.

Diagnostika kopřivky u lékaře

Prvním a zásadním krokem je důsledná anamnéza.

V anamnéze se lékaři ptají i na intenzitu svědění a časový sled začátku svědění a kopřivky a také na výskyt celkových příznaků provázejících výsev. Podle intenzity klinických projevů může být přítomna jen kopřivka, kopřivka a angioedém, ale i celkové příznaky jako je únava, bolest hlavy, svalů, kloubů, křečovité bolesti břicha, průjem, obtížné polykání, potíže s dýcháním i reakce anafylaktického typu, nebo jen svědění a otok.

V osobní anamnéze je nutné se ptát na prodělaná závažnější onemocnění, reakce po lécích, operace, projevy atopických chorob a také na přítomnost atopie v rodině.

Důležitá může být rovněž činnost ve volném čase, záliby a podobně.

Druhým pak fyzikální vyšetření lékařem.

U pacientů s občasnými projevy urtikarie se zvažuje alergie.

Při podezření na potravinovou alergickou reakci, je vhodné k vyloučení použít provokační test s předchozí eliminační dietou.

U potravinové alergie je nutné dodržovat důslednou dietu s vyloučením potravin, na které byla prokázána přecitlivělost.

U intoleranční kopřivky se doporučuje dieta bez potravinářských aditiv, používaných ke konzervaci a barvení potravin, doplněná o vyloučení všech léků obsahujících kyselinu acetylsalicylovou – bezsalicylátová dieta nebo dieta bez „E“. Je také nutné se vyhýbat barevným zubním pastám a barevným lékům.

U dětí s intolerancí na histamin je nutná dieta s vyloučením potravin obsahujících větší množství histaminu.

Dále jsou k dispozici specifické alergologické testy, spolu s vyšetřením specifických IgE protilátek.

U pacientů s každodenním chronickým výsevem se zvažují spíše pseudoalergické reakce. Na vině bývají léky, které pacient denně užívá nebo potraviny, jež jsou součástí jeho denního jídelníčku, především ty, které jsou bohaté na histamin.

V neposlední řadě také bakteriální, virové, parazitární či mykotické infekce.

U dětí bývá častým spouštěčem kopřivky zánět horních cest dýchacích.

Také další onemocnění mohou být spouštěčem kopřivky, například: imunologicky zprostředkovaná onemocnění, kterými jsou tyreopatie, revmatoidní artritida, celiakie a diabetes mellitus. Chladová kopřivka v některých případech provázela hepatitidy B a C.

Pozor na koupání ve studené vodě, může to vést až k anafylaktické reakci!

Kontaktní kopřivky

Kontaktní kopřivky jsou ohraničené na místa styku kůže se zevně působící vyvolávající příčinou.

Patří ke krátkodobým kopřivkám, vznikají do 10–20 minut po kontaktu a přetrvávají několik hodin nebo dnů. Patogenetický mechanizmus může být imunologický nebo neimunologický. Většinou probíhají jako banální lokalizované onemocnění, vzácně provázené celkovými příznaky nebo anafylaktickým šokem.

Přehled nejčastějších vyvolávajících příčin kontaktní kopřivky

Rostliny – kopřiva dvoudomá a jiné žahavé rostliny, primule, lišejníky, některé mořské řasy, kůra pomerančů, citrónů, grepů a mandarinek, dekorativní rostliny Spathiphyllum, Ficus, Yucca …

Bodavý hmyz – vosy, včely, sršni, čmeláci, některé druhy mravenců.

Parazitující hmyz sající krev – blechy, štěnice, komáři, ovádi.

Mořští živočichové – medúzy, sasanky.

Léky – neomycin, vzácně chloramphenicol, chlorhexidin, jodpovidon.

Syrové ovoce a zelenina – broskev, jablko, kiwi, jahody, brambory, chřest, artyčoky, čekanka, fazole, pálivá paprika.

Maso, ryby, plody moře – maso hovězí, vepřové, kuřecí, krůtí, játra, mořské ryby, korýši.

Jiné potraviny – mouka, rýže, sojové boby, vejce, mléko, sezamová a slunečnicová semínka aj.

Koření – skořice, kmín.

Chlupy nebo sliny zvířat (pes, kočka, morče), sekrety švábů …

Kyselina sorbová, benzoová, skořicová a jejich soli – peruánský balzám, mýdla, šampony, zubní pasty, dermatologická externa, kosmetické krémy …

Soli kovů: nikl, měď, kobalt, rhodium, iridium, platina – amalgám, chirurgické implantáty a svorky; kobalt obsahují barvy na sklo a k tetování. Například nerezavějící ocel obsahuje chrom, nikl a někdy kobalt, vlivem potu nebo tekutin v těle dochází k částečné korozi a uvolnění solí kovů, např. síranu nikelnatého.

Latex (přírodní kaučuk) – výrobky z gumy: chirurgické i pracovní rukavice, lékařské pomůcky, míče, gumové hračky, šidítka a mnoho dalších …

U dětí operovaných v časném věku pro vrozené malformace bývá častější přecitlivělost na latex, proto je nutné při jejím prokázání poučit rodiče, aby o této skutečnosti vždy informovali zdravotnický personál.

Mezi kontaktní kopřivky patří také většina kopřivek fyzikálních.

Syrové ovoce, zelenina a jiné potraviny vyvolávají kontaktní kopřivku na poškozené kůži rukou (oděrky, ragády, dermatitida).

Alergická reakce na potraviny

U alergické reakce na potraviny dochází k výsevu několik minut po jídle, kopřivku může provázet angioedém v obličeji, zažívací potíže (nauzea, pocit tlaku v břiše, průjmy, event. zvracení a kolikovité bolesti břicha). Méně časté jsou potíže dýchací (kýchání, ucpaný nos, pocit „knedlíku“ v krku, dušnost s hvízdavým dýcháním) nebo oční (překrvení spojivek, slzení).

Alergické složky potravin jsou všeobecně tepelně stabilní, ve vodě rozpustné glykoproteiny. Vysoce termostabilní alergeny jsou např. v arašídech, rybách a také v mléce. Naproti tomu profilin obsažený v mnoha druzích ovoce a zeleniny je termolabilní, proto tyto potraviny po tepelném zpracování alergickou reakci nevyvolávají.

U nás jsou nejčastějšími příčinami potravinové alergie u batolat a dětí předškolního věku kravské mléko a slepičí vejce, později pšeničná mouka, ořechy a arašídy, v poslední době přibývá alergií na sóju a kiwi.

Anafylaktické reakce vyvolávají nejčastěji ořechy, arašídy, vaječný bílek a mořské ryby.

Protože při alergii zprostředkované IgE protilátkami hrozí alergická reakce i po požití stopového množství potraviny, platí od roku 2006 směrnice Evropské unie, podle které musí být následující potraviny a výrobky z nich uvedeny na obalu vždy, bez ohledu na jejich množství: kravské mléko, vejce, obiloviny obsahující lepek (pšenice, žito, ječmen, oves), arašídy, stromové ořechy, sója, celer, ryby, korýši, měkkýši, sezamová a hořčičná semena a sulfidy.

Je třeba si dávat pozor na tzv. skryté alergeny, které by mohly vyvolat neočekávaně silnou alergickou reakci.

Kde se skryté alergeny vyskytují?

Skryté alergeny mohou být v uzeninách, různých omáčkách podávaných jako přílohy k masu, v rostlinných olejích a tucích (arašídový olej), v pečivu (ořechy, mák, kůra citrusových plodů), čokoládě, ovocných čajích.

Rizikovým faktorem jsou nesteroidní antiflogistika, která zvyšují propustnost sliznic pro potravinové alergeny.

Vzácnou příčinou alergické kopřivky jsou inhalační alergeny – pšeničná mouka, skořicová silice, prach z chlupů kočky nebo koně a latex (přírodní kaučuk), který je výchozí surovinou při výrobě gumy. Latex může vyvolat kontaktní kopřivku, generalizovanou kopřivku i celkové reakce, včetně anafylaktického šoku. K senzibilizaci dochází nejen kontaktem s gumovými předměty, ale také inhalací částeček latexu z latexových rukavic.

U atopiků s pylovou alergií se může vyvinout zkřížená přecitlivělost na biologicky a botanicky příbuzné potraviny, tj. ovoce a zeleninu, nejznámější jsou pyl břízy a jablka. Klinicky obvykle probíhá pod obrazem orálního alergického syndromu.

Co je to orálního alergický syndrom?

Do několika minut po kontaktu potraviny s dutinou ústní dochází k pálení a svědění rtů, patra a jazyka s následným otokem sliznice dutiny ústní a poruchou polykání. Teprve později se objeví kopřivka, někdy provázena angioedémem, případně i anafylaktický šok!

Alergická reakce na léky

Se obvykle projeví akutním výsevem kopřivky, který může být provázen celkovými symptomy, včetně anafylaktického šoku.

Jindy mají projevy alergie na léky klinický obraz sérové nemoci – kopřivka je provázena horečkou, bolestmi a otoky kloubů, proteinurií a zduřením lymfatických uzlin.

Nejčastěji kopřivku u dětí vyvolávají antibiotika (penicilin a amoxicilin), antikonvulziva, prokainová anestetika a nesteroidní antiflogistika (indometacin, diklofenak).

Postup léčby u kopřivek

Cílem lékařů u pacientů s urtikarií je dostat kopřivku pod kontrolu. Zmírnit její příznaky, stabilizovat průběh, zabránit vzniku komplikací a snížit dopad na kvalitu života. Jde tedy o postupné snížení frekvence a intenzity výsevů až po dosažení bezpříznakového období.

Před zahájením léčby je nutno:

Vyloučit, či eliminovat vyvolávající faktory (léky, potraviny, fyzikální a kontaktní vlivy, chronické záněty, infekce, hormonální a psychické vlivy). Vyloučit také urtikariální dermatózy a syndromy.

Léčba kopřivky

Lokální léčba

Cílem je ulevit od subjektivních obtíží.

Lokální léčba je vhodná zejména u kontaktních kopřivek, protože přechodně zlepšuje svědění, má i významný psychoterapeutický efekt.

Používají se studené obklady, spreje, chladivé krémy i s mentolem, zinkové emulze…

Z léků hlavně lokální antihistaminika – dimentinden a difenylhydramin nebo kortikosteroidní krémy nebo lotia (tekutý léčebný přípravek k místnímu upotřebení charakteru suspenze nebo emulze), například s účinnou látkou triamcinolon.

Zásadní význam má však léčba systémová.

Celkové kortikoidy se doporučují jen krátce 7–10 dnů po zvládnutí akutní vzplanutí.

Pacienti trpící angioedémy a anafylaktickými reakcemi by měli být vybaveni pohotovostním balíčkem.

Základním lékem jsou antihistaminika (léky na zmírnění projevů alergií a kopřivek), která obsazením H1 receptorů pro histamin na cílových buňkách reverzibilně blokují tyto receptory, a tak brání výsevu kopřivky.

Lékem první volby jsou nesedativní antihistaminika druhé generace.

Která jsou podávána denně. Nárazová léčba je nedostatečná a nedokáže ovlivnit dlouhý průběh nemoci.

V současnosti se jedná o látky – bilastin, cetirizin/levocetirizin, desloratadin/loratadin, fexofenadin, rupatadin.

Mají širší antialergický účinek, zanedbatelný sedativní efekt a protrahovaný účinek, proto se podávají 1× denně. Pro tyto vlastnosti jsou ideální pro léčbu akutních i chronických kopřivek.

Klasická antihistaminika 1. generace (například hydroxyzin a ketotifen) vykazují nedostatečnou selektivitu k H1 receptorům, proto se v současné době používají málo, nejsou vhodná pro dlouhodobou léčbu, někdy je však výhodné je podávat ve večerních hodinách, především při silném svědění v noci.

Antihistaminika 3. generace

Mají zlepšené parametry účinnosti a bezpečnosti a také protizánětlivého působení.

U dětí do 12 let je však nutné předepsat vhodnou lékovou formu a dávkování podle věku.

Pokud léčba výše uvedenými antihistaminiky v horizontu 2 – 4 týdnů nevede ke zlepšení, druhou linii léčby představuje zvýšení dávkování antihistaminika až na čtyřnásobek standardní dávky.

Biologická léčba monoklonálními protilátkami

Pokud ani zvýšené dávkování nevede k regresi projevů, do terapie lze zvolit tuto léčbu. Omalizumab je humanizovaná monoklonální protilátka IgG (imunoglobulin G), biologikum, inhibující IgE (imunoglobulin E) protilátky. Působí snížení volných IgE proti látek v séru.

Byly navrženy další generace anti-IgE monoklonálních protilátek se zlepšenou afinitou k IgE –ligelizumab.

Obě protilátky jsou slibnými kandidáty na možnou terapii chronické spontánní kopřivky v budoucnosti.

V případě selhání další linie léčby se do terapie místo omalizumabu přidává cyklosporin A.

Který má přímý a středně silný účinek na degranulaci mastocytů (žírných buněk).

Odkazy:

Viktorinová M. Kopřivky u dětí. Pediatrie pro praxi. 2011, 12(2), 83–90.

Dostupné také z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2011/02/04.pdf

Jankovičová B. Aktuální pohled na urtikarii – příčiny jejího vzniku, diagnostika a aktuální možnosti v léčbě. Dermatologie pro praxi. 2022, 16(1), 13-16.

Dostupné také z: https://www.solen.cz/artkey/der-202201-0002_aktualni_pohled_na_urtikarii_-_priciny_jejiho_vzniku_diagnostika_a_aktualni_moznosti_v_lecbe.php

Karlová I. Chronická spontánní kopřivka. Alergie 1/2025, 34-38.

Benáková N. Kopřivka – neškodná vyrážka? Alergie, astma, bronchitida. 2/2018, 34-36.

Dostupné také z: /https://www.tigis.cz/images/stories/AAB/2018/aab2/benakova_AAB_2_2018_web-11.pdf

https://www.bez-alergie.cz/koprivky-a-otoky

Obrázky staženy z Pixabay.

Fotky kopřivky z rodinného alba autorky článku.

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Kopřivka u dětí appeared first on Lékárnice maminky.

Konkrétně takový Zamioculcas zamifolia (zamiokulkas) (na obrázku vlevo), Anthurium (toulitka)

(na obrázku uprostřed) i Spatiphyllum (lopatkovec) (na obrázku vpravo) najdeme téměř v každém obýváku.

Tyto rostliny nejsou sice náročné na pěstování, okouzlí interiér krásnými květy. Jsou ale nebezpečné zejména tehdy, pokud malé dítě rozžvýká kousek listu nebo jinou část rostliny. V tkáních těchto rostlin totiž bývají obsaženy krystalky nerozpustného šťavelanu vápenatého. Při žmoulání nebo žvýkání částí rostliny se krystalky zapichují do sliznic a kůže jedince a způsobují bolestivé otoky, někdy vznik puchýřů. Statistika dotazů TIS na tyto rostliny v posledních letech dobře ilustruje jejich rostoucí oblíbenost. Více informací si můžete poslechnout na našem Youtube kanálu díl: JAK NÁM MŮŽE POMOCI TIS V- LÉKÁRNICE MAMINKY: na tomto odkazu https://www.youtube.com/watch?v=IfcizlLKOFw&t=15s

Lopatkovce se liší pouze velikostí celé rostliny nebo jejich listů. Květy ve tvaru toulce, bílé nebo zelené, sladké vůně. Po rozžvýkání může působit podobně jako diefenbachie, ale mírněji. Dráždivé látky jsou z větší části nebo zcela odbourány. Po požití okamžitě dítěti odstranit zbytky rostliny z úst, ústa pečlivě vymýt studenou vodou, dát pít studený nápoj. V případě potíží kontaktovat TIS nebo lékaře.

Z dřívějších dob byla takto nechvalně „proslulá“ stejnými, a pokud nešlo o kultivar s odbouranými nebezpečnými látkami, pak zpravidla i dramatičtějšími účinky Dieffenbachie (mramornatka).

Tato pokojová rostlina je méně jedovatá než divoce rostoucí, některé vypěstované kultivary mohou obsahovat malé až velmi malé množství nebezpečných látek. Neobjeví-li se po pozření rostliny příznaky jako je pálení v ústech a bolesti při polykání (někdy i dechové obtíže) do půl hodiny po požití části rostliny, dá se předpokládat, že následky budou velmi mírné nebo žádné (málo toxický kultivar). Pokud potíže vzniknou, čím mladší je postižené dítě, tím více je ohroženo dechovými potížemi.

K podobně působícím rostlinám patří také všudypřítomný Scindapsus (potos), Syngonium podophyllum (syngónium) a Monstera deliciosa na obrázku dole. I u těchto rostlin platí, že nikdy není postižení tak závažné jako u samotné Dieffenbachie.

Jak vypadá otrava?

Postižené dítě má pálení v ústech, kontaktní místa zarudlá, otok rtů, slinotok, obtížně polyká, hrozí dušení. Odmítá jídlo, zvrací, má bolesti, někdy průjem. Potíže se objevují do 10 až 15 minut.

Při potížích je nutné volat TIS, poradí vám co a jak.

Doporučuje se podat brzy chlazený nápoj, starší dítě může cucat led nebo zmrzlinu.

Další skupinu oblíbených pokojových rostlin tvoří pryšcovité – Euphorbiaceae.

Při narušení jejich tkání vytéká mléčně bílá tekutina s dráždivými účinky na sliznice a kůži. Při incidentu dítěte s těmito rostlinami se neváhejte obrátit na TIS, tam vám poradí jak postupovat.

Při vniknutí do spojivkového vaku může bílá mléčná tekutina způsobit poškození rohovky. 1. pomocí je dostatečně vyplachovat spojivkový vak tekoucí pitnou vlažnou vodou.

Po požití ústy je třeba dítěti podat dostatek tekutin a odstranit zbytky rostliny z úst. Potřísněná kůže se důkladně umyje mýdlem a vodou.

Typickým zástupcem pryšcovitých je vánoční hvězda, která představuje typický symbol Vánoc.

Je známá také jako pryšec nádherný.

Rostlina svou krásou vybízí nejen k ozdobení vánočních interiérů, ale je zřejmé, že přitahuje děti a láká je k ochutnávání. Pokojová rostlina se širokými listy, jejíž výhony jsou ukončeny plochou hvězdicí šarlatových listenců, uprostřed nenápadné květenství. Ve svých tkáních obsahuje mléko s dráždivým latexem. Většinou jsou z velké části nebo zcela dráždivé látky odbourané. Divoce rostoucí rostliny jsou jedovatější více.

U pokojových rostlin lze stěží počítat se závažnějšími potížemi. Tato květina má velice nízkou toxicitu, ve většině případů se po náhodném požití nerozvinou žádné symptomy. Ve větším množství pak hrozí nevolnost, zvracení nebo průjem. Pro první pomoc se doporučuje vypít sklenici tekutin, podat aktivní uhlí (dětem ideálně rozdrtit a smíchat 1 – 2 tablety s vodou) a děti sledovat doma. Kdyby se vám cokoliv nezdálo, neváhejte kontaktovat Toxikologické informační středisko.

Poměrně rozšířenými rostlinami v domácnostech jsou fíkusy, jejichž mléčně bílá šťáva (latex), vytékající z poraněné tkáně rostliny, vyvolává obavy.

Po náhodném požití malého množství rostliny dětmi dojde nanejvýš k lehkým zažívacím potížím (nevolnost, nauzea, zvracení). Časté je však mapovité zarudnutí potřísněných míst kůže, zejména kolem rtů. Na vině jsou dráždivé i alergizující vlastnosti mléčné šťávy.

Častou otázkou, kterou dostává TIS, je také vypití vody z vázy, ve které byly řezané květiny.

Nejčastěji se jedná o vodu, ve které stály konvalinky, ale i jiné květiny.

Zatím nebylo zaznamenáno působení rostlinných toxinů touto cestou.

Po požití vody z vázy, ve které byly konvalinky se možnost potíží připouští, výskyt je ale velmi vzácný. Pro jistotu se po vypití mohou podat 1–2 tablety aktivního uhlí, při potížích (zažívacích) kontaktovat TIS nebo vyhledat lékaře.

Voda však může být kontaminovaná hnilobnými bakteriemi a tak nejsou vyloučeny trávicí potíže.

Odkazy:

https://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/rostliny

Karolina, Mrázová. DĚTSKÉ OTRAVY UMÍTE SI S NIMI PORADIT? Praha: Projekt programu MZ „Národní program zdraví – Projekty podpory zdraví“ 2008, č. 9938, Prevence otrav dětí a mladistvých II. Toxikologické informační středisko, 2008 – 2009.

Hana, Rakovcová. ABECEDA dětských otrav. Praha: Projekt MZ ČR č. 197, Prevence otrav u dětí a mladistvých. Toxikologické informační středisko, 2001 – 2002.

Hana, Rakovcová. Dětské nehody s rostlinami a houbami. Dostupné také z www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/04/16.pdf

Tomáš, Karlík. V České republice přibývá otrav rostlinami. Seznam těch nejrizikovějších. Dostupné také z https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/v-ceske-republice-pribyva-otrav-rostlinami-seznam-tech-nejrizikovejsich-920722

Kateřina, Pilařová. NEBEZPEČNÉ ROSTLINY V ZAHRADÁCH MATEŘSKÝCH ŠKOL. Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze, územní pracoviště Rakovník. Dostupné z https://hygiena.szu.cz/cz/artkey/hyg-202002-0002_nebezpecne-rostliny-v-zahradach-materskych-skol.php

www.vetuni.cz/files/2220_45_vystup_iva-jedovate-rostliny.pdf

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/

Monika, Čechová Golasovská. Aneta Františka, Holasová. TAJEMSTVÍ STARÉ ZAHRADY. Vydání první. Labyrint Raketa, 2022. ISBN 978-80-86-803-78-4.

Jirásek, Václav.  Starý, František. Kapesní atlas léčivých rostlin. Vydání první. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

Karolína Romášková https://kpramenizdravi.cz/

www.wikipedia.cz

Obrázek obýváku a úvodní fotografie stažena z https://pixabay.com/cs/

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová, autorka většiny fotek a textu

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Jedovaté pokojové rostliny – nebezpečí pro děti? – 5. část appeared first on Lékárnice maminky.

Zatímco většina dětských nehod s rostlinami je řešena téměř vzápětí po ochutnání jejich částí, otravy syrovými fazolemi (Phaseolus species) jsou konzultovány v rozvinutém stadiu, zpravidla až při příjmu pacienta k hospitalizaci. Termolabilní toxin fasin způsobuje značné gastrointestinální obtíže spojené s masivními průjmy, kolikovitými bolestmi břicha se ztrátami tekutin, zimnicí, horečkou, pocením, tachykardií, poklesem krevního tlaku až šokem. Na závažnosti průběhu se podílí nejen počet požitých fazolí, ale také individuální citlivost jedince.

Požití obsahu jednoho lusku (4–6 fazolí) obvykle vyžaduje pouze podání aktivního uhlí a dostatku tekutin rodiči. Po požití většího počtu fazolek je třeba vyhledat lékařskou pomoc.

Ke zrušení účinků fasinu je třeba fazole vařit nejméně 15 minut!

Brambory, lilek a rajčata jsou součástí našich jídelníčků.

Obsahují glykoalkaloidy, celkový obsah je nízký, ale vyšší koncentraci najdeme jak v klíčcích brambor tak v hořce chutnající slupce nebo i v zelených částech brambor i rajčatech (nezralé plody rajčat obsahují jedovatý solanin a tomatin). Tyto lilkovité rostliny produkují tyto jedy v reakci na stres, související s otlačením, UV zářením či teplotu.

Konzumovat naklíčené brambory nebo je raději vyhodit?

Abychom snížili množství produkovaných solaninů u brambor je důležité jejich správné skladování (na tmavém, suchém a chladném místě), nekonzumovat zelené nebo klíčící části a očka. Brambory před tepelnou úpravou důkladně oškrabat a vařit je s kmínem nebo octem, což zvyšuje odbourávání solaninu.

Proto zelené nebo hodně naklíčené brambory raději vyhoďte.

O jedovatosti hořkých mandlí se ví.

Věděli jste však i o tom, že jsou jedovatá i semínka z jablek? Konkrétně hnědé slupky jadýrek. Proto se jejich konzumaci raději vyhněte. Stejně tomu je i u meruněk nebo švestek.

Za jedovatost mohou kyanogenní glykosidy, vyskytující se v mnoha rostlinách, které využíváme k obživě například maniok, čirok…

Toxické látky se přeměňují na kyanid, příznaky otravy kyanidem u člověka mohou zahrnovat zrychlené dýchání, pokles krevního tlaku, závratě, bolesti hlavy, žaludeční potíže, zvracení, průjem, nevolnosti až křeče, kóma…

I zahrady jsou plné jedovatých rostlin.

Věděli jste, že jedovaté jsou vesměs všechny jarní cibuloviny?

Něžné sněženky, bledule, hyacinty, modřence, narcisky i tulipány obsahují různé jedovaté látky. Nejvíce jedu je ukryto v cibulích a jedovatost se u jednotlivých druhů cibulovin liší.

Například u narcisek je toxická dávka pro člověka pozření 4 – 6 cibulek. Naproti tomu nakládané cibulky modřence (3.obrázek nahoře) jsou v Toskánsku oblíbenou delikatesou.

Příznaky se po požití u každé cibuloviny trochu liší, ale obvykle jde o podráždění sliznic, slinění, zvracení, průjem, otoky dýchacích cest, zmatenost a slabost, poškození jater a ledvin.

Ocún jesenní na obrázku

Je vytrvalá 10-30 cm vysoká bylina s hluboko v půdě uloženou hlízou. Rostlina kvete na podzim, květ je velký, bledě fialový. Plodem je měchýřkovitě nadmutá tobolka. U nás roste na loukách od nížin až do pahorkatin. Jedovatá je celá rostlina. 1. pomoc po požití dítětem je pokusit se odstranit zbytky rostliny z úst, ústa vypláchnout vodou. Podat tekutiny, několik tablet aktivního uhlí. Kontaktovat TIS nebo lékaře.

Brzy z jara začínají vykukovat z půdy zelené lístečky oblíbeného medvědího česneku – na obrázku.

Ten se dá velmi lehce zaměnit právě s ocúnem jesenním nebo konvalinkami. Obě rostliny jsou jedovaté a životu nebezpečné, požití může mít až fatální následky!

Do skupiny jedovatých krásek kromě ocúnu a konvalinek patří i oblíbené čemeřice z čeledi Pryskyřníkovité (Ranunculaceae), jedny z prvních jarních rostlin.

Vynalézaví Řekové ve starověku využili při válkách právě čemeřici, jako chemickou zbraň. Z jejich rozdrcených oddenků otrávili potok, ze kterého pilo nepřátelské vojsko.

Celá rostlina je toxická, obsahuje velmi nebezpečné srdeční glykosidy například hellebrin.

Příznaky otravy: pálení v dutině ústní, slinění, zvracení, průjem, kolika, nepravidelná činnost srdce – arytmie, ztížené dýchání, mydriáza. Na pokožce může vyvolat zánětlivé reakce.

Proto si po kontaktu s čemeřicí důkladně umyjte ruce.

Durman obecný nás ohromí svými krásnými květy. Věděli jste však, že jeho semena jsou

zneužívaná narkomany jako rostlinná droga?

Jehož nádherné velikánské květy (na obrázku vlevo) mají tvar trubky. Říká se jim andělské trumpety. Durman má jedovaté jak květy, tak plody. Od starověku se ví o jeho halucinogenních účincích. Způsobuje bizarní a děsivé vidiny, později poruchy centrální nervové soustavy, kóma a zástavu dechu. Stav připomíná těžkou opilost a jediným rozdílem jsou viditelně rozšířené zornice. V posledních letech jsou zejména semena (na obrázku nahoře vpravo) narkomany zneužívaná jako rostlinná droga.

Prudce jedovaté jsou i keře v zahradách – túje, jalovce a tisy…

Jalovec může způsobit podráždění pokožky i svou šťávou, následkem toho vznikají puchýře, otoky, zarudnutí a pálení. Při požití hrozí nebezpečí poškození ledvin.

Jalovec chvojka je považován za nejjedovatější keř vůbec.

Jeho jedu se dříve využívalo k vyvolání potratu, jed je však velmi prudký a často to končilo tragicky.

V zahradách se nyní vysazují méně jedovaté druhy.

A co takový štědřenec odvislý (na obrázku vlevo dole), jemuž se lidově říká zlatý déšť.

Na jaře je obalen krásnými zlatožlutými květy, které je možno snadno zaměnit s akátovými květy (na obrázku vpravo nahoře), plnými sladkého nektaru.

Nejvíce laburninu obsahují právě květy a semena. K otravě zvláště u dětí stačí velmi malá dávka a způsobí nepříjemné průjmy, zvracení, křeče…

Jedovaté látky najdeme i v běžně užívaných rostlinách, například v bezu černém (na obrázku) nebo jeřábu ptačím.

Celá rostlina bezu až na bílé kvítky obsahuje látku sambucin, který způsobuje prudké nevolnosti, průjmy a zvracení. Sambucin se však snadno rozkládá teplem a po převaření nebo po usušení plodů již jedovatý není. Ale je třeba mít toto na paměti!

V našich článcích na blogu: Bylinky, na které jsme natrefili při letních procházkách- 1. část https://lekarnice-maminky.cz/bylinky-na-ktere-jsme-natrefili-pri-letnich-prochazkach-1-cast/ a Léčivé podzimní plody – 1. část https://lekarnice-maminky.cz/podzimni-plody-a-jejich-lecive-ucinky/ se dočtete zajímavé informace jak o účincích květů, tak plodů bezu černého. Připomenout si můžeme tyto jeho hlavní účinky: umí zatočit s viry a mikroby, podporuje tvorbu moči a pocení, snižuje horečku.

Jeřáb ptačí

Tento keř je široce rozšířen. Děti může zmást, že jeho plody normálně pojídají ptáci a také fakt, že je sbírají i lidé. Obdobně jako je tomu u bezu se u jeřábu mohou užívat pouze sušené nebo převařené plody. Čerstvé syrové jeřabiny mohou způsobit lehčí otravu, která se projevuje obecnou nevolností a zvracením.

V našem článku na blogu: Léčivé podzimní plody – 2. část https://lekarnice-maminky.cz/lecive-podzimni-plody-2-cast/ se dočtete další informace.

A co takový břečťan?

Břečťan popínavý je stálezelená popínavá jedovatá rostlina s přísavnými kořínky. Je ozdobou zahradních zídek a stromů. Břečťan se používá v kosmetickém průmyslu. Jeho účinné látky jsou součástí masážních gelů a krémů proti celulitidě. Břečťan také podporuje vykašlávání, a proto se jeho standardizovaných extraktů využívá i ve farmacii k výrobě sirupů. V lékárnách jsou k dostání sirupy na kašel pro děti od 1 měsíce.

Bobule břečťanu jsou pro lidi mírně jedovaté, vzhledem k jejich velmi hořké chuti však k otravám dochází jen velmi výjimečně. Listy obsahují falcarinol,  který může některým lidem po kontaktu s rostlinou způsobit alergickou reakci. 

Odkazy:

https://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/rostliny

Karolina, Mrázová. DĚTSKÉ OTRAVY UMÍTE SI S NIMI PORADIT? Praha: Projekt programu MZ „Národní program zdraví – Projekty podpory zdraví“ 2008, č. 9938, Prevence otrav dětí a mladistvých II. Toxikologické informační středisko, 2008 – 2009.

Hana, Rakovcová. ABECEDA dětských otrav. Praha: Projekt MZ ČR č. 197, Prevence otrav u dětí a mladistvých. Toxikologické informační středisko, 2001 – 2002.

Hana, Rakovcová. Dětské nehody s rostlinami a houbami. Dostupné také z www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/04/16.pdf

Tomáš, Karlík. V České republice přibývá otrav rostlinami. Seznam těch nejrizikovějších. Dostupné také z https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/v-ceske-republice-pribyva-otrav-rostlinami-seznam-tech-nejrizikovejsich-920722

Kateřina, Pilařová. NEBEZPEČNÉ ROSTLINY V ZAHRADÁCH MATEŘSKÝCH ŠKOL. Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze, územní pracoviště Rakovník. Dostupné z https://hygiena.szu.cz/cz/artkey/hyg-202002-0002_nebezpecne-rostliny-v-zahradach-materskych-skol.php

www.vetuni.cz/files/2220_45_vystup_iva-jedovate-rostliny.pdf

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/

Monika, Čechová Golasovská. Aneta Františka, Holasová. TAJEMSTVÍ STARÉ ZAHRADY. Vydání první. Labyrint Raketa, 2022. ISBN 978-80-86-803-78-4.

Jirásek, Václav.  Starý, František. Kapesní atlas léčivých rostlin. Vydání první. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

Dugasová, Aurélia. Dugas , Dionýz. Babiččiny bylinky, průvodce našimi léčivými rostlinami. Vydání první. Praha: Ottovo nakladatelství,  2002. ISBN 80-7181-696-5.

Karolína Romášková https://kpramenizdravi.cz/

www.wikipedia.cz

některé obrázky staženy z https://pixabay.com/cs/

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová, autorka většiny fotek a textu

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Jedovaté rostliny – nebezpečí pro děti? 4.část jedy z kuchyně a ze zahrad appeared first on Lékárnice maminky.

Největší počet dotazů na Toxikologické informační středisko je na požití bobulí tisu červeného (Taxus baccata) na obrázku.

Rostlina je celá toxická, výjimku tvoří dužina červeného míšku, která děti nejvíce láká.

Tvrdá semena uvnitř míšku jsou jedovatá, batolata je ale obvykle nerozkoušou, proto většina nehod proběhne příznivě.

Pokud dítě semena vyplivne, není třeba žádných opatření.

Pokud spolkne 3 rozkousaná semena, postačí dostatek tekutin.

Je-li semen více než 3, podává se aktivní uhlí a dítě se sleduje ve zdravotnickém zařízení.

Věděli jste, že mnohem dramatičtější situace vzniká po požití jehličí, a to především mladých výhonků?

A co takové červené bobule konvalinky?

Druhým nejčastěji zastoupeným dotazem týkajícím se jedovatých venkovních rostlin je požití červených plodů konvalinky vonné (Convallaria majalis) na obrázku s obsahem kardioglykosidů.

Děti zpravidla ochutnají jen jednotlivé hořké bobule, méně často květy.

Po požití 1–3 plodů postačí podání tekutin, po větším množství se podává aktivní uhlí (dávka závisí na počtu snědených bobulí).

Digitalisové působení (ovlivňující srdce), které lze očekávat až po požití velkého množství plodů nebo květů, u malých dětí TIS nezaznamenal. Důvodem může být i to, že plody mají nepříjemnou chuť a že po větším snědeném množství dochází ke spontánnímu zvracení, které zabrání rozvoji intoxikace do vážnějšího obrazu.

A na které další rostliny se na TISu ptají?

Do skupiny venkovních rostlin s nízkou toxicitou, které jsou značným počtem zastoupeny v dotazech TIS, patří například mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) i ptačí zob obecný nebo pámelník.

Mami a nejsou to borůvky? Právě plody mahonie se podobají borůvkám (vidíte na obrázku).

Mami, vidíš toho ptáčka, co papá ty bobulky, můžu také ochutnat?

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) na obrázku

Keř s kopinatými listy, květy jsou bílé vonné, v husté latě. Plody jsou černé bobule. Roste v hájích a na okrajích lesů.
Tyto keře se u nás používají nejčastěji jako okrasné rostliny, často jsou součástí živých plotů. Bohužel jsou jejich černé plody jedovaté pro člověka, ale jedlé pro ptáky. Když dítě vidí ptáka bobuli sníst, může snadno podlehnout dojmu, že ani jemu neublíží.

Jeho jedovatost však není vysoká, větší problémy může způsobit až ve větším množství, jinak vyvolává především průjem nebo lehčí nevolnost. Po požití přibližně 1-5 bobulí nejsou nutná žádná opatření, po požití více bobulí podat tekutiny, několik tablet aktivního uhlí. Kontaktovat TIS nebo lékaře.

Pámelník (Symphoricarpos albus)

je keř 1-2 m vysoký, častý v parcích a zahradách jako součást živých plotů. Plody (na obrázku) dozrávají v srpnu až listopadu, jsou bílé šťavnaté o průměru 1 cm. Při sešlápnutí praskají, což představuje oblíbenou dětskou zábavu. Bobule jsou však mírně jedovaté, po jejich požití se mohou objevit bolesti břicha a zvracení, v těžších případech i závažnější poruchy zažívacího traktu.

Zimolezy (Lonicera species)

U nichž jsou jedovaté většinou jen plody (na obrázku vlevo), které bohužel vypadají velmi lákavě, přitom způsobují zvracení, průjem a silné bolesti břicha. Často je pěstujeme na zahradách, mají krásné květy (na obrázku vpravo).

Plody zimolezů děti považují za červené plody rybízu. Při požití několika málo plodů těchto často konzultovaných keřů obvykle nedojde k žádným potížím. Po požití více bobulí podat tekutiny, několik tablet aktivního uhlí. Kontaktovat TIS nebo lékaře.

Rulík (Atropa belladona) – na obrázcích, je zřejmě nejjedovatější rostlinou na našem území i v celé střední Evropě. Otravy rulíkem zlomocným  bývají náhodné.

Většinou dojde ke sběru záměnou za borůvky. V záznamech TIS jsou skupinové otravy rodin, které zkonzumovaly z rulíku připravené ovocné knedlíky nebo koláče. Jeho plody mohou totiž připomínat jedlé bobule. Uvádí se, že pro velmi malé dítě mohou představovat smrtelné riziko požití už tří bobulí, u dospělého člověka asi deset.

Kvůli vysoké koncentraci alkaloidů je prudce jedovatá celá rostlina. Obsahuje totiž hlavně jedovatou látku hyoscyamin a jeho izomer atropin.

Typickým příznakem otravy rulíkem jsou rozšířené zorničky, sucho v ústech, tachykardie. Pozření většího množství vyvolává halucinace, záchvaty zuřivosti, ochrnutí dýchacích svalů.

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia)

Otravy touto rostlinou jsou vzácné, protože bobule sice mohou připomínat borůvky, ale jejich chuť je odporná,  takže je dítě jen málokdy zkonzumuje. Jed je ovšem značně prudký, projevuje se nevolností, zvracením a poruchami vidění.

Typickou vánoční atmosféru zaznamená TIS každoročně ve chvíli, kdy se začnou objevovat dotazy na požití bobulí jmelí bílého (Viscum album).

Naštěstí je z celé rostliny v bobulích obsah toxinů (viskotoxiny, lektiny, viskumin atd.) nejnižší, takže obvyklé požití několika málo (1–4) bobulí dítěti neublíží a postačí jen zapít sklenkou čaje, vody, džusu nebo mléka.

Teprve při vyšším počtu bobulí se podává přiměřená dávka aktivního uhlí. Nehrozí však nic horšího než nespecifické podráždění zažívacího traktu.

A co zlatá barva?

Barva použitá na pozlacení jmelí toxická není.

Odkazy:

https://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/rostliny

Karolina, Mrázová. DĚTSKÉ OTRAVY UMÍTE SI S NIMI PORADIT? Praha: Projekt programu MZ „Národní program zdraví – Projekty podpory zdraví“ 2008, č. 9938, Prevence otrav dětí a mladistvých II. Toxikologické informační středisko, 2008 – 2009.

Hana, Rakovcová. ABECEDA dětských otrav. Praha: Projekt MZ ČR č. 197, Prevence otrav u dětí a mladistvých. Toxikologické informační středisko, 2001 – 2002.

Hana, Rakovcová. Dětské nehody s rostlinami a houbami. Dostupné také z www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/04/16.pdf

Tomáš, Karlík. V České republice přibývá otrav rostlinami. Seznam těch nejrizikovějších. Dostupné také z https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/v-ceske-republice-pribyva-otrav-rostlinami-seznam-tech-nejrizikovejsich-920722

Kateřina, Pilařová. NEBEZPEČNÉ ROSTLINY V ZAHRADÁCH MATEŘSKÝCH ŠKOL. Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze, územní pracoviště Rakovník. Dostupné z https://hygiena.szu.cz/cz/artkey/hyg-202002-0002_nebezpecne-rostliny-v-zahradach-materskych-skol.php

www.vetuni.cz/files/2220_45_vystup_iva-jedovate-rostliny.pdf

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/

Jirásek, Václav.  Starý, František. Kapesní atlas léčivých rostlin. Vydání první. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

některé obrázky staženy z https://pixabay.com/cs/

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová, autorka většiny fotek a textu

PharmDr. Pavlína Bernatík Drottnerová

Už od mala jsem měla kladný vztah k přírodě, zajímala se o bylinky a připravovala z nich „lektvary“, které rodiče i prarodiče museli samozřejmě ochutnat😁.
Později mě začala více zajímat biologie a chemie, takže studium Farmacie byla jasná volba.
Mám ráda svou rodinu a čas strávený s ní😍.
Jsem kreativní bytost a snažím se zapojit do tvoření i mé syny a kamarádky s dětmi.
Známí se mne často ptali na otázky, týkající se zdraví. Proto jsem se zapojila do projektu Lékárnice maminky.

Besedy jsem vedla v centru SouLad a v lékárně Orel v Orlové.
Spolu s dalšími maminkami se starám o sociální sítě Instagram a Facebook.
Profil autora

The post Jedovaté rostliny – nebezpečí pro děti? 3. část – Dotazy na TIS, jak je to s tím tisem a nejen ním? appeared first on Lékárnice maminky.